Ježíš se zjevuje deseti apoštolům

Maria Valtorta

Kapitola 689

JEŽÍŠ SE ZJEVUJE DESETI APOŠTOLŮM

A Matouš: "Já nesmím prosit o nic, neboť už jsem mým obrácením obdržel tolik! A přece! Také já jsem si přál duši, jak má Lazar. Duši tebou darovanou. Neboť i já myslím jak Ondřej...
"Také Magdalena a Marta byly ukazatelé. Bude to asi v rodině. Vy jste je neviděli. Jedna byla slitování a mlčení. A druhá! Ó, jestliže jsme byli všichni v úzkém spojení kolem Požehnané, pak jen proto, že nás Marie z Magdaly držela pohromadě plameny své statečné lásky. Ano. Říkal jsem rodina. Ale měl jsem říci: láska. Ony nás předčily v lásce. Proto byly, co byly..." říká Jan.
Ježíš se usmívá a stále ještě mlčí.
"Ony ale byly také za to odměněné..."
"Zjevil jsi se jim?"
"Všem třem."
"Marii hned po tvé Matce..."
U apoštolů je politování nad touto předností zjevné.
Marie ví už mnoho hodin, že jsi vstal z mrtvých. A my tě smíme vidět teprve nyní..."
Ony už neměly žádné pochybnosti. Oproti tomu my...Teprve nyní cítíme, že není vše u konce. Proč jsi se ukázal jim, Pane, když nás ještě miluješ a nezavrhuješ nás?" ptá se Juda Alfeův.
"Ano, proč ženám, a zvláště Marii? Ty jsi se dokonce dotkl jejího čela, a ona říká, že se jí zdá, že nyní nosí věčný věnec. A my, tvoji apoštolové, nic..."
Ježíš se už neusmívá. jeho tvář není přísná, ale úsměv už zmizel. Dívá se vážně na Petra, který postupně strávil svou bázeň, je zase odvážný a mluvil jako poslední, a říká: "Měl jsem dvanáct apoštolů a miloval jsem je z celého srdce. Vyvolil jsem je a jako matka jsem o ně pečoval ve svém životě. Neměl jsem před nimi žádná tajemství. Všechno jsem jim řekl, všechno vysvětlil, všechno odpustil. Lidskost, nerozvážnost, tvrdošíjnost... všechno. A měl jsem učedníky. Bohaté a chudé učedníky. Měl jsem ženy s temnou minulostí a slabým zdravím. Ale přednost měli apoštolové.
Potom přišla moje hodina. Jeden mne zradil a vydal katům. Tři spali, když jsem se potil krví. Všichni, až na dva, ze zbabělosti utekli. Jeden mne ze strachu zapřel, přestože měl před očima příklad mladšího, věrnějšího. A jako by toho ještě nebylo dost, měl jsem mezi těmi dvanácti jednoho, který ve svém zoufalství spáchal sebevraždu, a jednoho, který tak pochyboval o mém odpuštění, že ho Matka jen s námahou mohla přesvědčit o Božím Milosrdenství. Kdybych se tedy byl podíval na tuto moji skupinu, kdybych se na ni byl díval lidskýma očima, pak bych byl musel říci: "Mimo Jana, který je z lásky, a Šimona, který je z poslušnosti věrný, nemám už žádné apoštoly." Totéž bych musel říci, když jsem trpěl v nádvoří chrámu, v pretoriu a na Křížové cestě.
Měl jsem ženy... A jedna, v minulosti nejhříšnější, byla, jak řekl Jan, plamenem, který zase spojil zpřetrhaná vlákna srdcí dohromady. Tato žena je Marie z Magdaly. Ty jsi mne zapřel a utekl jsi. Ona vzdorovala smrti a zůstala v mé blízkosti. Napadána a urážena, ukázala svou tvář a byla ochotna nechat se poplivat a snášet políčky, aby tím byla více podobna svému ukřižovanému Králi. V hloubi srdce posmívána kvůli své neohrožené víře v mé Zmrtvýchvstání, dokázala i nadále věřit. Přestože hluboce zarmoucena, jednala. Přes svou velkou sklíčenost řekla dnes ráno: "Všeho se chci zříci, ale dejte mi mého Mistra." Máš ještě odvahu se ptát: "Proč právě jí?" Měl jsem chudé učedníky: pastýře. Byl jsem jen zřídka u nich, a přece, jak mne vyznávali svou věrností! Měl jsem učednice, ostýchavé jako všechny Hebrejky. A přece opustily své domy a odebraly se do vřavy lidu, který mi spílal; aby mi daly útěchu, kterou mi moji apoštolové odepřeli. Měl jsem pohanky, které obdivovaly "filozofa". Neboť v jejich očích jsem byl filozof. Ale ony se snížily k hebrejským zvykům, ony, mocné Římanky, aby mi v hodině, kdy mne nevděčný svět opustil, řekly: "My jsme tvé přítelkyně."
Moje tvář byla pokryta krví a plivanci. Slzy a pot kapaly na rány, špína a prach na nich vytvářely strupy. Která ruka mi je utřela? Tvoje? Nebo tvoje? Nebo tvoje? Žádná z vašich rukou. Tento zde byl u Matky. Onen hledal zbloudilé ovce, vás. A protože mé ovce zabloudily, jak mi mohly pomoci! Ty jsi skryl svou tvář ze strachu před opovržením světa, zatímco tvého Mistra potkalo opovržení celého světa, jeho, který byl nevinný.
Měl jsem žízeň. Ano, také toto musíš vědět. Umíral jsem žízní a trápily mne bolesti a horečka. Už v Getsemanech tekla má krev, bolestí, že jsem zrazený, opuštěný, zapíraný,poražený, zaplavený nekonečnou vinou a vydaný Božímu hněvu. A také v pretoriu tekla…A kdo chtěl mé vyschlé rty navlhčit kapkou vlhkosti! Izraelská ruka? Ne, ale soucit pohana. Tatáž ruka, která podle věčného Božího úradku otevřela moji hruď, aby ukázala, že srdce už mělo smrtelnou ránu, kterou mu způsobil nedostatek lásky, zbabělost a zrada. Pohan. Připomínám vám slova: "Byl jsem žíznivý a napojil jsi mne? Ani jediný v celé Izraeli neutišil moji žízeň. Matka a věrné ženy ne, protože jim to nebylo možné, a ostatní ze zlé vůle ne. Pohan pocítil pro neznámého soucit, který mi odepřel můj lid. On nalezne v nebi mně nabídnutý doušek.
Vpravdě vám říkám, když jsem se zřekl veškeré útěchy, protože smírná oběť nemá hledět na zmírnění svého údělu, přece jsem pohana nechtěl odmítnout; neboť v jeho pomoci jsem pocítil sladkost veškeré lásky, která mi bude poskytnuta od pohanů jako náhrada a za hořkost, kterou mi dal Izrael. On neutišil moji žízeň. Ale sejme ze mne bezútěšnost. Proto jsem přijal tento nepovšimnutý doušek. Abych přitáhl k sobě toho, který se už obrátil k dobrému. Kéž ho Otec požehná za jeho soucit!
Vy už nic neříkáte? Proč se ještě jednou nezeptáte na důvod, proč jsem tak jednal? Už se neodvažujete ptát? Já vám jej řeknu. Všechno vám řeknu o důvodech této hodiny.
Kdo jste? Moji nástupci. Ano. Jste jimi i přes vaše zmatení. Co musíte dělat? Máte obracet svět ke Kristu. Obracet! Toto je, přátelé moji, velmi choulostivá a těžká práce. Pohrdání, odpor, pýcha a přehnaná horlivost neslouží úspěchu. A protože by vás nikdo a nic nemohlo pohnout k dobrotě, poddajnosti a milosrdenství vůči těm, kteří jsou ještě v temnotě, bylo zapotřebí - chápete? Aby byla zlomena vaše pýcha jako Hebrejců, jako mužů, jako apoštolů, aby bylo utvořeno místo pro pravou moudrost vašeho úkolu, pro mírnost, trpělivost, milosrdenství a lásku, bez pýchy a odporu.
Vidíte, že všichni, na které jste pohlíželi s opovržením nebo pyšným soucitem, vás předstihli ve víře a jednání. Všichni! Bývalé hříšnice a Lazar, který přes své obsáhlé vzdělání byl první, který v mém jménu odpustil a ukázal cestu. Pohanské ženy a Chuzova slabá manželka. Slabá? Vpravdě ona vás předčí všechny. Ona je první mučednicí mé víry. A římští vojáci, pastýři a Herodián Manaen. Dokonce Gamaliel, rabi. Nelekej se, Jene. Myslíš, že můj duch byl v temnotě? Všichni. A toto vám říkám, abyste zítra mysleli na vaše selhání a neuzavřeli svá srdce těm, kteří přijdou ke kříži.
Říkám vám to a vím už nyní, že přestože vám to říkám, že to učiníte až tehdy, až vás Pánova síla jako stébla podrobí mé vůli, která je v tom, aby na celém světě byli křesťané. Já jsem zvítězil nad smrtí. Ale ta je méně tvrdošíjná než staré Židovství. Ale já vás podrobím.
Místo abys plakal a naříkal, Petře, který máš být skálou mé církve, vryj si tuto hořkou pravdu do svého srdce. Myrha se používá, aby uchránila před rozkladem. Napoj se tedy myrhou. A kdybys někdy chtěl své srdce a církev uzavřít nějakému z jinověrců, pak mysli na to, že ne Izrael, ne Izrael, ne Izrael, ale Řím se mne zastal a chtěl projevit soucit. Nezapomeň, že ne ty, ale hříšnice setrvala u paty kříže, a proto si zasloužila, aby mne viděla jako první. A aby sis nezasloužil pokárání, napodobuj svého Boha. Otevři své srdce a Církev a řekni: "Já, ubohý Petr, nemohu opovrhovat, neboť když budu opovrhovat, opovrhne mnou Bůh, má vina zase povstane před jeho očima." Běda, kdybych tě nebyl tak zlomil! Nebyl by ses stal pastýřem, ale vlkem!
Ježíš povstává v zářícím majestátu.
"Synové moji! Budu k vám ještě mluvit v době, kdy budu mezi vámi. Ale prozatím vás rozhřešuji a odpouštím vám. Po této zkoušce, která byla sice pokořující a krutá. ale také hojivá a potřebná, nechť vás naplní pokoj odpuštění. A s tímto pokojem v srdci budete zase moji věrní a silní přátelé. Otec mne poslal do světa. Já vás posílám do světa, abyste pokračovali v hlásání mého učení. Bída všeho druhu k vám bude přicházet a bude vás prosit o pomoc. Buďte dobrotiví a myslete na vaši vlastní bídu, když jste byli bez vašeho Ježíše. Buďte osvícení, neboť v temnotě se nedá mluvit. Buďte čistí, abyste zprostředkovali čistotu. Buďte láska, abyste mohli milovat. Potom přijde ten, který je světlo, čistota a láska. Mezitím vás ale chci připravit na váš úřad: Přijměte Ducha Svatého. Kterým hříchy odpustíte, těm budou odpuštěny. A kterým je zadržíte, těm budou zadrženy. Vaše zkušenost nechť vás učiní spravedlivými, abyste soudili spravedlivě. Duch Svatý nechť vás posvětí, abyste posvěcovali. Upřímná vůle přemáhat vaše nedostatky nechť z vás učiní hrdiny pro život, který vás očekává. To, co je potřeba říci, vám řeknu, až zde bude také ten, který je nyní nepřítomný. Modlete se za něho. Zůstaňte v mém pokoji a nikdy nepochybujte o mé lásce."
A Ježíš, tak jak přišel, nyní zmizel a zanechává prázdné místo mezi Janem a Petrem. Zmizel v záři, která donutila všechny, aby zavřeli oči, tak byla jasná.
A když zase otvírají oslněné oči, zůstal zde jen Ježíšův pokoj; plamen, který hoří, uzdravuje a hořkost minulosti stravuje v jednom jediném přání: v přání sloužit.

nahoru

Zpátky na Novinky