Kdy vyhynou dinosauři aneb staré myšlení kope z posledních sil


pro časopis Dingir napsal Džanaka Gauránga dás

Rád bych se vyjádřil k některým výrokům Trilokátmy dáse (mluvčího hnutí Haré Kršna neboli Iskcon), kterými ohodnotil nás, jež jsme podepsali petici odhalující charakter a činy vedoucích představitelů českého Iskconu (viz. www.krsna.wz.cz). O těchto iskconských vůdcích si čtenáři nedávno mohli udělat obrázek sami, když četli článek jednoho z nich, Trilokátmy dáse. Já se zaměřím jen na odhalení dalších lží, kterými Trilokátma klame veřejnost.

1. lež: V Dingiru č.3 Trilokátma ve své poznámce tvrdí, že většina signatářů Petice opustila ISKCON již dávno, před několika lety po rozpadu farmy Kršnův dvůr (ke kterému došlo v r. 1997). Z 21 oddaných podepisujících petici, kteří (nikoliv opustili český Iskcon, ale) byli vystrnaděni, jich však 14 bylo vyhozeno až v době, kdy se petice podepisovala, tedy v r. 2000 a později. Jsou to: Čit Šakti, Kršnavalli, Vardhana Prija, bh. Zbyněk Hájek, Džanaka Gauránga, Dváraka Íšvara, Lalita Prija, bh. Martin Kupčík, Gjánadípa, bh. Karel Jílek, Lakšmíván, Pavitravání, Jógamája a Rádhéša. Netřeba snad dodávat, že se na jejich odsunu podepsalo to, že nehodlali mlčet o šikanování ze strany lídrů, přihlásili se k petici a odmítli odvolat. Jeden z nich byl později omilostněn, neboť chtěl pokračovat v distribuci knih, a aby je vůbec mohl dostat, musel se omluvit, což učinil. Řada oddaných také odešla do iskconských center v cizině, neboť praktiky autorit v českých centrech jsou podle jejich slov nesnesitelné.

2. lež: Trilokátma tvrdí, že ti, kteří podepsali petici, se distancují od hnutí. Skutečnost je taková, že tito oddaní mají zákaz vstupu do všech center Iskconu, včetně restaurací. Když například přišli na oběd do restaurace, byli buď rovnou vyvedeni, nebo jim jídlo nebylo prodáno. Oddaní uvnitř hnutí mají přísný zákaz se s nimi bavit. "Viníci" jsou tedy kritizováni za to, že se nestýkají s oddanými uvnitř hnutí, když jim to nebylo ani dovoleno. Připomíná mi to článek z Dingiru o Židech, kterým byla nejprve upřena většina práv a bylo jim dovoleno jen pracovat jako podřadní obchodníci, později však byli právě za své přidělené zaměstnání ještě lynčováni. Rozdíl je ten, že oddaní, kteří podepsali petici, na rozdíl od Židů nemají v očích iskconské vrchnosti práva vůbec žádná.

3. lež: Trilokátma tvrdí, že k přehmatům lídrů v hnutí docházelo kdysi a že dnes se mnoho věcí změnilo. I když se pokusíme přehlédnout oněch 15 oddaných vyhozených v roce 2000, uvidíme, že šikanování ze strany lídrů pokračuje plnou parou. Z hnutí bylo za poslední rok vypovězeno dalších několik oddaných. Dva z nich, Ekavíra a Bradžéra, podali zprávu o *současném* stavu v českém Iskconu. Ekavíra píše, jak se zachovali chrámoví lídři, když oba její rodiče měli rakovinu: "Jak se nemoc táhla, musela jsem o každou návštěvu svých nemocných rodičů doslova poníženě prosit... Byla jsem vystavena obrovskému psychickému nátlaku - umírající matka mě prosila, abych zůstala doma, a autority v chrámu mi věc vysvětlovali tím, že oni jsou jediná opravdová rodina... Matka zemřela v době, když jsem zrovna sloužila v chrámu. Nervově jsem se zhroutila... Trvalo to ještě měsíc, co doma umíral můj otec - sám, upoutaný na lůžko, stravu si aplikoval injekční stříkačkou přímo do žaludku. O celé situaci dopodrobna věděly moje autority... Domů jsem už jen tak nemohla - dokonce ani pravidelně telefonovat - to by bylo pro chrám příliš drahé!... Zájem projevil chrámový prezident Narakriti až v době, kdy se vyřizovalo dědictví... Rozhodli jsme se osamostatnit. Jelikož naše služba byla distribuce knih (zisk do chrámu), chtěli jsme v tom pokračovat. Narakriti nám řekl: "Kupte si auto a nebude žádný problém." A tak jsme si za zbylé a jediné peníze koupili ojeté auto a přijeli jsme do Prahy připraveni vyjet na distribuci. Ale - nebylo pro nás místo! Poprvé ne, podruhé ne, potřetí jen pro jednoho. Takhle se to táhlo rok, kdy jsme se museli vyloženě doprošovat o to, abychom mohli jet distribuovat Prabhupádovy knihy. Několikrát jsme se ocitli doslova na mizině, díky tomuto skvělému managementu pod vedením Níly Mádhavy, kterému to zjevně dělalo dobře a zřejmě to byl cíl - podařilo se - už nikdy nechceme mít nic společného s "duchovními" lidmi jež dokáží manipulovat a zneužívat nezkušenost a důvěru lidí."

Je pravda, že za celou situaci nemohou jen "malé ryby" ve vedení českého Iskconu, v některých případech poznamenané svou komunistickou minulostí. Jak již uvedl Čit Šakti, problémy v hnutí jsou hlubšího dosahu. Mají své kořeny jednak ve zneužívání písem k ospravedlňování a vytváření zla, jednak v přímé zodpovědnosti autorit, jako je Bhaktivaibhava Swami, jež změnily oficiální české hnutí Haré Kršna v nebezpečnou sektu, a zatímco se prohlašují za čisté oddané, učí své podřízené lídry doslova upírským praktikám vysávání energie, prostředků a životní síly nových oddaných, kteří v této organizaci naivně hledají původní čisté učení o lásce k Bohu. Místo lásky je tato společnost nyní založena na strachu. Na filozofii je nabalena kupa dogmatismu, fanatismu, místo zaměření na pozitivní duchovní aspekty a inspiraci se praktikuje chytání nových oveček kázáním o negativitě hmotného světa. Nutno také dodat, že nejvyšší rada celosvětového Iskconu - rada GBC - celý problém ignorovala a odmítla zkorumpované lídry zbavit funkcí. Tím jen potvrdila, že není řešením problému, ale jeho částí.

Podobné problémy jsou samozřejmě na celém světě, a nejen v Iskconu, ale ve všech organizacích se starým myšlením, ať už náboženských či světských. Myslím, že bychom se na to ale neměli vymlouvat a konečně s tím měli něco dělat - právě tam, kde žijeme a máme nějaký vliv, který je ve skutečnosti obrovský, když se nenecháme umlčet. Důležitá je také osvěta. Jako jeden z prvních duchovních úkolů pro lidstvo vidím to, že si lidé musí uvědomit, že prostě nemohou ovládat a manipulovat druhé. V současnosti tento nešvar prostupuje celou společností, kde se jeden snaží buzerovat, šikanovat či podrobit si druhého v práci, v armádě, na školách, v rodinách... ten problém je všeprostupující. Naštěstí je tu naděje a lidé se začínají probouzet. Tak jako se mnoho oddaných nyní odmítá nechávat ovládat darebáky přestrojenými za světce, v celé lidské společnosti se stále více lidí odmítá nechávat ovládat komerčními médii a reklamami, oblbovat arogantními politiky, odmítá tolerovat ničení přírody a papouškovat některé destruktivní názory a zvyky svých předků. Výchovnou a vzdělávací část řešení vidím v upozorňování lidí na nesmyslnost snah ovládat druhé - ve světle toho, že jsme všichni duše, nedílné části Boha, který je naším milujícím otcem a přeje si, aby jeho děti milovaly nejen jeho, ale i sebe navzájem (přestože nám ponechává naprosto svobodnou vůli).

Co se týče praktické části řešení, já osobně nemám v rukou zákon, ale lidé na patřičných místech, například na Ministerstvu vnitra, kteří rozhodují o bytí a nebytí různých hnutí potlačujících práva a svobody občanů, by měli zvážit, zda *současný* český Iskcon je oprávněn existovat pod visačkou "občanské sdružení", za kterou ho jeho vůdci prohlašují, a zda splňuje podmínky titulu "náboženská organizace", kterého tito vůdci chtějí dosáhnout.

Děkuji,
Džanaka Gauránga dás

Články na toto téma z www.sweb.cz/mystiq-cz :
Faktor času a české hnutí Haré Kršna
Komunita se může stát vězením bez mříží
Vůdcové hnutí Haré Kršna jsou často nezkušení

nahoru