Kristův svědek Mistr Jan Hus

Jan B. Lášek

(celá publikace Kristův svědek Mistr Jan Hus je ke stažení v rubrice KNIHY)

Jeden z pražských farářů - Jan Protiva - Husa u arcibiskupa opět obvinil z viklefísmu. K samotnému pronásledování Husa dochází teprve od r. 1410. Papež vydal příkaz, ve kterém se zakazuje kázat mimo pražské hlavní chrámy - namířeno proti Husovi v kapli Betlémské. Arcibiskup dal spálit ve svém dvoře Viklefovy spisy. A Hus k tomu nemlčel. Povstal k obhajobě Viklefa: napsal spis (traktát) De libris heretikorum legendis - O čtení kacířských knih (1410), ba co víc, svolal na Viklefovu podporu velkou universitní disputaci. Neuposlechl také příkazu papežova a kázal dál v Betlémské kapli. Psal dál latinské odborné spisy na obranu Viklefa - např. Replika contra occultum adversarium (Replika proti skrytým nepřátelům - 1410). Arcibiskup klatbu Husovu ztížil, dal si ji potvrdit papežem, již novým Janem XXIII. (Baltazarem Cossou) a dat jí vyhlásit v březnu 1411 ve všech pražských kostelích. Prchlivý král Václav IV. se snažil požáru zabránit po svém: vyhnal arcibiskupa z Prahy (na cestě do Bratislavy za Zikmundem zemřel). Interdikt, jím vyhlášený, neměl prozatím žádné účinnosti.

Lid v Betlémě zatím pod vedením svého kazatele spěl - abychom řekli politickým termínem - ideavě k revoluci. Situace se ještě zkomplikovala tím, že nový papež poslal v květnu r. 1412 do Prahy prodavače odpustků, protože potřeboval peníze na válku s neapolským králem Ladislavem. 7. června 1412 byla uspořádána na universitě veřejná disputace, kde Hus vystoupil s řečí proti odpustkům a použil k tomu opět Viklefových myšlenek. Questio de indulgentis sive de cruciata papae Joannis XXIII fulminata contra Ladislaum Apuliae regem - Kvestie o odpustcích aneb o křížové výpravě papeže Jana XXIII. vyhlášené proti Ladislavovi, králi neapolskému. Jednota českých mistrů však netrvala dlouho. Proti Husovi povstali - odsouzením Viklefa - někdejší jeho přátelé, mistři teologické fakulty Štěpán Páleč a Staníslav ze Znojma. Hus vystoupil na Viklefovu obranu řadou traktátů, dochovaných ve sbírce Defensio quorundam articulorum Joannis Viclef (Obrana některých článků Viklefových) z téhož roku. Hus ovšem nemlčel ani na betlémské kazatelně. Postavil se plně proti odpustkům, stejně jako z universitní katedry. Mělo to ovšem za následek nedovolené srocování lidu. Za porušení tohoto zákazu byli tři mladí posluchači Husovi z Betléma - tovaryši Jan, Martin a Stašek 10. července 1412 popraveni. Byla to první krev, která pro pravdu Boží a v zápase o církev bez poskvrny a vrásky v Čechách vytekla.

Hus se prokázal jako pastýř - mrtví mučedníci byli pohřbeni v Betlémské kapli a jejich památky vzpomněl M. Jan zvláštním kázáním 24. 7. 1412. Je samozřejmé, že Husovi nepřátelé nemlčeli a papežská kurie byla neprodleně zpravena o tom, co se v Praze událo. Byl vyhlášen nad Prahou interdikt, tentokrát papežský, a klatba nad Husem zostřena. Hrozilo, že papež vyhlásí za kacíře i krále. Hus musel odejít z Prahy. Než však odešel, učinil krok, který z něho udělal v pravdě reformátora "velkého stylu". Svoji při nesvěřil ani králi, o jehož vrtkavé a pochybné povaze věděl, ani papeži, který jej pronásledoval, ani koncilu, v jehož objektivitu nevěřil. Odvolával se k instanci, která je pra křesťana rozhodující, kterou však nezná tehdejší kanonické právo. Odvolává se ke svému osobnímu Spasiteli a soudci, k Ježíši Kristu. A právě v tomto bodě ruší tradici, ruší symbiozu římského právního dědictví, antického myšlení a římské církve. Navrací se k víře novozákonních svědků zmrtvýchvstalého Ježíše. Odvolání z 18. října 1412 má pro reformaci ve světovém měřítku asi stejný význam jalko Lutherovo přibytí 95 tezí 31. 10. 1517 na dveře ve Wittenberku. V tomto odvolání se praví. "Hle, opíraje se o . . . nejsvětější a nejúčinnější příklad Vykupitelův, z těžkého útlaku, z křivého rozsudku a z předstírané klatby velekněží, zákoníků, farizeů a soudců, sedících na stolici Mojžíšově, k Bohu se odvolávám a jemu svěřuji svou při. . . Já, Jan Hus z Husince, mistr svobodných umění a hotový bakalář svatého bohosloví na vysokém učení pražské university, kněz a kazatel potvrzený při kapli zvané Betlémská, svěřuji toto své odvolání Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu, který spolehlivě zná, obhajuje a soudí, činí zřejmou a odměňuje spravedlivou při každého člověka". (Husova výzbroj do Kostnice, ed. Dobiáš- Molnár, Praha 1965, str. 30-32).

(celá publikace Kristův svědek Mistr Jan Hus je ke stažení v rubrice KNIHY)

Články na podobné téma:
Husité na koncilu v Basileji r. 1433
Mistr Jan Hus nám píše přes staletí
Z Husových dopisů - Obci vysokého učení Pražského
Jan Hus - Řeč o míru a zpupných vymahačích poklon
Jan Hus - Veškerému národu českému
Tak odešel Jan Hus
Omluvy papeže a církve za smrt Jana Husa, nové pohledy
Sv. Bernard - Pokrytectví z ctižádostivosti
Biskup Robert z Lincolnu - Neodvažuji se mlčet
Jan Amos Komenský - Ó Bože veliký
J.A. Komenský - Mravní přikázání

nahoru


Zpátky na Novinky