Velikonoční modlitba

"Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly."
(Izajáš 40:28-31)

Dnešní velikonoční oslavy nepřipomínají drama, které se odehrávalo před více než dvěma tisíci lety na Golgotě, a už vůbec nedokážou naznačit, jaký psychothriller se před touto událostí odvíjel v Ježíšově hlavě. On, který znal minulost, přítomnost i budoucnost, viděl sám sebe a svou blížící se cestu. Byla provázena a zakončena strašným utrpením, jež se násobilo s tím, jak na sebe vzal hříchy všech, kteří ho následovali svým životem. Prosil, aby od něho byl odňat tento kalich, je-li to možné. Tak strašná byla vize toho, který se nikdy ničeho nebál. V okamžiku, kdy viděl, jak ho opouštějí jeho nejbližší, svěřil svůj osud Bohu. V té chvíli nemohl najít žádnou hmotnou útěchu, ale dokázal věci vidět duchovním pohledem, jenž překračuje smrt a vnímá ji jen jako bránu k naší věčnosti - věčnosti, která je již teď s námi nedílně spojená, jen ji nevidíme a zapomínáme na ni. Před Golgotou se začalo odhalovat, co je vlastně víra. Víra může být sotva nějaké chvástání Boží vyvoleností a úzkoprsé spoléhání se na ochranu našeho těla, poskytnutou odněkud shůry. Smrt těla je v každém případě nevyhnutelná a její příchod o něco dřív ztrácí ve světle našeho věčného života svou děsivost. Víra je spíše věrností pravdě - pravdě o nás jako duchovní osobnosti, o Bohu a našem věčném vztahu. Ježíš jistě nemohl věřit svým následovníkům, kteří od něho utíkali, ale zůstal jim věrný, nezavrhl je. Viděl, že nic nekončí. Podobně šli do extrému vězni v koncentračních táborech, když napsali na zeď: "Věřím v Boha, třebaže mlčí." A tak i my, když zažíváme své soukromé Golgoty, sotva můžeme spoléhat na to, že budeme druhými milováni tak, jak je milujeme, že mnohá hmotná trápení za nás Pán brzy změní ve štěstí, nebo že budeme vždy cítit lásku v sobě a v druhých. Naším věčným kreditem ale může být, že Pánu a našim bližním zůstaneme věrni, byť by naše věrnost byla provázena mnoha pády. Jsme jen malé dítě, které se učí chodit ve věčnosti. A naše víra, věrnost, je nedílnou součástí lásky, jež Ježíš Kristus svým životem do poslední chvíle zvěstoval. Proto se skromně modlím, abychom viděli věčnost a zůstali věrni.

Little John

nahoru


Zpátky na Novinky