Roman Dragoun zpívá o Bohu


Little John

Nedávno se v Přelouči uskutečnil koncert Romana Dragouna nazvaný Stín mý krve. Pořádala ho místní Charita, vstup byl dobrovolný a koncert, konaný v příjemném prostředí na farské zahradě, byl očividně Romanovým dárkem lidem, který kromě výborné muziky skýtal i velkou duchovní hodnotu.

Vedle starších úspěšných skladeb jako Zdroj, Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce a dalších, které Roman hrával ještě s Progresem 5 a Futurem, zazněly totiž i písně o Bohu, krásách jeho stvoření a trnité cestě od lidské malosti ke vznešené velikosti. To se promítlo v písních Výklad snů, Juliet, Snímám svůj kříž nebo Krásný Bůh nás chrání. Líbilo se mi, že texty o Bohu byly prožité, procítěné a přirozené a tím i inspirující k duchovnímu životu. Zpěvák se nesnažil někoho přesvědčovat frázemi, které by byly odcizené současnosti i vlastní zkušenosti, jako jsem to zažil hned druhý den při koncertu dvou křesťanských rockových kapel, kterým ovšem jinak nemohu upřít výbornou muziku a solidní nářez. Zkrátka, Roman Dragoun věděl, o čem zpívá, mluvil sám za sebe a tím jeho muzika žije.

Tři písně Kronikář, Tvůj život a Velikost mě hudebně i textově oslovily tolik, že jsem jejich slova přepsal a chci se o ně podělit. Celkově se koncert vydařil a Roman slíbil, že přijede znovu. Doufám, že takových parádních akcí bude víc a víc.


KRONIKÁŘ

Kronikář jednou se slzou v oku
a to ani ne za sto roků
psát bude našich věků sled,
nevěřil v Boha chudák děd,
bolesti neznal cenu ani
a konec viděl v umírání,
s myšlenkou neznal zacházet...

Pokrokem dobu temna hlásal
nad horou zbraní ryčně jásal
uměním drzost lemplů zval,
hřbet před tyrany ohýbal,
na šlechetnost znal výsměch pouze
lež, sebevražda, východ z nouze,
a do bahna strh, i dál...

Je tolik krás, že tisíc let
nestačí na přehled,
je pevný řád, a platí napořád
v přírodě, v srdci, ve vesmíru,
že máme všeho hojnou míru
a ještě větší tisíckrát.

Modlitba slz a mučedníků,
buď za to Bohu tisíc díků,
oheň, co čistí zlatý prut,
nastolí pravdu, kde byl blud,
prorvalo slunce svazkem světla
pevnosti mračen, země vzkvetla,
řád svobody byl Bůh...

Kronikář dopsal epizodu,
k hvězdnému zdroji zdvihl zrak,
vy šťastné matky šťastných rodů,
vy víte již, co bude pak,
věk příští na vás pěje ódu,
za svobodu,
orchestrem je mu Boží sál...

Je tolik krás, že tisíc let nestačí na přehled,
je pevný řád, a platí napořád
v přírodě, v srdci, ve vesmíru,
že máme všeho hojnou míru
a ještě větší tisíckrát.
.................................................................

TVŮJ ŽIVOT

Tvůj život jsem, a ty mě hledáš v moři,
jsem tvoje nadšení a ty to nevíš ani,
pochybnost s nevěrou mé chrámy v tobě boří,
jsem dokonalost, láska, odříkání...

To ve své moci Bůh promluvil ke mně z mraku
a z dějin národů tvá díla tebou tvoří
jak horská temena a křídla dravejch ptáků
a slavomoci svět rozbouřenejch moří...

Jsi slavné vzkříšení, jsi zvonů Hosana,
jsi brána vítězů, můj špalír, cesta ke mně,
jsi maják na skále, co svítí do rána,
tvou silou otáčí se Země.

Ty z moří utkán jsi a z vlasatic a blesků
a z hor a bystřin, z věků propastí,
z touhy a krásy,
maluji tvou fresku,
jsi Odysseův návrat do vlasti...

Jsi slavné vzkříšení, jsi zvonů Hosana,
jsi brána vítězů, můj špalír, cesta ke mně,
jsi maják na skále, co svítí do rána,
tvou silou otáčí se Země.
..................................................................

VELIKOST

Vždy byla, je a bude zas,
je dálkou cesty za cílem,
vstříc hřmí obřích zvonů hlas,
a hoří slávou nad dílem...

Potkal jí Mánes, Goya, Goethe,
všem dala sílu, co víc chcete,
všem staví přes propasti most
a Bůh ji nazval velikost.

Komu ona šťastný los dá,
ten nestará se, co by jed,
a čím by odíval své tělo,
jeho duše - cesta vpřed...

Kdo v ní věří, spokojí se s málem,
sám pro sebe však poklad pozná,
kdo v ní věří, spokojí se s málem,
sám však poklad má...

Potkal jí Mánes, Goya, Goethe,
všem dala sílu, co víc chcete,
všem staví přes propasti most
a Bůh ji nazval velikost.

nahoru