Vrať se na Zem a najdeš bránu i klíč

14.7.2003 - Zrcadla - Autor: Mario
Převzato z www.sweb.cz/tirusabai

DRUHÝ DOPIS NA CESTU

Milý příteli,
píšeš mi, že ti připadá snadnější hledat odpovědi v knihách, než v sobě sama. Všiml sis, jak často se bezmezně věří knihám?
Chtěl bych ti napsat o jedné takové knize - údajném poselství obyvatel vzdálených planet. Na zadní obálce je jakési autorovo odůvodnění, proč kniha vůbec vznikla a proč ji číst. Je tam zhruba toto:
"Jestliže si dokážeme vzpomenout, že jsme členy Světelné rodiny, že máme dávné předky, které sdílíme s celým vesmírem kolem nás, staneme se "posly úsvitu" a budeme vědomě vytvářet novou realitu, novou Zemi."
Zní to pěkně, co říkáš? Kdo by se nechtěl stát "poslem úsvitu" - i když netuší, co to je a co to obnáší.
K čemu je lidem vzpomínání na nějakou abstraktní "Světelnou rodinu", kterou neznají, když si nedokážou uspořádat vztahy se svojí vlastní rodinou, kterou znají, se svým nejbližším okolím, s lidmi jiné rasy, jiného společenského postavení, jiné národnosti? Proč autor (nebo mimozemšťané? - sami stejně krátkozrací?!) neapeluje na tyto konkrétní a každému známé a ovlivnitelné skutečnosti? Proč se odvolává na nějakou abstraktní a nedosažitelnou Světelnou rodinu? Představ si knihu s tématem:
"Lidé, chovejte se laskavě ke své rodině, ke svým blízkým, tolerujte jiné rasy, jiné národnosti, jiné vyznání. Uvědomte si, že jste všichni bratři a sestry. Buďte lidmi!!!"
Která z těch dvou knih se bude lépe prodávat? Světelná rodina - navíc s příslibem stát se "poslem úsvitu" - tedy něčím nevšedním - nebo kniha druhá, která nabízí pouze stát se "člověkem", obsahující z pohledu jistého typu duchovně hledajících lidí pouze otravná přikázání?
Myslím, že se shodneme, že ta druhá kniha nemá šanci. Co říkáš? Proč asi vznikla ta první kniha?

Jedna otázka vyvolává druhou: co všichni lidé chtějí?
Peníze. Moc. Uznání.
Dost důvodů k napsání knihy o Světelné rodině. Dost důvodů napsat knihu o čemkoliv nevšedním. Dost důvodů napsat takovou knihu, která se bude lépe prodávat.

Ptal jsi se, proč jsou věci skryty. Nejsou skryty. Ale lidé hledají tam, kde nic není. Ve svých tužbách, snech a představách, v knihách. A tak zůstávají věci neviditelné pro ty, kdo hledají peníze, moc, slávu, zábavu, vlastní výjimečnost.

Bůh si nevybírá, ke komu mluvit. Promlouvám ke všem stejně. Avšak ne každý chce naslouchat. Ne každý umí naslouchat. Někdo neslyší vůbec nic. Někdo slyší víc. Ale ne vše se mu zamlouvá. Proto slyší jenom to, co se mu hodí a není schopen (ani nechce) rozeznat, co je čisté a co jsou pouze jeho vlastní přání a představy. Je to klamání sebe sama, jehož důsledkem je klamání ostatních. Hlásaný sebeklam se pak stává měřítkem míry poznání, metou, jejíž dosažení je ostatními důvěřivci považováno za vrchol toho, co je v silách člověka.

Všechno, v čem chce člověk dosáhnout mistrovství, si žádá úsilí a dlouhý čas. Jak to, že právě duchovní proměna člověka je podávána jako ta nejjednodušší věc na světě? Jak to, že dosažení osvícení má být tak snadné?
Není to vůbec snadné.

Ale to chce málokdo slyšet. Člověk chce vynaložit co nejmenší námahu, aniž by se vzdal čehokoli a chce slyšet, že pocit, které prožívá, je tím vrcholem, jehož lze dosáhnout. Nechce slyšet, že to vrchol není, že na vrchol vede ještě dlouhá a obtížná cesta.
A tak tu máme davy domnělých osvícenců, z nichž ti, kteří mají dar výřečnosti, se stávají učiteli. Jejich učení je však v rozporu s jejich životem, s jejich hodnotami.
Pro tyto lidi zůstanou další věci skryty.

Věci se stanou viditelnými těm, kdo se nebojí pravdy. I za cenu toho, že to bude těžké a bolestné. I za cenu toho, že je svět nepozná. Co je pravda? Nic magického. Je to vrozená lidská přirozenost. Kde je tato přirozenost? Je v člověku, v jeho těle. Kde?
V knihách odpověď nehledej, a to z důvodů, které jsem uvedl výše.

Všechny odpovědi jsou v tobě. Bůh je v tobě. Uvnitř a vně. Kudy se vchází do sebe sama? Tvoje tělo je chrám. Každý chrám má vchod. Stejně tak tvoje tělo má vchod. A má i oltář. Někteří chodí za Bohem do chrámu, do kostela. Měli by však vcházet do chrámu svého těla. Ale neví kudy, tak chodí do kostela.
Kde je brána do chrámu těla? Klíčem je svět. Co je svět? Kdo létá ke hvězdám, nepozná svět.

Vrať se na Zem. Nelétej ke hvězdám, neutíkej do snů a najdeš bránu i klíč.

Tvůj M.A.

NALEHKO

Odjíždím na týden pryč. Daleko. Přesto mohu bez přerušení pokračovat ve své cestě proměny.
Nepotřebuji k tomu knihy. Nepotřebuji k tomu meditační koutek, meditační hudbu, meditační podložku, meditační šál ani meditační oděv. Nepotřebuji k tomu vonné tyčinky. Nepotřebuji k tomu horoskop ani tarot. Nepotřebuji k tomu přísun léčiv. Nepotřebuji k tomu hudební nástroje, mandaly ani obrazy. Nepotřebuji k tomu kamínky, křišťál, malu, růženec ani obrázek gurua.
Vším, co potřebujeme, nás Příroda vybavila hned od počátku - při příchodu na tento svět. Vše, co potřebuji, budu mít s sebou. Svou mysl, své tělo, svou vůli. Vše ostatní je nepotřebná zátěž.

Cestuji nalehko.

Články na podobné téma:
Kdo zná cestu?
Proti zobecňování a o zodpovědnosti autorit

nahoru