Katolická církev a Bravo o sexu stejně?!


Trochu jiný pohled mladého člověka na problém předmanželské sexuality

Převzato od autorky Ludmily Hamplové
23.4.2002

Pardon, jestli jsem někoho tímto nadpisem někoho urazila. Z nejrůznějších diskusí pomalu nabývám dojmu, že matka církev stejně jako velmi pravdivé plátky pro mládež mají mnoho společného. Obé nám prezentuje naprosto jasný a takřka nezvratitelný pohled na sexualitu mladého člověka, dále nám předkládají, že člověk dnešní doby vlastně ani nemá jiné problémy než sexuální, a hlavně obě strany nabízejí naprosto perfektní řešení těchto starostí.

V Bravu zjistíte, že nemít pohlavní styk v patnácti je vlastně úchylka. Nejlepší je zajistit si antikoncepci, značku kondomu nebo hormonálního preparátu vám také doporučí a hlavně do detailu zjistíte jak na to. Jen si užívejte, ale s ochranou! Vše je precizně vypracováno. Dítě má pocit, že vše je naprosto OK.

Naproti tomu katolická církev ví, to je velmi důležité, prostě ví, že okusit rozkoš před svatební nocí je těžký hřích. O antikoncepci se nediskutuje, máme přece rozbor hlenu, a jak na to? Chce to zdrženlivost i v manželství a na některé praktiky můžete rovnou zapomenout, jsou hříšné. Dítě má pocit, že opět je vše OK.

Jenže nic není ani černé ani bílé. Dítě jednoho dne vyroste. Ať chcete nebo ne, z dítěte se stane dospělý člověk s vlastním rozumem i vůlí. Dříve nebo později se s jedním z těchto protipólů setká. Začne přemýšlet, hledá správnou cestu. Někdy je samotné hledání důležitější než vlastní cíl. Mladý člověk má v sobě spoustu otazníků, spíše než teologicky dokonalou odpověď čeká porozumění a pomoc.

Avšak ze strany církve uslyší: buď půjdeš s námi a budeš dodržovat pravidla hry (škoda, že jejich tvůrci si hru sami nikdy nezahrají), nebo jsi zklamal, upadl do hříchu… Hodláš ve svém chování pokračovat? Pak zavíráme dveře. Můžeš být bílý nebo černý.
Jiná možnost jakoby neexistovala.

Škoda. Chce to jen mít trochu chuť rozlišovat. Každý z nás je individuální, stejně tak naše sexualita. Jinak je třeba se dívat na situaci promiskuitních jedinců a jinak na pár, který spolu několik let chodí a má spolu i sexuální vztah. „Tím, že se miluji se svým partnerem, přece nikomu neubližuji, tak proč by to měl být hřích vedoucí do pekel.“ Této dívce je něco přes dvacet, mají se s partnerem rádi, oba chodí do kostela, ale zatím nechystají svatbu. „Pardon, ale prostě jsem nevydržel svoji dívku hladit jen po ruce,“ řekl dnes šťastně ženatý s několika dětmi.

„Zajímavé je, že doba, která uplyne od seznámení k sňatku, je u mnohých katolíků velmi krátká a i tak to u nevěst často klepe na pupek,“ říká věřící vysokoškolský student.

Mimochodem, mladí mají ve vztazích i jiné problémy. Jak se naučit mezi sebou správně komunikovat, vyjít se svými rodiči, přijmout svoje odlišnosti, a tyto věci je mnohdy trápí mnohem víc. Možná stačí jen trochu víc otevřít oči a podívat se kolem sebe. Svět není jen černý nebo bílý.

Ludmila Hamplová

nahoru