Tajnou stezkou Paula Bruntona,
aneb Poznej sebe sama

Úryvky z knihy Tajná stezka od Paula Bruntona

"Synu můj, nečiníš dobře. Což jsi zapomněl na soucit? Což půjdeš dále, abys doplňoval svou hojnou zásobu vědění, zatímco jiní hladoví po drobtech moudrosti? Chceš být ve styku s božskými bytostmi, když jsou zde lidé, kteří hledají Boha, ale spatřují pouze neproniknutelnou hráz oblohy, když jsou zde lidé, kteří vrhají své modlitby do prázdnoty, která jim nevrací odpověď? Je-li nutno, zastav své kroky a nezapomeň na bližní v nesnázi! Neodjížděj do země vlnících se palem, dokud dobře nerozvážíš tato slova. Budiž mír s tebou navěky!"

Mohu dokázat své teze všem příchozím, ale jen tehdy, jestliže budou ochotni podstoupit tytéž psychologické pokusy, které jsem podstoupil já. Myšlenky, které nyní šířím, nepřišly ke mně po dlouhé argumentaci; přišly po dlouhé zkušenosti.

Jestliže nás pošetilý věk nazývá hloučkem pouhých snílků, máme alespoň útěchu v tom, že víme, že sníme, zatímco oni spí v hrozné duchovní nevědomosti. Jiní se budou ptát: "Může být toto světlo následováno uprostřed dnešních zmatků a utrpení?" Těm bych odpověděl: "To je právě ten nejlepší čas, kdy může být božská cena tohoto Světla nejlépe dokázána." Existují základní pravdy o životě, základní pravdy a nezměnitelné principy, které vládnou životu a které jsou známy mudrcům všech věků od nejstarší minulosti až do dnešních dob. Uzdraveni mohou být všichni. Žádný člověk není v beznadějném stavu, aby pro něho neexistovala nějaká cesta, buď ven z jeho problému, nebo kolem něho; anebo jako poslední možnost nějaký způsob břemeno unést. Tak to je, tak to také musí být, neboť všichni lidé existují uvnitř Univerzální Mysli, která uvedla tento svět v existenci - Mysli, která je trvale dobrotivá, neskonale moudrá a věčně míruplná. V našem sociálním životě jsou věci, které zdánlivě tomuto tvrzení odporují, ale člověk, který je ochoten vynaložit úsilí a rozvíjet svůj duchovní vhled, pozná, že toto tvrzení je přes všechno zdání pravdivé. Ten nejmenší výsledek, kterého je možno dosáhnout neustálým usilováním podle návodů obsažených v této knize, bude, že cvičící dosáhne vnitřního míru, který ho mezi jeho bližními bude vyznačovat jako člověka záviděníhodné rovnováhy. A až nalezne tento mír, budou k němu přicházet jiní lidé, mladí i staří, a budou se ho ptát na tajemství, které se jim zdánlivě vyhnulo. A potom zase on jim ukáže Cestu...

Zdravý rozum, pokud je to pouhý nevědomý názor, je někdy synonymem obecné nevědomosti. Musíme jít tam, kam lidstvo chodilo. Musíme jít ke zřecům a mudrcům. Zatímco vědci pátrají ve hmotném vesmíru po nových poznatcích, zřeci pátrají ve svých vlastních jástvích a zkoumají svou vlastní mysl, hledajíce staré pravdy. To, co první zřec nalezl a zaznamenal před mnoha tisíci lety, nalézá a souhlasí s tím poslední zřec dneška. Ale to, co první vědec devatenáctého století nalezl a zaznamenal, poslední vědec dneška odhodí se smíchem. Nejnovější výsledky vědy pohřbily už chladné úvahy učenců doby viktoriánské do hluboké hrobky. Ale přesto je dnes vědec považován lidským pokolením za takovou posvátnou osobnost, že dokud nekývne hlavou na znamení souhlasu ke každému jednotlivému odhalení zřece, perla je odhozena do prachu jako falešná... Nyní se věda těší našemu největšímu uctívání. Vědec je papežem dneška a sedí ve Vatikánu světské autority. Přijímáme jeho učené objevy v duchu náboženského uctívání. Věříme jeho slavnostním prohlášením tak, jako kdysi celá Evropa věřila zásadám a dogmatům církve. Disraeli říká: "Evropan mluví o pokroku, protože pomocí několika vědeckých objevů vytvořil společnost, která si spletla pohodlí s civilizací."

Vnitřní zkoumání opravdu stojí za to, neboť v mysli lidské i zvířecí je něco, co není ani rozumem, ani citem, nýbrž je hlubší než obojí; toto něco můžeme vhodně nazvat intuice. Až bude moci věda pravdivě vysvětlit, proč kůň sám doveze opilého jezdce ve tmě k domovu několik mil vzdálenému, proč polní myš zacpe otvor svého doupěte před příchodem chladného počasí, proč ovce přebíhají na závětrnou stranu kopce před příchodem prudké bouře, až nám bude moci říci, co varuje želvu, aby se uchýlila do svého úkrytu před každým deštíkem, a až nám podle pravdy bude moci vysvětlit, co vede supa k mrtvému tělu zvířete mnoho kilometrů od něho vzdáleného, potom poznáme, že intuice je někdy lepším vůdcem než intelekt. Věda vyrvala přírodě několik ohromujících tajemství, ale až dosud nebyla schopna odhalit pramen intuice.

Jeden sofista přišel k jednomu z mudrců starého Řecka a myslel, že ho uvede do rozpaků svými matoucími otázkami. Ale mudrc z Mileta obstál ve zkoušce, neboť na všechny otázky odpověděl bez nejmenšího rozmýšlení a s největší přesností.
1. Co je ze všeho nejstarší?
Bůh, protože vždy existoval.
2. Co je ze všeho nejkrásnější?
Vesmír, protože je dílem Boha.
3. Co je ze všeho největší?
Prostor, protože obsahuje vše, co bylo stvořeno.
4. Co je ze všeho nejstálejší?
Naděje, neboť ji člověk nepozbude, i když pozbyl vše ostatní.
5. Co je ze všeho nejlepší?
Ctnost, neboť bez ní není nic dobrého.
6. Co je ze všeho nejrychlejší?
Myšlenka, protože v jediné minutě může dolétnout až na konec vesmíru.
7. Co je ze všeho nejsilnější?
Nutnost, která člověka staví tváří v tvář všem nebezpečím života.
8. Co je ze všeho nejsnadnější?
Radit druhým.

Když však došlo k deváté otázce, náš mudrc vyslovil paradox. Dal odpověď, o níž jsem si jist, že jí jeho světský tazatel vůbec neporozuměl a které většina lidí dává pouze nejpovrchnější význam. Otázka zněla:
Co je ze všeho nejobtížnější?
A mudrc z Mileta odpověděl:
Poznat sebe sama.
Takové bylo vybídnutí starověkých mudrců nevědomému člověku; a toto vybídnutí platí stále.

Články na podobné téma:
Utrpení nemusí znamenat špatný minulý život
Konat dobro sobě
Sdílení
Úkol je právě život, který máme
The Passionate State of Mind
Tomášovo evangelium
Racek
Bhágavata

nahoru