Med a medvídek


30.07.2002 - {AH} - {OSUD.cz}

Jednoho krásného slunečného rána se Medvídek nepokojně zavrtěl na židličce, nespokojeně zašátral tlapkami po podlaze svého domečku a zabručel si pod čumáček:
„Hmmm, hmmm, mám takový pocit, že mi něco chybí. Copak to asi bude... Přemýšlet nad tím se mi mnoho nechce, neb jsem jen hloupý medvídek.“ Najednou mu zakručelo v bříšku.

„Hmmm, hmmm“, pomyslel si, „tak mám takový pocit, že to bude něco k snědku, co mi chybí. Popravdě řečeno, bylo by to logické, neb my medvídci takoví jsme. Chceme být velcí a silní, tak jíme. Je to tak správné.“ Ale ouha, co to k snědku má být? Medvídek zapřemýšlel. „Borové šišky to asi nebudou, sice krásně voní, ale jsou takové lepivé, minule jsem si přilepil ouško k hlavě a pak mi do něj foukalo. Kdepak, borové šišky to nebudou. Co to může být dále... no, motýlové babočky to také nebudou, protože spořádané jídlo vám neutíká či spíše neulétává a navíc je ho pořádná porce. Pořádná medvídkovská porce. A navíc dobré jídlo není flekaté s takovými kolečky. Počkat počkat, a co když je to jarní travička? Je tak hebce měkounce zelená a ranní rosa se na ní tak krásně třpytí... Hmmm hmmm, ale ta je jen na jaře. Což znamená, že to nemůže být medvídčí jídlo, protože medvídek nemůže jíst jen na jaře.“ Po chvilce mudrování se Medvídek plácl tlapkou do čela.

„Já mudrlant mudrlantí tu vymýšlím všelijakosti, a přitom! Je to jasné! Co by asi tak hodný medvídek měl jíst? No přece med!“ Leč Medvídkova radost netrvala dlouho, prakticky jen do té chvíle, než zjistil, že žádný med nemá. „Hmmm, hmmm, zkusím chvíli posedět a třeba se tady nějaký objeví.“

„Hmmm, hmmm, žádný se neobjevuje a mě kručí v bříšku čím dál víc. Mno, ale můžu chvíli počkat, třeba půjde někdo okolo a trochu medu mi přinese.“ „Sákryš, nikdo okolo nejde, jen upovídaná tetka vrána, která nese větvičku do svého hnízda. Med žádný. Mám takové ošklivé podezření, že se budu muset pro med vypravit sám. Achouvej.“ A tak medvídek vyrazil na cestu.

A tak medvídek jde, pobrukuje si písničku o beruškách, kouká, jak vítr honí po pasece semínka pampelišek, a najednou buch, do něčeho vrazí hlavou. Tedy lépe řečeno do někoho. „Ahoj“, řekl Medvídek, protože byl slušně vychovaný, „já jsem Medvídek a zdravím tě, protože jsem slušně vychovaný.“ „Zdravím, Medvídku. Já jsem Vlk“, řekl Vlk, a tak nějak trochu aby nevyšel ze cviku, podíval se na Medvídka takovým ostřejším pohledem, jako že mu vidí až na dno medvídčí dušičky. „Kam jdeš? Rád ti pomohu!“ „Jejej, pane Vlku, tak to jsem rád, že jsem vás potkal, protože spěchám co mi tlapky stačí, abych našel trochu medu. Můžete mi poradit nejkratší cestu?“ Vlk se na Medvídka podíval ještě ostřeji, jako by odhaloval i ta nejskrytější místečka v medvídčí dušičce, a zahřímal: „Ubohý špatný Medvídku, ty ničiteli a kazisvěte! A na včelky jsi nepomyslel? Kolik práce a úsilí jim dalo vyrobit med! A ty přijdeš a zničíš vše! Kde je soucit se sestřičkami včelkami? Pravím ti, Medvídku, ty nikdy med nenajdeš, a když najdeš, zhořkne ti v ústech pro tvou ničemnost. Takto je ti souzeno věčné neštěstí. Obrať svou cestu kazisvětování a staneš se šťastným. Nemysli na med, věř tomu, co cítíš.“ „Ale já cítím, že mám hlad“, zakroutil hlavou Medvídek.

„Hlad lže, ničemný Medvídku, proto jsi takový kazisvět, že mu nasloucháš. Podívej, jak je Les zkažený, protože všichni jen naslouchají Hladu. Ale nebudu s tebou víc marnit čas, je to zbytečné.“ A Vlk důstojně odkráčel po lesní cestě. Medvídek posmutněl kvůli těm slovům. Jenomže bříško pořád nespokojeně kručelo, a tak se rozhodl jít dál. „Možná jsem ničemný kazisvět, ale jsem jen obyčejný hloupý medvídek, který potřebuje trochu medu. Takže budu obyčejný hloupý trucovitý medvídek a půjdu dál“. Teď si dával větší pozor aby do něčeho zase nevrazil hlavou.

„Hlavu potřebuji, aby se v čem měly honit sny“, pokáral se Medvídek, „a určitě není dobré s ní do lecčeho vrážet.“ Leč ouha, jak už se mu tak tlapky pletly únavou, tentokrát málem do něčeho šlápl. Tedy, lépe řečeno, na někoho. „Jej, dávej pozor, kam šlapeš“, vyjeklo to z cestičky. Medvídek kouká a ona to Liška.

„Jejda, promiňte, Liško, já nerad. Nestalo se vám nic? A když vás tak vidím, obracím se na vás s úpěnlivou prosbou: už mě bolí tlapky samou únavou od toho, jak hledám trochu medu, a moje bříško kručí jako hejno sojek. Nevíte, kde by se tu dal někde najít?“ „Mm“, zamyslela se Liška, „med říkáš... myslím, že vím, kde ho najít... ale dám ti cennou informaci. Nedaleko stromu, kde je med, hlídají Krkavci, kteří by ti rádi vyklovali oči. A kdyby jen Krkavci, ale tlupa polních Myší slídí okolo a říkají Krkavcům, co vidí.“ „Ech“, nešťastně vykviknul Medvídek, „to znamená, že med je špatný a nemám pro něj jít?“ „Ale ne“, opáčila Liška, „to, co ti říkám, se medu vůbec netýká, hlupáku. Říkám ti něco, co je mnohem důležitějšího než nějaký med. Kdybych ti prozradila, co třeba ví Langusta... raději ti to ani povídat nebudu...“ „To je nějaký ptáček nebo druh srnečka, ta Langusta?“, vytřeštil oči Medvídek. „Jsi opravdu hloupý zabedněnec, Medvídku. Nebudu s tebou marnit čas.“ A s těmito slovy Liška odběhla do tmavého křoví na kraji mýtinky.

„Achjo“, posmutněl Medvídek, „tak jsem opravdu hloupý. Ale moje bříško je neodbytné, co jiného mi zbývá než najít trochu medu. Dnes si užívám mudrování tak nějak přesčas, takže zas tak hloupý nejsem, ale ničemu z toho nerozumím, takže jsem ještě hloupější.“ Sluníčko stálo vysoko na obloze, smrky tiše šuměly svojí tichou písničku beze slov a Medvídek funěl, odháněje tlapkami neodbytné mouchy. Začínal být už tak trochu utahaný od toho povídání, smutnění a chození. Tak jde, kolíbe se a funí tak trochu nespokojeně, když tu najednou frrrnk, něco se okolo něj prořítí. „Jejdanánky, to jsem se ale polekal, málem mi hlava upadla, jak jsem s ní prudce cuknul. No, a teď jsem se polekal ještě navíc toho, jak jsem se leknul! A teď se mi samým leknutím roztřásly i tlapky! No to jsou věci!“ A jak tak rozumuje, na větvi vidí sedět Káně, které právě přistálo.

„Dobrý den, Káně. I když jsem slušně vychovaný medvídek, musím vám povědět, že jste mě pěkně vyděsilo“, řekl Medvídek a pak se tak trochu šelmovsky usmál: „ale za to leknutí mi dlužíte malou službičku, jak jistě tušíte.“ Káně na něj tázavě pohlédlo a Medvídek se spokojeně rozjel dál: „Víte, já už nějakou dobu hledám med. To je jídlo, které je dobré pro medvídky, a moje bříško říká, že by chtělo trochu takového dobrého medvídčího jídla. Tak jsem si říkal, že z té výšky jistě vidíte vše, co se okolo šustne, a tak jistě víte o nějakém pěkném místě, kde by se dal najít med.“ „Ach, ubohý medvídku“, řeklo Káně, „ty chceš med? Věz, že je to zbytečné. Přijdou dřevorubci, vykácejí celý les a pak už nebudeš potřebovat žádný med.“ „Jak to?“, vyděsil se Medvídek. „Ze své výšky vidím mnoho, ubohý medvídku. Dřevorubci jsou už na cestě.“ „Jeje“, řekl Medvídek, „no, ale já ten med prostě potřebuji. Jinak se svým bříškem nevydržím.“ „Ubohý medvídku, co myslíš, že je důležitější? Les nebo med? Bez lesu by nebyl med.“ „Hmmm, hmmm“, zabručel medvídek, „ale moje bříško tomu nerozumí. Asi je hloupější ještě víc než já. Ale já ten med prostě chci. Nechci jíst les, ale trochu slaďounkého voňavého medu. A vůbec, už mě bolí nejen tlapky, ale i pusa od toho samého povídání.“ A na nic nečekajíce se Medvídek otočil a pokračoval v cestě.

Netrvalo zas až tak dlouho, jak se to Medvídkovi zdálo, a konečně! Našel svůj vytoužený med! No to byla dobrota. Prostě pořádné medvídčí jídlo pro pořádného medvídka. Tak se Medvídek dosyta najedl, chvíli si odpočinul pod starým bukem a pak se vydal na cestu domů.
„Les je hezký, moje bříško nekručí, med je slaďoučký a já se těším domů do své chaloupky, ve které je mi dobře“, řekl si Medvídek.

PS: Toto není bajka, takže z ní neplyne žádná moudrost ani ponaučení. Ale těm, kdo zjistí, že tento příběh od prvních řádků v sobě skrývá mnoho jinotajů, přeji příjemný prožitek z odhalovaní toho, co bylo mnohokrát řečeno a stejně tolikrát zapomenuto. Nehledejte však žádná tajemství, je to obyčejný příběh o obyčejných věcech a o Cestě, jen z jiného úhlu pohledu, z pohledu příběhu, který těm obyčejným věcem dá snad vyniknout víc, než když o nich hovoříme v zaběhaných frázích a schématech.

nahoru