Dialog s asijskými duchovními tradicemi

(jako podmínka sebezachování lidstva)

prof. Dr. Milan Machovec, DrSc., Dr. h. c.

Praha - Karlova universita, 21. března 1995

Poměr Evropy k Asii a jejím hodnotám byl od samého úsvitu evropských dějin špatný a scestný a zůstává dodnes zatížen mnoha předsudky a jakousi zvrácenou povýšeností. Už pro antické Řeky byli všichni, kdo bydleli směrem na východ, "barbary", a nikdo si nelámal hlavu, jak jim duchovně porozumět. Rovněž křesťanství se - jakmile se usadilo v Evropě - uzavřelo v sebestředné pýše, např. že Ježíš byl jen "jednorozený Syn boží" a že tudíž náboženské tradice Východu nestojí za pozornost. Rovněž když se pak spolu s kolonialismem pokusilo křesťanství proniknout svými misiemi do asijských veleříší, vůbec neumělo zaujmout jinou pozici než učitelskou. "Jděte do celého světa a kázejte evangelium!" Tedy vy mluvte, oni ať mlčí! Tedy monolog, ne dialog. Není proto divu, že křesťanská misie v Indii, Číně, Japonsku, Indonésii atd. měla jen nepatrné úspěchy. Prakticky ztroskotala skoro katastrofálně. A to především proto, že o tradiční city a ducha "domorodců" se křesťanská misie nestarala (přes varování menšiny inteligentnějších misionářů, hlavně z řad jezuitů) a prostě jim chtěla vnutit názory a víru vlastní. Také ona domněle "moderní" evropsko-americká civilizace jen "vyváží" věci více méně konsumní (od televizorů po automobily) a také svou individualisticky pojatou lékařskou vědu, jež - pokud se pouze napojí na orientální mentalitu a tradice - vede tam k rychlému přelidnění, k oslabení domácích duchovních a mravních hodnot a tak k blížící se zkáze nejen těchto zemí, ale pravděpodobně k úplné planetární zkáze.

Ve skutečnosti se právě v klasických zemích "Západu" duchovní a mravní hodnoty octly na okraji a vše dnes ovládl - od Ameriky až po Rusko - primitivní kult domnělého prospěchu, peněz, bezduché zábavy a pohodlí. Nadto je zde křesťanství převážně už jen jakýmsi nedělním doplňkem (pokud vůbec ještě něco znamená) polospících konzumentů a poživačně orientovaných egoistů. Jak by vůbec mohli nabízet zemím Asie či Afriky duchovní hodnoty, když sami žádné nemají, resp. když v zemích "křesťanské civilizace" žijí duchovní a mravní hodnoty už jen ve skulinách? "Západ" by musil odložit svou třítisíciletou zpupnost a přistoupit k dialogu s "Východem" s pokorou v srdci a prosbou za odloučení a vydělení. Musí tak učinit nejen proto, že jen takto - v duchu nenásilí, pokory a dialogu - mohou lidé Východu získat pochopení pro opravdové hodnoty Západu od Aristotela a Augustina až k Beethovenovi, Einsteinovi atd. Ale "Západ" to musí učinit i ve vlastním zájmu, neboť jen skrze dialog s hodnotami hinduismu, budhismu, taoismu, konfucianismu a šintoismu může Západ - jako v zrcadle "znovuobjevit sebe sama", tj. v přívalu vlastních produktů pokleslých (konsumních, zábavních mocenských atd.) znovu najít zmíněné skutečné vlastní hodnoty.

Je-li dialog se všemi duchovními tradicemi všech zemí a světadílů dnes pro lidstvo sebezáchovně nutný, je vhodno upozornit, že mezi všemi zeměmi má pro klíčící dialog "Západ-Východ" jakési zvláštní a mimořádné postavení Indie. Snad je to již proto, že Indie na rozdíl od všech ostatních asijských, afrických a jihoamerických kultur byla vytvořena národy, patřícími z největší části do jazykové rodiny tzv. Indoevropanů (stejně jako Řekové, Římané, Keltové, Germáni, Slované, Arméni aj.), a i když k územnímu oddělení od nejblíže sedících kmenů (Slovanů) došlo už zhruba před 3 000 - 4 000 léty, nalezneme dodnes velké množství jazykových paralel mezi evropskými a indickými jazyky od sánskrtu až po hindštinu a bengálštinu. Nejde však jistě předem o paralely jazykové, ale o paralely duchovní a mravní. Od takových paralel Evropy a Indie, jako byli Tolstoj - Gándhí, Masaryk - Néhrú atd. se dostaneme zpět k úžasným analogiím např. v tradici o zjevech jako Kristus - Višnu, oba jsou pojímáni jako božstva vykupitelská a spasitelská. Z velkých indických tradic nejstarší a tedy nám Evropanům po rozdělení - a i pro žádoucí znovusjednocení! - nejbližší je to zajisté Kršna a jeho dodnes živý a mravně záchranný odkaz. Proto připisuji těchto několik řádků s bolestí a nadějí svého srdce právě evropským stoupencům Kršnovým.

Haré Kršna!

nahoru