Bible a Védy o reinkarnaci a vegetariánství


(celá knížka Jak je to vlastně v Bibli je ke stažení v rubrice KNIHY)


Reinkarnace

Za okolností dodnes zahalených tajemstvím zakázal byzantský císař Justinian na druhém církevním sněmu cařihradském roku 553 po Kr. učení o reinkarnaci a vyloučil je ze všech křesťanských spisů. Přesto však v Bibli zůstaly jisté narážky na stěhování duše, které jsou jistě velmi přesvědčivé.
Hebrejský prorok Eliáš žil údajně v 9. století před Kristem. O čtyři století později zaznamenal Malachiáš v závěrečných řádcích Starého zákona toto proroctví: ,,Hle, pošlu k vám proroka Eliáše, dříve než přijde velký a hrozný den Páně."
V první knize Nového zákona se Matouš odvolává na toto proroctví ve třech případech a ostatní evangelisté mluví o něm sedmkrát. Z poznámek Ježíšových učedníků je zřejmé, že mezi Židy bylo mnoho spekulací a všeobecně se přijímalo, nejen že se vrátí Eliáš, ale i jiní staří hebrejští proroci.
Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: ,,Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Oni řekli: ,,Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků. (Matouš 16:13,14)
Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: ,,Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých." Učedníci se ho ptali: ,,Jak to, že říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?" On jim odpověděl: ,,Ano, Eliáš přijde a obnoví všecko. Avšak pravím vám, že Eliáš již přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co se jim zlíbilo; tak i Syn člověka bude od nich trpět." Tehdy učedníci pochopili, že mluvil o Janu Křtiteli (kterého Herodes nechal stít). (Matouš 17:9-13)
Když Janovi učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: ,,... To je ten, o němž je psáno: ,Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.´" Amen pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel... A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít. Kdo má uši, slyš." (Matouš 11:7,10,11,14,15)
Další odkaz nacházíme v Lukášovi 9:7-9: ,,Tetrarcha Herodes slyšel o všem, co se dálo, ale nevěděl, co si má myslit, poněvadž někteří říkali, že to Jan vstal z mrtvých, jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní zase, že vstal jeden z dávných proroků. Herodes řekl: ´Jana jsem přece dal stít. Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?´ A přál si ho vidět."
Církevní otec Tertulián (ačkoliv sám zastáncem reinkarnace) nabízí o všech těchto verších v Novém zákoně názor, který přejímají někteří ortodoxní křesťané. Ve stručnosti Tertuliánovo uvažování vychází z toho, že Eliáš nikdy nezemřel. Bůh jej převedl přímo do nebe. Jeho znovusestoupení na zem tudíž není nové narození, ale opětovná návštěva. Praví se, že Tertulián svou úvahu založil na výroku: ,,A hle, ohnivý vůz s ohnivými koňmi je od sebe odloučil a Eliáš vystupoval ve vichru do nebe, a nebylo ho viděti více. " (2.Královská 2:11) Avšak má-li být uvažování církevního otce logicky udržitelné, Eliášův návrat na zem jako Jan Křtitel by se měl stát stejně zázračným způsobem, jako jeho zmizení. Měl by být náhle přenesen na zem jako dospělý člověk. Písma naproti tomu uvádějí, že Jan se narodil normálním způsobem. Proto všichni vážní křesťanští teologové dospěli k názoru, že Tertuliánova teorie není udržitelná.
Americký filozof z 19. století, Francis Bowen z Harvardu, ve svém článku ,,Křesťanská metempsychóza", po uvedení četných evangelijních pasáží, zde již citovaných, poznamenává:
,,Skutečnost, že komentátoři se pokoušeli vysvětlovat nepřirozeným a metaforickým způsobem ujištění tak přímá a tak často opakovaná a že je nebyli ochotni přijmout v jejich zřejmém a doslovném znění, je faktem, který nedokazuje nic jiného, než existenci zakořeněného předsudku proti doktríně o transmigraci duše."
Jeden závěrečný bod. Znovuzrození spasitelů a proroků je v křesťanském učení dost jasné, ale co obyčejní lidé? Vracejí se? Že Ježíšovi učedníci to pokládali za skutečně možné, je zřejmé z jejich otázky o muži, který se narodil slepý. Ptali se: ,,Kdo zhřešil, tento muž, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?" Nemůžeme se ubránit závěru, že učedníci museli mít na mysli reinkarnaci, neboť je zřejmé, jestliže se tento člověk narodil slepý, mohl spáchat hřích jen ve svém předešlém životě. Ježíš měl dobrou příležitost rozdrtit ideu reinkarnace jednou provždy, ale on to neučinil! Jenom odpověděl, že tento člověk byl postižen proto, že mu bylo určeno nabýt zraku skrze Krista, ,,aby se na něm zjevily skutky Boží".
Podle Pavlových poznámek o Jakubovi a Ezauovi je jasné, že se lze dívat na předchozí život jako na zdroj dobra a zla, které člověka doprovázejí. Říká, že Pán jednoho miloval a druhého odmítl, dříve než se narodili. (Římanům 9:10-13; Malachiáš 1:2,3) Jak by mohl někdo milovat nebo odmítat neexistující bytost?
Jiným názorným příkladem je ten, ve kterém Kristus varuje, že ti, kteří mečem žijí, mečem zahynou (Matouš 26:52). To je pravdivé jen v případě - ostatně všechny Spasitelovy výroky jsou pravdivé - že existuje více životů než jeden, ve kterém by tato zásada mohla být zakoušena, neboť mnoho profesionálních bojovníků umírá pokojně ve své posteli. Stejná myšlenka je vyjádřena v druhém dopise Korintským 5.10: ,,Vždyť se všichni musíme ukázat před soudním stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé."
Podobná zmínka se nachází v Markovi 10:28-31, kde jsou vyjmenovány odměny, které by sotva mohly být splněny v jednom životě. Petr řekl Ježíšovi: ,,Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou." Ježíš jim řekl: ,,Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný. Mnozí první budou poslední a poslední první." Vyjmenované odměny by zajisté nemohly být splněny v jedné inkarnaci.
Svatý Jan říká ve Zjevení 3:12: ,,Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámu svého Boha a chrám již neopustí." Zdá se, že ,,vítěz" již dříve inkarnoval, jinak by slova ,,již neopustí" nebyla namístě a neměla by smysl. Je to asi stará idea o existenci duše a její potřebě být očišťována dlouhým putováním, než bude přijata jako ,,pilíř v chrámu Boha". V Bhagavad-gítě 15.6 je to rovněž potvrzeno: ,,Toto Mé svrchované sídlo není osvětlováno sluncem ani měsícem... Ti, kteří ho dosáhnou, se již nikdy nevracejí do hmotného světa." U Lukáše 20:35,36 se znovu opakuje podobná myšlenka. Ježíš říká: ,,Ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají. Vždyť už nemohou zemřít."
Všechny tyto biblické názory se zcela shodují s Newtonovým třetím zákonem o pohybu - pro každou akci existuje stejná, ale opačná reakce - se zákonem karmy hlásaným védskou literaturou: ,,Živá bytost, která obdržela současné tělo na základě svých minulých činností přinášejících plody, může ukončit výsledky svých činů v tomto životě, ale to neznamená, že je vysvobozena z pout k hmotným tělům. Obdrží jeden druh těla a činnostmi s tímto tělem si vytvoří nové tělo. Takto z nevědomosti transmigruje z jednoho těla do druhého cyklem opakovaných zrození a smrtí." (Šrímad Bhágavatam 7.7.47) ,,Zemře-li člověk na úrovni kvality dobra, dosahuje neposkvrněných vyšších planet, kde sídlí velcí mudrci. Zemře-li pod vlivem kvality vášně, narodí se mezi těmi, kdo se věnují jednání s vidinou jeho plodů. A zemře-li pod vlivem kvality nevědomosti, narodí se v říši zvířat." (Bg.14.14,15)
Z těchto veršů může být odvozeno, že cíl, jehož má být dosaženo, je takové transcendentální povahy, že je prakticky nemožné jej dosáhnout v jednom krátkém životě. Proto se také profesor Bowen ve své již zmíněné studii vyjadřuje v tom smyslu, že známý Spasitelův výrok, obvykle chápaný jako duchovní symbol, by měl být chápán doslova, tak jak zní: ,,Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže vejíti do království nebeského." ,,Zdá se," říká Bowen, ,,že člověk by si svým krátkým zkušebním pobytem na zemi sotva zasloužil věčnou odměnu či věčné zatracení."


Jedení masa

Pokud se zdá, že Bible na mnoha místech schvaluje jedení masa, neměly by být tyto části vytrhovány z kontextu.
Místo Noemova nouzového přizpůsobení (jež následovalo po potopě, která zničila veškerou vegetaci), jak je popsáno v Genesis 9:3, je v Genesis 1:29 uvedena důležitější strava vyhlášená Bohem:
,,Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm." Tento verš jasně ukazuje, že správnou potravou člověka je vegetariánská strava. Hned v dalším verši Bůh konstatuje, že tato dieta je dobrá, kdežto později zmíněná strava obsahující maso byla dovolena pouze k uspokojení lidské žádosti. To je zcela zřetelně vytýčeno (jako zásada), ale opět je třeba studovat vše v kontextu. Případ s křepelkami, které Bůh připravil pro děti izraelské poté, co byly unaveny z many (Numeri 11:31), je nejlepším případem citace mimo kontext. Verše 31 a 32 (Numeri) skutečně popisují objevení se křepelek a hodování, které následovalo, ale musí být čten i verš 33, aby byl zjištěn plný význam této pasáže: ,,Ještě měli v zubech maso, ještě nebylo ani rozžvýkáno, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a počal lid bít převelikou ranou." Neradoval se z toho, že jedli maso.
Tyto zásady se nám také stanou jasné, když studujeme dějiny prvotní církve a dozvíme se, že církevní otcové zastávali ideu vegetariánství. Můžeme studovat jejich životopisy: Tertulliána, Origena, Sv. Jana Chrysostoma a mnoha dalších. Kromě toho je zjištění, že tito prvotní církevní otcové byli přísnými vegetariány, stejně významné jako zjištění, co bychom se asi v Bibli dočetli předtím, než byla zpracována různými církevními koncily...
Až teprve v době císaře Konstantina (4. století) se vegetariánští křesťané museli skrývat v podzemí - jen proto, že Konstantin byl jedlíkem masa. Byl také maniakem a knihy církevních dějin jsou plné povídek o tom, jak lil roztavené olovo do krku křesťanských vegetariánů místo jejich vyvolené stravy. Kromě toho také zabil svou manželku tím, že ji posadil do kádě s vařící vodou.
Biblické poznání je jednoduché a prosté pro lidi prosté a upřímné - ale je obtížné pro ty, kdo jsou zmateni nebo podvádějí ve jménu náboženství. Bible jasně říká: Nezabiješ (Exodus 20:13). To by nemohlo být vyjádřeno jednodušeji. Přesně v hebrejštině čteme lo tirtzach, což do slova znamená ty nezabiješ.
Jeden z největších učenců hebrejské a anglické lingvistiky 20. století - Dr. Reuben Alcalay - napsal ve své obsáhlé knize nazvané ,,Kompletní hebrejsko-anglický slovník", že slovo ,,tirtzach" se vztahuje ,,na jakýkoliv druh zabíjení." Slovo ,,lo", jak můžeme předpokládat, znamená ,,ty nebudeš". NEZABÍJEJ! Uvědomme si, že Bible je v tomto bodu zcela nesmlouvavá.
Rovněž védská literatura se vyslovuje zřetelně. Védy ve skutečnosti staví tento bod nad vegetariánství, protože zabíjení zeleniny je také zabíjení, za kterou následuje špatná reakce. Proto předepisují jednak laktovegetariánskou výživu - výživu, která nejméně škodí živým bytostem - plus zvláštní proces k tomu, aby se člověk osvobodil od minimální hříšné reakce, kterou vyvolává zabíjením rostlin. V hrubých rysech je tato oběť, která se soustřeďuje kolem zpívání svatých jmen Pána s láskou a oddaností, naznačena v Bhagavad-gítě a je propracována ve Šrímad Bhágavatamu. Po jejím aplikování se jídlo stává ,,Pánovou milostí" - prasádam. ,,Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květ, ovoce či vodu, přijmu to," říká Kršna v Bhagavad-gítě 9.26.
V knížce nazvané ,,Evangelium míru Ježíše Krista podle apoštola Jana" se můžeme dočíst čistá a původní slova Kristova. Autoři této publikace, Edmond Szeely a Purcell Weaver, přiznávají, že ,,Ježíšova slova, tak jak je nacházíme v dnešním Novém zákoně, byla nesmírně zkomolena a zdeformována". Z toho důvodu se rozhodli přeložit jeho slova přímo z aramejštiny, tj. z jazyka, kterým Ježíš a jeho milovaný žák Jan mluvili. Úplný aramejský manuskript je uschován v knihovně ve Vatikánu a datuje se z prvního století po Kristovi. Zajímavé je, jaký byl opravdu Kristův náhled na zabíjení a jedení masa: ,,Nezabiješ, neboť Bůh daroval život všem a to, co Bůh daroval, nechť člověk nebere... Proto ten, kdo zabije, zabíjí sebe, a kdo jí maso ubitého zvířete, jí smrt... ten, kdo zabije zvíře bez důvodů, pouze kvůli touze zabíjet, kvůli masu, kůži nebo klům, jedná ďábelsky, neboť sám se stal dravým zvířetem. Proto také skončí jako dravec."
Přesto mnoho znalců Bible z nevědomosti trvá na teorii, že Kristus jedl zvířecí maso, neboť se sami zřejmě připojili k těmto názorům pod vlivem vlastních osobních návyků, od kterých nemohou a nechtějí upustit. Snaha po nastolení předsudků a udržení tradice je lidskou vlastností již po staletí, ale pravda se stává důležitější v době, kdy si člověk vydobývá samostatnost v mnoha aspektech života.
Uznávaný znalec Bible reverend V.A. Holmes-Gore zkoumal časté použití slova ,,maso" v evangeliích Nového zákona. Sledoval jeho význam až k řeckému originálu. Jeho výzkumy byly zveřejněny poprvé v srpnu 1947 ve ,,Světovém foru". Podle něho by mělo být oněch 19 evangelijních zmínek o mase v anglických verzích Bible přeloženo takto: řecké broma znamená jídlo nebo pokrm a vyskytuje se 4x; brosis - způsob jedení (4x); phago - jísti (3x); brosimos - to, co se může jíst (1x); trophe - výživa (6x); prosphago - cokoliv k jídlu (1x). Z toho plyne, že verš Jan 21:5 (Máte nějaké maso?) z anglické autorizované verze je nesprávný. Měl by být přeložen (jak správně uvádí ekumenický překlad do češtiny): ,,Nemáte něco k jídlu?"
Při překládání duchovních textů je velmi důležité, aby překladatel sám provozoval učení, které se snaží tlumočit do jiného jazyka. Jinak mohou nastat problémy, jak přeložit určité pojmy, což je zřejmé v následujících verších. V některých případech, jako například v anglické autorizované verzi krále Jakuba z roku 1611, jsou jistá slova chybně přeložena.
Jeho učedníci odešli předtím do města, aby nakoupili něco k jídlu. (Bible krále Jakuba: ,,...aby nakoupili maso." Jan 4:8) Pak přijal pokrm a síla se mu navrátila. (Anglická verze nabízí: ,,A když přijal maso, byl posílen." Skutky apoštolské 9:19)
V obou případech je použito slova trophe, což znamená výživa.
,,Pak je zavedl do svého domu, připravil maso a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha." (Skutky apoštolské 16:34 - podle anglické verze)
Pěkný příklad, jak dalece lze změnit význam verše, je-li jedno slovo špatně přeloženo. Zde je použito slova trapesa - stůl. Říká se zde, že připravil stůl (Bible kralická) nebo pozval je ke stolu (ekumenický překlad).
,,Jan (Křtitel) měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel." (Matouš 3:4)
Všimněte si, že slovo ,,kobylky" (locusts) také znamená lukustové fazole čili svatojánský chléb. Podobných nesrovnalostí je především v anglické Bibli více, ale vzhledem k tomu, že český ekumenický překlad nemá těchto nedostatků tolik, nebudeme je více rozebírat.
Další, v mnoha případech špatně překládaný biblický výraz, je slovo ,,ryba". Vztahuje se často ne na to, co plave a žije ve vodě, ale k symbolu, podle kterého se prvotní křesťané poznávali. Bylo to tajné znamení potřebné v dobách pronásledování, než bylo křesťanství veřejně přijato za státní náboženství.
Znak ryby byl mystickým symbolem a konverzačním heslem odvozeným z řeckého ichthys. Jako takové zpodobňovalo akrostichon sestavený ze začátečních písmen řeckého výrazu ,,Iesous Christos Theou Yios Soter" - Ježíš Kristus, Syn Boží, Spasitel.
Časté poukazy k rybě jsou narážky na symbol Krista a nemají nic společného s jedením mrtvé ryby. Ale symbol ryby se nezamlouval Římanům. Dali přednost znaku kříže a soustředili se více na Kristovu smrt, než na jeho vzorný život. Možná, že to je právě důvod, proč jenom deset procent z jeho životních osudů je zaznamenáno v kanonických spisech. Většina z jeho třicetiletého života je vynechána.
Kolik jeho ctitelů se vrátí domů z kostela a zasedne k pochoutce vyříznuté z kdysi bujného zvířete, popírajíce tak právě přikázání, která před chvíli obhajovali? Další verše by měly objasnit jakékoliv pochybnosti, které by čtenář mohl mít v této souvislosti.
,,Jen maso oživené krví nesmíte jísti. A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého bratra." (Gen.9:4,5)
Tato pasáž ukazuje, že člověku není dovoleno jísti maso, a jestliže tak činí, zaplatí za to svým životem. Bude zabit tím, koho zabil. To se nazývá karma.
------
,,K čemu je mi množství vašich obětních hodů," praví Hospodin.
,,Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů.
Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou od krve." (Izajáš 1:11,15)
,,Člověk zabíjí v oběť býka i ubíjí člověka... (Izajáš 66:3)
Je zjevné, že Bůh nepřijal ani modlitbu od toho, kdo jedl maso, a že zabíjet krávu se rovná vraždě.
------
,,To bude provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích: Nebudete jíst žádný tuk ani žádnou krev." (Leviticus 3:17)
Docela šalebné přikázání: přece nemůžeme jíst maso a nejíst krev. Zde je původ ideje košerovaného jídla (masa, ze kterého byla vypuštěna krev). Bylo to přirovnáno k vyprazdňování stolice, aniž by člověk vypustil kapku moči. Nemožné.
,,Kdokoliv z domu izraelského i z těch, kdo mezi vámi přebývají jako hosté, bude jíst jakoukoliv krev, proti tomu se obrátím; každého, kdo by jedl krev, vyobcuji ze společenství jeho lidu." (Levicitus 17:10)
Všimněte si termínu ,,jakoukoliv krev". Všechno maso je z krve.
------
,,Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh). Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré." (Izajáš 7:14;15)
Křesťané rádi citují první část tohoto verše jako důkaz, že Ježíš je tím spasitelem, ale zřídka citují druhou část, která (kromě naznačení příčinného vztahu mezi jedením těchto pokrmů a nabytím moudrosti) říká, že bude vegetariánem.
Když tomu pro samou radost uvěřit nemohli a jen se divili, řekl jim: ,,Máte tu něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby a plást medu. Vzal si to a pojedl před nimi." (Lukáš 24:41-43)
Za povšimnutí stojí slovo ,,to", což vyjadřuje jednotné číslo. Ježíšovi nabídli rybu a med, ale on si vzal jenom jedno. Soudě podle výše uvedeného verše, víme, co si zvolil.
------
,,Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí. Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu." (Římanům 14:20,21)
Velmi dobrý verš. Ukazuje, že není chyba v pokrmu, ale v tom, že nejíme ,,prasádam", tj. potravu obětovanou Bohu. Pro maso je užito slovo kreas, což znamená tělesné maso. Takže se zde jasně říká, že není dobré jíst maso.

(celá knížka Jak je to vlastně v Bibli je ke stažení v rubrice KNIHY)

nahoru