Jak Osho podlehl kouzlu peněz a moci


Guruova sekretářka po letech říká:

Bhagwane, miluji tě a děkuji ti!

Tomáš Novotný

Seděl jsem v malém soukromém penzionku ve Švýcarsku a mluvil se starým Indem impozantního vzhledu, ozdobeným dlouhým bílým vousem. V rozhovoru mi několikrát opakoval: Jsem na ni velice hrdý, jsem na ni velice hrdý. Na mysli měl svoji dceru, která tento penzionek pro staré lidi postižené Alzheimerovou chorobou vede. Důvodem jeho hrdosti však nebyla její jistě obdivuhodná práce zde ve Švýcarsku, ale události staré bezmála dvacet let.

Když se v šedesátých letech jistý Chandra Mohan rozhodl opustit místo profesora psychologie a filozofie na univerzitě v Jabalpuru a stát se potulným kazatelem, netušil ani on, ani jeho okolí, že jednou o něm bude mluvit celý svět. Ze svých obdivovatelů, jež přilákaly jeho provokativní proslovy, si však záhy vytvořil ašram, tedy komunitu těch, kteří se shromažďují kolem svého mistra - gurua. Ta se pak začala rozrůstat a zvláště poté, co zprávy o tomto osobitém guruovi začaly pronikat na Západ, začal ašram nabývat nebývalých rozměrů.

V oné době přelomu šedesátých a sedmdesátých let byla východní filozofie velkým lákadlem pro hledající mládež západní kultury. Tím spíše, když tu byl tento vtipný guru se svými osobitými názory a projektem vědomého propojení nejlepších prvků východní a západní kultury. Mnozí se také domnívali, že právě tady našli kýženou zemi svobody - alespoň té sexuální. Jednou ze základních pouček jejich gurua totiž bylo, že nejlepší cestou, jak se zbavit svých choutek a tužeb, je se jimi přesytit. Samozřejmě, že nejnápadnější se stala tato praxe v oblasti sexu. A tak se v ašramu nejen provozovaly "terapeutické skupiny" zaměřené na zbavení tužeb a vášní, ale i celý život se vedl v duchu volnosti až promiskuity.

I když v té době už tvořili většinu obyvatel ašramu (který se rozrostl do tisícových rozměrů) příchozí ze západní Evropy a USA, byla to jedna indická dívka, která na sebe upoutala pozornost a začala si budovat stále význačnější postavení. Do komunity ji přivedl její vlastní otec, když jí bylo patnáct let. Jak sama vypráví, do Mohana, který si v té době už nechá říkat Bhagwan Srí Rajneesh (tzn. Ten, který rozpoznal, že je bohem), se na první pohled zamilovala. Byl to pro ni velký přerod. Ma Anand Sheela, jak se tato malá osůbka nabitá energií jmenovala, byla totiž od dětství nejen velice nadanou sportovkyní a vítězkou řady atletických přeborů, ale i těžko vychovatelným jedincem utíkajícím z domova, hledajícím si přátele podle svých vlastních představ a přinášejícím svým rodičům řadu starostí.

Od prvního setkání s Bhagwanem se však stala jeho oddanou vyznavačkou a celý svůj život podřídila jeho přáním. Ale i on si začal mladičké vyznavačky zvlášť všímat a protlačovat ji vzhůru po žebříčku hierarchie ašramu. Svojí oddaností a energií se nakonec Sheela dopracovala až na post Bhagwanovy osobní sekretářky. V této pozici ji zastihlo i nejzajímavější období Bhagwanova hnutí.

Tak provokativní komunita, jakou byl Bhagwanův ašram, totiž nemohla donekonečna napínat toleranci upjaté indické společnosti a postupně se napětí mezi ašramem a okolím vyhrocovalo až do soudních sporů a fyzického napadání. To byl jeden z důvodů, proč Sheela jednoho dne sbalila dvanáct tun zavazadel svého gurua, dala zvlášť vyčistit a upravit první třídu na jednom z mezikontinentálních letů a přestěhovala Bhagwana do USA.

Tam tato podnikavá dívka zakoupila ve státě Oregon pozemek větší než San Francisco a začala budovat město pro svého mistra. Jako pracovní síla i zdroj peněz jí sloužily tisíce oddaných Bhagwanových obdivovatelů, kteří oblečeni výhradně do barev vycházejícího slunce, za prostou stravu a primitivní ubytování pracovali na projektu, který nemá mezi podobnými náboženskými skupinami obdoby. Někteří z nich vyprávějí, že v prvotních dobách pracovali každý den včetně sobot a nedělí neuvěřitelných dvacet hodin denně. Od devíti ráno s několika krátkými přestávkami na kávu až do pěti hodin rána dalšího dne.

Postupně se tak skutečně podařilo vybudovat celé město s vlastní policií, hasičským sborem, hotely, přehradou, casinem, letištěm atd. Pod vedením Sheely byla založena i vlastní autobusová síť a aerolinie. Když pak začalo i zde vznikat napětí mezi Oregoňany a obyvateli města, které dostalo na počest mistra jméno Rajneeshpuram, vybudovala Sheela i vlastní malou armádu tvrdě cvičenou přizvanými poradci z Izraele, Jihoafrické republiky a Švýcarska.

Jedním z velkých projektů bylo i přesídlení třiceti tisíc bezdomovců z celých Spojených států do oblasti Rajneeshpuramu. Protože však vzniklo podezření, že důvodem k jejich přivezení není soucit, ale plán, že tito lidé budou v obecních volbách volit do všech úřadů Bhagwanovy vyznavače (a tak se podaří ovládnout celý kraj), volby byly zrušeny a projekt zkrachoval.

Sheela však byla ochotna pro svého mistra udělat cokoliv. A tak další skandál na sebe nenechal dlouho čekat. Sheela v něm byla obviněna, že když se jí nepodařilo původní obyvatele přečíslit ve volbách bezdomovci, rozhodla se zbavit původních obyvatel otrávením vodních zdrojů. Když byl i tento pokus odhalen, Bhagwanovi oddaní začali sypat do salátových barů v restauracích bakterie salmonely. Podařilo se jim tak nakazit více než sedm set lidí, kteří pak skutečně nemohli jít k místním volbám.

Zároveň se spolu s kulminací napětí mezi Bhagwanovci a jejich okolím zvyšovalo napětí i mezi Sheelou a jejím mistrem, jemuž tak oddaně sloužila. Ten na ni totiž stále zvyšoval své nároky a neustále stupňoval své představy o luxusu, v jakém má jako osvícený mistr nárok žít. A tak v této době vyžadoval např. každý den nové roucho za desetitisíce dolarů a jednou použité již více neoblékal, ale ukládal do skladiště. Jindy poručil Sheele, aby mu koupila náramkové hodinky za 1,5 milionu dolarů, jindy ji zase žádal, aby mu opatřila do čtrnácti dnů tři nové automobily značky Rolls-Royce, ač jich v té době měl již devadesát devět.

Při takových nárocích mistra se samozřejmě záhy Sheele přestalo dostávat peněz na základní životní potřeby obyvatel města a musela jim začít krátit příděly potravy a další výdaje. Jiným předmětem sporu byla skutečnost, že za účelem získání dalších finančních zdrojů začal v této době Bhagwan dosazovat své učedníky do vyšších funkcí podle toho, kolik byli schopni ze svých úspor poskytnout jeho organizaci. Sám se v té době stával stále více závislým na určitých lécích.

Vše nakonec skončilo definitivní roztržkou mezi Bhagwanem a jeho osobní sekretářkou Sheelou a následnými trapnými obviňováními a udáními, která vyústila ve vyhoštění Bhagwana z USA a uvěznění Sheely. Tím se jejich cesty rozešly a město Rajneeshpuram zůstalo opuštěné.

Bhagwan po těchto událostech změnil své jméno na Osho a obnovil svůj ašram v Indii. Zajímavější než jeho další osud je však Sheela, která přesto, že byla Bhagwanem i jeho vyznavači zavržena a všechny její osobní věci byly v komunitě ostentativně spáleny, se nedovede se svým mistrem vnitřně rozejít. Ještě dnes, kdy jako součást trestu, ke kterému byla na základě Bhagwanových udání odsouzena, vede penzion pro nevyléčitelně nemocné ve Švýcarsku, na Bhagwana (+ 1990) vzpomíná a vyznává svoji lásku k němu. A i její otec, který se na závěr života stal jedním z jejích pacientů, je stále hrdý na to, jaký neuvěřitelný projekt jeho dcera pro svého gurua v USA vybudovala.

Životní příběh Sheely je tak nejen výborným příkladem, čeho všeho je schopna náboženská oddanost, ale i ukázkou toho, jak hluboce zůstává návyk na takovou náboženskou skupinu zakořeněn v psychice člověka.

Proto jsem se paní Ma Anand Sheely zeptal:

Nezlobíte se na Bhagwana za to všechno, co vám způsobil, a nemrzí vás, do jakých problémů vás oddanost jemu přivedla?

Ne, na Bhagwana se nezlobím, ani na nikoho jiného, kdo podporoval jeho křivá obvinění proti mně. Jsem jenom smutná, že tak málo důvěřoval svým následovníkům. Obvinil mne totiž proto, aby své následovníky zbavil pochybností, které v nich vznikly v důsledku toho, že jsem ho opustila.

Můj odchod způsobil v jeho náboženství rozštěpení, kterému se bylo potřeba vyhnout, aby se udrželi přívrženci. Byli totiž velice důležití pro Bhagwanovu ekonomickou existenci a také proto, aby pokračovali v jeho učení. Nemohl proto dovolit pokojný rozchod. Nemohl s tím bojovat čestnými prostředky. Použil tedy jednoduše lidskou pochybnost, zvrácenost a negativitu, aby s touto situací bojoval. Věděl, že můj odchod vzbudí mnoho otázek, mnoho pochybností v každém učedníkovi.

Nikdo si nedovedl představit, že by se někdy oddělila Sheela od Bhagwana. Ve skutečnosti Sheela a Bhagwan byli jednou bytostí ve dvou oddělených tělech. To byl názor, který vládl v celé Rajneeshově komunitě. A v této jednotě se cítili pohodlně a bezpečně. A teď nastalo oddělení, veliké oddělení. A toto oddělení muselo být překlenuto. Bhagwan se rozhodl, že ho překlene špinavými, hnusnými lžemi, kterým pochybující lidé snadněji věřili, než kdyby se měli ponořit hluboko do sebe a postavit se pravdě. Pravda vyžaduje spoustu odvahy. Mít tuto odvahu tváří v tvář muži, jako byl Bhagwan, může znamenat ztrátu "osvícení". A tak lidé byli ochotni nechat se uplatit lží, protože se báli, že ztratí "osvícení".

Vzpomínám si na indický mytologický příběh o Akalavyovi, který toužil stát se žákem slavného mistra. Když se konečně setkali, mistr ho požádal, aby si na důkaz oddanosti usekl palec na pravé ruce. Akalavya - přestože byl slavný lukostřelec a znamenalo to pro něj, že už nebude moci nikdy střílet - si podle tohoto vyprávění palec usekl a položil ho k nohám mistrovým.

I já jsem učedník a myslím si, že to, co vypráví tento příběh, není pravda. Akalavya si neusekl palec, ale celou pravou paži a položil ji k nohám svého gurua. Miloval a ctil svého mistra , a proto i celá pravá paže byla příliš malou obětí.

A tak třicet devět měsíců ve vězení, přijetí hnusných obvinění, to je jen moje malá obět Bhagwanovi za to vše, co jsem se od něj naučila.

Nelitujete tedy, že jste věnovala tolik energie do projektu pro gurua, který žil v takovém luxusu na úkor svých vyznavačů? Nemyslíte, že zneužíval vyznavače pro svůj prospěch?

Není škoda žádné energie, která byla věnována na vytvoření této nádherné experimentální komunity. Tato komunita je památníkem lásky a oddanosti, ať už existuje anebo je zničena. Je důkazem schopnosti několika jedinců, kteří se celým srdcem oddali jejímu vytvoření.

Bhagwanům luxus je úplně jiný problém. Tímto problémem trpí většina světa. Většina z nás se nerozpakuje domáhat se i zneužívat jiné, abychom naplnili svoji touhu po luxusu. Dali bychom za něj svoji duši. Proč nás překvapuje, že i Bhagwan trpěl touto nemocí? Já jeho jednání neomlouvám, ale ani ho neodsuzuji. To je něco, co si musí vyřešit sám. Sama za sebe vím, že luxus získaný na úkor jiných by mne neuspokojil. Věřím v tvrdou práci, ale věřím také v pohodlný život, který nevylučuje luxus. Já také dobře jím, piji výborná vína a žiji v pohodlném domě s nádhernou vyhlídkou. Jsem za to vše vděčná Existenci.

A co byste řekla Bhagwanovi, kdybyste ho potkala dnes?

Miluji tě a děkuji ti!


Bhagwanovi oddaní dnes

Bhagwanovi následovníci netvoří po jeho smrti jednotné hnutí. Ústředí ani všemi uznávaná autorita (kromě Bhagwanových výroků) neexistuje. Na Bhagwana jako na významného duchovního učitele se odvolává množství skupin i jednotlivců. Zvláštní roli má pouze první Rajneeshův ášram v Pooně v Indii (založen 1974). Mohan Chandra Rajneesh (1931 - 1990), později nazývaný Bhagwan Shree Rajneesh, ještě později Osho, nezanechal psané texty. Knihy, které vycházejí pod jeho jménem (např. The Rajneesh Bible, česky vyšlo např. Od sexu k nadvědomí, Oranžová kniha - meditační techniky a další), jsou přepisy jeho přednášek. Oshova meditační centra jsou v Čechách v Lažanech na Karlovarsku ("Shangri-La", dříve "Gít") a na Moravě v Lažánkách u Veverské Bitýšky ("Osho Suguma Meditation Center"), Oshovy dynamické meditace a kursy se konají i na mnoha jiných místech. Podmínkou účasti na kursech je negativní test na AIDS. Neformální autoritou alespoň pro některé české sannjásiny je Ostravan Swami Anubodha (Pavel Dlouhý).

Zdeněk Vojtíšek

konec článku

nahoru