Kronika městečka Tasova

 

 

Demlova Kronika

Úryvky z knihy Jakuba Demla Kronika městečka Tasova

 

Ze všech profesorů nejvíce jsem si oblíbil Josefa Uličného...učil nás jedině proto, aby nás něčemu naučil a abychom si přírodu zamilovali a v ní šlépějím a zákonům božím se kořili... Tento profesor, ačkoliv nemluvil o Bohu, řekl nám o něm více než nervósní a stále mrzutý a rozzlobený katecheta.


*****

 

P. Josef Šefčík byl farář, nad něhož jsem v životě svém nepoznal ušlechtilejšího a šlechetnějšího. Od té chvíle, co jsme se spolu uviděli, až do své předčasné, biskupem Huynem zaviněné smrti, byl mně více než rodný bratr. 


*****

 

Z mých učitelů na národní škole nejpamátnější: Václav Tolar. Jsa tehdy již v rozumu, lpěl jsem na tomto učiteli celou duší, on také celou duší pro své žáky žil a odtud pochopuji, jak blahodárný význam může míti pro obec, pro farnost a pro celý národ učitel, který se neminul se svým povoláním.


*****

 

Pán Bůh zaplať, já jsem měl vůbec štěstí na lidi, ať jsem se octl ve světě kdekoliv, jenom několik kněží a zlodějů mne smrtelně nenávidělo.


*****

 

Napsal jsem Exodus o 3 dějstvích, v němž bylo více osob a v němž, předpovídající komunisticko-bolševický stát bez Boha (za vlády Antikristovy), líčím konec "světa" ohněm, z něhož se zachraňuje na lodi "rodina" vyvolených za zpěvu církevního z Bílé Soboty "Exultet jam angelica tuba coelorum", odjíždějíc od hořící Evropy. Jednou v lítosti a hněvu "Exodus" jsem spálil.


*****

 

Vždyť i ten komunismus a bolševismus a socialismus mezi námi jest zboží původu německého, v nejlepším případě je to Marxismus, nauka našemu národu naprosto cizí, už i proto, nebo i přes to, že ji vymyslel německý žid. Ó krajané, nevěřte vlkům v rouše beránčím, držte se víry a obyčejů svých otců... a věřte jen takovým lidem, kteří se na účet národa neobohacují, kteří se dobrým mravům a víře neposmívají, a nebuďte jeden na druhého tak závistiví!


*****

 

Otec slečny Nagyhegyové byl učitelem v Machulinciách, ale po převratě byl suspendován, protože neměl úřední kvalifikaci, od té doby tam vůbec nikdo nevyučoval - ať žije kvalifikace!


*****

 

Tasovská obec na dříví prodala a skáceti nechala v roce 1925 krásnou zdravou borovici a olši, poslední a jediné už stromy na těch místech a Bůh je mi svědek, to byl největší zármutek, který jsem prožil a utrpěl ve svém rodišti... Ztrátu přírodní krásy totiž může nahradit zase jen příroda, avšak za tolik let, že my starší už nebudeme na světě a ti mladší a nejmladší již dnes se důkladně přičiňují, aby žádný stromek "nerostl do nebe", jak viděti na "Havlově kopci", kde za války byly s mlčením celé obce vykáceny krásné břízky a kde dosud neroste docela nic. Můj otec, jsa tehdy starostou obce, ty břízy sázel, pamatuji to jako dnes - ale on ještě měl srdce a smysl pro dobro celku. Za našich časů povětří jest naplněno hesly "Jednotlivec nic, celek vše", ale jsou to jen rouhavé fráze, kterými se hází písek do očí.


*****

 

V Tasově ještě dnes kdekdo říká "pan baron" a vůbec nikomu nenapadne říci: baron. Tak hluboce vštípili nejen panští úředníci, hajní, fořti a drábové a štapicíři a voláci, nýbrž hlavně kněží úctu k "nadřízené a Bohem ustanovené" vrchnosti našemu nevinnému horáckému lidu.


*****

 

Říkal jsem učitelům, aby se svými školáky šli do lhoteckých lesů vytrhat mladých břízek a zasadit je na pusté naše stráně, ale nakonec dostalo se mi od pánů učitelů odpovědi smutně republikánské: "Žádné nesce jít, kluci se nás ptali, co za to dostanou!" Myslím, že vina není na těch dětech, tak jako nemůžeme obviňovati hříbě nebo telata... Kdo se na práci ptá, ten se odpovědi nedočká. Jedno však jisto jest a pravím to z vlastní zkušenosti: náboženství nedělá ani papež, ani biskup, nýbrž kaplan a farář, tak jako věda a v nejvyšším smyslu Vlastivěda (vlastenectví, občanství, mravnost, pokrok, charakter) není v ministerstvu osvěty, nýbrž v ústech, v očích, v rukou, i v nohou venkovského učitele. Národy nebudou zachráněny ani universitou, ani technikou, nýbrž - obecnou školou! A zbožnými matkami.


*****

 

Že se můj otec Jakub Deml zastával zájmů obce a spravedlnosti, upadl v nemilost nejen u "pánů" čili vrchnosti světské, nýbrž i u tasovského faráře Františka Floriana, důvěrného přítele správce Wurzingra, barona Baratty a všech jeho vyšších úředníků, tj. ředitele, správce a fořtů. Farář Florian vykládal katechismus tak a také si počínal tak, aby každý jeho farník byl přesvědčen, že kdo se protiví jakkoliv panu baronovi, že se protiví zřízení Božímu! Ale kterak tato "světská vrchnost" s účinnou pomocí "vrchnosti duchovní" dovedla krást majetek obecní, už jsme viděli, a byl-li starostou člověk, který vyhovoval panu "správci velkostatku" a panu faráři, za bečičku kořalky mohlo se dostati hezkých pár hektarů půdy obecní, zvláště když pan "starosta" sotva se uměl podepsat a členové obecného výboru byli rádi, když přikývli hlavou k něčemu, čeho si zřejmě přála obojí "Vrchnost".


Články na podobné téma:
Stařec před jeslemi

 

nahoru


Zpátky na Novinky