Skříňka s osudem



Z Orientu.

Z knihy Z říše světla a temnoty

Vydalo nakladatelství PDN Olomouc, -zmp-, ilustrace Pavla Spurná


Daleko za horami v zemi, kde vládne půlměsíc oázám roztroušeným v poušti, v nichž ve dne zrají olivy a za večera zpívá písek hnaný větrem, žil chudý derviš, který proslul velikou moudrostí. Ze všech oáz k němu přicházeli o radu a říkali mu "moudrý Kálí".
Jednou přišel ke dveřím jeho chýše neznámý cizinec a žádal pomoc. Není prý na světě šťastný, spokojenost v životě nenachází. Kálí se ho proto zeptal, co mu ke spokojenosti chybí, po čem touží.
"Nic mi nechybí, moudrý Kálí!" pravil cizinec. "Můj otec je mocným vladařem, a já, jeho syn, princ Mutavakil, mám všeho dostatek. Přece však nejsem šťasten, neboť cokoliv podnikám, nic se mi nedaří, jako by se proti mně spikli mocní džinové a mařili mé úsilí. Vůli otcovu jsem poslušně plnil, mnohé zkoušky podstupoval, činil jsem vše, jak žádal, avšak v ničem jsem nebyl úspěšný!"
Kálí se hluboce zamyslel. Tak těžký úkol ještě nikdy neřešil.



Kde hledat kořen princovy nespokojenosti? Kde vězí příčina jeho neúspěchu? Kde počíná cesta k úspěchu?" Dlouho Káli přemítal, dlouho řešení hledal, až princ nabyl přesvědčení, že na něho Kálí zapomněl. Pak se Kálí náhle zvedl, přistoupil k polici a podal princi skříňku ze santalového dřeva.
"K čemu je mi, Kálí, zapotřebí obyčejné skříňky? podivil se princ. "To není obyčejná skříňka," řekl Kálí, "neboť věz, že v jejím nitru je ukryto štěstí."
"Štěstí?" zapochyboval princ.

"Ano, štěstí! Nic nepodnikej bez této skříňky, neustále ji nos při sobě. Cokoliv podnikneš dobrého, štěstí ukryté uvnitř ti dopomůže k úspěchu. Cokoliv podnikneš zlého, štěstí ukryté uvnitř ti dopomůže k neúspěchu. Avšak pamatuj si, že skříňku nesmíš nikdy otevřít. Štěstí by zmizelo a nikdo by ti víc nepomohl. Dosáhneš-li úspěchu, a skříňku nebudeš potřebovat, vrátíš mi ji. Já budu vidět, že moje pomoc nebyla marná a skříňka bude moci posloužit někomu jinému..."
Princ poděkoval, vzal skříňku se štěstím a odešel do své země.
Když třetí rok dokonal a slunce dosáhlo rovníku, zastavila před Kálího chýší karavana velbloudů, a mezků plně naložená zbožím, doprovázená početnou družinou. Z ní vyšel jeden muž, který vešel dovnitř.
"Zdráv buď, moudrý Kálí, nechť Alláh obdaří tvou chýši věčným mírem!"
"Pokoj s tebou, pane, nechť jsou úmysly s kterými přicházíš, dobré." "Zdá se, Kálí, že mne nepoznáváš."
"Zřím tvůj vladařský turban, tvůj meč posázený drahokamy, i šerpu zřím, leč nevím, kdo jsi!"



"Což se tolik změnila moje tvář, že neuhádneš kdo jsem? A nepoznáváš-li mne, snad poznáš alespoň toto!" pravil cizinec a sáhl do záhybu pláště, odkud vyňal skříňku ze santalového dřeva. "Zde, moudrý Kálí, vracím, co již nebudu potřebovat. Jen o jedno tě ještě prosím, abys ji otevřel, neboť hořím zvědavostí, abych viděl, jak vypadá štěstí, jaká je jeho pravá podoba!"
"Jakže, ty chceš spatřit štěstí, jež skříňka ukrývá? A jsi opravdu tak šťasten, že bys je mohl postrádat?"
"Ano, jsem, moudrý Kálí! Jsem šťasten a spokojen. Zdědil jsem říši svých otců a uhájil jsem ji proti loupeživým nájezdům. Podnikl-li jsem kdy něco, vše se mi zdařilo a nic jsem nepokazil. Neboť štěstí, jež tato skříňka ukrývá, doprovázelo veškeré mé konání. Když jsem pak pojal za manželku nejkrásnější květ pouště, jaký kdy spatřilo lidské oko, naplnilo se mé nitro štěstím, jež má své zřídlo v úsměvu mé milované ženy. Štěstí, radost a spokojenost mých poddaných naplnily také můj život. Rozhodl jsem se tedy vrátit skříňku, aby jí někdo jiný mohl zase užít."
Tu řekl Kálí:
"Přišel den, abys poznal pravdu. Poklekni princi a otevři skříňku!" Rozechvělý princ uvolnil víko skříňky a dychtivě ji otevřel. Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil, že skříňka je prázdná. Princ polkl naprázdno a pohlédl na Kálího. Jeho zděšené oči žalovaly, že tu štěstí není, a kladly úzkostlivou otázku "Proč?"
"Upokoj se princi. Štěstí ze skříňky nezmizelo!" pravil Kálí. "Ve skříňce nikdy nebylo nic! Když jsi za mnou přišel prosit o něco, co by ti dopomohlo k úspěchu, věděl jsem, že nepotřebuješ nic než trochu sebedůvěry, odhodlanosti, důslednosti a trpělivosti. Domníval jsi se, že vše je uloženo v této skříňce, kterou jsi nosil stále u sebe a na tebe že už nezůstalo nic. Takto jsi, oproštěn od obavy z neúspěchu, přece jen udělal alespoň něco, a tvá vůle začínala postupně sílit. S každým sebemenším úspěchem rostla tvá sebedůvěra a odhodlání k dalším činům. Drobné nezdary tě neodradily a nesnáze tě poučily. Naučil jsi se důslednosti a trpělivosti. Tvé zdravé sebevědomí, tvá dobrá vůle a tvůj zdravý rozum tě konečně přivedly ke tvé lásce, která je tvým štěstím. Máš pro koho žít, máš komu co obětovat a míra tvé spokojenosti s dokonaným dílem je mírou prchavého štěstí jiných! Poznal jsi, že pravé štěstí není v pouhém přijímání, ale v účelném sebeobětování! Vezmi proto své dary a rozdej je svým poddaným, přeješ-li i mně pravého štěstí..."
Dlouho ještě princ klečel s otevřenou skříňkou v ruce, než ji vrátil Kálímu. Víc už nepromluvil, aby Kálího nepřipravil o pravé štěstí. Konečně se zvedl, uctivě se uklonil a beze slova rozloučení vycouval z chýše. Karavana se dala do pohybu na zpáteční cestu domů. Cestou princ vyměnil veškeré zboží za bezpočet skříněk ze santalového dřeva...



Kálí, který vyprovodil prince z chýše ven, si v duchu pravil:
"V pravdě jsi teprve nyní Mutavakil, tj. ten, který svobodně usiluje, ale umí se smířit s osudem!"






nahoru


Zpátky na Novinky