O spřádání v modlitbě i ve škole

Ann Belford Ulanov
Z knihy Pramatky Ježíše Krista

Někdy, když milost přijde, není čas ostrouhat si tužku, podat si papír a sepsat všechna pro a proti Boží nabídky. Vezmi, nebo zanech a buď zanechán. Většina z nás se tohoto aspektu milosti děsí. Přijmout ji se může podobat skoku do propasti. Vzpomeneme si na všechny příklady hrůz napáchaných na lidech ve jménu oné vyšší věrnosti Bohu, jež ruší všechny menší svazky. Pomyslíme na teroristy, kteří ve jménu Boha vyhazují do vzduchu letiště. Pomyslíme na lidi, kteří halasně přicházejí se svým posláním do školy, na radnici nebo do kostela, a chtějí nás vést třeba násilím. Pomyslíme na rodiče v jistých sektách, kteří tvrdí, že jejich svatou odpovědností je zachránit své dítě před zatracením, například před zhoubnou medicínou. Před takovou vírou utíkáme. Před takovým šílenstvím prcháme. Bůh nás chraň před takovým destruktivním samolibým náboženstvím! Přesto je toto přímočaré přijetí nebo nepřijetí, tato součinnost s milostí nebo její odmítnutí pro víru něčím zásadním, třebaže se to většinou nezdůrazňuje. Jak můžeme rozpoznat opravdovou milost od fanatického zkreslení milosti?

Nejhorší by bylo říci, že se rozdíl nedá s jistotou, s konečnou platností bezpečně stanovit, že nemůžeme rozeznat pravou nabídku milosti od situace, kdy si někdo přivlastní její vnější podobu jako záminku pro donucování a destrukci. Raději poukážeme na jednu spolehlivou zkoušku, jež vyplývá z druhého přikázání. Budeme díky této milosti milovat svého bližního, nebo budeme zlostnější, pánovitější, náladovější, malichernější, nepřejícnější, surovější ve svém hněvu? Toto měřítko používá Nový zákon, používá je Terezie z Avily i Jung.

Pokoušíme-li se pochopit, jak spolupracovat s milostí, musíme si počínat jako rabíni, amplifikovat obrazy, jež nám poskytuje Písmo, číst jako oni, alegoricky, ne doslovně. Musíme spřádat a spřádat okolo předení, vidět v předení obdobu tkaní, souvislost s Pannou u stavu, například v byzantské ikonografii.

Příst, jak předla Rachab, znamená spřádat jemné plátno, ne na pracovní košile, ale na oděvy vyhrazené pro náboženská mystéria. Co to znamená z psychologického hlediska? Dovádí to psychologický proces sdružování představ na novou a vysoce diferenciovanou úroveň, kde můžeme meditovat o náboženských pravdách a s plným vědomím si je dovolíme opřádat spletitými shluky myšlenek, citů a obrazů, jež vyvolávají. Musíme vymýtit plevy a nit musí zůstat jemná, tenoučká, a přesto pevná. Tak zlo v podobě nízké myšlenky padne na zem a budou vyloučeny slabošské představy, spolupracovnice zla. Tímto druhem předení nabýváme vytříbený postoj, jenž znemožňuje hrubá přirovnání. Už nikdy neřekneme "to se rovná onomu" nebo "tohle je jen...". V takové zjemnělosti ducha, podobné jemnému plátnu z Písma, pronikáme k jádru věcí, dotýkáme se bezprostřední skutečnosti tak, jak je prožívána. Nic není redukováno na zjednodušující pravidla či předpisy, jež prosazují literu a uniká jim duch zákona.

Zamysleme se nad svými pokusy modlit se a rozjímat, věnovat se duchovnímu životu a zamysleme se nad naší společnou bohoslužbou. Když zahajujeme modlitbu se spřádavým postojem, je účinná; rodí se ovzduší možnosti. Mluvíme k Bohu a slyšíme, jak On mluví k nám, v kroužení postřehů a citů, jež z nás tryskají, nových obrazů, které v nás ožívají, jasných odpovědí, jež jako by nám byly dávány. Když nám spřádavý postoj schází, modlitba účinná není; hloubáme nad biblickou pasáží, úporně se snažíme v modlitbě dosáhnout předepsaného stupně, nutíme se postupovat podle uznávaných pravidel. Jaká nuda pro toho, kdo se modlí, i pro toho, jenž slyší! Nic se neděje; a dokonce se ani nemůžeme do té nicoty napřáhnout, abychom ucítili přítomnost toho Druhého, který tam je a bere nám půdu pod nohama. Cítíme se prostě odstrčení, přehlížení, nepodpoření, přestože známe pravidla a s jistotou víme, co by mělo následovat.

Když tento spřádavý postoj schází při bohoslužbě, klopotně se prodíráme obřadem, ale necítíme ničí přítomnost, ani svou vlastní, ani druhých, a už vůbec ne Boží. Bohoslužba je těžkopádná, protože běží podle stanoveného vzoru a nic ji neoživuje. Ale spřádání je postoj, který nás při bohoslužbě odnáší daleko od toho, co umrtvuje, obdařuje nás vytříbeným a plným vnímáním, jež ve viditelném spatřuje neviditelné. Vnímáme trvalou hodnotu v nejprostších skutečnostech, jež zvěstují Boží přítomnost v každodenní práci modlení a uctívání. To, co cítíme, přesahuje všeobecnou kolektivní reakci. Všeobecné je zastíněno zvláštním, abstraktní konkrétním. Když se například vyznáváme, neodříkáváme pouhá slova, ale vnímáme jednotlivé překážky v cestě milosti, kupříkladu ukřivděnost, odhodlání jít za každou cenu svou vlastní cestou, nebo neochotu spatřovat ve svém životě nějaký podíl druhého nebo druhých. Ve spřádavém postoji vytváříme jemné, a přitom pevné vědomí, jehož prostřednictvím můžeme vidět konkrétní hmatatelné problémy, jimž čelíme, a plnost druhých, kteří nás obklopují.

Jemné plátno se přede na zhotovování zvláštních rouch pro sloužící kněze nebo zvláštních tkanin na oponu před schránou smlouvy. Látky vše přikrývají, ale nic nezaručují. Ve spřádavém postoji bezpečně víme, že nemůžeme mít pravidla, díky nimž bude modlitba pokaždé účinná, ani předpisy pro bohoslužbu, jež zaručí vědomí Boží přítomnosti v pravidelných, opakovatelných časech. Spřádavý postoj znamená uznávat každé setkání se Svatým jako zvláštní, jedinečný případ. Co se stane tentokrát? K jakému setkání dojde při této modlitbě? Čas a setkání přinesou své vlastní nepředvídatelné odpovědi.

Ke kněžskému povolání patří i riziko, že budeme známou liturgii omílat zpaměti a starat se pouze o náležité držení těla a krok, že nespředeme tu intenzivní pozornost nutnou k tomu, abychom se přiblížili k Nejsvětějšímu. Jestliže kněz nekoná bohoslužbu správně, spřádavý postoj bude odepřen celému sboru. Budeme dělat správnou věc, ale v nesprávnou situaci, na rozdíl od rachab, která dělá nesprávnou věc, dopouští se zrady, což je však pro její situaci naprosto správné. Dělat správnou věc jen všeobecně, úhrnně, umrtvuje, místo aby oživovalo. Když ve vztahu ke Svatému nepředeme pokaždé znovu, pravděpodobně se nespojíme s ničím, ani se sebou samými.

Například když se učitel při vyučování v každé hodině něčemu nenaučí, ani žáci se nejspíše nic nenaučí opravdově, tak, aby jim to změnilo život. I kdyby hodina vypadala dobře, přesně se řídila pravidly, zněla oduševněle a vřele, jestliže se v ní skutečně netká vztah mezi studentem, učitelem a látkou, nevydaří se. Ztratila svou živou bezprostřednost v umrtvující obecnosti. Opravdové tkaní nás občas přivádí do středu života Trojice právě tady, ve druhém patře školní budovy, za teplého zářijového podvečera, kdy pod okny hučí dopravní ruch.

Právem se můžeme ptát, jak může Trojice žít v obyčejné školní třídě. Zakoušíme ji prostřednictvím vzájemné výměny jemného tkaniva vznikajícího mezi studenty - se všemi jejich postřehy, dotazy, nadějemi, problémy a argumenty - , učitelem - s veškerým jeho nebo jejím vzděláním, autoritou získanou za dlouhé roky práce, otázkami, nadějemi, problémy a argumenty - , a látkou - s jejím bohatstvím obsahu, narážek, dotazů, předpokládaných problémů a argumentů na podporu jejího pojetí pravdy. Tato tři uskupení živoucích prvků spolu rozmlouvají, a tkaní a předení se rozběhne s takovou intenzitou, že vznikají nové věci, nevycházející ani ze studentů, ani z učitele, ani z látky, ale prostřednictvím jakési přítomnosti, jež se zhmotňuje při výměně myšlenek mezi těmi třemi. Učitele napadají nové myšlenky, na jaké nikdy nepomyslel. Totéž se děje studentům, a látka sama jako by se otvírala do nové hloubky a směřuje někam dál. Atmosféra srší vzrušením, jež není nepodobné závanu větru či ohni, spojovanému s Letnicemi.

Články a publikace na podobné téma:
Poutník a jeho cesta pronášení svatých jmen II
Poutník a jeho cesta pronášení svatých jmen
Křesťanské mantry a modlitby
Otčenáš - hlubší význam od R. Steinera
Modlitby rodičům a dětem
G. Harrison: Zpívejte a buďte šťastní
Co je mantra
Jednota náboženství

Bh. Thakur - Non-Sectarian Vaisnava-Dharma
From Moses to Mahaprabhu
To Love God
The Mystical Core of Organized Religion
The Bhagavata
At the Heart of World Monotheism

nahoru


Zpátky na Novinky