Náboženství na ústupu, víra na vzestupu

Převzato z: www.osud.cz

Ve dvanácti zemích Evropské unie se při příležitosti Světových dnů mládeže zjišťoval vztah mladých Evropanů ve věku 18-29 k víře a náboženství obecně. Odklonem od církví roste přirozený zájem o Boha, peklo a posmrtný život.
V co věří dnešní mladí Evropané ? Většina anket, jež sledovaly postoje mladých lidí v Evropě od sedmdesátých let dvacátého století, zachycovala rostoucí ztrátu zájmu o náboženství obecně. Novější průzkumy z roku 1999 však přinesly překvapivý odklon od tohoto trendu mezi 18 až 29 letými. Během průzkumů mezi mladými lidmi v Evropě se v rozmezí dvaceti let (1981, 1990, 1999) prokázalo ustálené či spíše mírně narůstající náboženské cítění v závislosti na té či které zemi. Vedle odklonu od náboženství obecně byly zjištěny dvě novinky: Posílení víry u těch mladých, kteří se označují za křesťany, a prohloubení vztahu k víře u těch, jež se označili za "nevěřící". Tyto výsledky byly analyzovány ve Francii Yvesem Lambertem (členem francouzské akademie věd CNRS a Skupiny sociologie náboženství a laicity GSRL), a posléze publikovány v letošním (2002) červencovém/srpnovém vydání časopisu Futuribles.

CO JE MODERNÍ
Až na dvě výjimky - Portugalsko a Rakousko - prohlašovaná "příslušnost" mladých k náboženství poklesla v devíti zemích, které patřily k CEE v roce 1981, a u nichž tedy bylo možné sledovat vývoj až do roku 1999. Ve Francii se v roce 1981 hlásilo k nějakému náboženství 56 % mladých ve věku od 18 do 29 let. Dnes tento počet klesl na méně než polovinu (47 %).
Ještě markantnější pokles byl zaznamenán v Nizozemí (30 % proti 52 % před dvaceti lety) a také v katolických zemích jako Špaňelsko nebo Itálie. Poklesu se ale nevyhnuly ani tradičně protestantské země jako Švédsko, Dánsko, stejně jako Velká Británie nebo Německo. V celkovém měřítku v devíti z dvanácti studovaných zemí vzrostl poměr "nevěřících" z 22 % v roce 1981 na 32 % v roce 1999. V jazyce sociologů pak můžeme konstatovat, že mezi mladými dochází k "odchodu od náboženství". To však nic nemění na tom, že člověk může věřit v Boha, nebo v Ďábla, aniž by se nutně hlásil k nějakému náboženství. Nejlépe tuto situaci mezi mladými popisuje slavný princip "croyance sans appartenance" zavedený britskou socioložkou Grace Davie, který je typický pro moderní pojetí náboženství. V řeči čísel pak v zemích bývaleho CEE vzrostla víra v Boha v letech 1981-1999 v kategorii mladých "bez vyznání" z 20 % na 29 %, a víra v "posmrtný život" z 19 % na 28 %.

POSMRTNÝ ŽIVOT
Mezi mladými ve věku od 18 do 29 lze vysledovat, že víra v Boha mírně roste ve Francii (47 % v roce 1999 oproti 44 % v roce 1981), v Itálii (87 % proti 75 %), v Portugalsku, v Dánsku a ve Švédsku, a nedosahuje 50 % v severských zemích, Holandsku a Francii. Nyní se pozastavme nad pozoruhodnými změnami, které se týkají postoje mladých k posmrtnému životu. Ve Francii přiznává 42 % mladých ve věku od 18 do 24 let, že věří v existenci "života po smrti". Před dvaceti lety však takto odpovědělo pouze 30 % dotázaných. Toto navýšení lze vysledovat téměř ve všech zemích, předvším v Belgii, Nizozemí a Německu. V devíti evropských zemích, ve kterých výzkum probíhal v roce 1981, věřilo v posmrtný život 38 % mladých, zatímco v roce 1999 se tento poměr zvýšil na 44 %. Další nárůst můžeme sledovat v otázce víry v peklo, v které věří jeden mladý Evropan ze čtyř, a v nebe a v reinkarnaci, v které v roce 1999 věřilo 22 % dotázaných. O důvodech, které k těmto jevům vedou, se můžeme jen dohadovat.

Ve vysvětlování je Yves Lambert, vědec, který analyzoval výsledky francouzských výzkumů, velmi opatrný: "Lidé příliš uspěchali své osobní radosti a úspěchy na zemi, a pak se jim jen těžko smiřuje s tím, že to vše se smrtí skončí." Krom jiného se mladí začínají zajímat o "posmrtný život" v souvislosti se současným "rozčarováním nad světem", nejistotami spjatými s ekonomickými krizemi, s obavami o obživu, s hrozbami terorismu a ekologické nerovnováhy.
Jinak řečeno, souhrnem výsledků od roku 1981 do roku 1999 můžeme usuzovat, že mladí lidé se vrací k otázkám náboženského charakteru. Nic však nenasvědčuje tomu, že by v souvislosti s tím vstupovali do církví či náboženských uskupení. Pozorovatelé v tom však vidí první skryté náznaky srovnání pomyslných "misek vah", kterému předcházel radikální odklon od náboženství v 60. letech dvacátého století.
Henri Tincq

Tři vlny průzkumů během dvaceti let
Čísla popisující postoje mladých ve věku od 18 do 29 let k otázkám náboženství byla shromážděna ve třech vlnách průzkumů hodnot Evropanů v letech 1981, 1990 a 1999. Opírají se o šetření úřadů v každé západoevropské zemi, a od roku 1990 také v zemích východní Evropy. Ve Francii výzkum zajišťuje skupina vědců z ARVAL (Sdružení pro výzkum hodnot). Jedná se o evropský program, který je řízen universitním výborem vedeným profesorem Loekem Halmanem a Tilburgskou universitou (Nizozemí). Tyto studie vešly ve známost ve Francii poprvé, a to v knize "Les Valeurs des Français" pod vedením Pierra Bréchona ve vydavatelství Armand Colin (Le Monde z 16. listopadu 2000). Výsledky týkající se náboženského chování mladých vyšly v Evropských zemích poprvé ve Francii.

Zdroj: převzato z {Neviditelného psa},
vyšlo 23. července v Le Monde, přeložil Martin Ondreját http://www.lemonde.fr/article/0,5987,3222--285532-,00.html
------------------------------------

Lidé se k církvím příliš nehlásí

Podle nedávno zveřejněných výsledků loňského censu se v Česku k některé z registrovaných církví a náboženských společností hlásí celkem třetina obyvatelstva. Tradičně nejsilnější je přitom katolická církev, k níž se přihlásilo 2 740 780 lidí (26,8% obyvatelstva). Druhá nejpočetnější je Českobratrská církev evangelická se 117 212 věřícími (1,1%) a třetí Církev československá husitská s jedním procentem občanů. Oproti sčítání z roku 1991, kdy se k některé z církví přihlásilo 43,9 % populace, tak počet "tradičních věřících" klesl o milion lidí. (Mimochodem: v roce 1950 se k některému ze zavedených vyznání přihlásilo 93,9% obyvatelstva.)

Podle výsledků mezinárodního šetření ISSP provedeného v roce 1999 patří Česko (spolu s bývalou NDR, Nizozemskem a Velkou Británií) do skupiny zemí s nejmenším vlivem tradičního náboženství a malou důvěrou v církve. Výzkumníci však zároveň upozorňují, že z toho nelze vyvodit, že by Češi byli národem zcela nenáboženským. Podle průzkumu totiž pouze jeden člověk ze sta odmítá existenci jakýchkoli nadpřirozených sil a jevů. "Vlažný přístup ke křesťanství neznamená, že by Češi odmítalo duchovno jako celek," říká k výsledkům mezinárodní studie ISSP socioložka Dana Hamplová. S tím souhlasí i analytik agentury SC&C Jan Sposuta: "Na úkor tradiční křesťanské víry získává příznivce spíše víra v existenci neosobní nadpřirozené síly nebo ducha. Vedle této nové religiozity se čistý ateismus stává výrazně menšinovou pozicí. Mluvit o ateizaci společnosti, jak to dnes média hojně činí, je prostě nepřesné."

Zdroj: Josef Greš, časopis Respekt, č.31/2002
15.08.2002

nahoru