Kdo zná cestu?


Převzato od Maria
www.sweb.cz/tirusabai

Motto: Běda vám, slepí vůdcové!... Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít. (Matouš, kap.23)

Přeli se dva přátelé Pavel a Jiří o svých mistrech.
Pavel řekl: „Můj mistr se v životě řídí tím, co káže a učí.“
Jiří řekl: „Nezajímá mě, co můj mistr dělá. Dokáže krásně a moudře mluvit a to mi stačí.“
Po čase se ve Velkém Městě, vzdáleném celé dva dny cesty, konala každoroční slavnost a oba přátelé se rozhodli, že se jí zúčastní.

Pavel se vydal na cestu. Šel do Velkého Města poprvé a tak, když potkal pocestného, zeptal se jej na cestu. Pocestný mu řekl: „Jdu tam také. Pojď, půjdeme spolu. Znám kratší cestu. Dorazíme do města už zítra ráno.“ A tak putovali spolu. Před setměním si našli v lese místo na nocleh. Pocestný řekl Pavlovi: „Já nejsem unaven. Klidně spi a já budu hlídat a udržovat oheň, aby ti nebylo v noci zima.“ Popřál Pavlovi dobrou noc a ten se uložil ke spánku. Ráno se Pavel probudil. Jeho společník nad ním bděl u ohně a na Pavla čekala snídaně, kterou pocestný přichystal pro oba ze svých zásob. Když společně pojedli a vyrazili na další cestu, ukázal pocestný před sebe a řekl: „Hned za tím ohybem cesty uvidíme Velké Město.“ A skutečně. A tak Pavel přišel do města o den dříve a neušlo mu nic ze slavností.

Ve stejný den, jako Pavel, vydal se také Jiří poprvé do Velkého Města. Cestou potkal jiného pocestného a zeptal se jej na cestu. Pocestný mu řekl: „Jdu tam také. Pojď, půjdeme spolu. Znám kratší cestu. Dorazíme do města už zítra ráno. A tak putovali spolu. Před setměním si našli v lese místo na nocleh.
Pocestný řekl Jiřímu: „Já nejsem unaven. Klidně spi a já budu hlídat a udržovat oheň, aby ti nebylo v noci zima.“ Popřál Jiřímu dobrou noc a ten se uložil ke spánku. Avšak ještě za tmy se Jiří probudil, chvěje se zimou. Oheň byl vyhaslý a po jeho společníkovi nebylo ani vidu ani slechu. Protože bylo ještě tma, Jiří se pořádně zabalil do deky a přečkal tak do svítání. Ráno zjistil, že spolu s pocestným mu zmizely z kapes všechny peníze, které měl na cestu a brašna se všemi jeho věcmi a zásobami jídla. Když se vzpamatoval a prokřehlý a hladov chtěl pokračovat v cestě, zjistil, že jej neznámý zavedl do hlubokého lesa a po městě, do kterého šel, zde nebylo ani památky. Po dlouhém bloudění, kterým ztratil skoro celý den, nakonec narazil na cestu a potkal místního sedláka. „Dobrý muži, jak je daleko do Velkého Města?“

„To musíte opačným směrem, poutníče,“ odpověděl sedlák. „Do Velkého Města je to odtud celé tři dny cesty.“ Jiří si snadno spočítal, že slavnosti nestihne, protože jej jeho včerejší společník oklamal a odvedl jej opačným směrem, aby ho mohl v noci okrást.
A tak stejná slova, vyřčená dvěma různými lidmi, přinesla jednomu zisk a druhému ztrátu. Od toho dne si Jiří dával pozor nejen na to, co jeho mistr říká, ale také na to, jaké jsou jeho skutky. Neboť ti, kteří říkají moudrá slova a nechávají se nazývat mistry, nemusejí být vždy těmi, kteří znají cestu.

Mario

nahoru