Bohužel, mimo jiné i Haré Kršna


Lenka Kučerová
Převzato z časopisu Nový prostor

Známe je
Každý pátek od čtyř hodin odpoledne vyráží skupina exoticky vyhlížejících a rozjásaných postaviček z Náměstí republiky. Poskakují spořádaně v průvodu, v čele vyholení muži, vlastně ještě chlapci, v oranžových hábitech, co buší do bubnů a bubínků, za nimi pár děvčat v sárí. Někdo se čas od času z průvodu oddělí a snaží se vnutit lesklobarevnou knížku s namodralým svatým, evidentně východní provenience, občanům s igelitkami naplněnými zbožím supermarketů. Leckterý méně asertivní jedinec knížku prolistuje a chce pro radost "kršňáka" s pro něj v té chvíli zbytečnou knihou odkráčet. Aaaa, tak jednoduché to nebude! Ukáže se, že knížka je za příspěvek, chvíli ještě dobrovolný příspěvek. Dobrovolnost však neklesá pod několik desítek korun. Drahý trest za slušnost končí v tašce a posléze zbytečně v knihovně. Sluneční průvod exotů za zpěvu Haré Kršna, Haré Kršna proposkakuje dál Příkopy, přes Staroměstské náměstí a Celetnou. O svátcích navíc Karlovkou, přes Karlův most. Turisté si rádi zablbnou mezi barokními sochami a fasádami, zavlní při koupi více či méně vkusného suvenýru ze srdce Evropy. Za dvanáct let si i Češi zvykli na sluneční zpěv i na nikdy neotevřené zaprášené knihy v knihovně. Myslím, že docela rádi. Češi, co je pro ně Haré Kršna jen exotika a hudba a hlavně zdravá výživa ... a také ekologická farma kdesi u Benešova. Tam to tehdy začalo...

Moje setkání první rok 1997
Konečná tramvaje na Zličíně, obyčejné odpoledne. Na lávce nad tratí mě míjí skupinka kršňáků. V jejich zavazadlech tuším knihy. Zatímco já budu sedět u tiskového mluvčího, oni budou pobíhat po Národní a nabízet knihy. Už to znám, několik těch knih mám totiž také v knihovně. Sídlo Centra pro védská studia, jak se zličínské středisko nazývá, mě šokuje. Normální, až příliš normální vila, plochá střecha, socialistická šeď. Vstupuji do umakartu a po linoleu do vůně vonných tyčinek. Ptám se holohlavého mladíka na ty správné emailové dveře. Klepu, vstupuji do tiskového střediska. Vyholený muž středního věku - tehdy tak chodili jen kršňáci a skini - mě vítá rozevřenou lící a rukou napřáhnutou na volnou židli. Za kancelář a hlavně computer by se nemusel stydět ani ředitel pobočky Microsoftu. V té chvíli se jmenuji Alenka a jsem za zrcadlem. "Jak k tomu všemu přicházíte?, " vyzvídám s předstíranou konzumní zvědavostí. Dostává se mi odpovědi, že jde většinou o dary. Dokonce i vila je dar. Od neznámého sympatizanta...Ano, nebylo to snadné, byly tu dědičky, ale soud respektoval závěť. Zvědavost kvasí, samozřejmě neodmítám pozvání na návštěvu farmy Kršnův dvůr. Bude se slavit svátek z největších.

Farma
Vystupujeme s dcerou z vláčku ve stanici Městečko u Benešova. Nejsme samy. I ostatní směřují také právě k nejbližšímu statku. Že jsme na místě, poznáváme podle známých hábitů a exotického zpěvu. Jeden hábit je u kasy a vybírá dobrovolný příspěvek. Jako i v ostatních případech dobrovolnost neklesá pod několik desítek korun. Jiný hábit pořádá přijíždějící auta do zákrytů. Vesměs luxusní auta. Jsme ty Alenky a kráčíme za zpěvem do obrovského stanu. Rozhrnujeme plachtu... a rychle sedáme mezi ostatní návštěvníky. Stejně jako oni zanotujeme Haré Kršna.... Jednou dvakrát , třikrát.... Výš a zase níž.... Už nás mají, je nám fajn, máme se tam všichni rádi, hádky a spory i složenky zůstaly za plachtou. Tleskáme, kroutíme se do rytmu... nadšeně fotím.... Jejej, došel mi film! Ještě, že je Benešov jen pět stanic osobáčkem. Dcera se nenechá dlouho přemlouvat, vláček jede za pár minut. Zrovna tak na rychlou tajnou dceřinu cigaretku u dřevěné boudy.

Zase si zaskotačím ve stanu, ochutnám něco ze zdravé, až příliš pro mě zdravé stravy. Kombinace sladkého, kyselého a slaného na jedné hromadě je mimo moje chutě. Za hodinu u naší cigaretové boudy čekám na dceru a film. Vláček brzdí, dcera vystupuje.

Slunce se kloní k západu a dlouhé stíny padají na farmu. Ve stanu oranžovák kropí sedící božstvo. Dostává se mi privilegia a tedy daru květinové šňůry, co byla na božském krku. Den končí, nikoli však svátek. Smíme přespat přímo na farmě. Že se jde spát brzy, mě netrápí, naopak. Přísně rozdělené ložnice mužů a žen plus dětí mě nepřekvapují. I když tu na rozdíl od Zličína na farmě bydlí vesměs rodiny, jedna ze zásad kršňáků je omezený kontakt obou pohlaví. Prý se smí spolu bavit jen o Kršnovi. Jednou měsíčně, za plodných dnů ženy, mohou spolu manželé mluvit i těly. Jenže jen s cílem zplodit potomka. Po dvou platných pokusech sexuální hrátky končí zcela. Dostává se nám přihrádky na palandě mezi dalšími ženami, zatahujeme si záclonu do relativního soukromí. Zhasíná se, nikdo nezlobí, nikdo neprotestuje. Ani děti. Ve čtyři za kuropění nastává nával v koupelně. Klidně si ho necháváme ujít. Jako pouzí hosté vstávat nemusíme. Zato naši hostitelé vyráží kolem farmy si zadžapovat 1728 mahámanter Haré Kršna..... A zdá se, že rádi. Ještě něco pojíme, poslechneme něco přednášek a písní a loučíme se. Bylo tu příjemno.

Farma podruhé
"Hm, ale už to není, jako to bylo, " řekne zasvěceně kamarádka, která se mnou následnou neděli vyráží opět na farmu. Není svátek, je normální neděle. Aut je méně, což kvitujeme s povděkem. Kamarádka patřila k prvním sympatizantům. Kamarádka je neustálý hledač smyslu života. Tu to zkouší přes drogy, tu přes různé filozofie. Ty východní jsou jí nejbližší. Na farmu jezdila už od začátku, tedy roku 1991.
"Ty nevíš, že vyhodili zakladatele farmy Turiju? Přiznal se, že porušil jednu ze zásad, tu o sexu. Tak ho vykázali. Byl dost oblíbenej. Prý to byl strašnej dříč. S ním odešlo ještě demonstrativně pár dalších lidí." Turija Kempe, ten zakladatel a kdysi totalitní emigrant byl členem ISKCONu ve Švédsku /Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny resp. International Society for Krishna Consciousness/.Ve Švédsku žil na kršňácké farmě a představa existence příbuzné farmy v Čechách ho lákala. Jak si usmyslel, tak udělal. Městečko u Benešova bylo víc než příhodnou lokalitou. Navíc jeden zdejší restituent, restituující ovšem ruinu, byl ochoten darovat bývalý svůj statek pouze pro ekologické zemědělství. Dobrá to trefa. O lidi na farmě nouze nebyla, těch hledajících sebe v pototalitní době bylo dost. Navíc v době bezprizorní se podařilo přesvědčit úřady, že prvotní je ekologické zaměření farmy. To stačilo pro možnost výkonu civilní služby. Téměř co kršňák, to civilkář - byli to hlavně mladí kluci kolem 20. Začalo se budovat, pěstovat. Pěstovat pro vlastní potřebu a posléze i trochu pro první restauraci Govinda s adresou Na hrázi v Praze 8. Zdánlivě všechno fungovalo, začala se budovat další Govinda, vzniklo centrum na Zličíně. Jenže se vyhrotily osobní spory. Šéf dobudované Govindy v Soukenické odevzdal restauraci přímo Zličínu, farma se dostala na vedlejší kolej. Turijovým odchodem sklaplo "zelené vegetační" období. S poněkud pobledlou náladou pohovoříme s několika oddanými, eventuální problémy dolovat ani nemíníme. Na nádraží v Benešově si dáme párek a červené víno. Následuje pauza na několik let.

Po letech
Až náhodný známý mě seznámí s klukem, co "odtamtud" odešel. Ihned se chytám a beru kontakt. Povídáme dlouhé hodiny. Není to žádný „mentální chudák“, co mu nezbylo nic jiného, než se uchýlit do náruče nějaké sekty. "Cvičil jsem jógu, zajímaly mě východní filosofie," svěřuje se Zbyněk se svou cestou do sekty. Ještě na gymplu mu kamarádka přinesla inzerát, který hledal lidi na budování ekologické farmy. To mu sedělo. Zdálo se mu, že není nutné ani maturitu dělat. Nakonec odešel na farmu u Benešova až po ní. Rodiče byli zoufalí, babička psala dopis na kancelář presidenta. Zbyněk dřel na farmě stejně jako ostatní. Vzorem byl Turija a pár dalších nadšenců. Vyskytla se navíc možnost dělat zde civilku. Civilka nebyla žádná pohodovka, ale víra v dobrou věc dřinu vyvážila. Pak odešel do Govindy. "Neměli jsme odtamtud odcházet...", měli jsem se zabarikádovat. K mému překvapení popisuje jakýsi puč, kdy se Govindy zmocňuje vedení z Centra pro védská studia ze Zličína. Vedoucí ze Zličína zdá se býti jiná sorta. "Vždycky se na nás farmáře dívali svrchu. Oni byli ti, co „rozdávali“ a posléze organizovali „rozdávání“ knih. Vůdci (dle tvrzení bývalých členů ISKCONu se jedná hlavně o osobu Ing. Nenada Nejkova, jenž se skrývá za duchovním jménem Narakrti dás) ze Zličína se dostali do vedení obou pražských restaurací /Na hrázi i Soukenická/.   Pěšákům, jako je Zbyněk, dodnes není jasno proč. Proč se lidé, kteří budovali farmu a restaurace, octli na vedlejší koleji.

Jenže Zbyňka trápila jiná věc. Onemocněl a vypadalo to na operaci. Začal mít pochybnosti o pomoci hnutí v době nemoci či z toho vyplývající pracovní nepoužitelnosti. Vedení ISKCONu platilo pouze minimální zdravotní pojištění (vlastně si ho platil on sám), nikoli nemocenské a sociální. Jelikož si Zbyněk dokázal spočítat, že se na 1 člověka v Góvindě (pracovalo nás tam 8) vydělá asi 15000,- Kč na měsíc, začal vyžadovat nějaký minimální plat. Tak tři tisíce měsíčně, aby si mohl ta pojištění platit. Ale neuspěl - vše je přeci pro Kršnu a na farmu. Byl prosinec 1995 a Zbyněk se rozhodl pro odchod a 2.1.1996 nastoupil do normální práce. Dnes jen lituje, že ztratil pár let drahocenného času na studium a že vlastně ze své naivity a nezkušenosti pracoval tvrdě pro cynické otrokáře, kteří mu nezaplatili ani sociální a nemocenské pojištění. Než nastoupil do ISKCONu, byl totiž na základě výborného prospěchu přijat bez zkoušek na chemicko technologickou fakultu, specializace ekologie. Ostatní spolužáci už dnes mají tituly, Zbyněk šprtá anglická slovíčka za pochodu.

Kde je pes zakopán?
Od 1.května 1990 bylo možno registrovat občanská sdružení. Hned 2.května, tedy o den později a první to pracovní den, bylo zaregistrováno Ministerstvem vnitra ČR občanské sdružení: Mezinárodní společnost pro uvědomování si Kršny. Na základě této registrace je možno žádat například o přidělení civilkářů. Tak se i stalo. Má to háček. Příslušný Zákon č. 18/1992 Sb., o civilní službě, stanoví v § 1 odst. 2, že občanské sdružení nesmí mít povahu náboženskou. Při telefonickém dotazu na Ministerstvu vnitra se podivili naší informaci, že jde vyloženě o náboženské poslání. To doposud netušili! Totéž bylo napsáno v písemné odpovědi Zbyňkovi později na vyžádáni podrobností MVČR. Posléze přišla vysvětlující zpráva, že první informace o náboženském charakteru byly právě naše a navíc byly jen kusé.  Naopak kontaktované Ministerstvo práce a sociálních věcí o tomto zaměření vědělo, a proto tomuto občanskému sdružení přestalo povolovat možnost civilní služby, ale až po několika letech jeho existence.

_______________________________________________________________

19. červenec 2002
Vážená paní,
k Vašemu dotazu uvádím: Zákon č. 18/1992 Sb., o civilní službě, stanoví v § 1 odst. 2 pro výkon civilní služby podmínky, které musí být splněny současně, aby výkon civilní služby byl legální. Těmito podmínkami jsou předmět a forma činností vykonávaných v průběhu civilní služby a současně také okruh organizací, ve kterých lze civilní službu konat. Při bližším náhledu na uvedené ustanovení lze konstatovat, že hnutí Hare Krsna zákonem uvedené podmínky nesplňuje. Dle našeho názoru v hnutí Hare Krsna není možné civilní službu vykonávat.
S pozdravem
Mgr. Daniela Sýkorová
oddělení civilní služby MPSV
____________________________________________________________________________

Ministerstvo vnitra
oddělení volební a sdružování
                                                                                                                             Praha 1. srpna 2002                                                                                                                              Počet listů: 1 Ministerstvo vnitra
odbor tisku a public relations
P r a h a
-----------
                K dotazu redaktorky časopisu Nový prostor sdělujeme.

                Jak vyplývá z ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, při posuzování otázky, zda nejsou dány důvody k odmítnutí registrace sdružení, je třeba vycházet pouze z předložených stanov. Nenasvědčují-li tudíž stanovy zamýšleného sdružení mimo jiné tomu, že jde o organizaci uvedenou v § 1 odst. 3 zákona (tzn. církev nebo náboženskou společnost), je Ministerstvo vnitra povinno registraci provést.
                Z obdobného hlediska byl posuzován návrh na registraci Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny – Hnutí Haré Kršna (dříve Mezinárodní společnost pro uvědomování si Kršny), která byla Ministerstvem vnitra zaregistrována dne 2. 5. 1990.
                Jsou-li sdružením v rámci jeho činnosti následně vykonávány nedovolené aktivity, lze do jeho postavení zasáhnout při splnění podmínek stanovených v § 12 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb. Protože postup ministerstva ve smyslu cit. ustanovení musí být podložen příslušnými důkazy o nepřípustné činnosti sdružení jako celku, je jeho uplatnění závislé na jejich shromáždění. V této souvislosti jsou pro Ministerstvo vnitra, které není nadáno kontrolními pravomocemi vůči sdružením, rozhodná zjištění a závěry věcně příslušných orgánů a dále pak důkazy plynoucí z podnětů uplatněných jednotlivci nebo jinými právnickými osobami na základě jimi učiněné zkušenosti.
            V případě jmenované společnosti je třeba konstatovat, že registrační místo obdrželo první podnět (a zatím jediný) poukazující na její náboženský charakter až dne 3. 7. 2002. V něm uvedené údaje však nebyly natolik konkrétní, aby se mohly stát východiskem pro bezprostřední řešení věci.
                                                                                                              JUDr. Daria  B e n e š o v á  v.r.                                                                                               vedoucí oddělení volebního a sdružování __________________________________

Tato odpověď je však minimálně v rozporu s údaji přímo na www-stránce MVČR {http://www.mvcr.cz/casopisy/policista/prilohy/pril8.htm}, kde je Haré Kršna hnutí zařazeno mezi sekty a náboženství v příloze časopisu Policista č.8 z r. 1998 a odborníci na sekty upozorňovali na nebezpečnost sekt ještě dříve.

Zbyňkova výpověď:
"Odchodem na farmu hnutí Haré Kršna jsem nechtěl pouze najít odpověď na otázku smyslu života (pro mne to bylo poprvé a naposled, co jsem lidem uvěřil, že vědí, jak poznat boha, existenci duše, věčného života atd.), ale také jsem hledal čistý a zdravý způsob života. Měl jsem rád přírodu a chemii. Tíhnul jsem k ekologii, protože jsem z Ústí nad Labem, ale nakonec, místo abych šel na VŠCHT, jsem se rozhodl, že skutečně pro tu ekologii něco udělám, a proto jsem šel na farmu Kršnův Dvůr - nechtěl jsem o ekologii jen mluvit - tím rozhodně nechci napadat inženýry chemie - vím, že všichni lidé nemohou jít na farmy a že ekologie se při tak velké populaci musí řešit na jiné úrovni, ale tenkrát jsem se prostě rozhodl přispět k ekologii odchodem na tu farmu. Dnes vím, jak mazaným lidem, kterým vůbec nejde o ekologii, jsem naletěl i kvůli farmářstvím nadšenému tehdejšímu (1990 - 1997) šéfovi farmy - líbilo se mi, že dělá, co káže - byl velký dříč - nikdy bych do Haré Kršna hnutí nevstoupil, kdybych věděl, že to dopadne tak, že si farmu nakonec přivlastní podvodníci (guruové = ti, co jen mluví, manipulují a podvádějí slušné lidi této planety) a že ji a nejvíce zmanipulované členy, tj. farmáře, zneužijí pro získávání majetku. Měl jsem tenkrát docela dost elánu, myslel jsem si, že odchod ze špinavého města do přírody prospěje všem i mému zdraví. Všichni z rodiny byli okamžitě proti, ale já nebyl ochoten přijmout jejich názory, aniž bych si to neověřil. Říkali mi, že je to podvod, ale já jim nevěřil – byl jsem mladý, nezkušený a nevěděl jsem, že demokracie bohužel též znamená "kdo si koho oblbne, toho si oblbne". Nechtěl jsem dělat nic špatného (a také jsem nedělal - dřel jsem na farmě a v restauracích) - říkal jsem si, že když by to bylo špatné, státní úřady by to nepovolily, a nejen to - dokonce nám povolily na farmě vykonat civilní vojenskou službu - tenkrát se nějak povedlo p. Kempe (zakladateli a šéfovi farmy) a dalším šéfům českého ISKCONu získat povolení vykonávat civilní vojenskou službu nejen na farmě, jež byla prospěšná ekologii, ale dokonce i pro členy z pražského centra ISKCONu (tehdy v Modřanech), kteří pouze prodávali manipulační literaturu (podváděni svými šéfy na jejich žádost často se lží, že je to za příspěvek na ekologickou farmu nebo se slovy, že jsou studenti védské filozofie). Přestože „pražské ovečky“ naivně odevzdávaly všechny peníze šéfům z pražského centra ISKCONu, ti na farmu nikdy nic nepřispěli (nebo jen velmi málo) a nakonec si ji i s oběma restauracemi, jež vybudovali farmáři a které měly farmu ekonomicky podporovat, přivlastnili."

 "Děly se i další věci, jež mě přesvědčovaly, že úřady považovaly ISKCON za společnosti přínosnou organizaci: např. narkoman a distributor drog Jiří Kantor dle jeho vyprávění měl v 1. pol. 90-ých let jít podruhé do vězení za distribuci drog, ale nakonec dostal jen podmínku, protože řekl u soudu, že je a bude členem ISKCONu, jež je proti drogám (šéfové ISKCONu často propagují, že ISKCON pomáhá hodně lidem zbavit se závislosti na drogách, ale to není pravda, neboť já vím, že většina narkomanů v ISKCONu moc dlouho nevydržela (asi tak 2 měsíce). Zmíněný J. Kantor vydržel v ISKCONu asi 5 let (takže my, co jsme k drogám, alkoholu ani cigaretám neměli nikdy sklon, jsme mu pomohli), avšak v r. 1997 ISKCON opustil a asi o 2 roky později se předávkoval a umřel.

   V obou restauracích byla a je dodnes tabule, na které je menu a dole prosba o dobrovolný příspěvek A JE TAM UVEDENA JEHO VÝŠE. Přesto nikdy neměl český ISKCON (americký prý v 90-ých letech ano, ale v USA se děly i horší věci - viz kniha "Monkey on The Stick" od dvou novinářů) problém s finančním úřadem, aspoň rozhodně ne do konce r. 1995, ale ani později jsem o ničem neslyšel. Také na knihách, vonných tyčinkách a sladkostech se s lživou propagandou, že ty peníze jsou určeny pro farmu, vydělaly velké částky peněz, z nichž minimum šlo skutečně na farmu. Velice mě zaráží, že nikdo nekontroloval finanční toky v českém ISKCONu a že šéfové nemuseli předkládat něco jako výroční zprávu, aby prokázali věrohodnost použití vymámených peněz. Šéfové ISKCONu se též snažili důkazy pro finanční úřady co nejvíce zatajit – např. při prodeji knih se jen málokdy vystavil paragon. Razili též heslo, že pro Kršnu, protože je bůh, se může i krást.

  Články na podobné téma:

Jak utopit vlastní restauraci Govinda, aneb konec podvodníků v Čechách?
Faktor času a hnutí Hare Kršna
Kdy vyhynou dinosauři aneb staré myšlení kope z posledních sil
Když s guruem odchází dogma
Komunita se může stát vězením bez mříží
Vůdcové hnutí Haré Kršna jsou často nezkušení
Nori Muster: Then and Now, Thirteen Years After Leaving ISKCON

Jednota náboženství
Konat dobro sobě
Georgi Harrisonovi s láskou
The world mourns George Harrison (18 articles)
Is The Golden Rule A Vaisnava Principle?
Jsem démon, nebo oddaný Boha?
Šrí Čaitanja v západním světě - setkání dvou myšlenkových tradic
Mahábhárata na objednávku (toto není kniha Iskconu)

nahoru