Bat-šeba, sex a Bůh

Ann Belford Ulanov

Z knihy Pramatky Ježíše Krista

V náboženské výchově nás příliš často učí zapírat své já a hledat Boha, přičemž se zapomíná, že toto já nám dává Bůh a chce, aby se živě, opravdově a velkoryse těšilo ze života. Příliš často vnucujeme sobě i těm, které milujeme, myšlenku, že hledat své uspokojení je sobecké, hříšné, že tím utlačujeme druhé, že jen obětování vlastního já skutečně slouží druhým. Zapomínáme na obsah druhého přikázání a na to, že nemáme svému bližnímu co dát, jestliže nemilujeme sami sebe.

V Davidově uchváceném zahledění a v náboženském aspektu jeho voajérského jednání vidíme instinktivní základ náboženského rituálu, drahocenné jádro náboženské praxe. Živé a skutečné náboženství není žádný éterický únik před tělesností, popření světa, ale je spíše na tělesnosti založeno, sahá až do hlubin našeho instinktivního života. Když má náboženství kořeny až v něm, zahrnuje vnitřnosti, zuby, orgasmy, vše pevně tkvící v hlubokých hnutích duše.

Bytostné já není Bůh v nás, ale spíše to v nás, co ví o Bohu. Ve vyprávění o Bat-šebě se dovídáme, že muž si uvědomuje bytostné já prostřednictvím pronikavé, naléhavé krásy své femininní složky. Ta mu zprostředkuje zážitek stavu, v němž se k sobě přibližují já a ten druhý - jsou a zároveň nejsou totéž. Je to malé, ale působivé uvedení do mystického stavu, který svatý Pavel popisuje jako "nežiji už já, ale žije ve mně Kristus".

Pokud přehlížíme sexuální kořen nejvyššího kontemplativního spojení s Bohem, naše náboženství bude zředěné, bezkrevné, bez vášně a trvalosti. Etickými poučkami ani politickými výzvami nemůžeme nahradit to, co jsme ztratili na bezprostředním prožitku duše. Tak se obrací pořadí dvou velkých přikázání: láska k bližnímu a k sobě samému se staví před naprostou, štědrou lásku k Bohu z celého srdce, mysli, těla a síly.

V příběhu Bat-šeby se dovídáme, kde muž schází z cesty a odpadá od této duchovní příležitosti, a také proč ženám na nejhlubší rovině jejich života jde o duchovní rozvoj. Takto narušený muž nedovolí, aby anima ozářila jeho vědomí světlem bytostného já, místo toho ženu ztotožní se zdrojem světla, a tím propadá modlářství. Žena se stává náhražkou Boha, a to je nebezpečné pro ni, pro něho i pro nás všechny. Jakožto zdroj zakázaných tužeb, které vstoupily prostřednictvím mužova oka, je obviňována jako ta zlá, což dějiny znovu a znovu žalostně dokládají na upalování čarodějnic, domácím násilí a hříchu a zločinu znásilnění, který je zároveň sexuální a násilný, protože jde o úmyslný útok na ženino sexuální centrum - její oko, oko její vulvy. Stejně žalostné je, když žena zůstane zdrojem všeho dobra a je mužem násilně vyzdvižena na piedestal jako nelidská modla. Muž zapletený do takového modlářství nevidí, že v jeho ženě a jejím prostřednictvím k němu volá Bůh a dotýká se nejniternějších hlubin jeho srdce.

Text nás vede k tajemství hříchu. Proč v tom, co nás pokouší, nedokážeme vidět Boží ruku, která se k nám napřahuje? Kdyby ji David viděl, třeba by pro Bat-šebu přesto poslal, ale udělal by to se zcela jiným vědomím. Zde je právě rozdíl. Ježíš řekl: "Ten, kdo je blízko mne, je blízko ohně, a víš-li, co děláš, jsi požehnaný; ale když nevíš, jsi prokletý." Kdyby David viděl skrze zprostředkující přítomnost Bat-šeby Jahveho, byl by prožíval protikladná puzení vědomě. Jeho úkolem by bylo prozkoumat je a rozhodnout, jaký čin by měl následovat: buď se Bat-šeby zříci, nebo si ji vzít. David však pouze zaměnil neodolatelnou moc Boha za Bat-šebina lákadla a ztotožnil ženu s tím, co do něho nahlíželo jejím prostřednictvím. Tak způsobil nekonečné nevědomé utrpení, to, čemu říkáme nevinné utrpení.

Články na podobné téma:
D. Nitsch - Dva ať jsou jedno skrze lásku
Sex a náboženství
Hříšnice
Prorok o lásce (Chalíl Džibrán)
Být oddán duši, a přitom neutíkat od světa
O partnerských vztazích
Síla žen
Ježíš o vznešeném postavení žen
Byla mezi apoštoly žena?
Women In Ancient Egypt - Suprisingly Powerful
Women in Patriarchal Religion

nahoru


Zpátky na Novinky