Buddha a Kristus

Rudolf Steiner

(celá publikace Buddha a Kristus je ke stažení v rubrice KNIHY)

Buddhismus je náboženstvím vykoupení z bytí, zatímco křesťanství je proti tomu náboženstvím znovuzrození na duchovním stupni. To se nám projevuje ve způsobu myšlení jak v malém, tak ve velkém a v jeho zásadách. A hledáme-li vlastní příčiny této rozdílnosti, pak můžeme říci: Spočívají ve zcela opačném charakteru východní a naší západní kultury. Je to radikální rozdíl ve způsobu projevování oné kultury, z níž vzešel buddhismus, a oné kultury, do níž se vlilo křesťanství na západě.
Tento rozdíl lze označit jednoduchými slovy. Spočívá v tom, že vlastně celá východní kultura, která ještě nebyla oplodněna ze západu, je nehistorická; celá západní kultura je historická. To je též koneckonců rozdíl mezi křesťanským a buddhistickým způsobem myšlení. 'Křesťanský způsob myšlení je historický. Uznává, že existují nejen opakované životy, nýbrž že v tom spočívají dějiny. To znamená, že to, co je prožíváno nejprve na nedokonalém stupni, se může ve sledu inkarnací vyvíjet ve stále vyšší stupně. Spatřuje-li buddhismus vykoupení z pozemského bytí pozdvižením do své nirvány, tu spatřuje křesťanství cíl svého vývoje v tom, že všechny plody a dosažené výsledky jednotlivých pozemských životů se vždy stkví na vyšších a vyšších stupních dokonalosti a prožívají své produchovněné vzkříšení na konci pozemského bytí.

Buddhismus je nedějinný, zcela ve smyslu základu kultury, na níž vzrostl. Nedějinný je tím, že jednoduše staví proti vnějšímu světu člověka, jenž v něm jedná. Buddhistický vyznavač říká: "Pohleďme na dřívější vtělení člověka, pohleďme na pozdější vtělení člověka! Člověk stojí naproti vnějšímu světu!" Neptá se: "Nacházel se snad člověk v dřívějších dobách vůči vnějšímu světu jinak, nebo nebude vůči němu stát jinak v budoucnosti?" Na to se ale ptá křesťanství. Buddhismus tudíž dochází k názoru, že poměr člověka ke světu, do něhož je vtělen, je stále stejný. Že člověk, je-li hnán žízní po bytí a sestoupí-li do vtělení, vchází do světa utrpení; je jedno, zda člověka hnal v minulosti k žízni po bytí, nebo ho k tomu žene nyní. Vždy je to utrpení, které mu vnější svět přináší. Tak se opakují pozemské životy, aniž by byl v buddhismu pojem vývoje opravdu dějinný. To nám též objasní, že buddhismus může spatřovat svoji nirvánu, svůj blažený stav jen v odvrácení se od těchto věčně se opakujících pozemských životů. A tak si dále vysvětlíme,.že buddhismus musí spatřovat v samotném vnějším světě zdroje utrpení. Říká: "Vydáš-li se vůbec do smyslového světa, pak musíš trpět; neboť ze smyslového světa ti musí přicházet utrpení!"

To není křesťanské. Křesťanský názor je veskrze historický a dějinný. Netáže se jednoduše na bezčasové a nedějinné postavení člověka vůči vnějšímu světu. Říká sice: "Kráčí-li člověk od vtělení do vtělení, stojí vůči vnějšímu světu. Přináší-li mu ale tento vnější svět utrpení, nabízí-li mu něco, co ho neuspokojuje, co ho nenaplňuje vnitřním harmonickým bytím, tu to nepochází z toho, že bytí je takovým všeobecně, že člověk musí trpět. Pochází z toho, že se člověk uvedl do nesprávného poměru k vnějšímu světu, že se do světa nestaví správně!" Křesťanství a také Starý zákon poukazují na určitou událost, skrze kterou se člověk sám ve svém nitru vyvinul tak, že může svým nitrem učinit bytí ve vnějším světě zdrojem utrpení. Není to tedy vnější svět, není to to, co nám vniká do očí, co nám zaznívá do uší. Svět, do něhož jsme vtělováni, není to, co nám přináší utrpení. Lidské pokolení vyvinulo kdysi v sobě něco, co není ve správném vztahu k tomuto světu. To se pak dědilo z pokolení na pokolení; tím trpí lidé ještě dnes. Takto bychom mohli v křesťanském smyslu říci, že se lidé od počátku svého pozemského bytí neuvedli do správného poměru k vnějšímu světu.

To bychom nyní mohli rozšířit na základní nauku vyznání obou náboženství. Buddhismus bude vždy zdůrazňovat: "Vnější svět je mája, je iluze!" Naproti tomu křesťanství řekne: "Co ze smyslového světa člověk vidí, to je sice zprvu něco, o čem věří, že je to iluze; je to však závislé na člověku, jenž své orgány vypěstoval tak, že přes vnější závoj nemůže pohlížet na duchovní svět. Vnější svět sám není klamem; lidské nazírání je zdrojem klamu. " Buddhistické je, když se řekne: "Pohleď na to, co tě obklopuje jako skály, co se kmitá jako blesk: je to mája neboli iluze. Co hřmí jako strom, to je mája či veliký klam! " - "Není správné, " tak by bylo nutno říci ve smyslu křesťanského způsobu představování, "že vnější svět jako takový je klamem! Člověk ještě dodnes nenašel možnost, aby otevřel své duchovní smysly - abychom mluvili Goethovými slovy - své duchovní oči a duchovní uši, které by mu ukázaly, jak vnější svět vypadá ve své pravé podobě." Důvodem toho, že jsme obklopeni klamem, májou, není to, že by vnější svět byl májou, nýbrž to, že člověk je bytost nedokonalá, která ještě nedokázala vidět svět v jeho pravé podobě. Takto křesťanství hledá v předhistorické události skutečnost, která přivedla lidské srdce k tomu, aby si utvořilo nesprávný názor o vnějším světě. A ve vývoji - řadou vtělení - musíme v křesťanském smyslu spatřovat opětné dobytí toho, co lze zvát duchovníma očima, duchovníma ušima, abychom vnější svět viděli v jeho pravé podobě. Opakované pozemské životy nejsou tedy bez významu, nýbrž jsou cestou k tomu, aby to, od čeho chce buddhismus člověka osvobodit, bylo právě spatřováno v duchovním světle; aby byl ve vnějším světě spatřován duch. Dobytí světa, který se nám dnes jeví jako fyzický, skrze to, co dnes ještě člověk nemá, co si však má dobýt jako duchovní; překonání lidského omylu, jako by vnější svět byl jen iluzí, jen májou: To je nejvnitřnějším impulsem křesťanství.
Křesťanský učitel nemůže tudíž jako buddhismus říci: "Svět je zdrojem utrpení! Ven z tohoto světa do jiného, který je zcela jiný, do světa nirvány!" Křesťanství sem staví jako mocný impuls, který má svět přivést kupředu, Krista, který přinesl světu nejsilnější poukaz na lidské nitro, z něhož člověk vyvine síly, skrze které může každé vtělení, které na zemi prožívá, prožít tak, že plody jednoho bytí přenese svou vlastní silou do každého dalšího bytí. Vtělení nemají být ukončena proto, aby se dospělo do nirvány, nýbrž vše, co lze v těchto vtěleních přijmout, má být použito ke zpracování, aby to mohlo v duchovním smyslu znovu ožít.

To je nejhlubší rozdíl, který na jedné straně činí buddhismus svým způsobem nazírání nedějinný, a na druhé straně činí křesťanství způsobem na- zírání dějinné. Křesťanský způsob nazírání hledá v "pádu" člověka zdroj utrpení a bolesti a ve "vzkříšení" opět vyhojení bolesti a utrpení. "Bolestí a utrpení se nezbavíte tím, že z bytí vyjdete, ale když napravíte opět omyl, skrze který člověk dospěl k nesprávnému poměru k okolnímu světu. Ve vás spočívá příčina, proč je vnější svět zdrojem utrpení! Stane-li se váš poměr k okolnímu světu správným, pak uvidíte, že se sice opravdu vnější, smyslový svět rozplývá jako mlha před sluncem, že však nechá všechny vaše činy, které jste v něm zažili, v duchovnu znovu ožít!"

Tím je křesťanství naukou znovuzrození, vzkříšení. A jen jako taková nauka smí být postavena vedle buddhismu. To ovšem znamená: Postavíme-li vedle sebe obě vyznání ve smyslu duchovně-vědeckého názoru, dobereme se nejhlubších impulsů obou nauk!
Až do všech jednotlivostí lze ospravedlnit, co až dosud bylo řečeno všeobecně. Tak lze např. také v buddhismu najít něco jako "kázání na hoře". Zde se praví:
"Ten, kdo poslouchá zákon, to, co hlásá Buddha jakožto zákon, ten je šťastný nebo blažený. Kdo se povznese nad vášně, ten je blažený. Kdo dovede žít v osamělosti, ten je blažený. Kdo dovede žít s vnějším tvorstvem, aniž by činil zlé, ten je blažený...atd."
Tak bychom mohli pohlížet na buddhistické velebení blaženosti jako na protějšek velebení blaženosti v "kázání na hoře" v Matoušově evangeliu. Musíme je jen chápat správným způsobem. Srovnejme je jednou s tím, co lze nalézt v Matoušově evangeliu.
Zde nejprve slyšíme mocné slovo: "Blažení, kdož žebrají o ducha; neboť ti najdou v sobě království nebeské." Zde se nepraví pouze "Blažení, kdož poslouchají zákon", nýbrž je zde ještě připojen dodatek. Praví se: Blažení chudí duchem, "neboť jejich je království nebeské!" Co to znamená? Takovou větu pochopíme jen tehdy, když si před duši postavíme celý dějinný způsob křesťanského nazírání.

Zde musíme opět pohlédnout na to, že všechny lidské duševní schopnosti zažily "dějiny", že všechny duševní schopnosti člověka se vyvinuly. Duchovní věda zná slovo vývoj vpravdě tak, že to, co je zde dnes, nebylo zde vždy. Duchovní věda nám praví: Co dnes nazýváme svým rozumem, svým vědeckým myšlením, to zde v pravěkých dobách lidstva nebylo. Zato ale bylo zde v pravěkých dobách lidstva něco, co se dalo zvát temným, zastřeným jasnozřením. Takovým způsobem, jakým dnes dochází člověk k poznatkům o vnějším světě, k nim dříve nedocházel. Dříve mu vzešlo něco jako "pramoudrost" lidstva, která zdaleka převyšuje to, co jsme dnes již zase mohli vybádat. Kdo zná dějiny, ten ví, že existuje taková pramoudrost. Zatímco lidé v pradávných dobách nevěděli, jak se staví stroje a železnice a jak se s pomocí přírodních sil ovládá okolní svět, měli dříve o božsky-duchovních prapříčinách světa názory, které velice předčí naše dnešní poznatky.

Těchto názorů nebylo však dosaženo přemýšlením. To by byla úplně nesprávná představa. Nedalo se postupovat tak, jak postupuje dnešní věda. Bylo to dáno lidem jako vnuknutí, která vyvstanou v duši jako zjevení a inspirace temného, zastřeného vnímání, takže člověk nebyl přítomen, když v něm vystupovaly. Dovedl však spatřovat, že zde byly; byly zde jako skutečná zobrazení duchovního světa, skutečně existující pramoudrosti. Avšak lidský vývoj pozůstával z toho, že lidé spěli od života k životu a vlastnili stále méně z této pramoudrosti, ze starého zastřeného jasnozření. Neboť právě to mělo v lidstvu nastat: Staré jasnozření se ztrácelo a na jeho místo nastupovalo přijímání věcí činností rozumovou. V budoucnu člověk obojí sjednotí. Bude moci jasnozřivě nahlížet do duchovních světů a současně vnášet sem formy dnešního poznávání. Dnes žijeme v mezidobí. Staré jasnozření se ztratilo, a co dnes člověk má, to povstalo teprve během doby. Jak došel člověk k tomu, že je schopen poznávat smyslový svět ze svého nejniternějšího sebevědomí? Kdy obzvláště přistupuje k člověku sebevědomí?

To nastává v době (tak důkladně nebývá obyčejně vývoj lidstva pozorován), v níž právě vstoupil do světa Ježíš Kristus. Tu žili lidé na předělu vývoje, kdy staré zešeřené jasnozření bylo již ztraceno a kdy byl dán výchozí podnět k tomu, co nám dnes poskytují naše nejlepší vymoženosti. Právě při vstupu Krista do vývoje lidstva vznikl zde mezník mezi starou a novou dobou. Kristus byl opravdu mezníkem mezi starým a novým nazíráním! A je to jednoduše technický výraz pro tyto vymoženosti, které tehdy člověk zažil, jakmile začínal poznávat svět svým sebevědomím - nikoli již vnuknutími - když Jan Křtitel hlásá slova: "Království boží se přiblížilo!" To znamená: "Poznání světa v pojmech a ideách" se přiblížilo. Jinými slovy: Člověk není již odkázán na staré jasnozření, nýbrž bude sám ze sebe svět poznávat a probádávat. A nejmocnější impuls pro to, co má člověk poznávat ze svého já - nikoli skrze vnuknutí - dal Ježíš Kristus.

(celá publikace Buddha a Kristus je ke stažení v rubrice KNIHY)

Články na podobné téma:
Meditace a modlitby (R. Steiner)
Rudolf Steiner - Básně
Modlitby rodičům a dětem
Cvičení v nepředpojatosti (R. Steiner)
Cvičení v pozitivnosti (R. Steiner)
Otčenáš (s hlubším výkladem R. Steinera)
Vztah křesťanství k ostatním náboženstvím
Křesťanské autority vyzývají členy své víry k toleranci jiných náboženství
Jednota náboženství
Bible a Védy o reinkarnaci a vegetariánství
Utrpení nemusí znamenat špatný minulý život
Duchovní kultura Slovanů
Keltové a reinkarnace
Křesťanské mantry a modlitby
Bibličtí proroci jako investigativní novináři

Is the Golden Rule a Vaisnava Principle?
The Mystical Core of Organized Religion
At the Heart of World Monotheism
Bh. Thakur - Non-Sectarian Vaisnava-Dharma
From Moses to Mahaprabhu
To Love God
The Bhagavata
Christ is Risen
Why the Cross is the Symbol of Jesus Christ as the Cosmic Purusha
Karmic Speculation Cannot Build A Dharmic Nation

nahoru


Zpátky na Novinky