Racek


Richard David Bach

(celá knížka Racek je ke stažení v rubrice KNIHY)

"A tak toho rána přiletělo ze západní strany osm racků ve dvojitém kosočtverci - rackové se téměř dotýkali konečky křídel. Sněmovní místo Hejna přeletěli dvěstěkilometrovou rychlostí - Jonathan vpředu, Fletcher po jeho pravém křídle zcela lehounce, Henry Calvin se svou dravostí po jeho levici. Pak se celá sestava pomalu stočila doprava jako jeden racek, křídlo těsně vedle křídla, zatímco vítr uháněl nad jejich hlavami.

Všechen křik a šarvátky každodenního života Hejna byly rázem uťaty - ta malá skupinka přilétla jako obrovský nůž a teď na ně bylo upřeno bez jediného mrknutí osm tisíc racčích očí. Všech osm racků, jeden po druhém, prudce vzlétlo vzhůru do dokonalého loopingu, obletělo celý kruh a pak z nehybného letu lehce přistálo na písku. A potom, jako by se tohle stávalo každý den, začal Jonathan opravovat ostatním chyby.

"Především," řekl s úšklebkem, "trochu jste se opozdili s nasazením…" Hejnem projel blesk. Tihle racci byli vyhnanci! A vrátili se! A to… to se nemůže stát! Fletcherovy obavy z boje se teď rozplynuly ve zmatku, který v Hejnu nastal.
"Ať už jsou to vyhnanci nebo ne," řekl jeden z nejmladších racků, "kde se jenom mohli naučit takhle létat?" Trvalo skoro hodinu, než se v Hejnu rozšířil pokyn Nejstaršího: "Nevšímejte si jich! Racek, jenž s nimi promluví, je sám vyhnancem. Racek, který na vyhnance jenom pohlédne, porušuje zákon Hejna."

Od té chvíle se všichni k Jonathanovi otočili zády, ale zdálo se, že on si toho nevšiml. Učil své žáky přímo nad Sněmovním místem a dnes poprvé sáhl až na hranice jejich možností.

"Martine Racku!" vykřikl do nebe, "říkal jsi, že umíš létat pomalu, ale ještě jsi to nevyzkoušel! Leť!"
A tak tichý Martin William Racek, pořádně vystrašen z toho, že ho jeho učitel vyvolal, překvapil sám sebe a stal se mistrem pomalého létání. V nejjemnějším vánku dokázal roztáhnout perutě tak, že se vznesl bez jediného mávnutí křídel až k mrakům a zase zpět. Stejně tak Charles Roland Racek vylétl s Velkým horským větrem až do výšky osmi tisíc metrů. Vrátil se celý prokřehlý a profialovělý ostrým mrazivým vzduchem, okouzlený a šťastný, pevně rozhodnutý vyletět zítra ještě výš.
Fletcher Racek, jenž ze všech nejvíc miloval akrobacii, konečně zvládl šestnáctinásobný výkrut, který příští den ještě vylepšil trojnásobnou vývrtkou, a z jeho křídel se odrážely záblesky slunce na pláž, odkud ho potajmu sledovalo nejedno oko.

Jonathan byl stále po boku svých žáků, ukazoval, vysvětloval, nabádal a vedl. Jen tak cvičně s nimi prolétával nocí, mraky a bouří, zatímco Hejno se uboze mačkalo na zemi. Teď, když všichni po létání odpočívali na písku, naslouchali už Jonathanovým slovům pozorněji. Některým jeho podivným myšlenkám sice nerozuměli, ale měl také mnoho dobrých nápadů, které chápali.
Postupně v průběhu noci se okolo studentů utvořil nový kruh - kruh zvědavých racků, kteří nakonec poslouchali celé hodiny ve tmě, aniž by chtěli vidět nebo být viděni, a potichu mizeli až před úsvitem.
Měsíc po návratu porušil první racek z Hejna hranici a zeptal se, zda by se mohl naučit létat."

(celá knížka Racek je ke stažení v rubrice KNIHY)

nahoru