Jsem démon, nebo oddaný Boha?


(celá kniha Jsem démon nebo vaišnava (o souboji dobra a zla v nás) je ke stažení v rubrice KNIHY)


Tridandiho jsem neviděl celé týdny, nebo snad i měsíce? Nevím. Potkal jsem se s ním znovu na neobvyklém shromáždění, které svolalo vedení věznice. Nahnali nás na dvůr, kde nás velitelé vojsk a dozorci upozornili na možnost nadcházející války s polobohy. V případě ohrožení království se od nás očekává, že budeme se zbraní v ruce bojovat proti vetřelcům. Každý, kdo věrně dostojí své občanské povinnosti, bude omilostněn. Byla to typická démonská rétorika - jak se polobůh Indra bojí démona Hiranjakašipua a že rákšasové, démoni, jsou nejlepší lidskou rasou, která se nemá čeho obávat. Ale pro případ, kdyby k něčemu došlo...

Tridandi se dostal až ke mně a s kradmým úsměvem mi řekl: ,,Tenhle prohnilej režim už dlouho nevydrží."

Zvědavě jsem k němu otočil hlavu: ,,Jak to víš?" Mluvil jsem, jak nejtišeji jsem uměl. Doufal jsem, že si toho nikdo nevšimne a že se od něj dozvím něco povzbudivého. ,,Předpověděli to mudrci a velcí světci," odpověděl Tridandi. ,,Vládci všech planet mají s Hiranjakašipuem již velké potíže a donutilo je to obrátit se na Nejvyšší Božskou Osobnost, Višnua." Tridandi řekl ,,Višnu" s vroucí oddaností a citem, ale já jsem se přikrčil, abych mu naznačil, že to řekl moc hlasitě.

,,Uctívali Ho v hluboké meditaci otočeni směrem k posvátným místům a zaslechli transcendentální zvukovou vibraci. Uslyšeli hlas mocný jako hřmění mraků, který všem přinesl velkou úlevu a povzbuzení. Zahnal všechen jejich strach." Vypoulil na mě oči a usmál se. Zjevně si neuvědomoval, že jsou všude kolem nás rákšasové - vězni i dozorci. Chtěl jsem se zeptat Tridandiho, odkud se to všechno dozvěděl, ale na zvědavé otázky nebyl čas. ,,Co říkal ten hlas? Mluv rychle."

,,To byl hlas Nejvyššího Pána," řekl Tridandi. ,,Nebojte se, Moji oddaní, pokračujte v naslouchání, opěvování a v pronášení modliteb. Vím o všem, co Hiranjakašipu dělá, a brzy proti němu zakročím. Čekejte a buďte trpěliví. Až Hiranjakašipu začne trápit velkého oddaného Prahláda, okamžitě ho zabiji a nezastaví Mě ani Brahmovo požehnání."

,,Buďte tam zticha!" dozorce slyšel naše hlasy, ale nebyl si jistý, kdo to mluvil. Vězeň vedle nás dloubnul Tridandiho do žeber. Tridandi stál zpříma a díval se dopředu, ale já jsem už slyšel dost.

Generál na konci proslovu zakřičel: ,,Tak co, démoni, jste připraveni bojovat za svou svobodu?"

,,Ano!" zařvali téměř jednohlasně, i když bylo slyšet i mumlání: ,,Kecy."

,,Dobře. Tak teda poslouchejte," řekl generál. ,,Nevíme, kdy můžou přijít, ale ať to bude v noci nebo ve dne, všichni společně se postavíme Indrovým poskokům, a i kdyby přišel samotný Višnu, zničíme i Jeho."

Když nás hnali zpátky do cel, všiml jsem si, že na většinu vězňů ten proslov nijak zvlášť nezapůsobil. Spíš byli rádi, že to alespoň na chvíli přerušilo jejich úmornou vězeňskou rutinu, na chvíli se dostali ven a mohli být s ostatními. Já cítím ohromnou úlevu, protože Tridandimu věřím. Celý vesmír trpí žárem Hiranjakašipuova egoismu a již brzy jeho teror skončí.

Sebejistě jsem se vznášel na vlnách nadšení, když se ještě téhož dne objevil dozorce a řekl, že mě musí odvést ke správci. I když oba víme o Indradžitových výletech, nikdy mi nic přátelského ani osobního neřekl.

,,Žádný strach," řekl jsem mu, ,,váš syn je v dobrých rukách. Všechny nás zachrání požehnaný syn našeho vladaře."

,,Drž hubu. Už žádný kecy."

* * *

Dal jsem všechny mé zápisky Indradžitovi, aby je odnesl Daitjadžímu. Tyhle ale budu muset určitě zničit. Zmíním se o všem jen rychle a v krátkosti...

Tomu správci jsem začal říkat ,,fousatej", ale do očí mu říkám ,,pane". Zavolal si mě ohledně špionáže.

,,Vím o vás víc, než si myslíte, a mám vážné pochybnosti, jestli vůbec budete spolupracovat."

Vypadal dost uboze, když se mi snažil předvést svoji sílu. Měl zavalitou postavu s ohromnými bicepsy, na stěně meč a obušek a na stole měděný zvonek pro případ, že by potřeboval pomoc. Blesklo mi hlavou, jak Prahlád říkal, že múdhové, osli, si myslí, že se dokáží ochránit, ale přitom jsou stejně jako ostatní podmíněné duše ovládáni májou, iluzí, a neúprosným časem.

,,Vladař se rozhodl vyléčit Prahláda vzděláním. Ale jednou řekl, že ten kluk je jako zkroucený psí ocas - nejde narovnat, ať se snažíte jak chcete. Všichni čekáme na další rozkazy od Jeho Výsosti."

Začínám pochybovat, kolik toho tajná policie vlastně ví. Opravdu věří, že učitelé Šanda a Amarka mají situaci pod kontrolou? Sedím ve vězení, a přesto jsem se dozvěděl, že Prahlád dál učí chlapce lásce k Bohu a vede je při kírtanu, zpívání svatých jmen.

,,Potřebujeme někoho, komu budou chlapci a jejich rodiny věřit, abychom získali informace. Ale můžeme věřit my vám, Haršašóko?"

Fousatej hraje stoprocentně dvojakou hru a rozhovor s ním je vždycky hra kočky s myší, ale dnes se necítím tak svázaný. Před chvílí jsem slyšel, jak Višnuův hlas ujistil polobohy, že Hiranjakašipua brzy zničí, a tak jsem se odvážil udělat tuhle narážku.

,,Kdo ví, ctihodný pane, jak dlouho tohle všechno vydrží?" řekl jsem s nepatrným úsměvem. (Teď vzpomínám, že jsem si tenkrát hrál na filozofa a přemohla mě pýcha.)

,,Co tím myslíte?" upřel na mě svůj pronikavý pohled. ,,Všechno je řízeno časem a naším osudem. Jestli se dáme na špionáž nebo ne, na tom tolik nesejde - svojí karmě nikdo neunikne."

,,Opravdu?" Fousatej se rozvalil do křesla a na můj úsměv reagoval také úsměvem: ,,Řekni mi o tom něco víc."

,,To nejde." Nebyla to jen pýcha. Byl jsem opravdu nadšený. Věděl jsem, že je to hloupost, ale bušilo mi srdce a něco mě nutilo to říct. ,,Těžko to pochopíte, ale i vladařova síla a délka jeho života mají své meze a ve srovnání se silami věčného času nemohou obstát. Na nás na všechny doléhá tato svrchovaná síla, ale někdo se chová jako dozorce a někdo jako vězeň."

Dál jsem se nedostal. Správce praštil pěstí do stolu a zařval: ,,Tak dost!" Postavil se a vzal zvonek do ruky. ,,Ty to nechápeš? Můžu tě kdykoliv zabít a nebudu ani muset nikomu z nadřízených nic vysvětlovat. Pro mě jsi malá bezvýznamná veš!"

Vím, že měl pravdu, a polila mě vlna strachu. Bál jsem se o život. Ztratil jsem sebedůvěru i přesvědčivou jiskru. Schoulil jsem se do sebe, ale bylo už příliš pozdě dělat mazaného a vzít to zpátky...

(celá kniha Jsem démon nebo vaišnava (o souboji dobra a zla v nás) je ke stažení v rubrice KNIHY)


nahoru