Křesťanské autority vyzývají členy své víry k toleranci jiných náboženství


Little John

Osobně znám několik křesťanů, kteří jsou velmi vstřícní ke stoupencům jiných náboženských směrů a chápou, že poznáváním ostatních cest nijak neutrpí jejich cesta vlastní, pokud si ji chtějí zachovat. Vědí, že cesty k Bohu jsou různé a že podstatné je hledat a uchovávat esenci, ne druhořadé detaily, jež se nabalily na původní jádro postupem doby, směřovaly více k udržení systému než k hledání Boha a někdy přešly až v nánosy nesnášenlivosti, násilí a jiného paskvilu, který se ve jménu náboženství dnes káže.
Čas od času mívám příležitost vidět v akci fanatické následovníky své "jediné víry". Naposledy před pár dny, kdy v diskusi na vaišnavském (indický monoteistický personalismus) serveru www.vaisnava.cz jeden fanatický křesťan cítil nutkání osvítit všechny čtenáře tvrzením, že jsou vlastně všichni hříšníci, protože jediný Bůh je křesťanský Bůh... Následující citáty by si měli lidé jeho typu pozorně přečíst, protože je psaly jejich autority a jsou určeny především pro ně. Chápu, že mnozí z nich se stejně nezmění, protože ač navenek své autority vyzdvihují a někdy jsou ve své tuposti a nenávisti ochotni v jejich jménu i zabíjet, ve skutečnosti jim nejde o ně a o Boha, ale jen o to, aby oni sami měli vždycky tu svou jedinou fanatickou pravdu. Takže ty citáty jsou spíš pro věřící, kteří jsou normální, jsou schopni naslouchat, nepřekrucovat a neříkat stále: "Ano, ALE..."

Dík za citáty patří Vítkovi Machálkovi.


* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *


Jan Pavel II.

"Dialog cirkve s jinymi nabozenstvimi nevznika z taktiky nebo sobeckeho zajmu, ale ma duvody, pozadavky a dustojnost sveho druhu. Vznika z hlubokeho respektu pred vsim, co zpusobil v cloveku Duch, ktery vane, kam chce. V nem se snazi cirkev objevit "semeno Slova" a "paprsky Pravdy", osvecujici vsechny lidi - semena, ktera se nachazeji v osobach a nabozenskych tradicich lidstva."
Jan Pavel II.: encyklika Redemptoris missio (1990)


sv. Justin Mučedník

"Prijali jsme uceni, ze Kristus je prvorozeny Syn Bozi, a prohlasujeme, ze on je Slovo [rozum], na nemz ma podil cele lidstvo. Ti, kdo zili podle rozumu [Slova], jsou krestany, i kdyz byli nazyvani ateisty. Napriklad: mezi Reky k nim patri Sokrates, Herakleitos a dalsi jim podobni; mezi barbary [nereckymi narody] Abraham...a mnoho dalsich, jejichz jmena a skutky tu nebudeme vypocitavat, nebot vime, jak by to bylo zdlouhave..."
sv. Justin Mučedník (+166): První obrana


"Jsem hrdy, shledaji-li mne krestanem, a usiluji o to ze vsech sil. Nikoli proto, ze by se Platonovo uceni lisilo od Kristova, ale protoze nejsou zcela totozna. Totez plati o stoicich, basnicich a dejepiscich. Nebot kazdy clovek mluvil spravne tou merou, jakou se k nemu dostalo seme Slova a jak spatroval, co se k nemu vaze... Cokoli kdo pronesl spravneho, patri nam krestanum. Nebot hned po Bohu uctivame a milujeme Slovo, jez jest od nezplozeneho a nepopsatelneho Boha, protoze se kvuli nam stalo clovekem, ktery nam podilem na nasem utrpeni prinesl lek. Vsichni ti spisovatele totiz byli s to zahlednout v temnote skrze seme Slova, jez do nich bylo vsazeno, skutecnost."
sv. Justin Mučedník: Druhá obrana


Stefan Swiezawsky

"...zda se mi vsak, ze nejdulezitejsi je to, aby se kazdy verici, at je vyznavac Sivy nebo Buddhy ci kterehokoliv jineho nabozenstvi, vratil ke zdrojum sve viry. To je podle meho nazoru nesmirne podstatne, abychom nejdrive poznali to, cemu clovek sam veri. Radil bych kazdemu kalvinistovi, aby se vratil k autentickemu uceni Kalvina, a stejne tak luteranovi, aby se zamyslel nad Lutherovymi spisy... musime nalezt spolecny jazyk, abychom si byli jisti, ze hovorime o tomtez. A pak je treba jen hovorit, co nejvic a bez predsudku. Myslim, ze uz to by znamenalo velmi mnoho. Vzpominam si, ze v dobach meho mladi vubec neprichazelo do uvahy, aby katolik vstoupil dejme tomu do pravoslavneho kostela. A dnes jsem hluboce presvedcen o tom, ze nejen pravoslavni, ale i napriklad ten, kdo vyznava hinduismus a veri v Sivu a ta vira je autenticka, veri v Krista.

A vy byste nic nenamital, kdyby treba vyznavaci Sivy rikali, ze vy, kdyz opravdove verite v Krista, verite v podstate v Sivu?

Myslim, ze nenamital. Dulezite je, co rekl Gandhi: "Co hledate v moji vire, co u mne hledate? Mate prece evangelium!" Zda se mi, ze jeste stale nechapeme, ze ve skutecnosti je jen jeden Buh, jenom cesty k nemu se lisi."

z rozhovoru s prof. Stefanem Swiezawskym (* 1907, přítel papeže Jana Pavla II.), Teologický sborník č. 2, 1999


Hans Kung

"...Jezis Kristus neni uzavren ani do desek Bible ani do hradeb cirkve, protoze Buh jako Buh vsech lidi pusobi tez vne cirkevnich hradeb. Ve skutecnosti nebudeme moci poprit, ze podle hebrejske Bible a podle Noveho zakona mohou praveho Boha poznat tez ne-zide a ne-krestane, i jim je Buh blizky. A i kdyz je Jezis Kristus pro krestany rozhodujicim kriteriem pro vsechno mluveni o Bohu, nelze se vyhnout tomu, abychom si uvedomili:

- Pro stamiliony lidi na teto Zemi byl a je Gautama "Buddha" "probuzenym", "osvicenym", a tedy velkym "svetlem".

- Pro stamiliony muslimu byl a je Koran "svetlem", jez jim sviti na cestu; Bohem osviceny prorok Muhammad osobne presvedcivym zpusobem ztelesnuje toto poselstvi Koranu.

Takto bych mohl pokracovat a prokazat podobne skutecnosti pro vsechna velka nabozenstvi. Pro krestany se zde proto klade otazka: Jaky je vzajemny vztah Jezise Krista jako "naseho svetla" a mnoha jinych "svetel", jak je uznavaji jini lide? Lze "jedno svetlo" a jina svetla nejak slucovat? Odpoved zni: Ano, ponevadz tato slucitelnost odpovida duchu Jezise Krista. Nebot zodpovidame-li tuto otazku jako krestane, musime hledet na Zida Jezise z Nazaretu, na konkretni zpusoby jeho chovani, jeho orientace ve spornych otazkach. Nazaretsky nemeditoval a nefilosofoval o nabozenstvich sveho tehdejsiho sveta; neprokazal zadne religionisticke znalosti. Spise zachazel s lidmi jine viry jinym zpusobem: respektoval je jako lidi a ponechaval jim jejich dustojnost. V jednotlivych konkretnich pripadech dokonce ukazoval, jak bychom s lidmi jine viry meli jednat: On, jenz byl zrozen z hebrejske matky, se zaradoval nad virou syrofenicke zeny a rimskeho dustojnika, prijal pratelsky Reky, kteri hledali, a svym zidovskym krajanum provokativne predstavil samarskeho heretika jako nezapomenutelny priklad lasky k bliznimu.

Pro krestany je tedy rozhodujici konfrontovat se vzdy znovu s otazkou, jez pro me osobne (zcela podle Dostojevskeho) vzdy byla a je otazkou zasadni: Kdyby se Jezis vratil na svet, jaky by v dnesni situaci sveta zaujal postoj? Jake by nam dal osviceni? O jednom nepochybuji: Kladl by nam dnes na srdce, abychom se setkavali s lidmi jinych nabozenstvi, a ucil by nas v techto setkanich nove odkryvat krestanskou odpovednost za svet..."

...avsak - slysim jiz namitku - jak se pak mame konkretne postavit k muslimskemu fundamentalismu ci islamismu...? K tomu jen kratce a predbezne:

- Islam rozhodne neni radikalne fundamentalisticky; i v islamu jsou reformatori, k nimz se pocitaji tez umirneni fundamentaliste, kteri neodmitaji modernizaci, nybrz totalni sekularizaci.

- Krestanstvi samo o sobe rozhodne neni veskrze tolerantni: fundamentalismus se vyskytuje i v krestanstvi, ma protestansko-biblickou a rimskokatolickou (vatikanska "re-evangelizace") provenienci; fundamentalismus se vyskytuje i v zidovstvi (v Izraeli i mimo nej).

- Fundamentalismus ma nejen nabozenske, ale take ekonomicke, politicke, socialni koreny; tyka se nedostatku do znacne miry individualisticko-libertinske moderny, jez bychom meli brat vazne i tehdy, kdyz odmitame fundamentalisticka reseni.

- Modernizace totiz vedla v islamskych statech k pozapadneni a sekularizaci, jez u mnoha lidi vyustily v krizi identity a znejisteni; ti nyni opet hledaji orientacni body, hodnoty a vzory a domnivaji se je nachazet ve svem vlastnim nabozenstvi.

- Fundamentalismus jako nabozensky fenomen neporazime celnim utokem; jisteze proti nemu musime postupovat na zaklade jasneho demokraticky tolerantniho postoje, avsak meli bychom se snazit jej prekonat spise pochopenim a vcitenim; a k tomu je zapotrebi predevsim odstranovat podminky, jez vedly k jeho vzniku...

Co tedy delat proti fundamentalismu ve VSECH nabozenstvich? Zasadne bychom meli fundamentalisty upominat na koreny svobody, pluralismu, otevrenosti vuci jinym v jejich vlastni tradici: v hebrejske Bibli a v Talmudu, v Novem zakone a v cirkevni tradici, v Koranu a sunne..."

Hans Kung: Světový etos pro politiku a hospodářství


nahoru