Ježíš se zjevuje učedníkům z Emauz

Maria Valtorta


 
Z knihy Bohočlověk, Kniha XII. - Oslavení

Kapitola 687

JEŽÍŠ SE ZJEVUJE UČEDNÍKŮM Z EMAUZ

Dva muži středního věku rychle kráčejí po horské silnici. Za nimi je Jeruzalém, jehož vyvýšeniny stále více mizí za ostatními, které jako vlny z pahorků a údolí následují za sebou.
Oba spolu rozmlouvají a starší říká druhému, který má nejvýše třicet pět roků: "Věř mi, že bylo lepší takto jednat. Já mám rodinu a ty také. Chrám nežertuje. A skutečně chce všemu udělat konec. Právem? Nebo neprávem? Nevím. Vím jen to, že chtějí tuto událost jednou provždy ukončit."
"Tento zločin, Šimone. Jen to nazvi pravým jménem, neboť to byl zločin."
"Podle toho, jak se to vidí. Nás přivádí láska proti Veleradě do varu. Ale možná... Kdoví?"
"Ne, láska osvěcuje. Nepřipouští žádný omyl."
Také Velerada, kněží a představení milují. Milují Boha, Jahveho, kterého miloval celý Izrael, od doby, kdy byla uzavřena smlouva mezi Bohem a patriarchy. Je tedy také pro ně láska světlem a nevede k omylu!"

"Jejich láska neplatí Pánu. Ano, Izrael má po staletí tuto víru. Ale řekni mi, můžeš tvrdit, že to, co nám představení chrámu, farizeové, učitelé Písma a kněží předávají, že to ještě je víra? Vždyť jsi to viděl. Se zlatem zasvěceným Pánu zaplatili zrádce a nyní i stráže - už se to vědělo, nebo alespoň bylo podezření, že se to stane; zaplatili prvnímu, aby zradil Krista, a druhým, aby lhali.

Ó, nemohu pochopit, proč se věčná Moc spokojila tím, že se rozbořily zdi a roztrhnul závěs. Říkám ti, že bych si byl přál, aby byli pod troskami pohřbeni noví Filištínci. Všichni!"
"To by byla pomsta, Kleofáši!"
"Ano, to by byla pomsta. Dejme tomu, že on byl jen prorokem, měli potom právo usmrtit nevinného? Neboť on byl nevinný! Viděl, jsi snad někdy, že se dopustil nějakého zločinu, ze kterého ho obvinili, aby ho mohli usmrtit?"
"Ne, ani jednoho. Ale jednu chybu učinil."
“Jakou, Šimone?“
"Chybu, že z kříže nevykonal svou moc, aby posilnil naši víru a potrestal nevěřící hanobitele Boha. On měl přijmout výzvu a sestoupit z kříže!"
"On učinil víc: On vstal z mrtvých!"
"Ale je to také pravda? Vstal, ale jak? Jenom v duchu nebo s tělem a duší?"
"Duše je přece věčná! Ta nemusí vstát z mrtvých!" volá Kleofáš. "To vím sám. Chtěl jsem říci, jestli vstal jen v jeho božské přirozenosti, která je povznesená nad všechny lidské úklady. Neboť právě ještě uvedli lidé jeho duši do hrozné úzkosti. Neslyšel jsi? Marek říkal, že je v Getsemanech, kde se modlil, všechno plné krve. A Jan, který mluvil s Markem, mu říkal: "Nedovol, aby někdo vstoupil na toto místo, neboť je to krev, kterou se potil Bohočlověk." Když se před mučením potil krví, pak musel mít před ním hrozný strach."
"Náš ubohý Mistr...!" Zarmouceni mlčí.

Ježíš se k nim přidružil a ptá se: "O kom to mluvíte? V tomto tichu jsem zaslechl některá vaše slova. Kdo byl usmrcen?" Ježíš je skrytý pod zevnějškem chudého, spěchajícího poutníka.
Ti dva ho nepoznali.
"Jsi zde cizí, muži? Nezdržoval jsi se v Jeruzalémě? Tvůj zaprášený oděv a opotřebované sandály prozrazují neúnavného poutníka!"
"Tím jsem. Přicházím z velmi daleka..."
"Pak budeš unavený. Máš ještě dlouhou cestu?"
"Velmi dlouhou. Je ještě delší než ta, kterou už mám za sebou!" "Musíš uzavřít obchody? Odebereš se na trhy?"

"Musím získat velký počet stád pro nejmocnějšího ze všech pánů. Musím projít celým světem, abych vyvolil ovce a beránky, a musím jít také k divokým stádům, která, až jednou zkrotnou, budou lepší než ta, která nyní nejsou divoká."


"Obtížná práce. A ty jsi šel dál a nezdržel ses v Jeruzalémě?"
"Proč se na to ptáte?"
"Protože jsi zřejmě jediný, kdo neví, co se v těchto dnech přihodilo."
"Co se přihodilo?"
"Ty přicházíš z daleka, a proto to asi nevíš. Ale tvůj přízvuk je galilejský. Pak bys měl, jsi-li obřezaný, vlastně vědět, i když stojíš ve službách cizího krále, nebo jestli jsi synem vystěhovaných Galilejců, že před třemi roky povstal v naší vlasti velký prorok jménem Ježíš z Nazareta, mocný slovy i skutky před Bohem a lidmi, který procházel celou zemí a kázal. Nazýval se Mesiášem. Jeho slova a skutky byly skutečně Božího Syna, jak se sám nazýval. Ano, skutečně Syna Božího. Všechno přicházelo z nebe... Nyní víš, proč... Ale jsi obřezaný?"
"Jsem prvorozený a Pánu svatý."
"Pak znáš naše náboženství?"
"Žádné slovo mi není neznámé. Znám předpisy a zvyky. Halacha, Midraš a Hagada mi jsou běžné jako živly, vzduch, voda, oheň a světlo, první věci, které si žádají rozum, instinkt a potřeby člověka, když opustil mateřské lůno."
"Pak tedy víš, že byl Izraeli přislíben Mesiáš, který jako mocný král sjednotí Izrael. Tak to ale nebylo..."
Jak tedy?"
"On neusiloval o světskou moc, ale nazýval se králem věčného a duchovního království. On nesjednotil Izrael, ale rozpoltil, neboť nyní je rozdělený na ty, kteří v něho věří, a na ty, kteří ho nazývají zločincem. On vskutku nemá povahu na krále, neboť on chtěl jen mírnost a odpuštění. A jak se má s takovými zbraněmi podmanit a vítězit?"
"A potom?"
"Nu, pak ho velekněží a nejstarší lidu Izraele zajali a odsoudili k smrti... přestože ho obvinili ze zločinů, které doopravdy nevykonal. jeho jediná vina byla, že byl příliš dobrý a příliš přísný..."
"Jak mohl být jedno i druhé?"
"On to mohl, neboť byl moc přísný, když říkal představeným Izraele pravdu, a příliš dobrý, aby je zázrakem zničil a své nespravedlivé nepřátele rozdrtil."
"Byl tak přísný jako Křtitel?"
"Nu... to bych neřekl. Jeho tvrdé výtky, zvláště v poslední době, platily učitelům Písma a farizeům a vyhrožoval těm od chrámu jako poznamenaným Božím hněvem. Ale když se obrátil hříšník: a on viděl, že má v srdci pravou lítost, neboť tu mohl Nazaretský lépe v srdcích číst než učitelé Písma ve svých textech
- pak byl víc dobrotivý než matka."
"A Řím dovolil, aby byl usmrcen nevinný?"
"Pilát ho odsoudil... Ale nechtěl, a nazval ho spravedlivým. Ale vyhrožovali mu, že na něho budou žalovat u Césara, a on dostal strach. Byl tedy odsouzen k smrti na kříži a musel zemřít. A tato smrt, spolu se strachem před Veleradou, nám velmi vzala odvahu. Neboť já jsem Kleofáš, syn Kleofáše, a tento je Šimon. Oba jsme z Emauz a příbuzní, neboť já jsem muž jeho nejstarší dcery, a my jsme byli prorokovi učedníci."
"A nyní už jimi nejste?"
"Doufali jsme, že je to on, kdo osvobodí Izrael, a také, že jeho slova budou potvrzena zázrakem. Místo toho..."
.
"Copak říkal?"
"Už jsme ti to říkali: "Já jsem přišel do království Davida. Já jsem Král pokoje" a tak dále. Také říkal: "Pojďte do království," a pak nám žádné království nedal. A říkal: "Třetího dne vstanu z mrtvých."
Dnes je to právě třetí den, co umřel. Vlastně už minul, neboť devátá hodina už uplynula, a on nevstal. Některé ženy a stráže sice tvrdí, že vstal z mrtvých. Ale my jsme ho neviděli. A nyní říkají stráže, že si to jen vymysleli, aby zatajili krádež mrtvého těla učedníky Nazaretského. Zrovna učedníci...! My jsme ho všichni ze strachu nechali v nesnázích, když ještě žil... a jistě bychom ho neukradli nyní, kdy je mrtvý. A ženy?.. Kdo už věří ženám?! Právě jsme o tom mluvili. A rádi bychom věděli, jestli mínil, že vstane jen jeho duch, nyní už zase božský, nebo také tělo. Ženy ještě tvrdí, že jim andělé řekli - neboť prý po zemětřesení viděli také anděly, a je to
možné, neboť už v pátek se zjevovali spravedliví mimo jejich hroby - že se podobá někomu, kdo nikdy neumřel. A tak se zdá, že ho ženy skutečně viděly. Ale dva z nás, dva představení, kteří šli ke hrobu, našli tento sice prázdný, jak řekly ženy, ale jeho samotného neviděli ani tam, ani nikde jinde. Jsme velmi smutní, neboť nevíme, co si máme myslet."

"Ó, jak jste pošetilí a těžkopádní! A jak dlouho potřebujete, abyste uvěřili slovům proroků. Nebylo už všechno napsáno? Izrael se dopustil omylu, že špatně vyložil Kristovo království. Proto mu nevěřili. Proto se ho báli. A proto nyní máte pochybnosti. Nahoře a dole, v chrámu a ve vesnicích, všude očekávali krále v lidském smyslu. Ale znovuvybudování království Izraele nebylo v Božích myšlenkách omezené v čase, prostoru a prostředku, jako u vás.
Ne v čase: Každé království, i to nejmocnější, není věčné. Vzpomeňte si na mocné faraóny, kteří za doby Mojžíšovy utlačovali Hebrejce. Kolik dynastií následovalo za sebou, a z těch všech zůstaly jen bezduché mumie v nitru tajuplných hrobů! A jedna vzpomínka, jestli vůbec, zůstala jejich moc, která trvala hodinu nebo ještě méně, srovnáme-li tato století s věčností. Toto království však je věčné.
Ne v prostoru: Bylo nazýváno: království Izrael; neboť z Izraele vyšel kmen lidského pokolení, v Izraeli takřka leží Boží sémě, a když se řekne Izrael, znamená to: království Bohem stvořených. Ale říše Krále a Mesiáše se neomezuje jen na malý prostor Palestiny, ale rozpíná se od severu k jihu, od východu na západ, všude tam, kde je bytost, která má ve svém těle duši, tedy, kde je člověk. Jak by byl mohl sám jeden jediný sjednotit všechny národy, které jsou vůči sobě nepřátelského smýšlení, a utvořit jedno jediné království, bez prolití proudů krve a podrobení všech pomocí ozbrojených a krutého utlačování? Jak by pak mohl být Králem pokoje, o kterém mluví proroci?

Ne v prostředku: Říkal jsem, že prostředek člověka je utlačování. Nadpřirozený prostředek je láska. Ten první je vždy omezený, neboť národy povstávají proti utlačovatelům; ten druhý je neomezený, neboť láska je milována, nebo, není-li milována, je posmívána. Protože ale je něčím duchovním, nemůže být nikdy přímo napadena. A Bůh, Nekonečný, chce použít prostředky, které jsou takové jako on. On chce to, co není konečné, protože to je věčné: Ducha; to, co náleží Duchu; to, co vede k Duchu. Toto byl omyl: že se ustanovila mesiánská idea, která, co se týká prostředku a způsobu, byla falešná.
Které je nejvyšší království? Boží království, že ano? A tento Obdivuhodný, tento Emanuel, tento Svatý, tento vznešený potomek, tento Silný, tento Otec budoucích věků, tento Kníže pokoje, tento Bůh podobný tomu, od kterého přichází - neboť tak to stojí psáno, a toto všechno je Mesiáš - nebude jeho království podobné království toho, který ho zplodil? Ano, tak tomu bude. Zcela duchovní a věčné království, neposkvrněné loupeží a krví, které nezná žádnou zradu a žádné násilí. jeho království! Království, které poskytne věčnou dobrotu také ubohým lidem, aby udělil jeho Slovu čest a radost.
Neříkal už David, že tomuto mocnému Králi bude všechno jako podnož položeno k nohám? Není u Izaiáše napsáno celé jeho umučení, a nevypočítává David takřka také jeho muka? A není napsáno, že je Spasitelem a Zachráncem, který svou obětí spasí hříšného člověka? A není přesně uvedeno - a Jonáš je ono znamení - že ho nenasytné útroby země na tři dny pohltí, a potom vyvrhnou, jako velryba proroka? A nestojí o něm napsáno: "Můj chrám, tedy mé tělo, bude tři dny po tom, co byl zničen, mnou (tedy Bohem) zase vybudován?" Co jste mysleli? Že nějakým kouzlem zase vybuduje zdi chrámu? Ne. Ne zdi, ale sám sebe. A jen Bůh dokázal vstát z mrtvých vlastní silou. On vybudoval pravý chrám: tělo Beránka,
který byl obětován - tak, jak to Mojžíš nařídil a prorokoval - aby připravil "přechod" lidí, kteří byli dětmi Božími a otroky satana, od smrti k životu, od otroctví ke svobodě.


Vy se ptáte, jak vstal z mrtvých? Odpovídám: On vstal se svým pravým tělem a Božským Duchem, který v Něm přebývá, tak jako v každém smrtelném těle je duše, která v něm bydlí, královnou srdce. Tak vstal, když všechno vytrpěl, aby za všechno činil pokání; aby napravil první hřích a nesčetné hříchy, které jsou každodenně lidmi páchány. On vstal z mrtvých, jak to bylo pod rouškou proroctví předpověděno. Narodil se, když přišel jeho čas
-
vzpomeňte na Daniela - a v předem ustanovený čas byl obětován. Slyšte a myslete na to, neboť v předpovězený čas jeho smrti bude zničeno bohovražedné město.
Radím vám: čtěte proroky srdcem, a ne pyšným rozumem, od začátku knihy až po slova obětovaného Slova. Myslete na Předchůdce, který ho nazval Beránkem, a vzpomeňte si, jaký byl osud symbolického, mojžíšského beránka. Jeho krví byli zachráněni prvorození Izraele. Touto krví budou spaseni prvorození Boží, tedy ti, kteří se svou dobrou vůlí zasvětili Pánu. Vzpomeňte si na Davidův mesiánský žalm a na mesiánského proroka Izaiáše a pochopte je. Myslete na Daniela. Pozvedněte vaši paměť z prachu do nebeské modři a zpřítomněte si každé slovo o království Božího Svatého, a pochopíte, že vám nemohlo být dáno žádné jiné silnější znamení, než toto vítězství nad smrtí, toto samo sebou způsobené Zmrtvýchvstání. Myslete na to, jak neslučitelné s jeho milosrdenstvím a jeho posláním by bylo potrestání těch z kříže, kteří ho takto vyvýšili. On stále ještě byl Spasitelem, také jako posmívaný a na dřevo přibitý Ukřižovaný! Údy byly ukřižovány, avšak duch a vůle byly svobodné. A s těmito ještě chtěl počkat, aby dal hříšníkům čas, aby uvěřili a svolávali na sebe jeho krev, ne za rouhavého křiku vůči Bohu, ale se zkroušenými vzdechy.
Nyní vstal z mrtvých. Všechno je dokonáno. Slavný byl před svým vtělením. Třikrát slavný je nyní, když se tolik let ponižoval v těle a pak obětoval sám sebe v dokonalé poslušnosti svou smrtí na kříži, aby splnil vůli Boží. Nadmíru slavnostně vystoupí nyní s oslaveným tělem na nebesa a vejde do věčné slávy. Toto bude začátek království, jehož smysl Izrael nepochopil. A k tomuto království volá důrazněji než kdy jindy s jeho celou láskou a autoritou všechny národy světa. Ti všichni, jak to viděli spravedliví Izraele a proroci předpověděli, všechny národy přijdou ke svému Spasiteli. A nebudou už žádní Židé nebo Římané, Skytové nebo Afričané, Iberijci nebo Keltové, Egypťané nebo Frygijci. Ti z protější strany Eufratu se spojí s prameny věčné řeky. Severské národy přijdou k jeho království po boku Numidijců; rasy a řeči, mravy a barva pleti už nebudou hrát žádnou úlohu. Bude jeden jediný, bezpočetný, zářící, čistý národ, jedna jediná řeč, jedna jediná láska. Bude to království Boží, nebeské království, a věčný Vládce, zmrtvýchvstalý Obětovaný a jeho věčný lid, v něho věřící. Věřte tedy, abyste k tomuto lidu náleželi!
Zde už jsou Emauzy, přátelé. Půjdu dále. Poutníku, který má ještě dlouhou cestu před sebou, není dovolen žádný pobyt."


"Pane, ty jsi učenější než nějaký rabi. Kdyby on nebyl mrtvý, mysleli bychom, že k nám mluvil on. Chtěli bychom od tebe ještě vědět jiné a podrobnější pravdy; neboť nyní už nechápeme slova knihy, protože jsme stádo bez pastýře a jsme zneklidněni nenávistí Izraele. Chceš, abychom šli s tebou? Mohl bys nás nadále poučovat a tak dokončit dílo Mistra, který nám byl vzat."
"Tak dlouho jste ho měli u vás a nestačilo vám to, abyste se zdokonalili: Není toto zde synagoga? Ano. Jsem Kleofáš, syn představeného synagogy - Kleofáše, který zemřel v radosti, že se seznámil s Mesiášem."
"A stále ještě tvou víru kalí pochybnosti? Ale není to vaše vina. Po krvi je ještě zapotřebí ohně. Pak uvěříte, neboť pochopíte. Buďte zdrávi! "
„Ó Pane, už se schyluje k večeru a slunce brzy zapadne. Ty jsi unavený a žíznivý. Vejdi dovnitř. Zůstaň u nás. Budeš nám mluvit o Bohu, zatímco budeme sdílet chléb a sůl.“
Ježíš vchází dovnitř a je obsloužen s obvyklou hebrejskou pohostinností. Přinášejí mu nápoje a vodu pro znavené nohy. Pak usedají ke stolu a oba ho prosí, aby požehnal jídlo. Ježíš vstal a drží chléb na plochých rukou, zvedá oči k červánkům večerního nebe, děkuje za pokrmy a usedá. Láme chléb a sdílí jej se svými hostiteli. A když toto činí, dává poznat, kdo je: Zmrtvýchvstalý.
Není to jen zářící Zmrtvýchvstalý, jak se zjevil těm, kteří mu jsou blízcí. Ale je to Ježíš plný majestátu, a rány na úzkých rukou jsou zřetelně vidět: červené růže na slonovinové pleti. Velmi živý Ježíš ve svém obnoveném těle. Ale také Bůh v moci jeho pohledu a jeho zjevu.Oba ho poznávají a padají na kolena… A když se odvážili zase vzhlédnout, zůstal z něho jen rozlámaný chléb. Berou jej a líbají. Každý si bere svůj díl a pokládá jej, zabalený do plátěného šátečku jako relikvii, na prsa.
Pláčou a říkají: „On to byl!“ A my jsme ho nepoznali! A přece nehořelo také tobě srdce v prsou, když k nám mluvil a vykládal Písmo?


“Ano. A nyní si myslím, že ho vidím v novém světle. Ve světle, které přichází z nebe, v Božím světle. A vidím, že on je Spasitel.“
“Pojďme. Ó, kéž by se byl můj starý otec ještě dožil této hodiny!“
Nemluv tak. Jemu bylo dáno víc než nám. Duch spravedlivého Kleofáše viděl, jak se Boží syn vrací do nebe, bez závoje, který ho zahalil ze soucitu s naší lidskou slabostí. Pojďme! Pojďme! Přijdeme tam uprostřed noci. Ale bude-li on chtít, nalezneme cestu, jak se dostat do města. On, který otevřel brány smrti, může stejně tak otevřít brány městských hradeb. Pojďme!
A v purpurovém soumraku se spěšně vydávají na cestu do Jeruzaléma.

Články na podobné téma:
Maria Valtorta - Ráno zmrtvýchvstání
Terezie z Avily - Hrad v nitru
Světec
Poušť uprostřed města
Poutník a jeho cesta pronášení svatých jmen
Poutník a jeho cesta pronášení svatých jmen II
Poselství
Bibličtí proroci jako investigativní novináři
Kletby v žalmech
Mystika absolutního Boha
Bat-šeba, sex a Bůh
O spřádání v modlitbě i ve škole
Celník a farizeus
Hříšnice
Spusťte malé laviny
Cit pro zachvívání našich bližních
Naděje narození brutálně zničena
Nacházet Boha ve všem
The Mystical Core of Organized Religion
Is the Golden Rule a Vaisnava Principle?
At the Heart of World Monotheism
Bh. Thakur - Non-Sectarian Vaisnava-Dharma
From Moses to Mahaprabhu
To Love God
The Bhagavata
Encounters with angels

nahoru


Zpátky na Novinky