Spusťte malé laviny


Benjamin Klein

Z knihy Poznej svého anděla

Otec to vzdal. Pro něho bylo každé zvíře, ba i každá rostlina příliš posvátné, než aby přenesl přes srdce je tak znásilňovat.
"Nemyslete," řekl, "že zvíře nebo rostlina jsou v základě něco jiného než člověk. Podobají se nám více, než myslíte. Každé zvíře, každá rostlina má svou duši. Každá bytost je tvor Boží, pocházející z Jeho nekonečné lásky. Každé zvíře, každá rostlina má smysly, které částečně reagují daleko citlivěji než naše. Většina zvířat vlastní něco takového jako sedmý smysl; většina lidí ho dávno ztratila. Každý sedlák ví, jak se zvířata instinktivně brání, když jdou na porážku, ačkoliv se s ní ještě nikdy nesetkala tváří v tvář. "Podrobte si zemi," řekl Bůh. "Ne: Nad zemí panujte jako tyrani, zavírejte zvířata, trapte je, vražděte a těšte se z toho. Zvířata jsou naši malí sourozenci ve velké Boží rodině. Měli jsme na ně dávat pozor, spravovat je a vést. Tím, že svým egoistickým, brutálním a nelidským způsobem zvířata trápíme z čistě materielních důvodů jako nejhorší žalářníci, způsobujeme si většinou zlo sami sobě. Za prvé přímo požíváním masa, které obsahuje velké množství jedovatých látek a léků. Vždyť teprve hormony, antibiotika a anabolika umožňují perverzní metody výkrmu. Všechny tyto látky se ukládají v mase a to je už dnes odpovědné za mnohá onemocnění a poruchy výměny látkové. Druhý bod je ještě závažnější. Že zvířata mohou myslet, to biologie už dávno dokázala. Je to primitivní, instinktivní myšlení, ale jsou to myšlenková zachvívání, která se zásadně v ničem neliší od našich. Všechno, co existuje, je energíe, také i myšlenka. I to už fyzika dávno dokázala. Právě tak jako skutečnost, že energie nemůže být nikdy zničena. Může být sice přeměněna na jinou formu energie, ale zničena nikdy. Co si asi myslí zvířata, která tímto způsobem trpí? Jsou to myšlenky strachu, bázně, trápení, částečně asi také podobné naší nenávisti, tedy negativní energie. Tato energie se nemůže rozplynout. Spočívá nad námi jako Damoklův meč. Jistě, nemůže se změřit a zvážit a také není viditelná. Ale také radioaktivita není viditelná, a přesto má pustošivé účinky. Tato negativní energie nám všem škodí. Odpovídá radioaktivitě na duchovní úrovni. Co způsobí tělu radioaktivita, totéž způsobuje tato energie duchu. Nikdo nemůže říci: to jsem nevěděl, to jsem nechtěl. My všichni jsme vinni. Pravá láska se nezastavuje právě před nejbezbrannějšími tvory, týká se jich jako prvních."

Když tyto myšlenky vyslovil otec na oblastním shromáždění sedláků, málem ho roztrhali. Jen někteří přátelé se k němu přidali, někteří začali přemýšlet, většina ho však nazvala blouznivým idiotem bez smyslu pro realitu. Neboť za co se má jinak považovat sedlák-vegetarián, který odmítá požívat maso jak ze zdravotních, tak i z etických důvodů? Na základě této řeči, která také vzbudila pozornost tisku, byl tehdy otec kvůli ,škodlivému chování´ ze společnosti vyloučen. Teprve mnohem později jsem se dozvěděla o této historii od Michaela.

"Tvůj otec," řekl, je jeden z mnoha spravedlivých, kteří zůstávají neznámí, kteří pracují v malém a ve skrytu. Co poznal jako právo, to také zastává, bez jediné myšlenky na sebe. Setkává se se všemi s láskou, pomáhá všem, nezraňuje nikoho, neustupuje, když někdo utrpí škodu nebo když pohrdá Boží spravedlností. Je jedním z těch, kdo ve světě upevňují a rozmnožují dobro. Zlepšovatelé světa ještě nikdy ničeho nedosáhli. Velké řeči a zbožná přání, že ,tamti nahoře´ mají konečně něco dělat, ještě nikomu nepomohly. Každý má možnost svět zlepšit, ale tam, kde žije. Svět, to je tvoje okolí, lidé, to jsou tvoji nejbližší. Nekritizuj je, neodsuzuj je! Změň především sám sebe a ti ostatní se už změní samočinně s tebou. Budou reagovat na tvoje zachvívání. Nenávist sotva vyvolá lásku. Ale na lásku nemůže nikdo trvale reagovat nenávistí. Na svém malém příkladu vidíš, že nikdo nemůže trvale chodit kolem, aniž by se nenakazil. Není možné poslouchat varhanní koncert a současně pískat jako malý Honzík. Není možné dívat se do svíčky a vidět temnotu, to nelze ani se zavřenýma očima. Ale svíčka musí hořet, ty ji musíš zapálit. Většina lidí mluví stále jen o tom, že by ji měl někdo zapálit. Je mnohem smysluplnější zapálit jednu svíčku, než mluvit o tom, že v této temnotě by se mělo svíček zapálit alespoň dvacet. Svět je jako domino. Sto kamenů stojí v řadě za sebou. Zlepšovatelé světa se pokoušejí převrhnout všechny současně, a protože to není možné, ztroskotají nebo rezignují. A přitom je to tak jednoduché. Musíš převrhnout jen ten kámen, který stojí vedle tebe, a pak převrhne řetězová reakce všechny ostatní bez tvého přičinění. Lavina je zpočátku vždy malá, začíná v jednom bodě. Nikdy se nezrodí velká a přece má často zničující účinek. Tvůj otec nečekal na velkou lavinu, kterou někdo z ,těch nahoře` někdy uvede do pohybu. Uvolnil mnoho malých lavin. Zda se pak stanou velkými lavinami, to závisí na mnoha okolnostech. To nespočívá ve vašich rukou, za to nejste zodpovědni. Ale spustit Iaviny musíte vy. Svět také nebyl stvořen v jednom dni. Myslíte, že mu můžete v jednom dni dát úplně jinou podobu? Když lidé nevidí žádný úspěch, po krátkém čase to vzdají. Myslí jen na sebe. Proč jednoduše nespustí lavinu, která pak zasáhne snad teprve jejich děti nebo vnuky? V materíálních věcech myslí mnozí jen na pozítří. Děti se ještě ani nenarodily a dědictví je již téměř do detailů určeno. Ale v duchovním světě, tam by lidé chtěli, aby se stalo všechno okamžitě, jinak ztratí odvahu. Člověk se vzdá, poněvadž nevěří, že se něco změní. Vezmi si za příklad svého otce. Přivedl do pohybu mnohé, o čem neměl také ani ponětí. Nikdy u něho nic nezáviselo na úspěchu. Jednal prostě tak, jak právě jednat musel."

nahoru