Jan Hus - Řeč o míru a zpupných vymahačích poklon

Z knihy Mistra Jana Husa Řeč o míru

Je totiž nezbytné, má-li vůbec nastat mír s bližním, aby byl napřed uzavřen mír člověka s Bohem a mír člověka se sebou samým.

A poněvadž tento trojí mír má svůj původ v Boží moci, moudrosti a dobrotivosti, prosme Boha míru, ať sešle tomuto domu první mír, aby Boha nade vše miloval. A ať sešle tomuto domu druhý mír, aby se svatě spravoval. A ať sešle tomuto domu třetí mír, aby všem bližním prospěl k spáse.

Mír tomuto domu, aby bez bázně hleděl k Bohu, sám v sobě se ztišil a v lásce sloužil všem. Mír tomuto domu, aby srazil zpupné, pozvedl pokorné, uklidnil nesvorné a smířil nepřátele. Mír tomuto domu, aby nehledal svůj vlastní prospěch, sebe nevynášel, ale krotil nezřízenou osobivost, vážil nepodplatně na vahách soudu, nedal se úplatkem pohnout ke křivdě, zlořečil Gézimu, proklel Šimona, všem toužil prospět a vytrval v milosti Ducha svatého. Mír tomuto domu - ten první jako dar Otcovy moci, aby jej upevňoval. Mír tomuto domu - ten druhý jako dar Synovy moudrosti, aby jej vzdělával. Mír tomuto domu - ten třetí jako dar milostivosti Ducha svatého, aby jej do konce zachoval ve víře, naději a lásce tvořící mír. A tolik jsem chtěl říci o trojím míru Božím, který je utišením mysli zakotveným v ctnostem.

Spravedlnost Boží a jeho zákona je svornost, pokora, dobrovolná chudoba, čistota, trpělivost a účinné kázání evangelia.

Avšak jak velice zpupně si vedou duchovní od nejvyššího po nejnižšího, když dychtí po tom, aby byli uctívání jako bohové, to pohříchu bije do očí v každodenním styku s nimi. Kam se poděl Petr, ten pokorný náměstek Kristův, který zabránil pohanu Korneliovi, aby mu klečel u nohou? Čteme zajisté v 10. kapitole Skutků (v. 25-26), že Petr na Korneliovu výzvu, sdělenou prostřednictvím poslů přišel do Césareje. "I stalo se, když vcházel Petr, vyšel mu Kornelius vstříc a padl mu k nohám a poklonil se. Ale Petr ho pozdvihl, řka: Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk." Toto tedy rozvážil svatý a pokorný papež Řehoř a proto, chtěje přimět preláty k pokoře, říká v 21. kapitole svého spisu Morali: "To je důvod, proč první pastýř církve, když se mu zdálo, že pocta, kterou mu vzdává Kornelius, přesahuje dovolenou míru, hned upozorňuje na rovnost svého postavení slovy: Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk. Každý přece ví, že člověk se má kořit svému stvořiteli, a nikoli člověku!"

Tak Řehoř. Jeho svatý názor spolu s Petrovým jednáním zavrhují už i nižší preláti a duchovní, kteří se svým nadřízeným koří z pochlebenství a zištné lakoty. Kéž by už vzali vážně Písmo, v němž pokorný Mardocheus v 13. kapitole knihy Ester vzdává Bohu povinnou úctu slovy (v. 12 a 14): "Ty víš, že jsem nikoli z pýchy, ani na potupu, ani z nějaké žádostivosti po slávě odmítl klanět se pyšnému Amanovi..., ale že jsem se bál, abych nepřenesl na člověka čest, která patří mému Bohu, a abych se nikomu neklaněl, leč svému Bohu."

Hle, právě pro tuto výstrahu a poučení, že není dovoleno klanět se člověku, patří zbožnému a pokornému Mardocheovi čest, neboť přispěl v tomto životě k záchraně izraelského lidu ten, kdo byl již odsouzen k smrti. Kdežto naopak pyšný Aman, který bažil po tom, aby se mu lidé kořili, hanebné skončil oběšen na šibenici, kterou přichystal pro Mardochea. Ať si tedy zpupní biskupové, preláti a duchovní dají pozor, aby neviseli pro svou pýchu prokleti spolu s pyšným Amanem! Vždyť rozvracejí Kristovu církev, obracejí-li se zády k pokoře Pána Ježíše Krista.

Články na podobné téma:
Jan Hus - Veškerému národu českému
Tak odešel Jan Hus
Omluvy papeže a církve za smrt Jana Husa, nové pohledy
Jan Amos Komenský - Ó Bože veliký

nahoru


Zpátky na Novinky