NENECHTE SI SAHAT DO PSYCHIKY

 

aneb Pohlazení po duši i různá připomenutí od PhDr. Marty Foučkové

 

S M. Foučkovou rozmlouvá Karel Funk

 

Síla logiky duchovních zákonitostí, podepřená praktickými výsledky, razantně zpochybňuje mnohé představy dosavadní materiální psychologie, a zároveň také jasně ukazuje neserióznost a riskantnost zásahů do lidského nitra a psychiky, k nimž nyní dochází stále častěji amatérsky praktikovanými regresemi do minulosti. Lze předpokládat, že je pouze otázkou času, kdy vědecky podnětné výzkumné poznatky dr. Foučkové z hlubinné terapie (PhDr. Marta Foučková je autorkou tohoto pojmu a zejména jeho praktického rozpracování) budou brány v úvahu rovněž jako nutně korigující a usměrňující faktory a hlediska (také duchovně etická) při různých metodách experimentování s návraty do minulosti a poznávání příčin psychických poruch či bloků - u nás i ve světě. Připravovaná kniha Hlubinná terapie by měla její badatelské výzkumy a závěry prezentovat se základním zřetelem na duchovní hodnoty, jako je neubližování, tolerance, trpělivost, pokora, vysílání lásky a harmonie, význam pokání a odpuštění apod., které jedině mohou trvale a od základu napomoci řešení lidských osudových labyrintů.

 

Přestože zájem o přednášky i praktickou terapii je mimořádný, brání se dr. Foučková, aby se kolem její osoby vytvářela aureola významného vědce, nebo aby ji kdokoli stavěl do pozice dnes tak módního gurua s patentem na svatost, spásu a štěstí. Návraty do minulosti, které provádí (byť jen ve zcela výjimečně odůvodněných případech), nejsou založeny pouze na její dokonale vypracované technice, ale především na přístupu plném lásky, přívětivosti a poručení sebe i svěřené bytosti do vůle Boží. Marta Foučková ví, že nikoli jen vlastní technika metody, ale především láska ztišeného nitra, pokorná před vyššími tajemstvími, může tato tajemství rozkrýt tak, aby byla ku prospěchu. Nevytváří kolem sebe žádný -ismus, nevnucuje své názory. Nejezdí po sympóziích ani psychotronických srazech. Žije z vlastních zdrojů. Úvodem mě upozornila:

 

Nejsem zastáncem žádné sekty či sdružení, jsem pro vlastní individuální samostatný vývoj. Věci, které se člověk dozvídá, si má roztřídit, přemýšlet o nich, zařadit si je. Nejdůležitější je všemu logicky porozumět.

 

Vaše meditace, které vedete například při přednáškách, jsou mimořádně účinné. Začněme tedy meditací. Co pro duchovní život, duševní zdraví a tedy i pro meditaci považujete za podstatné?

 

Klíč je v našem duchovním srdci a málokdo si své duchovní srdce vůbec uvědomuje. Málokdo si uvědomuje svou božskou podstatu, to, že jsme božské bytosti, které patří někam jinam než trvale na Zem. Jsme tu na zkoušku, pro vývoj, jímž máme dojít k poznání. Máme nabýt schopnosti vrátit se do božské Podstaty, a ta je ukryta právě v našem duchovním srdci. Znám lidi, kteří přečetli tisíce duchovních knih, ale nemají je ve svém Já. Ve svém duchovním vývoji nepokročili ani o centimetr. O čemkoli s nimi chcete mluvit, prohlašují, že o tom už slyšeli nebo četli, a to jim stačí. Všechno mají zmapováno (ale jen rozumově), vše vědí, sypou z rukávu, ale pokud neokusili nitrem, pak vůbec nevědí, o čem mluví. Nemusíte mít přečteny celé knihovny, důležité je udělat první duchovní zkušenost. Jakmile ji učiníte a bude vám milá, krásná, příjemná, tak ve vás vzbudí touhu stále se k takové zkušenosti vracet.

 

Ano, to se snadno řekne! Ale udělá se to také tak snadno?

 

 

 

K tomu má přispět třeba i následující meditace, kterou děláme při přednáškách. Uvolněně se posad'te, udělejte si pohodlí. Naším úkolem je, abychom se mohli ponořit do svého duchovního srdce. Zavřete oči, at' se odpoutáte od zevního světa. Zapomeňte, co jste chtěli udělat, vyřídit... Vnořte se do oceánu kosmické Inteligence, ponořte se do svého duchovního srdce ke svému pravému Já, Já Jsem, a odpověd' se velmi brzy dostaví. Taková meditace není těžká, je snadná, dokonce velmi snadná a velmi jednoduchá. Ponořte se se svými problémy do duchovního srdce a tam požádejte o radu a pomoc. Když to uděláte večer před usnutím, ráno se probudíte a budete vědět, co máte udělat, jak se zachovat, jakým způsobem věc řešit. Nemusíte se ani s nikým radit. Vaše Já vám poradí vždycky nejlépe, protože je to vaše veliké Já Jsem. Obracejte se tedy přímo ke zdroji, ke své duchovní inteligenci, ke svému božství - které vás nezradí. Budete-li toto cvičení dělat ráno a večer, pak dokonce již po několika relativně málo dnech zjistíte rozdíl. A zjistíte, že rady či odpovědi dostáváte tak přesné, jaké by vám ani ten nejlepší právník neposkytl. To je důvod, proč člověk má se sebou něco dělat, nenechat se životem jen vláčet. Je třeba začít na sobě systematicky pracovat. Tímto způsobem se vyhneme celé řadě chyb a nesnází.

 

Ale je to v dnešním světě možné?

 

Naše duše - to je to v nás, co je neustále činné, co neustále myslí a cítí. První po probuzení je často myšlenka, co nás ten den čeká, a už se rozjede ta myšlenková lavina, která končí uložením se ke spánku, a někdy ani tím ne, někdy mysl není schopna ani večer se zastavit. Jestliže něco vyřeší, zabývá se hned zase další věci. Když člověk něčeho dosáhl, je vzápětí nespokojený, chce více. Když získal milion, je to málo, chce víc. Získá práci, ale není s ní spokojen, chce jinou. Získá manželku, ale není s ní spokojen, chce ještě jinou. Stále se za něčím žene... Úkolem je mysl zklidnit tak, abychom mohli vnímat to krásné světlo, to nádherné štěstí, ten harmonický klid v našem duchovním srdci. Kdo se naučí zastavovat myšlenky, pozorovat mysl, nic nechtít, po ničem netoužit, dojde poznání, že mu stačí jen se ponořit do svého duchovního srdce.

 

To připomíná ono Eckhartovské neuchopování, ono "Nic nemít, nic nechtít, nic nevědět".

 

 

 

Zdánlivě nám může připadat, že je to málo - vždyť já přece potřebuji tohle, tohle a tohle, ale až přijdeme na to, že nepotřebujeme nic, pak je to to největší štěstí, které přineseme sobě i druhým. Je to dokonalá svoboda, protože když už potom nic nechceme, pak nám vše přichází samo. Odevzdáme-li sebe i své, přichází k nám mnoho pomocníků z nadsmyslového světa, kteří se postarají o vyřešení našich problémů - okolnosti se jakoby samy upravují (což ovšem není účelem duchovní cesty). Toto je fakt, který lidé většinou nechápou a sami si maří vlastní štěstí. Jde o to, aby se člověk naučil právě onomu dokonalému klidu, souznění své mysli s duchovním srdcem. Pak zmizí všechny myšlenky nenávisti, závisti, podvody, ublížení atd. To vše zmizí, protože je to zbytečné.

 

Vaše hlubinná terapie je občas z neinformovanosti ztotožňována s hypnózou. Je to něco podobného?

 

 

 

Při hypnóze dochází k oslabení vědomí pacienta a k nahrazení vědomí pacienta cizím vlivem. Nedělám hypnózu a mám za to, že při návratu do minulosti pomocí hypnózy se lidé mohou vracet "po kolejích" jiných lidí, kteří zemřeli, což může vést k omylům. Když vracím člověka do minulých životů, pohybuje se právě v hlubokém podvědomí svých minulých životů. V těchto záznamech je naprosto všechno. Je tam zaznamenána i klinická smrt, pokud jí někdo prošel v minulém životě. Lze projít také oblast astrálu, kde je možné zjistit třeba i určité podrobnosti - zda se chtěl či nechtěl narodit, jak to tam, kde pobýval, vypadalo, měl-li rádce, k čemu mu radili apod. Nedoporučuji však vracet se do minulosti ze zvědavosti a bez potřebných zkušeností. Nejvyšší Prozřetelnost byla tak moudrá, že nám sama uzavřela pamět do minulosti. Je to zbytečné z toho důvodu, že mnohé, co se nám děje ted', je zákonitě spojeno s minulými inkarnacemi. Někde jsme kdysi udělali omyl či chybu a ted' se k tomu vracíme, abychom to napravili. Hlavně utrpení nás učí ponořit se ke svému božskému Já, ke své božské Podstatě, a tady prosit o pomoc, o sílu, ochranu, o to, abychom mohli projít statečně vším, čím procházíme. To je pro nás nesrovnatelně důležitější než se někam vracet. Stalo se to dnes módou. Řeknete, že já sama jsem prošla stovkami životů zpět, ale to bylo proto, abych si ověřila životní zákonitosti, které z toho pak vyplynuly. Například jsem našla, že Japonec, který spáchal sebevraždu jako kamikadze v nepoctivé válce, se teď rodí s postiženým tělem. Nevážil si daru života ani daru těla, nyní má za úkol se to naučit. Ten, kdo nebyl schopen unést svůj osud, který předtím na sebe vzal, se rodí do postiženého těla, resp. jeho energie, která byla poničena, vytváří poničené tělo. Litujeme většinou tyto lidi, ale oni sami se nelitují, protože dobře vědí či tuší, že něčím procházejí, že se učí, aby již to špatné nikdy nedělali. Sebevražda je tím nejhorším, co člověk může udělat. Je proti zákonu života. Bůh Stvořitel dal život a nedal právo si ho brát. Člověk musí projít vším, čím projít má, trpělivě, s pokorou a s láskou, protože si to vše sám vzal za úkol, když sem sestupoval. Dávné zážitky hlubokého podvědomí nelze vymazat ve stylu "vymývání" mozků. Ale jestliže si je člověk projde, osvětlí se mu souvislosti a traumata ztratí svou působivost. Nelze je tedy vyrušit, avšak dostanou-li se z hlubokého podvědomí do vědomí, člověk se s nimi snáze vyrovná. To je důvod, proč některé odůvodněné případy vracím zpátky.

 

Vím, že nerada zveřejňujete své zkušenosti s případy poškození, ke kterým došlo "fušerským" praktikováním různých metod regrese. Mlčíte o tom, nejste-li tázána přímo. Zkusím vás tedy vyzvat, pro zajímavost a snad i k užitku, ke sdělení zkušeností s některými metodami návratů.

 

 

 

Některé směry či sekty vracejí lidi do minulých životů. Po návratu se zájemci často diví, že je jim z toho špatně, bolí je hlava a ztrácejí psychickou rovnováhu: to všechno proto, že nesprávným provedením regrese zůstali třeba "viset" v astrálu nebo někde v minulých staletích. Jsem tolerantní ke všem náboženstvím, směrům či sektám, jsem tolerantní i k tomu, kdo si chce nechat svou psychikou někde nějak manipulovat. Já bych k tomu nepřistoupila, ale nikomu to nezakazuji. Dávám přednost vlastnímu poznání. Setkávám se však už s mnoha případy, které vedly k poškození. Někdo jistou metodu chválí, jakým způsobem mu to otevřelo a rozšířilo vědomí, jiný se cítí velmi poškozen. Je to individuální problém každého, kdo se chce vydat všanc druhému člověku nebo lidem, aby s ním nějak naložili. Kupříkladu šamani znali velmi dobře každého jednotlivce svého kmene. Věděli, kdo je kdo, a oni sami byli na vysokém stupni poznání. Byli ve spojení s přírodou i s vesmírem, znali byliny, duchovní bytosti a hlavně sami sebe. Byli to lidoví zasvěcenci, kteří se k tomu vypracovali dlouhým a poctivým zráním. Domnívám se, že lidé, kteří na někom provádějí různé techniky, které zasahují do psychiky člověka, by měli být opravdovými zasvěcenci, aby dobře rozuměli psychice druhých, aby do nich "viděli". Někdy se lze vytěsnit do astrálu, někdy do minulých životů, někdy do hodně těžké situace minulých životů, ale také do velmi hlubokého chaosu, se kterým si často oni sami ani druzí kolem nich nevědí rady. V poslední době jsem "opravovala" asi deset lidí poškozených vinou toho, že prošli některou z dnes nabízených technik. Ti lidé, kteří dostatečně neovládali nutné postupy zajišťující bezpečný průběh dané meditační techniky, je ponechali v nějaké pro ně svízelné situaci z minulosti, a jejich klienty pak bolela hlava, bylo jim špatně, zvraceli apod., jedna dívka dokonce po takovém nezvládnutém sezení ochrnula na polovinu těla. Zdánlivě bezdůvodně. Ve skutečnosti však byla vrácena do minulého života, ve kterém byla ochrnutá, a ponechána v něm. Proto je nutná opatrnost, necháváte-li někoho manipulovat se svou psychikou. Jako nestrkáme ruku tam, kde bychom o ni mohli přijít nebo si ji zlomit, nestrkejme ani svou psychiku tam, kde lze tušit, že by nám ji někdo mohl "zlomit" nebo pošramotit. To samé se týká autohypnózy, kterou nabízí prof. Moody v Životě před životem. Napsala jsem k této knize doslov, ale nebyl otisknut, protože přece malý Čech si nemůže dovolit opravovat takovou kapacitu. Bud' to bylo špatně přeloženo, nebo to pan Moody opomněl, ale autohypnóza, která je v poslední kapitole, není dokonalá. Chybí tam návrat zpět, aby si člověk zajistil probuzení v současnosti. Stalo se už, že člověka našli jeho blízcí mrtvého. Ležel bez zevních stop příčin smrti. Pozůstalí si pak přehráli magnetofonový pásek, který ho vedl do minulosti. Tam se asi dostal do neřešitelné situace a nevrátil se. Konkrétní vlastní případ: vracela jsem chlapce do dávného života, v němž prošel zasvěcením v egyptské pyramidě. (Velké pyramidy nebyly svým účelem hrobky, nýbrž zasvěcovací chrámy.) Byl uložen do sarkofágu, přikryt kamenem, tehdy však nebyl na zasvěcení dostatečně připraven a udusil se. Tímto udušením nyní procházel tak, že se před mýma očima dostal do kómatu. Chroptěl, dusil se, modral, rozhodil ruce, trhl hlavou, přestal dýchat - a mohu vám říci, že jsem se lekla jako ještě nikdy v životě. Okamžitě jsem musela provést psychickou oživovací práci, která dala mnoho námahy. Kdyby se onen člověk dostal do této situace pod vedením magnetofonového pásku, "zůstal" by tam. Když jsem ho probrala k životu, zlobil se, že jsem ho tam nenechala: "Tam bylo tak krásně. Vždyť já už jsem šel za tím světlem, za duchovní bytostí, přešel jsem už bariéru, a vy jste mě nutila se vrátit..." Byl to mladý muž s rodinou. Dávejme tedy pozor na hraní se svou psychikou. Může se zastavit magnetofonový pásek a člověk má smůlu. Mohou vypnout proud a člověk má smůlu. Člověku se nemusí chtít vrátit se zpátky a má smůlu. Může ho někdo vyrušit a on zůstane viset někde jinde - a má smůlu.

 

Jak dlouho se těmito věcmi zabýváte?

 

 

 

Návraty zpět jsem dělala už před 15ti či 20ti lety s těmi, kdo to skutečně potřebovali. Pracovala jsem v posluchárnách, kde se právě nepřednášelo. Pak jsem byla "odejita" z VŠ, tím jsem ztratila prostor pro širší rozsah této práce.

 

Mohla byste uvést nějaký příklad?

 

Měla jsem třeba případ mládence, který velmi toužil jít na Sibiř a tam se aspoň jednu noc vyspat a přežít ji. Když jsme šli zpět, našli jsme, že na Sibiři v minulosti zemřel. Nyní se několik let připravoval na to, jak Sibiř zdolá. Toužil si ověřit, že to dokáže. Po tomto poznání pochopil, že mu jde o život a od svého záměru upustil.

 

 

 

PhDr. Marta Foučková vstoupila do povědomí veřejnosti svými poznatky z oblasti hlubinné terapie v jejich konkrétní aplikaci na problémy řady spoluobčanů. Prezentovala je, mimo jiné, v r. 1991 v televizním Night Clubu, na četných přednáškách i v tisku.

 

 

 

nahoru