Dopisy podle Terezie z Avily II

Z knihy Antonia Sagardoye Rozhovor s Bohem

II. MODLITBA ÚSTNÍ A MEDITACE

Milost Ducha svatého buď stále s Vámi! Musela jsem se trochu pousmát, když jste mi psal
o Vašich "velkých problémech" - a to, zda máte rozjímat nebo se modlit ústy. Víte, když jsem řekla, že modlitba jsou dveře do hradu, tak tím jednoduše myslím modlitbu, protože podle mého názoru, má-li to být ta pravá modlitba - ať už ústní nebo meditativní - musí být konána zcela uvědoměle a pozomě.[4]
Modlitba pro mne není zbožným okázalým chováním a pohybováním úst, při němž nelze přemýšlet o tom, s kým mluvím, co mluvím nebo oč prosím. Někdy přemýšlim o tom, co někteří v poslední době
napsali o modlitbě - ať ústní či meditativní nebo rozjímavé: Musíme používat vlastního rozumu.
Ze své zkušenosti mohu vyprávět toto:[5] Znám osobu, která je už velmi stará. Věřte mi, je to podivuhod
ná osobnost - příkladná a plná bázně Boží - a přece strávila mnoho hodin a let jen v ústní modlitbě; s meditací vůbec nebyla schopna začít. Nedokážu si představit, že by tito lidé byli před Bohem horší než povahy rozjímavé, nebo že by nemohli dojít k dokonalosti. Důležité je zůstat pokorným; přijmout, co nám Pán dává a jak nás stvořil: kontemplativní či aktivní. Hledejme meditaci! Pokud ji však neovládáme, modleme se ústně nebo čtěme; důležité je nezanedbávat čas k modlitbě.[6] Jak bych Vám to mohla ještě zřetelněji objasnit, aby Vás nikdo tou myšlenkou neznepokojoval; byl byste na falešné stopě. Já sama jsem tím trpěla. Řeknu Vám, jak je to u mne: Když nezapomenu, usiluji spojit ústní modlitbu s meditativní.[7] A tak považuji za dobré, když např. začínáte modlitbu růžence nebo breviáře, uvědomit si nejprve kdo mluví nebo s kým mluvíte ... Využívejte vždy před ústní modlitbou jistého času pro meditaci. Když to tak budete dělat, pak vězte, že jste na správné cestě. Nenechte se druhými zmást a neztrácejte čas tím, že byste začínal jinak.
Dnes je svátek svaté Marie Magdalény, kterou velmi ctím a prosívám o pomoc. Tato velká světice ať Vám ukáže, jak se stýkat s naším Pánem.

Vaše nehodná sestra

Terezie Z Avily


III. MEDITACE

Duch svatý buď s Vámi!
Rozhovor s Vašimi přáteli byl jistě zajímavý, jak říkáte; je mi však líto, že Vaši přátele reagovali tak skepticky. Nenechte se zmást! Dobře jste rozuměl: ústní a meditativní modlitba mají tvořit jednotu. Podívejte, jsou lidé, kteří mohou vyletět z kůže, sotva slyší slovo "meditace".
Meditace znamená[8] myslet; rozumět tomu, co říkáme, s kým mluvíme, kdo jsme atd. Nevěřte, prosím Vás, že meditace je něco jiného. Mohla bych Vám to vysvětlit jinými slovy.[9] Meditace neboli vnitřní modlitba není podle mého mínění nic jiného než přátelské setkání, kdy často a sami přebýváme s tím, o němž víme, že nás miluje. Když to budete takto činit často a když to také zkusí Vaši přátelé, potom - řekla bych to až trochu zlomyslně - budou rádi, že také oni budou moci častěji meditovat.
Pro dnešek by to už stačilo. Jsem zaměstnána tolika věcmi, že jsem ráda, že jsem Vám mohla napsat aspoň těch několik řádek.

Modlete se za své přátele, aby i oni objevili tu pravou cestu.

Vaše

 Terezie Z Avily


IV. ZAHRADA

Ježíš buď s Vámi!
Vaše námitka v posledním dopise mě přivedla k zamyšlení. Bojíte se, že Vás přetěžuji svými slovy
o vnitřní modlitbě... Myslíte si, že jste ještě zcela na začátku. - Ne, nechci Vás přetěžovat. Pouze mi velmi záleží na tom, abyste správně začal. Jak bych Vám to jen mohla vysvětlit? Snad se mi to podaří příměrem, který se hodí právě pro všechny začátečníky. Kdo je na začátku, ať si představí, že na půdě zarostlé plevelem začíná zakládat zahradu, ve které se má Pán cítit příjemně.[10] Sám Pán vytrhává plevel a sází dobré rostliny. Poté, co on v nás tolik působil a dal tak mnohé do pořádku, spočívá naše úloha pouze v zalévání rostlin, aby nezvadly, aby naopak vyrostly v pěkné květy.
Pak bude Pán často přebývat v zahradě a radovat se z ní. Je tedy důležité poznat, jak máme zahradu zavlažovat; vědět, co si počít, jestliže je námaha větší než užitek; popřípadně jak dlouhá je naše cesta; co máme dělat
... Domnívám se, že jsou čtyři možnosti, jak zavlažovat zahradu:

1. Voda se může nabírat ze studně, což je namáhavé.
2. Vodu je možno denně získávat rumpálem pomocí mezků; není to tak unavné a získá se více vody. Sama jsem to už často dělala. ""
3. Voda se přivádí do zahrady z řeky nebo z potoka. Zahradník se přitom nemusí tolik vysilovat, půda je zavlažená a není zapotřebí nic zalévat.
4. Zaprší; Pán vše zavlaží, my nemáme žádnou práci. To je ta nejlepší možnost!

Duchovní témata asi potřebují přirovnání. Pomůže Vám tento příklad? Nyní můžeme ony čtyři možnosti zavlažování zahrady srovnat se čtyřmi stupni modlitby. Poslouchejte dobře!
Kdo začne praktiko vat modlitbu, podobá se tomu, který vodu nabírá ze studny; kdo byl dosud zvyklý žít v neustálém rozptýlení, pro toho je nyní příliš těžké usebrat se. Musí pomalu zkoušet být sám se sebou, hledat ticho, soustředit se na jednu myšlenku. Budete se domnívat, že to není lehké. Mohu Vám říci ještě více: Přijdou dny na poušti; člověk ztratí zájem, dostane se dokonce do pokušení hodit vědro do studny a všeho nechat.
Co máme v takovém případě dělat? Věřte mi, že všechno toto úsilí a všechny těžkosti mají svou cenu. Sama jsem prožila mnoho let vyprahlosti a vím, jak to může být trýznivé. Někdy si myslím, že Pán nám dává prožívat obtíže na začátku, aby viděl, jak silní jsou ti, kdo ho chtějí milovat. Myslím, že nás zkouší, zda jsme schopni pomáhat mu nést kříž. Kříž, se kterým se potkáváme, se nám občas zdá příliš těžký. Rádi bychom zběhli, všeho nechali... Pokušení je veliké. Také Eliáš, Pánův prorok, chtěl zemřít, protože ho pohled na kříž přemohl. A přesto mu Pán dal sílu a učinil z něho člověka, který bojoval s velkou horlivostí za pravdu Boží. Přes všechny zkoušky a znechucení se stal, díky Boží síle, prorokem a bojovníkem svého Boha.
Trochu jsem ztratila nit, ale víte, my karmelitáni dnes tohoto velkého proroka, který se nechal pohltit láskou k Bohu, velmi oslavujeme. Abych se zase vrátila k našemu tématu. Rád byste věděl, co dělat, když na nás přijde vyprahlost a nechuť. Podívejte, myslím, že se zahradník má radovat a utěšovat myšlenkou, že pracovat v takové zahradě je něco velkolepého. Jedná se o záležitost cti a ne pouze o povinnost. Má myslet na to, že tu není proto, aby dělal radost sám sobě, nýbrž jen našemu Pánu. V takových případech záleží na naší odhodlanosti, neboť jestliže jsme se jednou odhodlali jít cestou kontaktu s Bohem, nemusíme se bát ani být zasmušilí.
V přesvědčení, že opakování neuškodí, Vám to řeknu ještě jednou: Jdete-li za svobodou ducha, nechcete-li být zarmoucen, pak se nesmíte bát ani vyprahlosti ani rozptýlení.
Nevím, co bych ještě dodala. Kéž je Bůh při Vás v těchto počátečních těžkostech.

Vaše Terezie z Avily

[4] Hrad v nitru 1,1,7

[5] Cesta k dokonalosti 17,3

[6] Cesta k dokonalosti 18,4

[7] Cesta k dokonalosti 22,3

[8] Cesta k dokona1osti 25,3

[9] Život 8,5

[10] Život 11,6

Články na podobné téma:
Dopisy podle Terezie z Avily
The Mystical Core of Organized Religion
At the Heart of World Monotheism

nahoru


Zpátky na Novinky