Co se muslim dozvěděl o židovském svátku Yom Kippur

Převzato z časopisu Český zápas, vydává Církev československá husitská

Praha  13. 10. 2004 -  V září židé slavili svůj nový rok 5765, a to prostřednictvím svátků Rosh Hashanah a Yom Kippur. O židovském náboženství vím velmi málo, ale slyšel jsem o svátku Yom Kippur, Dni smíření. Mí židovští přátelé mi vysvětlili význam desetidenního období od večera Rosh Hashanah do svátku Yom Kippur. To se v židovské tradici označuje jako „deset dní pokání“.

Yom Kippur vyzývá židy, aby se zkoumali, přijali odpovědnost za své přestupky a uvědomovali si svůj úkol na sobě pracovat. Taková věc je pro mne zcela nová, protože jsem vyrostl v jiné kultuře.

Narodil jsem se jako muslim a byl jsem vychován v padesátých letech v Káhiře v Egyptě a v pásmu Gaza. V té době převládala mírná forma islámu. V jiných oblastech arabské společnosti se však neblaze prosazovaly destruktivní síly, především hanba a pýcha. Arabská kultura, ne islám, mne naučila nenávidět.

V roce 1978 jsem se odstěhoval do Spojených států a nesl jsem si obvyklou zátěž a předsudky své středně východní výchovy: strach ze židů, z vlády, z toho říkat, co si myslím. Prožil jsem války s Izraelem v roce 1956, 1967 a 1973, které ve mně zanechaly hlubokou nedůvěru vůči autoritám. Nový a příjemný život v Americe mi brzy otevřel oči a umožnil mi dívat se objektivně na sebe a kulturu, z které pocházím.

Přijmout vlastní nedostatky a chyby, napravovat se a kát, to je úkol pro lidi všech národností. V muslimské kultuře je to však nepochopitelné. Přiznat vlastní nedostatek, aniž bych nejprve neobvinil ostatní, to by přineslo velkou hanbu a ostudu nejen jednotlivci, ale celé jeho rodině. Ti, kdo přiznávají chybu, dokonce neúmyslnou vinu, jsou považováni za blázny. Pokud je chyba kulturním tabu, může být pověst takového člověka poznamenaná na celý život a přestupník může skončit s brutálním trestem.

V arabské společnosti mne od hříchu odrazoval strach z hrozného boha a strach z krutého trestu společnosti, který čekal na hříšníky už tady na zemi. Nebyla tam žádná odměna pro milující lidstvo jako takové, za snahu polepšit se a vydat to nejlepší z lidského ducha. Mnozí se snažili jen potěšit brutální diktátory podlézáním a bohatstvím na úkor svých arabských bratří. Tak všudypřítomná korupce v náboženské společnosti může vypadat paradoxně. Ale při pátečních modlitbách v mešitě nikdo nezmínil tento běžný hřích poškozující bližního, šlapání po něm při honbě za vlastním prosazením se. Ďábel byl vždycky někde jinde, nikdy ne tady. Arabové mluvili vášnivě o staré slávě a přínosech Středního Východu světu, ale odmítali tolerovat diskusi o tom, co jejich komunity mohou udělat pro ukončení terorizmu. Ti, kteří měli odvahu být sebekritičtí, byli tvrdě potrestáni. Mnoho jiných se bálo ostudy a nutnosti postavit se tváří v tvář nepohodlným pravdám kolem negativních aspektů arabské a muslimské kultury. Válka a genocida zničila komunity muslimů i nemuslimů v Súdánu, Alžíru, Iráku a Kuvajtu, a tenhle seznam ještě nekončí. Teroristé pálí kostely, uchylují se do muslimských svatyní, popravují židy, ničí buddhistické chrámy a oslabují ekonomiky - a arabská média reagují ohlušujícím tichem.

Navzdory svému bohatství z ropy patří arabský svět k nejchudším společnostem na světě. Kdysi nádherné údolí Nilu leží mezi špínou a odpadky. Chudí obyvatelé musí dávat úplatky vládním úředníkům, aby přežili, protože nezaměstnanost se nedá zvládnout a průměrné příjmy jsou nízké. Přesto ignorují korespondenti arabských médií tyto problémy a místo nich se zaměřují na zničení Izraele. Tak přesouvají vinu za sociální problémy na vnější sílu.

V době, kdy se většina náboženství pokouší vysvětlit zlo ve světě, radikální islám našel odpověď: bez váhání říkají, že jsou to židé. Při pátečních modlitbách v mešitách na celém světě se toto téma opakuje každý týden. Na začátku beslanské tragédie, když muslimští teroristé zaútočili na ruské školáky, někteří Arabové spekulovali o židovském spiknutí. Když jsem psal na podporu Izraele, osobně jsem byl obviněn z účasti na takovém spiknutí. Izrael se stal užitečným nepřítelem, kterého Arabové obviňují ze všeho.

V den Rosh Hashanah si židé nepřejí „šťastný nový rok“ jako to prvního ledna dělají ostatní. Tradiční hebrejský pozdrav je „Shanah Tovah“, což znamená „dobrý rok“ nebo „rok dobra“. Tato jednoduchá fráze zdůrazňuje touhu člověka po bezúhonnosti a po životě zasvěceném úsilí o lepší svět. Když poslouchám objasňování učení víry od svých židovských přátel, naplňuje mne to úctou.

I já se chci kát. Osobně se omlouvám všem židům na celém světě v den jejich velkých svátků a děkuji jim za přínos jejich kultury pro lidstvo. Jejich je ta skvělá tradice pokání a mnoho z nás nežidů z ní může mít prospěch. My všichni se potřebujeme zkoumat a vydávat ze sebe to dobré a přemýšlet, co můžeme dokázat jako členové lidské rasy.

Na této maličké planetě se můžeme učit jeden od druhého každý den. Mnohé z ranně islámského myšlení a praxe se odvozuje z Mohammedova pozorování Mekky a Mediny, dvou židovských kmenů, které byly přínosem pro život a kulturu na Arabském poloostrově v 7. století. Obnovme s porozuměním a oceněním laskavou kulturní výměnu. Ať nový rok přinese ovoce našim největším nadějím a ať nás sobě přiblíží.

Nonnie Darwish
(převzato z http://www.frontpagemag.com/Articles/ ..)

Publikováno: 13. 10. 2004

Články a publikace na podobné téma:
Jidiš pro radost - Goebbels a Talmud
Jak chápe islám ´mezináboženský dialog´
Sebevraždy III - a judaismus, křesťanství, islám
Vedic Arabia I.
Vedic Arabia II.

nahoru


Zpátky na Novinky