Andělé se nevdávají

 

 Jan Konzal

Z knihy Křesťanovy slepé uličky


Motto:
"O tom svědčí dějiny náboženství nesporně: Člověk generuje zbožnost nejefektněji před svojí modlou. V tom je jeden z kořenů důležitého rozdílu mezi vírou a náboženstvím." (K. Klein)
"Člověk zvolal: Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! A  muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest. Proto opustí muž svého
otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. "
(Gn 2, 23-24)
"Tu Hospodin Abramovi řekl: "Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním. Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří. (Gn 15, 13-15)

Andělé se nevdávají
Vladimíra musel mít rád každý. Bezelstný zářící pohled, spolehlivý a pracovitý, inteligentní a neuvěřitelně zručný, odvážný i obětavý. Stihne neuvěřitelné množství práce a netouží vládnout. Skoro neskutečná bytost.
To bylo kdysi. Kdysi byl i věrný. Dnes je cosi víc než věrný. Kdysi také i vy nebo kdokoli v něm mohl potkat Boha jako v čisté studánce. Ale pak potkal on sám svého "Serafa".
Seraf je ovšem přezdívka. Ve skutečnosti je to žena plamenného ducha, pro kterou tělo znamená leda obtíž. Inu, andělská bytost, spíš šéfka andělů. Spletitost vztahu vyjadřuje i zvláštní podvojnost názvosloví: O Serafinovi se mezi přáteli mluví v ženském i mužském rodě. Nejde tu ovšem o sexuální orientaci, ve skutečnosti i Seraf úspěšně splnil roli matky a má hned několik dětí.
Seraf budí pocit bezpečí, protože s Vladimírem spát nechce (nedovolí to nikomu, jedině svému vlastnímu muži, všichni to vědí). Spokojí se s bezmeznou úctou a obdivem ctitele. Postačí, že v srdci ctitele je tím prvním i posledním právě Seraf. Vladimír je natolik unešen a poctěn takovým vyznamenáním, že ani on si nedělá na Serafina nároky, slouží mu z čisté oddanosti a je z toho šťasten: prý nesahá Serafinovi po kotníky, nicméně i z něho, z Vladimíra, udělal Serafin cosi podobného nebeské bytosti.

Serafin nejen netouží po lidských tělech, ona miluje ideje. Sexem pohrdá, proto se jí otec čtyř dětí Vladimír oddal s neotřesitelnou důvěrou. Svou rodinu Vladimír zkracovat nechce, uznává její práva, v tom se prý nic nezměnilo, aspoň si to Vladimír tak upřímně přeje.
Takovým zvláštním láskám k vtěleným idejím dobře nerozumím. Pokaždé se musím k jádru věci prodírat jakoby hustým lesem, klopýtám, bloudím. A tak Vladimírovi přiznávám: "Mám o vás strach, Vladimíre. "
"Serafin mě naučila, že láska strach nezná," řekl s odzbrojujícím úsměvem. "Nebojte se a je to."
"První list Janův to říká trochu jinak a zdá se mi, že i trefněji. Říká, že dokonalá láska strach přemáhá. Ta dikce svatopisce prozrazuje zápas a v životě to tak často lze i vidět. Vás jsem neviděl zápasit, vy spíš tančíte balet."
"Když je láska dokonalá, je zápas předem rozhodnut dobře. To přece znáte z legendy o svatém Václavovi. A víte snad o lásce dokonalejší než je ta, která je prostá vší tělesnosti?"
"Vím. Třeba láska dvou věrných manželů, ti mohou být jeden druhému znamením lásky panující v Trojici. Nebo láska matky k dítěti, nejen v betlémské jeskyni, ale i tam. Nebo láska božího syna k vyděděným courám a celníkům. Ti všichni milují celou svou bytostí, tělo jim v tom nepřekáží, naopak - potřebují k lásce i tělo. Člověk je bytost stvořená v těle, to tělo musí hrát svoji roli ve všem pro člověka i jeho budoucnost důležitém. To je přirozený řád věci a zdá se mi, že mu rozumím. Aspoň trochu rozumím. A proto tam nemám strach."
"Promiňte, nechci se vás dotknout, jste kněz a já mám několik dětí.
O lásce mezi manžely a o lásce k dětem leccos vím. " "Rozhodně. Ale ani zkušenost není spolehlivá záruka před iluzemi. Ostatně i váš Serafin hovoří s jistotou i o tom, v čem nemá a nechce mít zkušenost. Přesto se mu nezdráháte věřit. " "Nechtěl jsem se vás dotknout," říká s milým úsměvem. "Rád bych prostě, abyste o mě strach neměl. Mám svoji manželku stále rád. Možná že i víc než dřív, vkládám teď do toho víc rozumu i vůle než dosud. Dřív to šlo samo, protože jsem si odnášel i své potěšení. Teď je můj vztah čistší a naše soužití záslužnější."
"Jak se podle vás pozná to čistší od méně čistého?"
"Víte, moje manželka nechápe, jak úžasný svět mi otevřel právě Serafin - svět lásky výhradně duchovní. Manželka má o lásce obyčejné přízemní představy. Mně už ta přízemnost dělá obtíže, ale zapírám se, protože ona ještě nedozrála do vyšších poloh. Musíme brát lidi, jací jsou," říká Vladimír s povzdechem a je sám se sebou spokojen.

"Obávám se, že tím svou manželku ponižujete víc, než je trvale snesitelné. Zná-li vaše názory a přesvědčení, musí pokaždé čelit pocitu viny ze smilstva, kdykoli vás obejme. Vy sice dáváte k dispozici vaše tělo, ale vaše duše je jinde. Vaše manželka pak objímá věc, ne bytost. Tohle každý milující bezpečně rozpozná. Obávám se, že tak si Stvořitel lidskou lásku nepředstavoval."
"Manželka moji duši nepotřebuje, duše je přece tak jako tak boží. Na druhé straně je pravda, že v takových chvílích s manželkou skoro vždycky myslím na vztahy lepší, nejčastěji na Serafina. Nemáte ponětí, jak je potom taková chvíle pro mne těžká. Ale posiluje mě při tom jistota, že čisté vztahy za to stojí. "
"Patrně se zcela rozcházíme v tom, co kdo považujeme za čisté a nečisté. Jenže nejde jen o pravdu definice, jde snad také o pravdu samotného činu. Janovo evangelium [1] dosvědčuje, že pravda je skutkem, i skutek je nebo není pravdivý. Myslíte, že být fakticky v náručí jedné a myslet při tom na druhou je pravdivým činem? Je tohle jednota bytostí původně totožných jako bylo žebro s ostatním tělem Adama, bytostí hledajících a znovu nacházejících společnou originální identitu, jak si to výslovně přál Stvořitel? [2] "
"Jenže já ani jinak nemohu. Musím už na Serafina myslit při všech významnějších denních událostech, samozřejmě i při intimitách. Možná máte trochu pravdy ohledně toho předstírání, něco se opravdu najde. Ale Bůh jistě chápe, že nejsme úplně dokonalí!"
Vladimír rozumí dokonalostí a nedokonalostí zřejmě něco jiného než evangelium, které vyžaduje od ,dokonalého' velkorysost a milosrdenství vůči každému, kdo je potřebuje. Ježíš k tomu dává příklad vyprahlého pole [3] - Bůh mu daruje déšť bez ohledu na morální kvalitu konkrétního majitele. Zkrátka: Ať začneme odkudkoli, každý hovoříme o něčem jiném. Popouzí mě suverenita, se kterou někdo dokáže druhým předkládat své představy jako nepochybná fakta, ačkoli se ani nepokusil podložit je sám sobě písmem i tradicí. Ideologie má v očích lidi zpravidla větši význam než originální fakta. Musím polykat svou klíčící zlost.
"Jak se to všechno líbí vašemu zpovědníkovi?"

Překvapilo ho to: "Proč by to měl vůbec vědět? Mně svědomí v této oblasti nic nevyčítá! Já Zákon nepřestupuji!"
Jenže Zákon také nenaplňujete, Vladimíre. Když už uvažujete Zákon, je třeba jej brát důsledněji. Ježíš i Zákon vyžadují milovat bližního jako sebe. Vy Serafina milujete víc a manželku míň než sebe. To nemůže být podle Zákona v pořádku. Vy Zákony Kristova milování raději obcházíte, máte však na to vždycky nějaké zdánlivě řádné alibi. Jenže vidíte sám, že mezi vámi a manželkou roste propast. Kde je odcizení, tam najdeme i strom, na kterém tohle ovoce roste. Poté, co kdosi zapsal mýtus o rajském ovoci, které navedlo Adama házet vinu na milovanou Evu, víme už všichni, že ten strom je hřích, náš konkrétní hřích."
"Nechcete to pochopit: Serafin i já usilujeme o naprosto čistý vztah a daří se nám to. Kdyby manželka dokázala milovat čistěji, neodcizovala by se. Klidně se může přidat k nám. To by ale musela být dospělejší. "
Neovládl jsem se: "Dospělosti rozumíte to, že rozum pořádá nad Písmem a Tradicí intelektuální hody, zatímco tělo za kulisami toho zbožného jeviště jásá nad prý netělesnou blízkostí intelektuálky Serafina. Tenhle romantický iluzionizmus lze omluvit leda v pubertě, s reálnou dospělostí je na kordy. Podle vašich tezí by vás mnohem dokonaleji než Serafin oblažil ďábel, intelekt na to má a tělem při tom nepřekáží ani tak málo, jako Serafin. Slyšel jste někdy o manicheismu? To byl už ve starověku církve takový směr, kterému se úspěšně dařilo kanalizovat křesťanskou zkušenost posvěcujícího vtělení. A dodnes se mu to daří, Vladimíre, přestože je to blud oficiálně odsouzený. "
"Nechápu, k čemu tenhle exkurz. Manichejství mě nepřitahuje, Serafin o něm nikdy nemluví, a ve filozofii se vyzná moc dobře."
"Manicheismus není jen filozofie, je také jiným evangeliem. Má jinou definici bližního, jinou definici lásky, jinou definici věrnosti než Bible. Vypadá to všechno náramně ctnostně, ale je to v posledku Boha-prázdné. Nechci tu vykládat chytrosti. Chci vám jen říct, že to, co teď žijete, Vladimíre, není nic tak originálního. Už to zkoušely celé generace křesťanů po staletí. Leccos o tom už tedy všichni víme, pokud se ovšem zajímáme o dějiny zápasů našich předků ve víře. Našel jste si například vedle své manželky jinou ženu, to se mužům stává. Ale vy se přesto považujete za úctyhodnou raritu, když s tou další ženou sdílíte fakticky docela vše ze svého já, ovšem s výjimkou pohlaví, protože Serafin na takové věci není. Jenže všechny ze zúčastněných tím ve skutečnosti trvale obelháváte. Ne slovy, ale činy. To staré, obyčejné evangelium by vás časem vedlo stejně jako miliony před vámi a kolem vás k pokoře nad realitou, k lítosti, k obrácení. Místo toho skloňujete Serafina. Už dnes je vaší spásou Serafin, nikdo jiný."

Vladimír se dívá rozšířenýma očima plnýma blesků:
"Svou ženu nepodvádím a Ježíše nezrazuji! Bůh může být spokojen, dostane ode mne teď víc sebezáporu než dřív. Nikdy jsem netvrdil, že mne Serafin nepřitahuje také tělesně, ale statečně tomu čelím a neselhal jsem. Serafina se vzdát nemohu a nechci, takový požadavek mi zní jako rouhání."
"Všiml jste si, že v Serafinovi máte svou soukromou modlu? Vaše situace je vážnější než slepota slepého či hluchota hluchého. Ti našli u Ježíše zdraví, protože chtěli být uzdraveni, toužili po normalitě. Vy byste předělal i evangelium, pokud by vám odpíralo Serafina."
Mlčel. Možná celou tu dobu v duchu smlouval s evangeliem; anebo nabízel Kristu nějaké výpalné navíc, nějaké desátky máty a kopru. "Pokusím se omezit svoje styky s Serafinem," řekl po chvíli neočekávaně. Už je to tady, přidáme tu mátu a kopr dalšího sebezáporu, řekl jsem si nepříliš uznale k tomu boji. "Pokusíte se a neuspějete. A tak si budete brzy hledat a ovšem také najdete nějaké zdůvodnění, proč na dosavadní praxi netřeba nic měnit. Lidský rozum pracuje na objednávku srdce: když duše příliš trpí, rozum dokáže logicky zdůvodnit cokoli, aby ten stres či frustraci zmírnil. Serafin vás dnes naplňuje, dává vašemu životu smysl podobně, jako jiným věda, podnikání, úspěch či moc. Je pro vás vaším bohem vedle Krista podobně, jako je vaší partnerkou vedle manželky."
Ta situace opravdu není tak ojedinělá, jak se mnohým na prvý pohled jeví. Už Abrahám stál před existenciálně podobným dilematem. Mnoho lidí se v takové situaci raději opíjí rohlíkem. "Otec naší víry" Abraham tuhle prekérní situaci vyřešil geniálně: Když si všiml, že jeho otcovská láska konkuruje s láskou k tomu Neznámému Bohu, pro kterého dosud rád žil, odhodlal se k riskantnímu, ale radikálně osvobozujícímu řešení: nabídl svého Izáka Bohu. Ne naopak, jeho víra měla s Bohem jakkoli neznámým natolik dobrou zkušenost, že přece jen víc důvěřoval Bohu než budoucnosti svého rodu. Tak se děje skutečná křesťanská víra. Bylo to velmi riskantní, mohl také přijít o všechno a Izáka potřeboval podobně naléhavě, jako potřebuje Vladimír Serafina. Ale nestačila ani slova, ani předsevzetí, chtělo to čin
víry.
V posledku nejde přece o Serafina, protože její dnešní roli může sehrát i pro Vladimíra stejně snadno leckterá jiná, nemusí mít ani skutečné přednosti konkrétního Serafina. Nejde také o čistotu duše od těla; jde o čistotu srdce od model a iluzí, aby pravda osvobodila lidské srdce a tím celou bytost. O modlách lze vášnivě svědčit, že nás vykupují. Lze je věnčit iluzemi o vlastním štěstí s nimi. Ale nelze s nimi konat pravdu. Jak dosvědčuje Bible, s modlami se právě jen rovnou smilní a netřeba k tomu těl. Jenže zbožnost od smilstva rozezná jen víra, náboženství to nedokáže.

Články na podobné téma:
Evangelizátor bez evangelia
Svět věcí otce Theofila
D. Nitsch - Dva ať jsou jedno skrze lásku
Prorok o lásce (Chalíl Džibrán)
Bat-šeba, sex a Bůh
O spřádání v modlitbě i ve škole
Celník a farizeus
Hříšnice
M.S. Peck - Lenost a duchovní práce
O partnerských vztazích
People of the Lie
Úsilí
Materialistická propaganda a meč rozlišování
Erazim Kohák - Dobro...
Nacházet Boha ve všem
Autoritářská dynamika
Bibličtí proroci jako investigativní novináři
Méně mluvit, více jednat

nahoru

 

Zpátky na Novinky

 

 



[1] J 3,21

[2]  Gn 2,23-24

[3]  Mt 5,43-48