Báje z Purán o Tulasí, královně rostlin


(celá knížka Tulasídéví je ke stažení v rubrice KNIHY)

Kniha Tulasídéví čerpá z překladu sanskrtského písma Brahma-vaivarta Purány a bitevní scény byly v některých případech doplněny dramatickými pasážemi z Šiva Purány. Kvůli vyjasnění překladu se autor občas odkazuje na Šrímad Déví Bhágavatam.

Autor knihy Tulasídéví: Amala-bhakta dás,
překlad: Veronika Mládková,
editace: Little John

Tulasí je posvátná rostlinka, podle Véd nesmírně drahá samotnému Pánu. Ze dřeva keříku tulasí se vyrábějí růžence a ochranné náhrdelníky. Tulasí, bohyně zastupující tuto rostlinku, je dokonale oddána Pánu a skrze její opěvování, jak je popsáno v této knize, může každý obdržet obrovský duchovní prospěch a zcela rozvinout lásku k Bohu. Zde je krátká ukázka z knihy:

"Šankhačúda se těšil ze svého království celou jednu manvantaru. Za tu dobu si podmanil všechny polobohy, Gandharvy, Kinnary i Dánavy a Rákšasy. Zbavil polobohy jejich privilegií a království, připravil je o práva na uctívání a obětiny a zmocnil se jejich zbraní a šperků. Byli nuceni toulat se po vesmíru jako bezmocní žebráci. Nakonec se spojili, vypravili se za Brahmou a s nářkem mu vylíčili, jak je Šankhačúda utlačuje. Brahmá se s nimi vydal za Šivou, kterému vše zopakoval do nejmenších podrobností. Šiva je pak vzal až na Vaikunthu, kde neexistuje stáří ani smrt. Když přišli k první bráně, spatřili strážce, kteří ji hlídali a seděli na trůnech posázených drahokamy. Měli nádherná těla tmavomodré barvy a celí zářili. Usmívali se, jejich oči se podobaly lotosům a ve svých čtyřech rukách drželi lasturu, lotos, disk a kyj. Měli na sobě žluté šaty, zdobily je drahé šperky a na krku se každému skvěla girlanda z lesních květů. Brahmá požádal o přijetí a strážci souhlasili. Polobozi prošli šestnácti branami a nakonec stanuli před samotným Nárájanem. Sál byl plný světců a Nárájana obklopovali jeho čtyřrucí společníci, kteří se mu velmi podobali. Zdobily je drahokamy zvané Kaustubha. Celý sál zářil paprsky světla a vypadalo to, jako by právě vyšel měsíc. Všude byly diamanty, drahokamy a mnoho šperků. Na některých místech se houpaly třpytící se šňůry perel a visela kruhová zrcadla. Jinde se blyštěly šperky zvané padmarága, které byly tak umělecky rozmístěné, že vypadaly jako lotosy a oslňovaly všechny přítomné. Sloupy byly z drahokamů indraníla a schodiště z drahokamů šjamantaka. Mezi sloupy visely navlečené santálové listy. Všude stály zlaté nádoby plné vody. Kam až oko dohlédlo, visely girlandy z paridžátových květů a rostly sladce vonící santálové stromy. Vzduch prostupovala vůně šafránu a pižma.

Brahmá, Šiva a další polobozi uviděli Višnua, Nárájana, jak sedí uprostřed na nádherném trůnu posázeném drahokamy. Vypadal jako měsíc obklopený mnoha hvězdami. Hlavu mu zdobila koruna a náušnice, kolem krku mu visela girlanda z polních květů a tělo měl potřené santálovou pastou. S úsměvem pozoroval tanečníky a poslouchal hudbu. Působil velmi klidně. Žvýkal betelový oříšek, který dostal od Lakšmí, jež mu právě jemně masírovala nohy. Gangá ho ovívala vějířem, bílou čámarou. Další mu s oddaností zpívali oslavné písně. Brahmá a ostatní polobozi vzdali Višnuovi úctu. Z extáze jim vstaly vlasy, tekly jim slzy a zalykali se. Brahmá, stojící se sepjatýma rukama a skloněnou hlavou, pak Višnuovi řekl o Šankhačúdově počínání. Višnu, Šrí Hari, se usmíval a pravil: "Ó ty, který ses narodil z lotosového květu! O Šankhačúdovi vím vše. Ve svém minulém životě byl mým velkým oddaným, pasáčkem na Gólóce. Řeknu vám o něm něco svatého. Jmenoval se Sudámá a byl mým nesmírně důvěrným společníkem. Nyní se stal Dánavou, démonem, protože na něj Šrímatí Rádhárání uvalila strašlivou kletbu. Poslouchejte, jak se to stalo..."

(celá knížka Tulasídéví je ke stažení v rubrice KNIHY)

nahoru