Kumránské rukopisy

Převzato z http://granosalis.cz

Hledání: Kumránské rukopisy
Přišlo v Úterý, 15. únor 2005 v 22:54:52 CET vložil Bolek
Historie teofil poslal:

Kumránské rukopisy

Kumránské rukopisy - synonymum jednoho z nejvýznamnějších archeologických objevů dvacátého století. Po desetiletí se zdálo, že za nimi stála židovská sekta esejců. Izraelští archeologové nyní tvrdí něco jiného. V Kumránu nebyl klášter, ale keramická dílna.

V roce 1947 hledal mladý beduín Mahmud Ed-Dib v příkrých svazích judského pohoří Chirbet Kumran zaběhlou kozu. Narazil při tom na jeskyni, která ukrývala staré pergamenové svitky a fragmenty papyrů.
     Členové beduínského kmene jich několik vzali a za pár dolarů prodali obuvníkovi z Betléma. Ten je obratem přenechal za necelou stovku dolarů metropolitovi syrské církve z jeruzalémského kostela svatého Marka, který je ukázal profesorovi archeologie Eliezerovi Sukenikovi. Sukenik pochopil, že má před sebou asi nejstarší písemné památky, jaké se ve Svaté zemi do té doby podařilo najít.   

OBJEV STOLETÍ   

     O rok později, během tzv. palestinské války, svěřili pozorovatelé OSN kopii jednoho z kumránských svitků knězi a archeologovi Biblické školy v Jeruzalémě Rolandu de Vaux. Po skončení války v roce 1949 se tento kněz spolu s britským archeologem Lancastarem Hardingem pustili do systematické práce v Kumránu. Během patnácti let se v jedenácti jeskyních podařilo najít desítky tisíc fragmentů rukopisů. Z nich bylo rekonstruováno přes devět set textů. Nejbohatším místem byla jeskyně označená číslem čtyři, odkud pochází 575 textů.
     Většina odpovídala starozákonním knihám kromě knih Ester a knihy proroka Nehemijáše, které se v Kumránu nenašly. Množství spisů bralo dech. Bylo tu dvaadvacet verzí knihy proroka Izaiáše, dvanáct verzí třetí knihy Mojžíšovy Leviticus, dvaatřicet verzí páté knihy Mojžíšovy Deuteronomium a devětatřicet verzí knihy Žalmů. Kromě toho se našly další apokryfní spisy, výkladová pravidla zákonů a spisy, které bezpochyby patřily náboženské skupině esejců. Většina rukopisů byla sepsána v hebrejštině, aramejštině a v řečtině.   

TAJEMNÍ ESEJCI   

     Šlo o vědeckou senzaci. S kumránskými texty mohlo být konfrontováno mnoho sporných míst v biblických knihách. Otázkou zůstávalo, jak se bohatá knihovna v jeskyních Kumránu ocitla. Zdánlivé řešení přinášel objev spisů málo známého náboženského hnutí esejců. O této skupině se zmiňovala řada starověkých historiků, mezi nimi i Flavius nebo římský učenec Plinius Starší. Ten navíc tvrdil, že esejci žili v blízkosti Mrtvého moře. Archeologové se proto od začátku domnívali, že archiv v jeskyních založili oni.
     Kdo však esejci byli? Původně šlo o přívržence hnutí, které někdy ve druhém století před naším letopočtem usilovalo o nápravu náboženského života v Palestině. Říkalo se jim chasidim - zbožní. Po čase se hnutí rozštěpilo na umírněné farizeje, jejichž postoje se blížily pozdější rabínské učenosti, a radikálnější esejce. Na rozdíl od farizejů, kteří získali časem velký vliv a které Ježíš v evangeliích z tohoto důvodu káral, esejci se z veřejného života stáhli. Někteří zůstali ve městech, jiní odešli do neobydlených lokalit poblíž Mrtvého moře, kde žili v uzavřených komunitách a věnovali se rituálům, dodržování pravidel svatého života a teologickým studiím. Právě proto o nich víme málo. Je možné, že měli vliv na raně křesťanské učení. Za esejce bývá někdy považován Jan Křtitel a dokonce i Ježíš Kristus.

PŘICHÁZEJÍ POCHYBNOSTI   

     Archeologové de Vaux a Harding se od počátku domnívali, že Kumrán musel být významným centrem učenosti esejců. Zbytky osídlení v těsné blízkosti jeskyní byly podle představ archeologů písařskými dílnami, z nichž nalezené fragmenty pocházely. Záhada Kumránu se zdála být vyřešena.
     Časem se však objevily hlasy, které spojitost archivu v jeskyních s hnutím esejců zpochybňovaly. Vědci se začali ptát, zda tisíce svitků skutečně vznikly na místě, kde byly nalezeny.
     V roce 1994 se Norman Golb z chicagské univerzity odvážil napsat, že spisy v kumránských jeskyních pocházejí ve skutečnosti z Jeruzaléma. K podobnému závěru došla i dvojice izraelských archeologů, kteří před deseti lety začali s vykopávkami v Kumránu. Jitzak Magen a Juval Peleg systematicky zkoumali jednotlivé části naleziště. Záměrně přitom opomíjeli dosud shromážděné poznatky, jako by šlo o neprozkoumanou lokalitu. Jejich závěry jsou tak překvapivé, že sami archeologové s uveřejněním dlouho váhali.

VYVRÁCENÉ MÝTY   

     Tradiční výklady tvrdí, že spisy se do jeskyní dostaly v roce 68 n. l. Ukryli je tam členové sekty, kteří se obávali příchodu římských legií císaře Vespasiana. Skutečnost mohla být podle izraelských archeologů jiná.
     Prvním mýtem, který je možné snadno vyvrátit, je údajná odlehlost Kumránu. Komplex staveb a jeskyní se nacházel pouze půl dne chůze od Jericha. Ležel blízko dvou významných cest směřujících do Jeruzaléma a k Mrtvému moři. Lokalita byla osídlena již v osmém století před naším letopočtem, tedy v době železné. Nebyla vybrána náhodou. Nachází se na plošině, kterou nezasahují záplavy.
     Ve druhém století př. n. l. získala osada současný půdorys. Jeho podoba odpovídá standardní vojenské architektuře té doby a velmi se podobá jiným pevnostem v kraji. V Kumránu zřejmě přebývala vojenská posádka, jejímž úkolem byla obrana jižní hranice židovského státu.
     S příchodem Římanů se vše změnilo. V roce 63 provedl římský vojevůdce Gnaeus Pompeius změny hranic Římské říše v oblasti dnešního Izraele. Pevnost Kumrán se stala z vojenského hlediska nepotřebnou a byla vyklizena. Začínala nová etapa osídlení.   

OBĚTI, NEBO ODPAD?   

     Podle profesora Jitzaka Magena se ani tato perioda neshoduje s představou Kumránu jako náboženského centra esejské sekty. Noví obyvatelé rozšířili tři zásobníky vody tak, že zabíraly velkou část obytných prostor. Další příbytky však nestavěli. Po detailním průzkumu došli archeologové k závěru, že v Kumránu nežilo dvě stě padesát osob, jak se dosud uvádělo, ale nejvýše dvacet pět. Pokud by tam mělo být více lidí, museli by bydlet ve stanech nebo přímo v jeskyních.
     Esejci se podle starověkých autorů živili zemědělstvím. Půda v okolí Kumránu nic takového nedovolovala s výjimkou pěstování datlí. K jejich uchovávání sloužily nádoby podobné těm, v nichž se nacházely spisy ukryté v jeskyních.
     Dalším sporným nálezem byly hliněné nádoby s obsahem zvířecích kostí. Zastánci esejského osídlení v nich viděli důkaz zápalných obětí. Dvojice izraelských archeologů tvrdí, že kosti nenesou stopy po ohni, ale po vaření. Do hliněných nádob zakopaných v zemi mohly být ukládány zbytky mrtvých těl zvířat, které by jinak přitahovaly pozornost šelem.   

KERAMICKÁ DÍLNA?   

     Nejdůležitějším argumentem pro esejské osídlení jsou rituální lázně mikve. Jejich přítomnost potvrdil při prvních vykopávkách již Roland de Vaux. Magen a Peleg však říkají, že podoba nádrží neodpovídá náboženským pravidlům, protože voda v nich nepochází z pramene. Nádrže také obsahovaly množství bahna, které bylo považováno za nečisté. Podobně nejisté je i určení několika dalších nádrží.
     K čemu tedy nádrže sloužily? V Kumránu bylo již v padesátých letech objeveno velké množství neporušených kusů keramiky. Tolik talířů a misek by bylo příliš i pro komunitu esejců s dvěma sty padesáti členy. Je pravděpodobné, že se v Kumránu nádobí vyrábělo. Místo náboženského střediska mohl být Kumrán prostě jen obyčejnou keramickou dílnou, kterou provozovala jedna početnější rodina.
     Pokud tedy v Kumránu nesídlili esejci, pergameny a papyry tam uložil zřejmě někdo jiný. Podle chaotického rozmístění svitků se dá předpokládat, že byly schovány do jeskyní ve spěchu, což vylučuje činnost organizované sekty, která by tato místa využívala delší dobu. Dvojice archeologů datuje uložení svitků do roku 68, kdy Římané ničili města v Judeji. Svitky by v takovém případě pocházely převážně ze synagog umístěných na tomto území a rozhodně nemusí být jen výtvorem jedné náboženské skupiny, jakkoli silný byl její vliv.

***

PLÁN NALEZIŠTĚ

1 vchod
2 odkalovací nádrž
3 tři velké nádrže
4 další nádrž kruhového půdorysu
5 údajná rituální lázeň
6 jídelna
7 údajná knihovna či písařská dílna
8 dvě hrnčířské pece

***

Kumrán

DŮLEŽITÉ UDÁLOSTI

800 př. n. l. - první osídlení Kumránu.
2. st. př. n. l. - vláda seleukovské dynastie.
167 př. n. l - Antiochos Epifanes zakazuje kult boha Jahve a zasvěcuje jeruzalémský chrám Diovi Olympskému.
63 př. n. l. - Pompeius dobývá Jeruzalém. Kumrán opouští vojenská posádka.
4 př. n. l. - předpokládané narození Ježíše.
68 n. l. - obléhání Jeruzaléma. Rukopisy jsou ukryty v jeskyních v Kumránu.
70 n. l. - Jeruzalém je dobyt vojsky císaře Tita. Zboření jeruzalémského chrámu (od té doby nebyl obnoven).

***

Zbytky osídlení v Kumránu leží jen pár set metrů od jeskyní s rukopisy. Spojitost obou lokalit je však nyní zpochybněna.

Některé texty byly psány na papyrech, většina však na pergamenových svitcích.

Jitzak Magen a Juval Peleg asistují při vybalování keramiky.

Misky nalezené v Kumránu možná vůbec nesloužily sektě esejců.

Nové vykopávky poopravily plán lokality považované donedávna za klášter esejců.

Nádoby se zvířecími kostmi. Odpad, nebo zbytky obětí?

Záhadný měděný svitek nalezený v roce 1952 obsahoval výčet pokladu, který mohl pocházet ze zničeného jeruzalémského chrámu. Někteří archeologové se podle něj snažili obrovský poklad najít, avšak marně.

Nádoba určená na přechovávání datlí. V podobných ležely některé svitky.

Izrael věnoval spisům od Mrtvého moře muzeum. Nachází se v Jeruzalémě.

Zbytek jednoho z pergamenů. Sestavením fragmentů se podařilo rekonstruovat stovky knih.

SCIENCES ET AVENIR, Paříž


Články na podobné téma:
Zlomky z apokryfních spisů
Z Nag Hammádí Kodexu
A co ty, když jsi v chrámu, ty jsi čistý?
Ježíš o vznešeném postavení žen
Noemova archa a Gilgamešův návrat
Gilgameš, sumerské příběhy a jejich vliv na Starý zákon
Pohled gnostiků
Byla mezi apoštoly žena?

Knihy ke stažení:
Evangelium Esejských
Tomášovo evangelium
Evangelium o narození Panny Marie
Evangelium Jakuba menšího
Evangelium Marie z Magdaly
Jak je to vlastně v Bibli?

nahoru


Zpátky na Novinky