Poutník a jeho cesta pronášení svatých jmen II

Ukázka z knihy The Way of Pilgrim od neznámého ruského poutníka, který na svých cestách praktikoval neustálé opakování svatých jmen, konkrétně Ježíšovy modlitby "Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou". Metoda neustálého zpívání svatých jmen je stará tisíce let a nejvíce je rozšířena v Indii, kde se pronášejí mantry pro spojení s Bohem jako Óm, Haré Kršna mantra a mnoho dalších. V češtině kniha vyšla v překladu Jiřího Vacka.

"Modlete se bez přestání" (1. Tesalonickým 5,17).

Starý muž se pokřižoval a promluvil... "O modlitbě toho bylo nepochybně mnoho řečeno a různými pisateli mnoho napsáno. Jelikož však většina jejich úvah je založena na spekulacích zevního rozumu a nikoliv na přímé a vlastní zkušenosti, mluví více o vlastnostech modlitby než o podstatě věci samé. Dokazují nádherně nutnost modlitby, popisují její sílu a požehnání, které ji provázejí, a vyjmenovávají předpoklady, které vedou k dokonalé modlitbě, což je nezbytnost nadšení, pozornost (soustředění), žár srdce, čistota mysli i usmíření se s nepřáteli, pokora, pokání a další. Avšak co je modlitba? A jak se naučíme modlit? Na tyto otázky, až jsou zásadní a prvotní, dostáváme jen zřídka přesné objasnění od dnešních kazatelů, neboť jsou k pochopení mnohem těžší než všechny jejich důvody, o kterých jsem mluvil, a vyžadují mystické poznání a nikoliv pouhou školskou učenost. Nejžalostnější ze všeho však je, že prázdná světská moudrost světa je nutí, aby uplatňovali v božské oblasti lidská měřítka. Mnozí uvažují o modlitbě zcela nesprávným způsobem a myslí si, že dobré činy a všechny druhy přípravných náboženských praktik nás uschopňují k modlitbě. Pravý opak je však pravdou, protože dobré činy a všechny ctnosti jsou ovocem vnitřní modlitby. Ti, co takto nesprávně smýšlejí, považují výsledky modlitby za prostředek k jejímu dosažení, a tak snižují sílu modlitby, což je zcela v rozporu s Písmem svatým, neboť i apoštol Pavel říká: ´Vybízím tě především – konej modlitby, prosby, přímluvy, díky za všechny lidi,´ (1.Tim. 2,1). Apoštolova slova o modlitbě zdůrazňují, že modlení má přednost přede vším.

Křesťan je povinen konat mnohé dobré skutky, avšak na prvém místě před vším ostatním, co má činit, je modlitba, neboť bez modlitby nemůže být ničeho dobrého dosaženo. Bez modlitby nemůže nalézt cestu k Bohu, nemůže pochopit pravdu, nemůže se zbavit tělesných žádostí a vášní, jeho srdce nemůže být osvíceno Kristem a nemůže být spásně spojen s Bohem. Nic z toho nemůže být dosaženo, pokud tomu nepředchází neustálá modlitba. Říkám neustálá, neboť dokonalá modlitba není v naší moci, jak říká apoštol Pavel: ´Nevíme, zač bychom se měli modlit a jak,´ (Řím. 8,26). Z toho vyplývá, že je správné se často modlit, modlit se neustále, což je v naší moci jako prostředek k dosažení čistoty v modlitbě, která je matkou veškerého duchovního požehnání. ´Získejte matku a ona vám přivede děti,´ říká sv. Izák Syrský. Získejte nejprve sílu modlitby, a pak snadno získáte všechny ostatní ctnosti. Avšak ti, kteří nemají vlastní praktickou zkušenost a neznají nejhlubší učení svatých Otců, nemají v této věci jasno, a mluví proto o tomto předmětu velmi málo.

Nepřetržitá vnitřní Ježíšova modlitba je trvalé opakování jeho Božského Jména šeptem rty nebo v duchu a v srdci. Opakování je současně doprovázeno představou jeho neustálé přítomnosti a úpěnlivou prosbou o jeho milost. Tato modlitba se provádí při všech činnostech, po celý čas, na všech místech a dokonce i ve spánku. Vzývání se děje slovy: ´Pane, Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou´. Ten, komu se stane zvykem, zakouší jako výsledek tak hlubokou útěchu a tak velkou potřebu modlit se neustále, že nemůže bez ní žít. Časem se tato modlitba stane samovolnou...

Čti tuto knihu. Jmenuje se Filokalie a obsahuje úplný a podrobný popis vědy o nepřetržité vnitřní modlitbě od dvaceti pěti svatých Otců. Kniha je plna vznešené moudrosti a její používání skýtá takový zisk, že je považována za nejpřednější a nejlepší příručku kontemplativního duchovního života... Obsahuje jasný výklad toho, co bible drží v tajnosti a co nemůže být snadno pochopeno naším krátkozrakým rozumem..."

Otevřel knihu a nalezl pokyny svatého Simeona, Nového Teologa: ´Posaď se v samotě a tichu. Sehni hlavu, zavři oči, dýchej klidně a jemně a představ si, že se díváš do svého srdce (do jeho horní části). Přenes svou mysl, to jest svou pozornost, z hlavy do srdce. S každým výdechem opakuj: ´Pane, Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou.´ Modli se takto buď pohybem rtů, nebo pouze v duchu. Snaž se nemyslet na nic jiného. Buď tichý, trpělivý a celý cyklus neustále opakuj dokola.´ Starec mne pak propustil se svým požehnáním a přikázal mi, že po dobu, kdy se budu učit modlitbu, musím se k němu vracet a podávat mu podrobnou a upřímnou zprávu o svém snažení...

Byl jsem sám v zahradě a učil se modlit dle návodu. Nejprve se zdálo, že vše probíhá velmi dobře. Pak jsem začal být velmi unaven. Cítil jsem lenost, nudu a přemáhal mne spánek a také se rojily mraky všemožných myšlenek.

Starec řekl: "Můj milý bratře, svět temnot na tebe útočí. Pro tento svět není nic horšího než modlitba, která vychází ze srdce, a proto se snaží všemi prostředky, aby ti v ní zabránil a odvrátil tě od tvého úsilí naučit se modlitbě." Našel učení Nikefora a četl: "Schopnost vyslovovat slova leží v hrdle. Odmítněte všechny myšlenky (když chcete, můžete tak učinit) a dovolte oné schopnosti opakovat neustále pouze tato slova: ´Pane, Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou´. Když se vám to podaří, pak se bez pochyb otevře k modlitbě i vaše srdcecož je ze zkušenosti známé."

Ve své osamělé chatce jsem odříkával Ježíšovu modlitbu 6000 krát za den po celý týden... Tak jsem si na modlitbu navykl, že když jsem na okamžik přestal, cítil jsem, jakoby mně něco chybělo, jako bych něco postrádal... Když se modlení stalo zvykem, nalezl jsem v modlitbě potěšení a uspokojení. Jednoho dne časně zrána mne modlitba vzbudila. Moje rty a jazyk vyslovovaly modlitbu jakoby bez mého úsilí. Strávil jsem den ve stavu nejvyšší spokojenosti a pociťoval jsem, jako bych byl od všeho, od celého světa, odříznut.

Putuji a bez přestání opakuji Ježíšovu modlitbu, která je mně dražší a sladší než cokoliv na světě. Někdy ujdu i 43 nebo  více verst za den a necítím vůbec únavu. Uvědomuji si pouze, že odříkávám modlitbu. Když mne pronikne chlad, říkám ji vroucněji a rychle se celý zahřeji. Když mne přemáhá hlad, častěji vzývám Ježíšovo jméno a zapomenu na přání se najíst. Když onemocním a dostanu revmatismus do zad a nohou, soustředím se modlitby a nepozoruji bolest. Když mně někdo ublíží, pouze si pomyslím: ´Jak sladká je Ježíšova modlitba,´ a ublížení i hněv pominou a na vše zapomenu. Nemám potřeb ani pozemských zájmů. Ruchu světa nevěnuji pozornost. Jedině si přeji být sám a sám se svou modlitbou a modlit se bez ustání, což mne naplňuje radostí. Bůh zná, co se se mnou děje. Samozřejmě, toto vše je smyslové, nebo jak můj starec řekl, umělý stav, který je přirozeným výsledkem prováděné duchovní praxe. Pro svou nedostatečnost se neodvažuji pokročit dále a naučit se zvládnout vnitřní modlitbu, která probíhá v hlubinách srdce. Očekávám pomoc Boží...

Články a publikace na podobné téma:
Poutník a jeho cesta pronášení svatých jmen
Křesťanské mantry a modlitby
Otčenáš - hlubší význam od R. Steinera
G. Harrison: Zpívejte a buďte šťastní
Co je mantra
Jednota náboženství
Šrí Čaitanja v západním světě

Bh. Thakur - Non-Sectarian Vaisnava-Dharma
From Moses to Mahaprabhu
To Love God
The Mystical Core of Organized Religion
The Bhagavata
At the Heart of World Monotheism

nahoru


Zpátky na Novinky