Tomášův návrat

Maria Valtorta


 
Z knihy Bohočlověk, Kniha XII. - Oslavení

"Proč stále ještě chcete být tělo a ne duch a jen s tímto vidět, chápat, soudit a jednat? Cožpak neshořelo v ohni bolestí staré já a nepovstalo k novému životu nové já?"

Kapitola 690

TOMÁŠŮV NÁVRAT

Tento ubohý hlt vody, jen kapka do ohně horečky a na sucho krveprázdných žil, přijatý z lásky k jedné duši, která musela být přesvědčena, aby se dostala k pravdě, tato voda, kterou jsem mohl polknout jen s velkou námahou - neboť mne hrozné rány bičování tak rozervaly, že jsem nemohl ani dobře dýchat, ani polykat - mi poskytla jen nadpřirozené osvěžení. Pro tělo to nebylo nic, neřku-li utrpení... Pro moji tehdejší žízeň by bývalo zapotřebí proudů... A nemohl jsem pít pro velké bolesti srdce. Ty znáš tento druh bolesti... Proudů by bývalo zapotřebí... a nedali mi je. Ani bych je nebyl mohl přijmout kvůli přibývající dušnosti. Ale jaká by to byla útěcha pro mé srdce, kdyby mi je byli nabídli. Já jsem umřel na lásku. Na odepřenou lásku. Soucit je láska. A v Izraeli neměl nikdo soucit.
Když tedy vy dobří uvažujete o tomto "hltu", když jej vy skeptici rozebíráte, pak mu dejte správné jméno: "soucit", ne nápoj. Aniž by to byla lež, může se tedy říci, že "jsem od večeře už neměl žádnou útěchu". Z celého davu lidí, který mne obklopoval, mi ani jeden neposkytnul útěchu, neboť jsem nepřijal omamující víno. Obdržel jsem jen ocet a posměch, zradu a rány, jinak nic.

Kapitola 691

JEŽÍŠ SE ZJEVUJE APOŠTOLŮM S TOMÁŠEM

Dal jsem vám plnou moc odpouštět hříchy. Ale co člověk nemá, nemůže dávat. Proto musíte být přesvědčeni, že tuto moc mám dokonale a vykonávám ji za vás, kteří musíte být dokonale čistí, abyste mohli očistit hříchem poskvrněné, kteří k vám přijdou. Jak by mohl někdo soudit jiného, když má trám ve svých očích a tíhu pekla ve svém srdci? Jak by mohl říci: "Rozhřešuji tě ve jménu Božím," když kvůli jeho hříchům Bůh s ním není?
Přátelé, myslete na svou kněžskou důstojnost. Dosud jsem byl mezi lidmi, abych soudil a odpouštěl. Nyní jdu k Otci. Vracím se do svého království. Ale moc, abych soudil, mi není odebrána. Naopak, je zcela v mých rukách, neboť Otec mi ji předal. Hrozný soud. Neboť ten přijde, když už lidé nebudou mít možnost dosáhnout odpuštění skrze léta pokání na zemi. Duše každého tvora se objeví přede mnou, když v pozemské smrti zanechá tělo jako bezcennou schránku. A tu ji budu soudit poprvé. Potom se lidstvo na příkaz nebe a znovu oděno svým tělem objeví podruhé přede mnou a bude rozděleno na dvě části. Ovce přijdou k jejich Pastýři, divocí kozli k jejich katu. Ale kolik lidí by mohlo přijít k jejich Pastýři, kdyby po křestní lázni už neměli nikoho, kdo by jim v mém jménu odpustil?
A proto ustanovuji kněze. Aby byli zachráněni ti, kteří jsou vykoupeni mou krví. Má krev zachraňuje. Ale lidé neustále upadají do smrti, upadají zpět do smrti. Je zapotřebí někoho, kdo má moc, aby je stále znovu omýval mou krví, sedmdesátkrát a sedmdesátkrát sedmkrát, aby nepropadli smrti. Toto budete konat vy a vaši nástupci. Proto vás rozhřešuji od všech vašich hříchů; neboť vy musíte být schopni vidět, a hřích oslepuje, protože ubírá duchu světlo, které je Bůh; neboť vy musíte být schopni chápat, a vina činí pošetilým, protože bere duchu inteligenci, kterou je Bůh; neboť vy máte za úkol očišťovat, a hřích poskvrňuje, protože bere duši čistotu, kterou je Bůh.
Vysoký je váš úřad v mém jménu soudit a rozhřešovat. Když budete pro sebe obětovat chléb a víno a proměňovat je v mé tělo a krev, vykonáte velké, nadpřirozeně velké a vznešené dílo. A abyste je vykonávali důstojně, musíte být čistí, neboť se dotýkáte toho, který je čistý, a sytíte se tělem Boha. Musíte být čistého srdce, čistého ducha a čistého těla, a musíte mít čisté rty, neboť Eucharistii musíte milovat srdcem, a vedle této nebeské lásky nesmí být žádná světská láska, která by byla svatokrádeží. Musíte být čistého ducha, neboť musíte věřit v toto mysterium lásky a pochopit je. Nečisté myšlenky ubíjejí víru a intelekt; věda světa zůstává, ale Boží moudrost ve vás umře. Musíte mít čisté tělo, neboť do vás sestoupí Slovo, jako kdysi skrze lásku sestoupilo do Mariina lůna.
Pro to, jaké musí být tělo, které přijme vtělené Slovo, máte živý příklad. Je to žena bez dědičného hříchu a bez osobního hříchu, která mne nosila. Hleďte, jak čistý je vrchol Hermonu, který ještě zahaluje závoj zimního sněhu. Z Olivové hory se podobá okvětním lístkům lilií nebo mořské pěně a jako oběť se zvedá k bílým oblakům, které unáší dubnový vítr po azurově modrém nebi. Pozorujte lilii, která otevírá svůj květ k voňavému úsměvu. A přece se ani jedna ani druhá čistota nepodobá čistotě lůna, které bylo mým mateřským lůnem. Větry přivanuly prach na sníh vrcholu a na hedvábný květ. Je tak jemný, že jej lidské oko nevidí, ale je zde a kalí čistotu. Ba ještě víc: Pozorujte nejčistší perlu, zrozenou ve škebli a vyrvanou moři, aby zdobila žezlo krále. Je dokonalá ve svém lesku, který nebyl znesvěcen dotekem žádného těla, který vznikl v perleťové dutině ústřice, samotné v tekutém safíru hlubin. A přece je tato perla méně čistá než lůno, které mě nosilo. V jejím nitru je zrnko písku, malinké, ale přece pozemské zrníčko. V ní, v perle moře, není nejmenší zrníčko hříchu, ani odlesk hříchu. Ona je perlou, která se narodila v oceánu Trojice, aby přinesla do světa druhou osobu, a dokonale a pevně uzavírá své vnitřní jádro, které není semenem pozemské rozkoše, ale jiskrou Boží lásky. Jiskrou, která v ní nalezla své uspokojení a tvořila vír božského meteoru, který nyní volá a přitahuje děti Boží: mne, Krista, hvězdu jitřní. Tuto neposkvrněnou čistotu vám dávám jako příklad.
Ale když potom, jako vinaři u sudu, ponoříte vaše ruce do moře mé krve a budete z něho čerpat, abyste vyprali zničené oděvy ubohých hříšníků, musíte být nejen čistí, ale dokonalí, abyste se neposkvrnili ještě větším hříchem, nebo dokonce vícero hříchy tím, že se svatokrádežně dotýkáte a proléváte Krev Boha, nebo hřešíte proti lásce a spravedlnosti tím, že obojí odepřete nebo poskytnete jen s velkou přísností, která neodpovídá způsobu Krista. Neboť on byl dobrý k těm, kdo páchali zlo, aby je přitáhl na své srdce, a třikrát dobrý ke slabým, aby je posilnil v důvěře. Vy byste takovou přísnost neměli provádět třikrát nehodně proti mé vůli, mému učení a mé spravedlnosti. Jak může někdo jednat tak přísně s ovcemi, když sám je modloslužebným pastýřem?
Ó, moji vyvolení, moji přátelé, které posílám na cesty světa, aby pokračovali v díle, které jsem započal a které bude trvat, dokud bude trvat čas, myslete na má slova. Říkám vám je, abyste je řekli těm, které posvětíte k té službě, ke které jsem posvětil já vás.
Vidím... hledím do staletí. Doba a nesčetné davy budoucích lidí táhnou před mými zraky... Vidím... katastrofy a války, falešný mír a hrozné vraždění národů, nenávist a krádeže, vášně a pýchu. Občas zelenou oázu: dobu návratu ke kříži. Jako obelisk, který ukazuje na čistý pramen v suchém písku pouště, tak bude vztyčen můj kříž s láskou, když jed zlého způsobil vzteklinu lidí; a okolo kříže, na březích uzdravujících vod, rozkvetou palmy v době dobroty a pokoje na zemi. Jako jeleni a gazely, vlaštovky a holubi přijdou duše k tomuto pokojnému, čerstvému, osvěžujícímu útočišti, aby byli uzdraveni od svých bolestí a znovu mohli doufat. A palmy budou své ratolesti jako kopuli splétat do sebe, aby chránily před bouřemi a slunečním žárem, a hadi a šelmy budou drženy ve vzdálenosti skrze znamení, které žene zlého na útěk. Tak tomu bude, dokud to budou lidé chtít. Vidím... lidi a zase lidi... ženy, kmety, děti, válečníky, učence, doktory, sedláky... Všichni přicházejí, a táhnou kolem s jejich břemenem naděje a utrpení. A vidím mnohé, kteří se potácejí, neboť bolest je příliš velká, a jako první z jejich těžkého břemene, z jejich přetěžkého břemene, ztratili naději, a ta se na zemi roztříštila... A vidím mnohé, kteří se na okraji cesty zhroutili, protože je jiní, kteří jsou silnější, silnější nebo šťastnější, protože jejich břemeno je jen lehké, odstrčí stranou. A vidím mnohé, kteří se od kolemjdoucích cítí opuštěni nebo dokonce pošlapáni, kteří cítí, že umírají a nakonec nenávidí a proklínají.
Ubohé děti! Mezi tyto životem trápené lidi, kteří přejdou nebo padnou, poslala vědomě má láska milosrdné Samaritány, dobré lékaře, světla do noci a hlasy do ticha, aby slabí, kteří se zhroutí, nalezli pomoc, uviděli zase světlo a zaslechli hlas, který říká: "Doufej, neboť nejsi sám. Nad tebou je Bůh. Ježíš je s tebou." Tyto milosrdné pomocníky jsem ustanovil vědomě, aby moje ubohé děti nezemřely v duchu a neztratily vlast otců, ale aby prohlubovaly víru ve mne, v lásku, když v mých služebnících uvidí můj odlesk.

Ale ó bolesti, která necháš ránu mého srdce zase krvácet jako na Golgotě, když byla otevřena! Co vidí mé božské oči? Copak nejsou v kolemjdoucích davech žádní kněží? Krvácí proto mé srdce? Semináře jsou prázdné? Neslyší už tedy srdce moje božské pozvání? Není už lidské srdce schopné ho slyšet? Ne, po všechna staletí budou semináře a v nich levité. Z těch vzejdou kněží, protože mé pozvání nebeským hlasem zasáhne mnohá mladistvá srdce a ona ho uposlechnou. Ale jiné, jiné, jiné hlasy se v mládí a v dospívání přidají a můj hlas v srdcích přehluší. Můj hlas, který po všechna staletí mluví k jeho služebníkům, aby vždycky byli, co vy jste nyní: apoštolové v Kristově škole. Oděv zůstal, ale kněz je mrtvý. U příliš mnohých se toto stane během staletí. Jako zbytečné, temné stíny, nebudou pákou, která pozvedá, nebudou lanem, které táhne, nebudou studnicí, která hasí žízeň, ne pšenicí, která sytí, ne srdcem, na kterém se odpočívá, ne světlo ve tmě, ne hlas, který opakuje, co jim Mistr říká. Pro ubohé lidstvo budou pohoršujícím břemenem, smrtonosným břemenem, příživníky a zkázou. Hrozné! Nejhorší Jidáše budoucnosti budu mít stále znovu mezi mými kněžími!
Přátelé! Já jsem ve slávě, a přesto pláči. Mám soucit s těmito velkým davy lidí, s těmito stády bez pastýřů nebo s příliš málo pastýři. Nekonečný soucit! Nu dobře! Přísahám při mém Božství, já jim dám chléb, vodu, světlo a slova, které jim ti, kteří byli k této službě vyvoleni, nechtějí dát. Po všechna staletí budu opakovat zázrak chleba a ryb. S několika nepovšimnutými rybičkami a skromnými drobky chleba: pokornými dušemi laiků, dám mnohým najíst a oni budou nasyceni, a také ještě zbude něco pro budoucí, neboť "líto je mi lidu" a nechci, aby zahynul.

Požehnaní ti, co si zaslouží takovými být. Požehnaní ne proto, protože jsou takoví, ale protože si to jejich láskou a oběťmi zasloužili. A nejvíc požehnaní ti kněží, kteří dokáží zůstat apoštoly: chlebem, vodou, světlem, hlasem, pokojem a lékem pro mé ubohé děti. V nebi budou zářit zvláštním světlem. To přísahám, já, který jsem pravda.
Pozvedněme se, přátelé, a pojďte se mnou, ať vás ještě jednou naučím se modlit. Modlitba vyživuje síly apoštola, neboť sjednocuje s Bohem."

Články na podobné téma:
Ježíš se zjevuje deseti apoštolům (Maria Valtorta)
Ježíš se zjevuje učedníkům z Emauz (Maria Valtorta)
Maria Valtorta - Ráno zmrtvýchvstání
Terezie z Avily - Hrad v nitru
Světec
Poušť uprostřed města
Poutník a jeho cesta pronášení svatých jmen
Poutník a jeho cesta pronášení svatých jmen II
Poselství
Bibličtí proroci jako investigativní novináři
Kletby v žalmech
Mystika absolutního Boha
Bat-šeba, sex a Bůh
O spřádání v modlitbě i ve škole
Celník a farizeus
Hříšnice
Spusťte malé laviny
Cit pro zachvívání našich bližních
Naděje narození brutálně zničena
Nacházet Boha ve všem
The Mystical Core of Organized Religion
Is the Golden Rule a Vaisnava Principle?
At the Heart of World Monotheism
Bh. Thakur - Non-Sectarian Vaisnava-Dharma
From Moses to Mahaprabhu
To Love God
The Bhagavata
Encounters with angels

nahoru


Zpátky na Novinky