Egyptské poselství

Hana VOXOVÁ


Převzato z: www.matrix-2001.cz

… a tak jsem se 17.10. “zbláznila” a 22.10.2002 odletěla s Káťou do Egypta …

Nejsilnějšími zážitky z Egypta jsou kontrasty, které jsem si tam uvědomila. Jednak lesk a bída Egypta – na jedné straně nejbídnější a nejšpinavější obydlí uplácaná z hlíny, která někteří dodnes obývají spolu s domácími zvířaty a odpadky a na druhé straně nejluxusnější hotelové komplexy jaké si lze představit a monumentální, kolosální prastaré stavby starého Egypta promlouvající o velikosti tehdejší civilizace a významu, který kladli posmrtnému životu. A potom - zcela abstraktní čas - rozdíl minimálně tisíců, spíše desetitisíců či více let - nepředstavitelné - existuje vůbec čas?

Z Egypta jsem si přivezla dvě slova: NEŘEŠ - ŽIJ! Nedostatek času má jen ten, kdo se zabývá zbytečnostmi. Všechno jsou zkoušky. Na všem, co nám způsobí nepohodu – nota bene depresi – máme ještě spoustu práce.

Civilizace, a je tou největší zkouškou pro lidstvo. Pochopila jsem to při srovnání Nubijců s Atlanťany po konzultaci s nubijským filosofem při soukromé návštěvě nubijské vesnice – úžasný zážitek. “Křováci” mají čistou duši, vřelost a bezprostřednost - to my ne, ale oni neprošli zkouškou civilizace. Atlanťané došli daleko, staří Egypťané taky, ale neprošli, protože vždy zvítězil KAMA MANAS - rozum tužeb, emoce a závislosti. Nebo snad někteří prošli - kdo ví? A tady je odpověď pro všechny, kteří hledají - tudy vede cesta a je potřeba ji osvítit, ukazovat na ni tak, aby ji všichni mohli nalézt! Aby se duchovně mrtví probudili a probuzení věděli kudy… To je současné stádium.

Cíl je projít zkouškou civilizace a přitom si zachovat čistou duši, vřelost a bezprostřednost primitivních národů. Nelze však začínat od konce - od vrcholu pyramidy - nejsme ani faraóni ani avataři - tajemství je v každodenním životě, ve vztazích. Stejně nikdy nikdo není na vrcholu pyramidy z hlediska holistického přístupu. Všichni jsme jen jedním z mnoha “kamenů”, ze kterých je "pyramida" postavená, a to i v případě, že bychom byli tím faraónem, králem či presidentem (o to bychom to možná měli těžší) - a vůbec není důležité ve kterém je to "patře" - to opravdu není třeba vědět ani řešit. My můžeme začít jedině vlastním příkladem - "odspodu" a postupně - pracovat na kvalitních mezilidských vztazích - a na partnerském vztahu na prvním místě. A v tom spočívá umění - žít jak žít se má - v harmonii sám se sebou i s okolím - s přírodou i ostatními lidmi... Být sám sebou – soběstačný jedinec - svobodný, vycházet sám ze sebe a být nezávislý, schopný se dobrovolně podřídit tomu, co je nutné a být u toho spokojený a šťastný - a to i ve vztazích. Ovšem nobody is perfect a tak se to učíme bolestněji za pomocí těch druhých na místo toho abychom spolu byli šťastní.

Myslím, že jsem tohle vlastně všichni víme, jenom na to zapomněli a později si vzpomínáme, že jsme “něco” už věděli, ale nevíme, co to bylo nakonec to nedokážeme zformulovat. Musíme odstranit spoustu balastu, abychom to mohli znovu procítit v celé komplexnosti. TABULA RASA – čistá tabule – se kterou jsme vstoupili do svého těla a se kterou bychom jej měli také opustit obohaceni o zkušenosti prožité či následně pochopené v souladu s božími – universálními zákony. Život je krásný...

Přivezla jsem kousek egyptského tepla přímo od Zdroje, kousek světla na Cestu a přání velké vnitřní moudrosti, která je tím nejcennějším bohatstvím pro všechny, kteří o to budou stát.

Současné stádium (viz výše) však bude pokračovat dál. Kam, kudy a jak? Slučováním protikladů, slučováním názorů … zkrátka syntézou a harmonizací.

Z jednoho jsme vyšli, do jednoho se vracíme.

V období 22. dynastie byl v Dér-el-Bahárí v Egyptě napsán nápis:

“Jsem jeden, který se stává dvěma.
Jsem dvěma, který se stává čtyřmi.
Jsem čtyřmi, který se stává osmi.
A přece jsem stále jedním.”

Myslím, že dnes platí: “…jsem osmi, jsem čtyřmi, jsem dvěma, kteří se stávají jedním …”

Hanka

nahoru