Keltové a reinkarnace


Jiří Waldhauser

"Náboženství Keltů patrně jako jedno z prvních dospělo k doktríně o stěhování duší neboli nesmrtelnosti. Smrt neměla být ničím jiným než změnou místa pobytu a pokračováním dál v jiném světě, ve světě mrtvých. A když člověk zemře v tomto jiném světě, znovu se narodí do našeho světa. A tak probíhá mezi oběma světy neustálá výměna duší. Smrt v našem světě zavede duši do světa mrtvých a smrt v zásvětí přenese duši opět do světa našeho. Flavios Filostratos, který žil v první polovině 3. století našeho letopočtu, zaznamenal, že Keltové vítali narození smutkem a úmrtí radostně slavili. Učení o metempsychosi mělo zřejmě vliv na bezpříkladné hrdinství Keltů v zuřivých bitvách, jak to Gaius Julius Caesar jako pragmatický vůdce postřehl v 1. století před naším letopočtem ve svých Zápiscích o válce galské."

Jiří Walhauser: Jak se kopou keltské hroby

nahoru