Jaromír Jágr o duchovnu


Jaromír JÁGR: "Často si čtu v bibli..."
převzato: 25.09.2001

S věkem opustil lehkomyslnost, ponořil se do svého nitra, do studia parapsychologie a taky náboženství. Velký zlatý kříž na krku nosí dlouho, ale až nyní se začíná vyznávat z hluboké oddanosti Bohu. "Mám k Bohu blízko, daleko blíž než řada jiných lidí," řekl Jágr nyní v rozhovoru pro slovenský list SME. "Věřím, že dobro nakonec vždy zvítězí, věřím v zákony bible."

Rozmlouváte s Nejvyšším?

"Jasně, každý u něj hledá pomoc. Člověk si nemůže namlouvat, že všechno dokáže sám. Na to jsme na tomto světě malí páni. A ti naivové, co myslí, že dokáží úplně všechno, brzy zjistí, že jsou hrozně dole. Tak jak to je zařízené - lidé, kteří jsou ponížení, budou povýšení a naopak. To platí stoprocentně."

To nemáte z vlastní hlavy, to je citát z bible... Žalm 148.

"Čtu si v bibli často. Jsou tam vážně zajímavé věci."

Co jste si třeba vzal do života?

"Nejvíc asi to, že vše zlé je pro něco dobré. Kdo si člověk tohle uvědomí, nenechá se jen tak něčím rozházet. I když samozřejmě ty poslední události v Americe otřásly každým včetně mě."

Věříte ještě v něco? V nějaké talismany?

"Nepotřebuju talismany, mám víru. Není to talisman v pravém slova smyslu, ale je to to nejsilnejší, co člověk může mít."

Jste šťastný?

"Šťastný je ten, kdo chce být šťastný. Štěstí je vůbec relativní a většina lidí se z něj netěší z jednoho prostého důvodu - i když zažijí něco skvělého, snaží se to porovnávat s něčím ještě lepším. A zůstávají nešťastní."

Můžete si pořídit téměř cokoli. Máte ještě vůbec nějakou malichernou tužbu, kterou byste si chtěl splnit? Třeba seskok z letadla nebo něco podobného?

"Ani ne. A skákat s padákem mě neláká už vůbec. Myslím, že po tom touží lidé, co se cítí nějak svázaní, připoutaní k zemi. A tak touží překonat přitažlivost, aspoň na chvíli být volný jako pták. Já se ale tak cítím neustále, i bez padáku."

Rozkoukáváte se v novém městě. Bude se vám stýskat po Pittsburghu?

"Víte, výhodou Ameriky je to, že všechna města jsou totálně na jedno brdo. Uprostřed shluk mrakodrapů, lidé bydlí na okrajích a cestují do práce. Vlastně je jedno, kde jste, všude je to stejné."

Ale přece jen, prožil jste v Pittsburghu jedenáct let...

"S barákem ani městem jsem nijak zvlášť svázaný nebyl. Nebo aspoň ne natolik, abych měl problém je ze dne na den opustit. Horší by bylo, kdyby mi někdo řekl: Zabal se a odstěhuj se pryč z Čech. To bych byl hotovej."

Ani po kamarádech vám není smutno?

"To je těžké. Tam, kde se hýbe kupa peněz, se zužuje prostor na přátelství. Peníze jsou zlo a čím víc jich je, tím horší jsou vztahy mezi lidmi. Všichni to vědí, přesto se po nich neustále touží. Díky mému odchodu dostali mí kamarádi lepší výplaty. Nelitují, že jsem pryč. Bylo by naivní si to myslet."

Nejste z toho smutný?

"Nemůžu být, hokej je byznys. Vůbec celý svět jde tímhle směrem. Je to rozjetý vlak a jeden dva lidé jej těžko zastaví. Hnát se za mamonem je prostě zaběhlou tradicí. Až když se lidé přiblíží smrti, uvědomí si, že na světě jsou daleko důležitější věci než honba za nějakými sportovními úspěchy nebo penězi."

Nepřijde vám zvláštní, že takhle mluví muž, který ročně vydělá deset miliónů dolarů?

"Problém je jinde. Svět je tak zkažený, že peníze jsou jedinou záchranou, neboť na druhé se spolehnout nemůžete. Bohužel se tak potom dá říct, že když nemáte peníze, nemáte nikoho. Společnost sám nezměním, jen se snažím, aby peníze nezměnily mě."

Zdroj: deník SME, převzal osud.cz

nahoru