Celník a farizeus

Soren Kirkegaard
Z knihy Tři páteční pozvání k Večeři Páně

"Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ´Bože, slituj se nade mnou hříšným.´" (Lukáš 18,13)

Farizeus je pokrytec, který podvádí sebe sama a chce podvést Boha, celník je ten upřímný, jehož Bůh ospravedlní. Ale jest přece i jiný druh pokrytectví, pokrytci, kteří se podobají farizeovi, zatímco si však zvolili za příklad celníka, pokrytci, kteří podle slov písma o farizeovi (L 18,9) "si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali", a zatím přece napodobují celníka a svatouškovsky stojí daleko, ne jako farizeus, který pyšně stál sám, svatouškovsky sklápějí oči k zemi, ne jako farizeus, který pyšně obracel zrak k nebi, svatouškovsky vzdychají: "Bože, slituj se nade mnou hříšným," ne jako farizeus, který pyšně děkoval Bohu, že je spravedlivý - pokrytci, kteří, stejně jako farizeus zesměšňoval Boha a říkal v modlitbě: "děkuji ti, Bože, že nejsem jako tento celník", svatouškovsky říkají: děkuji ti, Bože, že nejsem jako tento farizeus. Křesťanství přišlo na svět a učilo pokoře, ale ne všichni se od křesťanství pokoře naučili, pokrytectví učilo změnit masku a zůstalo tímtéž, či přesněji se stalo ještě horším. Křesťanství přišlo na svět a učilo, že nemáš pyšně a ješitně hledat u hostiny místo v čele stolu, nýbrž se posadit nejdál - a brzy seděla pýcha a ješitnost ješitně u stolu nejdál, tatáž pýcha a ješitnost, ach ne, ne tatáž, ale ještě horší. Tak by si člověk možná mohl myslet, že je nutné toto a téměř všechna evangelia obrátit, vzhledem k tomu, že pokrytectví a pýcha a ješitnost a světská mysl mohou chtít tento poměr obrátit. A co by to asi pomohlo? Je jen jedno, jež překoná a víc než překoná, od počátku nekonečně překonalo všechnu vychytralost, a to prostota evangelia, která se prostě jako by nechává podvádět, a přesto prostě dál zůstává a je prostotou.

Farizeus vpravdě nestál sám. Evangelium praví, že stál sám a děkoval Bohu, "že není jako ostatní lidé". A když člověk má s sebou tyto ostatní lidi, tak přece nestojí sám. Právě v tom spočívala farizeova pýcha, že pyšně využil ostatních lidí, aby změřil svůj odstup od nich, že nechtěl kvůli Bohu přestat myslet na ostatní lidi, ale přidržel se té myšlenky, aby pak pyšně mohl stát sám - naopak od oněch ostatních lidí; ale to přece neznamená stát sám, a nejméně ze všeho to znamená stát sám před Bohem.

nahoru


Zpátky na Novinky