Vhled


Prelom 20. a 21. stoleti poskytuje nove prilezitosti zit duchovne. Citime potrebu zakotvit vzdelanost, vedu, filosofii a umeni v duchovni realite. I kdyz muzeme byt nespokojeni s (vzdy jedine zarucenymi) obrazy Boha, ktere nam vnucuji nabozenske instituce, tusime, ze je treba znovu nalezt pristup ke skutecnosti, ktera nas totalne presahuje, je zdrojem a cilem pozemskych deju. Nema-li se svet v soucasne pluralite zcela roztristit, potrebuje nenasilne sjednocujici princip. Nejmladsi generace je dnes prekvapive naladena na spiritualni notu. Jista jeji cast se vraci k duchovnim smerum, ktere opustili jejich rodice ci prarodice, vetsina se orientuje, jak dovede, ve smerech mimokrestanskeho puvodu. Moderni civilizace poskytuje soucasnym hledacum jednak politicky prosazenou a dale prosazovanou volnost pohybu lidi a ideji a pak technicke prostredky k rychlemu predavani informaci a podnetu. Spiritualni temata se objevuji v hromadnych sdelovacich prostredcich a jsou velmi frekventovana na Internetu. (Predneseno dne 20.4.1998 v Divadle hudby v ramci Ekologickych dnu Olomouc 98)


D u c h o v n i  t r e n d y  na  p r a h u  2 1.  s t o l e t i


Ivan O. Stampach


www.vhled.cz

1) Proc trendy ?

Mame-li mluvit o spiritualite lidi na rozmezi 20. a 21. stoleti, muzeme spise popisovat nebo vyslovovat prani. Popis bude zahrnovat diagnozu doby v niz zijeme. Predstavi ji jako epochu kulturni a civilizacni zmeny. Vsimne si kontinuity, ale i novych prvku. A protoze se neco probouzi, neobejdeme se bez rozboru soucasnych tendenci v duchovnim zivote. Budeme si muset vsimat, co lidi stale vice zajima a oslovuje. O takovych proudech muzeme predpokladat, ze se budou prosazovat. Pokusime se odhadnout nadeje a rizika, ktera jsou s temito tendencemi spojena. Doba zmeny provokuje autory k takovym uvaham a je treba pecovat o to, aby nebylo vzdy jen prani otcem myslenky. Popis nekterych aspektu postmoderni spirituality je totiz casto vyrazem vlastniho ocekavani, nadeji nebo obav. Rad bych zde odlisil popis a analyzu od vyzev a varovani. V tomto smyslu je primerene hovorit, jak jsme se dohodli s organizatory Ekologickych dnu, prave o trendech.


2) Ma spiritualita vyznam pro tuto dobu ?

Jakkoli vycitujeme zmeny, musime realisticky konstatovat, ze tendence moderni civilizace pokracuji. Mnoho lidi je dnes stejne skeptickych ohledne cloveka, jeho vyhlidek a hlubsich dimenzi jeho nitra. Duveruji pouze ostre analytickemu, kalkulujicimu rozumu. Clovek je pro ne stale spise jen zivocich a specificky lidsky duchovni zivot redukuji na jeho biologicky zaklad nebo na meritelne a manipulovatelne chovani. Modelem vedy pro znacnou cast vedecke obce zustavaji exaktni prirodovedne obory. Novy celkovy "obraz" sveta a nove metody zkoumani, k nimz dospela fyzika ci biologie pokladaji za hypotezy mezi hypotezami, nikoli za zasadni zmenu. Nepripousteji jejich dalekosahle filozoficke konsekvence a obavaji se vselijakych sarlatanskych alternativ k vede. Aspon nekterym z protagonistu pokracujici moderny se stale jeste zda, ze ve veku genetickeho inzenyrstvi, informacnich superdalnic a kosmickych letu je spiritualita haraburdim z davno zapomenute minulosti.

Zajiste, ze mnoho z toho, co bylo vytvoreno v 19. a 20. stoleti prevezmou lide i do nadchazejicich desitileti. Znacna cast uzivatelu vyhod moderni civilizace ma snadno zajistenu strechu nad hlavou, svetlo, teplo a udelalo se mnoho take pro zdravi a bezpeci lidi. Bylo by nevdecne to neocenit. Na druhe strane kriticti pozorovatele moderny vedi, kolik tragickeho prineslo koncici stoleti. Spojeni despotismu, ktery se v dobach krizi objevoval vzdy, s moderni racionalni organizaci a s ucinnou vyzvednou a represivni technikou prineslo nejtemnejsi politicke rezimy a nejkrutejsi valky celych dejin. Moderni idea narodniho statu ukazala, jak je zhoubna, teprve, kdyz byla dovedena do vsech dusledku. Zahanbujici komfort male casti lidstva je vykoupen nepredstavitelnou bidou socialne slabych vrstev a celych zemi. Nekteri lide prosadili na svobodnem trhu sve iracionalni touhy po bohatstvi, moci a pohodli a je jim, jak se zda, zatim jedno, ze vsichni spolecne bez ohledu na vysi kont, muzeme pocitit nasledky tvrdeho kosmickeho zareni dopadajiciho ozonovou dirou na morsky plankton, na lidskou pokozku a sitnici oci nebo projevy intenzivnich deju ve vodnich a vzdusnych masach souvisicich s globalnim energetickym nabijenim atmosfery vinou sklenikoveho efektu a snad i likvidace destnych pralesu. Moderni mysleni a jim inspirovana zivotni praxe narazily v mnoha ohledech na hranice, za nez uz nelze jit dal. Pravem se ozyva volani po zmene paradigmatu ci alternativnim reseni problemu.

Prelom 20. a 21. stoleti poskytuje nove prilezitosti zit duchovne. Citime potrebu zakotvit vzdelanost, vedu, filosofii a umeni v duchovni realite. I kdyz muzeme byt nespokojeni s (vzdy jedine zarucenymi) obrazy Boha, ktere nam vnucuji nabozenske instituce, tusime, ze je treba znovu nalezt pristup ke skutecnosti, ktera nas totalne presahuje, je zdrojem a cilem pozemskych deju. Nema-li se svet v soucasne pluralite zcela roztristit, potrebuje nenasilne sjednocujici princip. Nejmladsi generace je dnes prekvapive naladena na spiritualni notu. Jista jeji cast se vraci k duchovnim smerum, ktere opustili jejich rodice ci prarodice, vetsina se orientuje, jak dovede, ve smerech mimokrestanskeho puvodu. Moderni civilizace poskytuje soucasnym hledacum jednak politicky prosazenou a dale prosazovanou volnost pohybu lidi a ideji a pak technicke prostredky k rychlemu predavani informaci a podnetu. Spiritualni temata se objevuji v hromadnych sdelovacich prostredcich a jsou velmi frekventovana na Internetu.


3) Odkud cerpa soucasna zapadni spiritualita podnety ?

Cast lidi dnes na prelomu staleti pro sebe znovu objevuje krestanstvi. Nejde ale o pouhy navrat k tradicnimu nabozenstvi. Mladsi generace spise nez po doktrine a po moralnich prikazech a zakazech touzi po zkusenosti. Velkou popularitu si ziskavaji udajna soukroma zjeveni Panny Marie, andelu, pripadne ruznych svetcu. Znacnou vitalitu vykazuje hnuti oznacovane jako letnicni, charismaticke nebo svatodusni. V nem hraji velkou roli takove projevy jako je uzdravovani, prorokovani nebo modlitba v neznamych jazycich. Mene masova jsou hnuti zamerena na ruzne formy meditace a modlitby, napr. hnuti Maranatha. I ruzna jina soucasna laicka hnuti (Opus Mariae, Neokatechumenat, Cursillio, Oazy noveho zivota, Archa, Komunita blahoslavenstvi, hnuti kolem ekumenickeho mnisskeho spolecenstvi v Taize) vyjadruji a podporuji duchovni zivot charakteristicky pro tuto dobu prelomu.

Ti, kdo dnes nove prijimaji podnety z krestanstvi, se vzdy neciti byt vazani krestanskou pravovernosti. Ruzne atypicke skupiny si vypujcuji jednotlive obrazy nebo motivy a doplnuji je vlastnimi pojetimi. O sobe rikaji, ze jsou krestany esoternimi, gnostickymi, alternativnimi, liberalnimi a necirkevnimi; nekdy zase chapou samy sebe jako jedinou pravou krestanskou cirkev. Typickymi priklady jsou mormoni, kteri se od tradicniho krestanstvi lisi tim, ze chapou Boha jako telesneho a veri o nem, ze je jednim z bohu. Take nekteri lide se podle nich mohou stat bohy. Svedkove Jehovovi se sami hlasi ke krestanstvi, ale pokladaji historicky vznikle spolecenstvi krestanu ruznych vyznani za organizaci, ktera ma byt znicena. Sami maji tvorit jedinou pravou Jehovovu organizaci. Stoupenci Korejce Sun Myung Moona nepovazuji Jezise za Krista, tedy za Pomazaneho Boziho. Nemel prilezitost se jim stat, protoze nezalozil spolu se svymi ucedniky dokonale rodiny jako zaklad noveho lidstva. Mesiasem v tomto smyslu je prave sam rev. Moon. Jedna z vetvi soucasneho rosikrucianstvi chce byt pravym esoternim necirkevnim krestanstvim, kdezto ostatni krestane patri do dialektickeho sveta, ktery je zasvecen definitivni zkaze.

Znacna cast novych duchovnich proudu cerpa z predkrestanskych a mimokrestanskych pramenu. Nekdo by mohl mylne pokladat tyto smery za historicky odbyte nebo prilis vzdalene na to, aby mohly dnes byt pro nekoho inspiraci. Je ale pravda, ze pokrestansteni Evropy bylo leckdy povrchni a ruzne zdanlive zapomenute motivy tradicnich nabozenstvi prezily napr. v pohadkach, v lidovych zvycich, nebo pri vhodnych prilezitostech znovu ozily, napr. v umeni a filosofii. Pokud jde o recke a rimske nabozenstvi, byla takovou prilezitosti renesance, pozdeji se probudil prakticky zajem o dalsi dve anticka nabozenstvi, egyptske a perske. Zrejme az v nasem stoleti zacali nekteri spatrovat cosi aktualniho take v neliterarnich nabozenstvich predku dnesnich Keltu, Germanu, prip. i Slovanu a take v nabozenstvich soucasnych neliterarnich etnik (tzv. prirodnich narodu). Vyznamnym soucasnym duchovnim proudem navazujicim na zapadni mimokrestanske tradice je hermetismus. Tento soubor nauk a praktik zahrnuje take sverazne pojatou kabalu, astrologii, alchymii a magii. Jeho upadlou a casto komercializovanou formou je moderni okultismus. Projevuje se take v podobe rosikrucianstvi a svobodneho zednarstvi.

Ve druhe polovine 20. stoleti doslo k novemu setkani a silnemu vzajemnemu ovlivneni mezi Zapadem a Vychodem. Jeho prehistorii byly obchodni kontakty, novodobe krestanske misie, kolonizace indickeho poloostrova a mocenske vlivy Zapadu v Cine a v Japonsku. Je dobre znamo, ze orientalni narody prevzaly od Zapadu politicky a hospodarsky system, skolstvi, zdravotnictvi a vedu. Pozvolna se otupil zapadni pocit nadrazenosti a ruzne osobnosti a skupiny v Evrope a Americe zacaly prijimat podnety vychodni kultury. Nejprve (uz v 18. stoleti) se uplatnily vlivy umelecke, pozdeji Zapad poznaval a prijimal take podnety z oblasti filosofie a nabozenstvi. Nektere skupiny zamenily evropsky zpusob zivota za indicky (napr. hnuti Hare Krsna), jini prijimaji podnety napr. z vedanty a ruznych smeru jogy, aniz by ztraceli identitu.

Castym jevem je dnes miseni ruznych vlivu tradicne i atypicky krestanskych, mimokrestanskych zapadnich i vychodnich. Hnuti noveho veku hleda vedome podnety v ruznych tradicich, snazi se je doplnit alternativnimi resenimi a vytvari tak novy zivotni styl. Hnuti lidskeho potencialu (napr. dianetika a Silvova metoda vcetne od ni oddelenych metod) selektivne prijimaji podnety z ruznych nabozenstvi (meditace, vizualizace, ritualy) a vse zameruji na rozvoj lidskych sil a schopnosti.


4) Kam tedy smeruji duchovni trendy teto doby ?

Budou-li pokracovat trendy, ktere dnes pozorujeme, lze odhadnout, ze pro duchovni zivot dalsich let a snad i desitileti bude charakteristicke znovuobjeveni cloveka, nove souzneni s prirodou a mysticke zamereni. V tradicnich podobach duchovniho zivota chapal zapadni clovek sam sebe vuci jedinemu pravemu Bohu predevsim v roli sluzebnika nebo dokonce otroka. Na Bohu byla oslavovana predevsim jeho nekonecna, neodolatelna moc a za hlavni ctnost nas smrtelniku se pokladala poslusnost. Castym nametem kazani, katechezi a meditaci byl obraz smrtelnika, ktery se plazi v prachu pred vsemocnym bozskym Panovnikem. Buh prokazoval sve bozstvi tim, ze cloveka zdeptal. Teprve pokoreny a ponizeny clovek byl vzat na milost a odmenen.

Pochopitelnym dusledkem tohoto modelu vztahu v judaismu, krestanstvi a islamu byla kritika nabozenstvi ve jmenu cloveka. Humaniste 20. stoleti pokladali za nutne hajit proti despotickemu bozskemu vladci lidskou dustojnost a proti jeho vsemohoucnosti lidskou svobodu. Tato kritika byla dovedena do dusledku v podobe humanisticky orientovaneho ateismu. Po jeho plnem rozvinuti se vsak ukazalo, ze ztrata Boha neznamenala potvrzeni a rozvoj cloveka. Logika moderni civilizace vedla k tomu, ze clovek zbaveny transcendentni tyranie byl zahy take opusten. V teorii (napr. v pavlovovske reflexologii ci behavioralni psychologii) se stava pouhym zivocichem, cimsi na zpusob robota, v praxi pak kalkulovatelnou a manipulovatelnou casti spolecenskeho mechanismu.

Lide na prelomu staleti a tisicileti hledaji orientaci tvari v tvar dehumanizujicimu nabozenstvi a dehumanizujicimu ateismu. Jeden z objevu, ktery by jim mohl pomoci, je krestansky humanismus. Jezis nas lidi nenazyva sluzebniky, nybrz prateli (srv. J 15,14 - 15), a uci nas, ze poznani pravdy nas cini svobodnymi (srv. J 8,32). Nelze opomenout zakladni motiv evangelia, ze Buh se k nam sice sklani a ze nas potkava i na dne nasi bidy, ale ze mu neprekazi lidska sila, krasa, dovednost a moudrost. Naopak clovek na vrcholu svych moznosti Boha nejlepe zobrazuje a jako sveho "autora" oslavuje. Koneckoncu, kdyz nas Buh potkava v nasi slabosti, vyvadi nas ven, na volny prostor a pozveda nas. Osvobozuje a uzdravuje. Nabozenstvi ma v budoucnosti sanci pouze tehdy, bude-li si vazit cloveka a dbat na jeho svobodu. Nastesti nabozenstvi nemuseji cekat, az jim to nadiktuje liberalni ideologie. Vsechny dobre duchovni cesty jsou cesty ke svobode. Jen je treba tuto dimenzi objevit a obhajit.

Filosofie (napr. Max Scheler, Maurice Blondel, Jean Lacroix, Emmanuel Mounier) objevuje lidske hodnoty jiz uprostred moderni ery. Stavi je polemicky proti prevazujici moderni odlidstene vede a filosofii. To se ale jeste nechape jako neco postmoderniho. Znepokojujici ale je, ze toto znovuobjeveni vedecky a filosoficky zapomenuteho lidstvi stepi skutecnost na dve casti. Personaliste az na vzacne vyjimky (tou je napr. Martin Buber) stavi cloveka proti prirode. Clovek je osoba, ja a ty, centrum vedomi, svobody a tvorivosti. Je predevsim bytosti duchovni. Prirodni aspekty jeho zivota stoji na okraji zajmu. Priroda je to, ono, neco. Muzeme s ni nakladat podle vlastni uvahy. Pokud jsme vuci ni setrni, je to zase jenom kvuli nam samym. Zeme a bytosti, ktere ji (krome cloveka) obyvaji, nemaji zadna prava. Jsou nam vydany do rukou.

Duchovni smery na prelomu 20. a 21. stoleti neztraceji ze zretele lidske nitro, ale ponechavaji cloveka v siti vztahu, do niz take patri svym puvodem. Clovek vycniva z prirody, coz je zrejme z toho, ze se mu na rozdil od pouze prirodnich tvoru pripisuje spoluodpovednost za ni, ale je jeji soucasti. Mluviva se o sbratreni zivych bytosti. I Zeme je v jakemsi smyslu chapana jako ziva bytost a jako matka vsech pozemskych tvoru. Projevuje se to v aktivitach, ktere o prirodu pecuji a chrani ji, ale i ve stylu duchovniho zivota. Duchovni zivot nema byt necim pouze intelektualnim, abstraktnim. Telo a duse jsou spoluhraci, nikoli neprateli. Jeden krestansky autor v teto souvislosti mluvi o spiritualite zdola (titul jedne z knih Anselma Gruna).

Za naprosto podstatne pokladam to, ze duchovni smery teto doby prerodu budou mysticke, maji-li byt zivotne a plodne. To ale vyzaduje vysvetleni. Mystika je predevsim duchovni zkusenost. V novoveku duchovni zivot seschnul v struktury, doktriny, predpisy a ritualy. Na skutecne prozivany vztah k transcendentni realite se stale vice zapominalo. Skorapka nabozenskeho zivota ale neni k nicemu, neskryva-li vevnitr duchovni jadro. Ne ovsem kazdy osobni a intenzivne prozivany duchovni zivot je mystikou. Moderni vykladaci mystiky ji zamenuji s bigotnosti, s explozemi nekultivovanych zboznych emoci, s vizemi a se silami a schopnostmi, jimz se venuje spise parapsychologie. Mysticka tradice jde jinymi cestami. Muze-li v ni byt vubec rec o opojeni, mluvi zamerne paradoxne o opojeni strizlivem. A skutecne vsichni velci ucitele duchovniho zivota na Zapade i na Vychode doporucovali zdrzenlivost, kriticnost a umerenost. Mystici zakusili, ze o Bohu vice nevime, nez vime. Kdyz se k nemu priblizime, unika nam. Skryva se (podle neznameho stredovekeho anglickeho autora) v oblaku nevedeni, je (podle Angela Silesia) jen cire nic v tvem nyni, ve tvem tady. Kdo proziva duchovni zivot mysticky, setkava se v hloubce se vsemi, kdo jdou touto cestou, i kdyz jejich kulturni a civilizacni vychodiska jsou velmi rozdilna.


5) Rizika v soucasnych duchovnich smerech

Obnoveny zajem o duchovni hodnoty jeste zdaleka neznamena, ze se vse bude ubirat dobrymi cestami. Lidske spatne vlastnosti mohou prevladnout i v teto oblasti. Hrozi, ze pro same zazitky a zkusenosti se zcela zapomene na duchovni zivot. Tomuto riziku rikal vyznamny tibetsky duchovni ucitel na Zapade Chogyam Trungpa duchovni materialismus. Odtud neni daleko k umelemu navozovani zdanlive duchovnich prozitku pomoci senzoricke deprivace, hyperventilace, psychedelik. Mozna, ze tyto metody dovoluji nahlednout za oponu, ale kriteriem opravdove spirituality neni extaze, nybrz transformace. Receno biblicky, po jejich ovoci je pozname (srv. Mt 7,16). Nejsme-li na tuto cestu pozvani z druheho brehu a chybi-li nam duchovni obdarovani, niceho nedosahneme. Je vsak nutne vstat, vykrocit a jit duchovni cestou. S bazni a chvenim mame uvadet ve skutek sve spaseni (srv. Fil 2,12). Bez prace na sobe nejsou duchovni pokroky tak verohodne. Spasu, prozreni ci vysvobozeni z kolobehu utrpeni nelze koupit od komercniho terapeuta nebo od drogoveho dealera.

Duchovne orientovani lide teto doby se mohou od rozumneho stredu odchylit smerem ke dvema krajnostem. Nekteri se rozhlizeji do sire a prijimaji nejruznejsi podnety, ale u niceho nezustanou. Jsou tolerantni, ale za cenu, ze k nicemu vazne neprilnou. Pravda jim nelezi na srdci a smesuji protichudna tvrzeni, jakoby mohla platit zaroven. Tito nabozensti eklektici jsou mekci k sobe, nenarocni, zustavaji ve vsech duchovnich smerech na povrchu. Neciti se byt nicim vazani. Preletaji od mistra k mistrovi, od skoly ke skole. Nekdy upadnou do opaku toho, co puvodne zamysleli. Vytvori sveraznou nabozenskou, filosofickou a psychologickou smes. Vystoupi s ni na nabozenske scene jako se svym vlastnim prinosem a haji ji vuci stoupencum jinych smeru s prekvapivou nesnasenlivosti.

Jini nasi soucasnici vasnive prilnou k nektere metode ci nauce a od te chvile neznaji bratra. Vidi svet cernobile. Maji monopol na spasu a vlastni jedinou a celou pravdu, takze uz nikdo jiny pravdu mit nemuze. Jejich poucky plne vystihuji skutecnost. Jejich moralni recepty zachrani rozvracenou spolecnost. Svym vudcum dali pravo mluvit jim do soukromi. Priznavaji jim neomylnost ve vsech oborech lidskeho poznani. Tito samospasitelni zachranci sveta se nekdy dokazi udrzet v rovine jakesi chladne obcanske tolerance, ktera dovoluje jinym, aby se mylili, ale casto je jejich fundamentalismus dovede az k fanatismu. Nakonec jsou ochotni druhe obracet na sve presvedceni treba i nasilim a radi vyuzivaji spojenectvi profanni moci. Tak vznika novodobe sektarstvi. Jeho nebezpeci spociva v omezeni lidske svobody, ponizovani radovych clenu, pretrhani rodinnych vazeb a vytrzeni cloveka z obcanskych vazeb. Nekdy je sektarstvi nebezpecne dokonce pro zdravi nebo i pro zivot. Sektarstvi se ovsem rozviji za jemu priznivych okolnosti (napr. pri pocitu ohrozeni) v novych i v tradicnich duchovnich proudech. Vyrazu sekta se nekdy uziva jako killing word pri mezicirkevni nebo mezinabozenske konkurenci. Zde je vhodne, pro kohokoli, kdo chce na nabozenske scene zaujmout pozici, ktera uz je obsazena. Je znamo, ze nejhorlivejsimi bojovniky proti sektam jsou sektari.


6) Zaver

Duchovnich proudu soucasnosti si vsimaji teologove, filosofove, psychologove a pedagogove. Jejich poznatky a interpretace se mohou doplnovat a spolecne prispivat ke zmapovani tohoto fenomenu a k porozumeni jeho smyslu. Mluvime-li o trendech, je rec o pritomnosti, ale zaroven tez o budoucnosti. Odvazujeme se vyhlizet, odhadovat, predkladat mozne varianty. Ukazalo se, ze spiritualita v dalsich letech a snad i desitiletich muze byt poucena kritikou, pluralitni, otevrena, humanisticka, ekologicka a mysticka, ale ze by take mohla byt povrchni, eklekticka, pohodlna, anebo zase fundamentalisticka, nesnasenliva, sebejista, krecovita, obestavena barierami. Je mozne, ze to bude z kazde z variant neco. Co se doopravdy uplatni a jak to poslouzi lidem, to neni uz zalezitost prognosticke dovednosti. Spise by mohla tato katalogizace moznych variant slouzit jako vyzva. Duchovni trendy na prelomu 20. a 21. stoleti nas dovedou tam, kam budeme sami chtit a moci.


Literatura

Drury Nevill : Nove horizonty, Votobia, Olomouc 1996
Kol. : Clovek - pastyr stvoreni, monotematicke cislo casopisu Universum, 1994-95/16
Neubauer Zdenek : Novy Areopag, Krestanska akademie, Praha 1992
Palous Radim : Svetovek, Vysehrad, Praha 1990
Salman Harrie : Evropa novem svetle, Eos, Praha 1994
Stampach Odilo Ivan : Nabozenstvi v dialogu, Portal, Praha 1998
Welsch Wolfgang : Postmoderna. Pluralita jako eticka a politicka hodnota, KLP, Praha 1993

nahoru