NEZNÁMÁ EVANGELIA

Petrovo evangelium
(s. 227 - 233)


5.3.1 Úvod

      Text zlomku Petrova evangelia (tzv. Achmímský zlomek) byl nalezen v zimě ruku 1886/87 v egyptském Achmímu (starověká Panopolis) v hrobě jakéhosi mnicha. Zlomek byl částí pergamenového kodexu z 8./9. století (str. 2-10); jeho další části tvořily Apokalypsa Petrova a řecký Henoch. V současné době je zlomek uložen v muzeu v Gíze (El Jizah). Písařské ozdoby na začátku a na konci textu dosvědčují, že ani opisovač už neměl k dispozici úplnou předlohu textu. Roku 1972 uveřejnil R. A. Coles dva papyrové zlomky (P. Oxy. 2949) z 2./3. století o 13 a 5 neúplných řádcích, které D. Lührmann identifikoval jako zlomky Petrova evangelia. Tyto zlomky dokazují, že PtEv bylo na přelomu 2./3. století v Egyptě čteno, pro svou poškozenost však nepřispívají k obohacení dosud známého textu.

OBSAH

      Zlomek popisuje poslední okamžiky Kristova utrpení a jeho vzkříšení. Přestože řada badatelů nepochybuje o závislosti PtEv na kanonických evangeliích (viz však monografii J. Denkera), jsou zde některé významné odchylky. Zejména je vina na Kristově odsouzení přičítána více Herodovi než Pilátovi a Židé se podílejí na aktu ukřižování spolu s římskými vojáky. Tyto prvky se interpretují jako antijudaismus Petrova evangelia a apologetika vzhledem k Pilátovi.

SVĚDECTVÍ

      Órigenés se ve svém "Komentáři k evangeliu Matoušovu" (X,17, ed. Klostermann, GCS 40/1, 1935, str. 21, 26nn) odvolává na PtEv, když tvrdí, že Ježíšovi bratři pocházeli z prvního Josefova manželství. Lze soudit, že v PtEv bylo toto místo uvedeno v souvislosti s dokazováním Mariina panenského mateřství.

      Eusebios, Církevní dějiny (h.e. III,3,2; 25,6; VI,12,3-6). Třetí z uvedených míst odkazuje na dílo nebo dopis biskupa Serapióna z Antiochie (konec 2. stol.): "Ještě dnes existuje spis takzvané Petrovo evangelium. (Serapión) vyvrátil falešná tvrzení v něm, poněvadž někteří členové křesťanské obce Rhossos vlivem uvedené knihy přijali bludné učení." Eusebios dále cituje Serapióna: "Toto evangelium jsem si vypůjčil od těch, kteří je používali, totiž od nástupců zakladatelů oné hereze, které nazýváme dokety. Část názorů Petrova evangelia totiž pochází z jejich školy."

      Hieronymus, De viris illustribus 1 a Decretum Gelasianum se opírají o Eusebia. Theodórétos z Kyrrhu (Haereticarum fabularum compendium: Přehledné dějiny kacířských bludů 2,2, PG 83, 389) přičítá text Nazorejcům: "Nazorejci jsou Židé, kteří ctí Krista jako spravedlivého člověka a užívají evangelia zvaného 'Podle Petra'."

      Použití nebo ohlas PtEv u křesťanských autorů 2.-4. st. se nepodařilo bezpečně prokázat, [122] určité stopy vlivu lze nalézt v íránsko-manichejských textech. [123]

DATOVÁNÍ

      Badatelé navrhovali různá řešení, příslušnou literaturu uvádějí W. Schneemelcher (str. 183n) a A. de Santos Otero (378n). Ze svědectví Serapiónova vyplývá pouze, že PtEv vzniklo určitou dobu před r. 190, snad v polovině 2. století, pravděpodobně v Sýrii nebo v Malé Asii (Serapiónem uvedená lokalita Rhossos ležela v Kilikii).

 

5.3.2 Edice a literatura

FAKSIMILE

      O. von Gebhardt, Das Evangelium und die Apokalypse des Petrus. Die neuentdeckten Bruchstücke nach einer Photographie der Handschrift zu Gizeh in Lichtdruck herausgegeben, Leipzig 1893.

EDICE

      Aland, Synopsis, 1964 2, passim [viz rejstřík na str. 585]; U. Bouriant, Fragments du texte grec du livre d'Henoch et de quelques écrits attribués á saint Pierre, Mémoires publiés par les membres de la Mission archéologique francaise au Cairo, IX/1, Paris 1892, str. 137-142 [editio princeps]; R. A. Coles, The Fragments of an Apocryphal Gospel (?), in: G. M. Browne et al. (eds.), The Oxyrhynchus Papyri XLI, London 1972, str. 15n [=P Oxy. 2949, identifikovaný později jako část PtEv]; A. Fuchs, Das Petrusevangelium. Mit 2 Beiträgen von F. Weíssengruber und unter Mitarbeitung von Chr. Eckmair, SNTU B 12, Linz 1978 [s konkordancí a gramatickým výkladem]; M. G. Marce, Évangile de Pierre. Introduction, texte critique, traduction, commentaire et index, SC 201, Paris 1973; De Santos, Evangelio de Pedro, EA, 19855, str. 375-393; H. B. Swete, The apocryphal Gospel of Peter. The greek text of the netyly discovered fragment, London 1893 2 .

PŘEKLADY

      E. Hennecke, NTA, 19242, str. 59-63; Mánek, Výbor, 1958, str. 23-29; M. G. Mara, Évangile de Pierre. Introduction, texte critique, traduction, commentaire et index, SC 201, Paris 1973; Ch. Maurer - W. Schneemelcher, in: Schneemelcher, NTA 19875, str. 180-188; De Santos, EA, 19855, str. 375-393; Starowieyski, ANT I, 1980, str. 409-419; I. S. Svencickoja (přel.) in: A. R Okulov, Apokrifi drevnich christian, Moskva 1989, str. 75-100.

DALŠÍ LITERATURA

      R. E. Brown, The Gospel of Peter and Canonical Gospel Priority, NTS 33 (1987), str. 321-343; J. Denker, Die theologiegeschichtliche Stellung des Petrusevangeliums. Ein Beitrag zur Frühgeschichte des Doketismus, EHS.T36, Bern 1975 [Diss. Kiel 1972]; A. Fuchs, Das Petrusevangelium, SNTU 2, Linz 1978; A. Harnack, Bruchstücke des Evangeliums und der Apokalypse des Petrus, TU 9/2, Leipzig 18932; B. A. Johnson, The Gospel of Peter: Between Apocalypse and Romance, StPatr 16 (=TU 129) Berlin 1985 (ed. E. A Livingstone), str. 170-174; B. A. Johnson, Empty Tomb Tradition in the Gospel of Peter, Harvard, Th. D., 1966; A. Kirk, Examining Priorities: Another Look at the Gospel of Peter's Relationship to the New Testament Gospels, NTS 40 (1994), str. 572-595; F. Lambiasi, I criteri di autenticitá storica dei vangeli applicati ad un apocrifo: Il vangelo di Pietro, BeO 18 (1976), str. 151-160; M. Lowe, "Ioudaioi" of the Apocrypha: A Fresh Approach to the Gospels of James, Pseudo-Thomas, Peter and Nicodemus, NovT 23 (1981), str. 56-90; D. Lührmann, POx 2949: EvPt 3-5 in einer Handschrift des 2./3. Jahrhunderts, ZNW 72 (1981), str. 216-226. J. W. McCant, The Gospel of Peter: The Docetic Question Re-examined, Emory University, Ph. D., 1978; De Santos, EA, 19855, str. 64-67, 375-393; Schneemelcher, NTA I, 1987 5, str. 180-188; L. Vaganay, L'Évangile de Pierre, EtB, Paris 1930 [obsahuje starší bibliografii]; N. Walter, Eine vormatthäische Schilderung der Auferstehung Jesu, NTS 19 (1972/73), str. 415-429; Th. Zahn, Das Evangelium des Petrus, 1893.

      Náš překlad vychází z textu v edici A. de Santose-Otery, jehož základem je editio princeps U. Bourianta (viz výše).

 

5.3.3 Petrovo evangelium (překlad z řečtiny)

PETROVO EVANGELIUM [124]

I (1) ...Nikdo z Židů si neumyl ruce, [125] ani Herodes, a také nikdo z jeho soudců. Když si je tedy nechtěli umýt, povstal Pilát. (2) A tehdy poručil král Herodes, [126] aby se chopili Pána, a řekl jim: "Co jsem poručil, abyste mu učinili, to učiňte."

II (3) Stál tam Josef, přítel Piláta [127] a Pána, a protože věděl, že ho chtějí ukřižovat, přišel k Pilátovi a požádal o tělo Páně, aby ho pohřbil. (4) A Pilát poslal k Herodovi a požádal o jeho tělo. (5) A Herodes řekl: "Bratře Piláte, [128] i kdyby nikdo o něj nebyl požádal, my bychom ho byli pohřbili, protože už svítá sobota. Je totiž psáno v zákonu, že slunce nesmí zapadnout nad zabitým." A vydal ho lidu v den před prvním dnem nekvašených chlebů, jejich svátkem.

(3) Mk 15,43par (5) L 23,54. J 19,31; Dt 21,22n; Joz 8,29; 10,27. Mk 15,15. Mk 14,12

III (6) Oni se chopili Pána, strkali ho ve spěchu a říkali: "Vlečme Syna Božího, když ho máme v moci." (7) A přehodili mu purpurový plášť a posadili ho na soudcovský stolec říkajíce: "Suď spravedlivě, králi Izraele." (8) A kdosi z nich přinesl trnový věnec a položil jej na hlavu Páně. (9) A druzí stáli a plivali mu do obličeje, jiní ho bili po tvářích, další ho bodali rákosem a někteří ho bičovali a říkali: "Takovou poctou poctěme Syna Božího."

(7) J 19,13; Iust. apol. I,35 (9) Mk 14,65; 15,16-20

IV (10) A přivedli dva zločince a uprostřed mezi nimi ukřižovali Pána. On ale mlčel, jako by necítil žádnou bolest. [129] (11) A když vztyčili kříž, dali tam nápis: "Toto je král Izraele." [130] (12) A když položili před něho jeho šaty, rozdělili si je a metali o ně los. (13) Jeden z oněch zločinců je káral a říkal: "My toto trpíme kvůli zlým skutkům, které jsme spáchali, ale čím vám ukřivdil on, který se stal spasitelem lidí?" (14) A oni se na něho rozhněvali, přikázali, aby mu nezlomili nohy, [131] aby zemřel v útrapách.

(10) Mk 15,24-27par; "mlčel" Mk 14,61: Mt 26,63; Mk 15,5: Mt 27,14 (11) Mk 15,26par (12) Mk 15,24par, Ž 21,19 (13) L 23,39nn; APiI X,2

V (15) Bylo poledne a tma zahalila celou Judeu, [132] oni zneklidněti a báli se, že snad slunce zapadlo, když ještě žil. Je totiž psáno: "Slunce nesmí zapadnout nad usmrceným." (16) A kdosi z nich řekl: "Dejte mu pít žluč a ocet." Oni to namíchali a dali mu pít. (17) A splnilo se vše a naplnili míru hříchů nad svou hlavou. (18) A mnozí chodili se světly v domnění, že je noc, a padali (na zem). (19) A Pán vykřikl a volal: "Má sílo, má sílo, [133] tys mne opustila." Jakmile to řekl, byl vzat vzhůru. [134] (20) V tu hodinu se roztrhla chrámová opona v Jeruzalémě.

(15) Mk 15,33par; Am 8,9; viz pozn. k PtEv II/5 (16) Mt 27,34par: Ž 69,22 (18) J 11,10 (19) Mt 27,46: Mk 15,34; L 23,46; Ž 22,2 (20) Mt 27,51par

VI (21) A tehdy vytáhli hřeby [135] z rukou Páně a položili jej na zem. A celá země se otřásla a nastal veliký strach. (22) Tehdy vysvitlo slunce, a bylo devět hodin. (23) Židé se zaradovali a dali Josefovi jeho tělo, aby je pohřbil, poněvadž viděl, kolik dobrých věcí on učinil. (24) On vzal Pána, omyl ho, ovinul plátnem a odnesl ho do vlastního hrobu, zvaného zahrada Josefova. [136]

(21) J 20,25.27; Mt 27,51.54 (22) Mk 15,33par (24) Mk 15,46par; J 19,41

VII (25) Tehdy když Židé i starší a kněží poznali, jaké zlo si způsobili, začali se bít (do prsou) a říkat: "Běda nám pro naše hříchy, přiblížil se soud a konec Jeruzaléma." (26) Já se svými druhy jsem se trápil a se zraněnou myslí jsme se skrývali. Hledali nás totiž jako zločince, jako bychom chtěli zapálit chrám. [137] (27) Kvůli tomu všemu (k tomu všemu) jsme se postili, seděli jsme zarmouceně a s pláčem ve dne v noci až do soboty.

(25) L 23,48 var.l. (g 1 sy) (27) Mk 2,20; 16,10

VIII (28) Když se zákoníci, farizeové a starší shromáždili a slyšeli, že všechen lid hlučí a bije se v prsa se slovy: "Stala-li se všechna tato převeliká znamení, hleďte, že on byl Spravedlivý," (29) tu se starší vyděsili, přišli k Pilátovi s žádostí a říkali: (30) "Dej nám vojáky, aby po tři dny střežili jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci a neukradli ho a aby lid se nedomníval, že vstal z mrtvých, a zle s námi nenaložil." (31) Pilát jim přidělil Petronia, [138] setníka s vojáky, aby střežili hrob, a s nimi přišli k hrobu starší i zákoníci. (32) A když všichni spolu se setníkem a vojáky přivalili velký kámen, položili jej ke dveřím hrobu. (33) Zapečetili jej sedmi pečetěmi, postavili tam stan a drželi stráž.

(28) L 23,47n (29-33) Mt 27,62-66 (33) Mt 27,66

IX (34) Když svítalo sobotní jitro, přišel dav z Jeruzaléma a z okolí, aby viděli zapečetěný hrob. (35) V noci, kdy svítal Den Páně, zatímco byli na stráži vždy dva vojáci, zazněl z nebe mocný hlas. (36) A spatřili, jak se otevřela nebesa a jak odtud sestupují dva muži ve veliké záři a blíží se k hrobu. (37) A onen kámen přivalený ke dveřím se sám odvalil stranou, hrob se otevřel a oba mladíci vešli.

(34-37) Mt 28,1nn, par (36) Mt 3,16par

X (38) Když to oni vojáci spatřili, probudili setníka a starší. I oni tam byli na stráži. (39) Zatímco vyprávěli, co spatřili, viděli zase vycházet z hrobu tři muže, dva (z nich) podpírali jednoho a kříž je následoval; (40) a hlavy těch dvou sahaly až k nebi a hlava toho, kterého vedli za ruku, přesahovala nebesa. (41) I slyšeli hlas z nebes říkající: "Kázal jsi spícím (zesnulým)?" [139] (42) A od kříže byla slyšet odpověď: "Ano."

(39) Mk 16,3 var.l. (k); Ascensio Isaiae 3,1; Epistula Apostolorum 16 (27) (41) 1Pt 3,19

XI (43) Radili se spolu, zda mají odejít a oznámit to Pilátovi. (44) A zatímco se ještě radili, ukázala se opět otevřená nebesa a jakýsi člověk, který sestoupil a vešel do hrobu. (45) Když to uviděli ti, kteří tam byli se setníkem, opustili hrob, který hlídali, a ještě v noci spěchali k Pilátovi a vyprávěli s velkou úzkostí (velkým strachem) všechno, co viděli, a řekli: "Opravdu to byl Syn Boží." (46) Pilát jim odpověděl: "Já jsem čistý od krve Syna Božího. Vy jste tak rozhodli." (47) Pak k němu všichni přistoupili, žádali a prosili ho, aby zakázal setníkovi a vojákům, říci někomu, co viděli. (48) "Pro nás totiž," říkali, "je lepší provinit se největším hříchem před Bohem než upadnout do rukou židovského lidu, a být ukamenováni." (49) Pilát tedy nařídil setníkovi a vojákům, aby to nikomu neřekli.

(45) Mk 15,39par (46) Mt 27,24par (47-49) Mt 28,11-15 (48) J 11,50

XII (50) Ráno v den Páně Marie z Magdaly, učednice Páně, - (která předtím) ve strachu před Židy, kteří vzplanuli hněvem, neudělala u hrobu Páně to, co zpravidla dělají ženy nad zemřelými, které milovaly - (51) vzala s sebou své přítelkyně a přišla k hrobu, kam byl uložen. (52) Bály se, aby je Židé neviděli, a říkaly: "Když jsme nemohly plakat a bít se v prsa onoho dne, kdy byl ukřižován, udělejme to alespoň teď u jeho hrobu. (53) Ale kdo nám odvalí kámen, položený u dveří hrobu, abychom mohly vejít, posadit se k němu a učinit, co se patří? (54) Kámen je totiž veliký a my se bojíme, aby nás někdo nespatřil. A nebudeme-li moci, položme alespoň ke dveřím to, co neseme na jeho památku, plačme a bijme se v prsa, a pak půjdeme domů."

(50) Mt 28,1 par; J 20,19 (54) Mk 16,3n

XIII (55) Šly tedy a našly otevřený hrob, a když přistoupily blíže, naklonily se a vidí, že uprostřed hrobu sedí jakýsi krásný mladíček, oblečený v zářící šat, který jim řekl: (56) "Proč jste přišly? Koho hledáte? Snad ne onoho ukřižovaného? Vstal a odešel. Jestli tomu nevěříte, skloňte se a podívejte se na místo, kde ležel, že tam není, vstal totiž a odešel tam, odkud byl vyslán." (57) Tehdy vylekané ženy odešly.

(55-57) Mk 16,1-8

XIV (58) Byl poslední den svátku nekvašených chlebů a mnozí se začali vracet do svých domovů, protože svátek skončil. (59) My, dvanáct učedníků Páně, jsme plakali a byli jsme zarmouceni a každý byl smutný kvůli tomu, co se stalo, a vrátil se do svého domu. (60) Já Šimon Petr a můj bratr Ondřej jsme vzali své sítě a odešli jsme k moři. [140] A byl s námi Levi, syn Alfeův, [141] kterého Pán ...

(60) J 21.1nn


POZNÁMKY:




122) J. Denker, Die theologiegeschichtliche Stellung, str. 9-30. [ZPĚT]
123) W. Sunderman, Christliche Evangelientexte in der Überlieferung der iranisch-manichäischen Literatur, MIOF 14 (1968), str. 386-405. [ZPĚT]
124) Název určil první vydavatel U. Bouriant podle předposlední věty zlomku: ,Já Šimon Petr...". [ZPĚT]
125) Začátku zlomku nejspíš předcházela scéna známá z Mt 27,24, kde si Pilát umývá ruce. [ZPĚT]
126) Herodes Antipas je ve spojení s Pilátem uváděn v L 23,6-12, kde se výslovně říká, že Ježíš "podléhá Herodově pravomoci", a ve Sk 4,27. [ZPĚT]
127) 0 přátelském vztahu Josefa Arimatejského k Pilátovi se v kan. evg. ani nikde jinde v rané křesťanské literatuře nehovoří (Lührmann, POx 2949...). Podle L 23,50n byl Josef členem synedria (židovské rady), ale "patřil k těm, kdo očekávali království Boží", tedy brzký příchod Mesiáše. [ZPĚT]
128) Bratře Piláte - srv. L 23,12: "Toho dne (tj. dne soudu) se Herodes a Pilát stali přáteli, předtím totiž mezi nimi bylo nepřátelství." "Bratr" ve významu "přítel" viz 2S 1,26. [ZPĚT]
129) Toto místo je jedním z argumentů pro doketismus zlomku. Jiný výklad chápe místo jako zdůraznění Ježíšovy trpělivosti při snášení bolesti. [ZPĚT]
130) Kan. evg. mají "král Židů" nebo "král židovský" (Mt 27,37par). Podle PtEv IV/11 nápis vyryli přímo do dřeva kříže Židé, zatímco podle kan, evg. dal nápis napsat a připevnit na kříž Pilát. [ZPĚT]
131) Tento zákrok urychloval smrt a zkracoval utrpení ukřižovaného. Podle J 19,32n zlomili vojáci nohy oběma zločincům, shledali však, že Ježíš je již mrtev, proto mu nohy nelámali. [ZPĚT]
132) V kan. evg. je tmou zahalen celý svět. Zde je podtrhována vina Židů (podobně jako ve IV/11). [ZPĚT]
133) S řeckým pojmem dynamis ("síla") se setkáváme u židovského novoplatonika Filóna (20 př. Kr. - 50 po Kr.) jako označením pro "prostředníky Boží" a u gnostiků ve smyslu "moc". V kan. evg. je tento pojem spojován s Duchem svatým: L4,14; Sk 1,8; 1K 2,4; ale 1Pt 3,22: Ježíš si podřídil anděly a vlády a mocnosti (dynameis). Podle některých výkladů by toto místo mohlo svědčit o heterodoxii PtEv De Santos uvažuje o doslovném překladu hebrejského oslovení Élí (Ž 22,2; Mt 27,46: Mk 15,34), které etymologicky znamená též "síla". Pojem dynamis je také u Mt 26,64 ("po pravici Moci" - ČEP: "po pravici Všemohoucího"). [ZPĚT]
134) Kan. evg. (Mt 27,50par) mají výrazy "vypustil duši, vydechl, odevzdal duši". O "vzetí vzhůru" čteme L 9,51: "Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru." [ZPĚT]
135) Je v rozporu s doketickými představami o zdánlivosti tělesné podoby Ježíšovy při ukřižování. [ZPĚT]
136) Podle J 19,41 byla v místech, kde byl Ježíš ukřižován, "zahrada a v ní nový hrob". Zde je pojem "zahrada" přenesen přímo na hrob. [ZPĚT]
137) Učedníci se tu obávají podobného obvinění, jaké bylo vzneseno proti Ježíšovi, který byl obviněn ze snahy "zbořit chrám" (Mt 27,40: Mk 15,29). [ZPĚT]
138) Jméno setníka není v kan. evg. uvedeno. Někteří badatelé je spojují se jménem "Petr" ve smyslu "Petrův žák" nebo s řeckým slovem pétra (pověřený hlídat "kámen"). Viz De Santos, str. 328. [ZPĚT]
139) Otázka a následující odpověď naráží na sestup Ježíšův do Hádu. Viz níže Nikodémovo evangelium (zvláště jeho druhou část, kap. 7.3.4). [ZPĚT]
140) K jezeru Tiberiadskému. [ZPĚT]
141) Tak se jmenuje celník Levi, který byl povolán za učedníka (Mk 2,14), ale v oddílu o vyslání učedníků je synem Alfeovým Jakub (Mt 10,3par). [ZPĚT]

Opravy: položili jej (´jej´ jako Ježíše, ne ´je´ jako hřeby); Petronia, setníka (ne Petronia a setníka); ´kvůli tomu všemu´ (altern. verze ´k tomu všemu´); podle orig. ´spícím (zesnulým)´; podle orig. ´velkou úzkostí (velkým strachem)´. - Little John.

The Gospel of Peter at:
http://www.earlychristianwritings.com
http://www.gospels.net