Zpívejte Haré Kršna a buďte šťastní

 

 (a v pohodě!)

 

George Harrison

 

Pozdrav od George Harrisona

Všichni hledáme KRŠNU. Někteří o tom nevědí, ale je to tak. KRŠNA je Bůh, zdroj veškeré existence, příčina všeho, co je, bylo a kdy bude.

Jako Bůh je neomezený a má mnoho jmen. Allah - Buddha - Jehova - Ráma:

Všechna jména jsou KRŠNA a všechna jsou stejná. Sloužením BOHU každou myšlenkou, slovem, SKUTKEM a zpíváním Jeho svatých jmen rozvine oddaný rychle vědomí Boha.

 

Zpíváním

Haré Kršna, Haré Kršna,

Kršna Kršna, Haré Haré

Haré Ráma, Haré Ráma,

Ráma Ráma, Haré Haré

si člověk uvědomí existenci KRŠNY.

(Jakost pudingu poznáme jen tehdy, když ho ochutnáme!)

 

Haré Kršna mantra je nejlepší

Otevřeš-li své srdce,
pochopíš, co chci říci.
Tak dlouho jsme byli znečištěni,
ale zde je způsob, jak se očistit.

Zpíváním jmen Pána
se osvobodíš.
Pán čeká, až se probudíme
a znovu uvidíme.

- Píseň z alba All Things Must Pass

 

V létě roku 1969, před rozpadem Beatles, nejpopulárnější hudební skupiny všech dob, vydal George Harrison SP desku s písní The Hare Krishna Mantra, na které kromě George zpívali oddaní z londýnského chrámu Rádhy a Kršny. Krátce poté, co se deska dostala mezi deset nejpopulárnějších písní v Anglii, Evropě a částech Asie, stala se slova Haré Kršna domácími pojmy - hlavně v Anglii, kde televizní společnost BBC pozvala oddané čtyřikrát, aby se zúčastnili nejpopulárnějšího programu Top of the Pops.

Přibližně ve stejnou dobu se v pět tisíc mil vzdáleném Montrealu sešlo několik mužů s oholenými hlavami v rouchách šafránové barvy a několik dívek oděných v sárí s Johnem Lennonem a Yoko Ono k nahrání hitu Give Peace a Chance:

John a Yoko, Timmy Leary, Rosemary, Tommy Smothers, Bobby Dylan, Tommy Cooper, Derek Taylor, Norman Mailer, Allen Gingsberg, Hare Krishna, Hare Krishna. Pouze chceme, abyste dali míru šanci.

 Give Peace a Chance, 1969 Northern Songs Limited.

(Kršnovi oddaní navštívili Lennonovy na několik dní a diskutovali o světovém míru a seberealizaci. Díky této a podobným mírovým akcím začali lidé na celém světě považovat oddané zpívající Haré Kršna za zvěstovatele jednoduššího, radostnějšího a mírumilovnějšího způsobu života.)

 George Harrison podnítil duchovní zájem ostatních členů skupiny Beatles v šedesátých letech a dnes, téměř o patnáct let později, hraje Haré Kršna mantra - Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré / Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré  - stále klíčovou úlohu v životě bývalého Beatla.

V tomto rozhovoru s dlouholetým osobním přítelem Mukundou Góswamim, nahraném v Georgově sídle v Anglii 4. září 1982, George vzpomíná na některé zážitky spojené se zpíváním Haré Kršna mantry a podrobně popisuje své vnitřní realizace vyvolané zpíváním. Uvádí okolnosti, které ho přivedly k vydání desky Hare Krishna Mantra, písně My Sweet Lord a LP desek All Things Must Pass a Living in the Material World, které byly velkou mírou ovlivněny filozofií a zpíváním Haré Kršna. Hovoří láskyplně a otevřeně o svém vztahu k duchovnímu učiteli a zakladateli hnutí Haré Kršna A. Č. Bhaktivédantovi Swamimu zvanému Šríla Prabhupáda. George také vysvětluje svůj postoj k hnutí Haré Kršna, hudbě, józe, reinkarnaci, karmě, duši, Bohu a křesťanství. Rozhovor uzavírá vzpomínkou na návštěvu rodiště Šrí Kršny ve Vrndávanu v Indii, domově Haré Kršna mantry, a popisem, jak jsou jiní jeho proslulí přátelé obeznámeni s mantrou, kterou nyní všichni lidé na celém světě znají a zpívají.

Mukunda Góswami: Často o sobě mluvíš jako o oddaném v civilních šatech nebo uzavřeném jogínovi a miliony lidí na celém světě se seznámili se zpíváním Haré Kršna mantry prostřednictvím tvých písní. Ale co ty? Jak ses poprvé dostal do styku s Kršnou?

George Harrison: Při návštěvě Indie, čili předtím, než se hnutí Haré Kršna dostalo do Anglie roku 1969. John a já jsme již měli Prabhupádovo první album Krishna Consciousness. Velice často jsme tuto desku poslouchali a líbila se nám. Tehdy jsem slyšel mahámantru poprvé.

Mukunda: Ačkoliv jste si s Johnem často přehrávali desku Šríly Prabhupády a sami jste také zpívali, nikdy jste se vlastně nesetkali s oddanými. Když jsme však (Mukunda, Gurudás a Šjámasundar - první oddaní, kteří přijeli z Ameriky do Londýna založit nové středisko) poprvé přijeli do Anglie, zaručil ses za nás při placení podnájmu našeho prvního chrámu, později jsi nám daroval své sídlo, které umožnilo doslova stovkám a tisícům lidí seznámit se s vědomím Kršny, a financoval jsi první vydání knihy o Kršnovi. Ve skutečnosti jsi nás ani tak dlouho neznal. Nebyla to pro tebe náhlá změna?

George: Ani ne, neboť s Kršnou jsem se cítil jako doma. Byla to část mne. Něco, co mám již z předešlého života. Váš příjezd do Anglie a vše kolem toho bylo jako další kousek skládanky, který utvářel dokonalý obrázek. Všechno do sebe pomalu zapadalo. Proto jsem na vás reagoval tímto způsobem, když jste přijeli do Londýna. Řekněme si to upřímně. Má-li si člověk stoupnout a zařadit se někam, tak jsem uvažoval, že bych byl radši s vámi, než abych byl s těmi na druhé straně. Je to tak. Radši budu jedním z oddaných Kršny, než jedním z takzvaných poctivých, rozumných nebo normálních lidí, kteří nevědí, že člověk je duchovní bytost, že má duši. S vámi všemi jsem se cítil příjemně, jako bychom se již znali. Bylo to naprosto přirozené.

Mukunda: Georgi, byl jsi členem Beatles, nepochybně jedné z nejznámějších pop skupin hudební historie, skupiny, která ovlivnila nejen hudbu, ale i celé generace mladých lidí. Po rozpadu ses vydal na dráhu sólového umělce s albem All Things Must Pass, ze kterého se stala po dobu sedmi týdnů nejprodávanější LP deska, na níž byl také hit My Sweet Lord, jenž se v Americe udržel na prvním místě dva měsíce. Potom následovalo album Living in the Material World, které bylo na prvním místě žebříčku pět týdnů a prodalo se v milionovém nákladu. Jedna skladba této desky, Give Me Love, zůstala šlágrem celých šest týdnů. Koncert pro Bangladéš s Ringem Starrem, Erikem Claptonem, Bobem Dylanem, Leonem Russelem a Billy Prestonem měl neobvyklý úspěch, a jakmile LP deska a film vyšly, staly se jedinečným a nejúspěšnějším dobročinným rockovým projektem vůbec. Měl jsi tedy hmotný úspěch. Byl jsi všude, všechno jsi prožil a přesto ses zároveň zajímal o duchovní život. Co opravdu způsobilo, že ses vydal na duchovní stezku?

George: Byl to zážitek z šedesátých let. To víš, když jsi slavný a setkal ses se všemi lidmi, které jsi považoval za hodné setkání a zjistil jsi, že nejsou nic zvláštního, když vydáš více desek než kdokoliv jiný a uděláš je o trochu lépe, než kdokoliv jiný - je to jako dosažení vrcholu zdi. Když se však díváš přes zeď, vidíš, že na druhé straně je toho mnohem více. Proto jsem cítil povinnost říci: ,,Možná, že si myslíte, že ze všeho nejdůležitější je stát se bohatými a slavnými, ale ve skutečnosti tomu tak není.``

Mukunda: Georgi, ve své nedávno vydané autobiografii  I, Me, Mine  jsi napsal, že tvoje píseň Awaiting on You All pojednává o mantra-józe neboli zpívaní manter s růžencem. Vysvětlil jsi, že mantra je ,,mystická energie uzavřená ve zvukové struktuře`` a že ,,každá mantra zahrnuje určitou sílu ve svých vibracích``. Také jsi řekl, že ze všech manter ,,byla pro současnou dobu mahámantra (Haré Kršna mantra) doporučena jako nejsnazší a nejjistější cesta k dosažení realizace Boha``. Sám provozuješ džapajógu. Jaké jsou tvoje zážitky při zpívání?

George: Šríla Prabhupáda mi jednou řekl, že bychom měli, pokud možno, neustále zpívat. Jakmile to jednou zkusíte, poznáte, jak to prospívá. Ze zpívání získá člověk určitý druh blaženosti, duchovní radosti mnohem vyšší úrovně, než je jakékoliv štěstí hmotného světa. Proto tvrdím, že čím více člověk zpívá, tím méně chce zpívání nechat, neboť to přináší tak pěkný a klidný pocit.

Mukunda: Čím to je, že mantra způsobuje tento pocit?

George: Slovo Hare se používá k oslovení energie Pána. Opakujeme-li mantru dostatečně dlouho, vyvineme pocit ztotožnění se s Bohem. Bůh je veškerá radost, veškerá blaženost a zpíváním Jeho jmen se s Ním dostaneme do styku. Takže toto je pravý proces, jak realizovat Boha, čemuž člověk snadno porozumí, má-li rozvinuté vědomí, jež se vyvine zpíváním. Jak jsem také před několika lety napsal v úvodu Prabhupádovy knížky pojednávající o Kršnovi: ,,Jestliže Bůh existuje, chci Ho vidět. Nemá význam věřit na něco, co nelze dokázat a uvědomování si Kršny a meditace jsou metody, pomocí kterých můžeme Boha uzřít.``

Mukunda: Stane se to okamžitě, nebo je to postupný proces?

George: K tomuto poznání se nedostaneš za pět minut, ale trvá to určitou dobu. Je to však účinné, protože se jedná o přímý způsob dosažení Boha, a pomáhá nám k nabytí čistého vědomí a dobrého vnímání, které je nad obyčejným každodenním vědomím.

Mukunda: Jak se cítíš poté, co jsi dlouho zpíval?

George: Způsob života, který vedu, mi někdy poskytne příležitosti, kdy se tomu mohu plně věnovat, a čím více zpívám, tím těžší je pro mne toho nechat a nechci ztratit pocit, který mi to dává.

Jednou jsem například zpíval Haré Kršna mantru bez přestání celou cestu z Francie do Portugalska. Řídil jsem dvacet tři hodiny a zpíval jsem celý den. Člověk se stane jakoby nepřemožitelný. Správné na tom bylo, že jsem ani nevěděl, kam jedu. Sice jsem si koupil mapu a zhruba jsem tušil, kam mám namířeno, nemluvím však francouzky, španělsky ani portugalsky. Nijak mi to ale nevadilo.

Jakmile jednou začneš zpívat, věci dostanou transcendentální spád.

Mukunda: Védy učí, že jelikož Bůh je absolutní, neexistuje rozdíl mezi osobou Boha a Jeho svatým jménem; jméno je Bůh. Když jsi poprvé začal zpívat, uvědomil sis to?

George: Vyžaduje to trochu času a víru, aby člověk přijal či realizoval, že mezi Bohem a Jeho jménem není rozdíl, aby se dostal na úroveň, kde již není zmaten, kde je přesvědčen o existenci Boha. Něco jako: ,,Je tu někde kolem?`` Po určité době realizuje: ,,Bůh je tady - právě zde!`` Nechci tvrdit, že když zpívám, vidím Kršnu v Jeho původní podobě, ve které se zjevil před pěti tisíci lety, tančícího a hrajícího na flétnu. Jistěže by to také bylo pěkné a není to nic nemožného. Když se člověk zdokonalí ve zpívání, může skutečně vidět Boha tímto osobním způsobem. Ale nepochybně můžeš cítit Jeho přítomnost i nyní a vědět, že je tam, kde zpíváš.

Mukunda: Můžeš si vzpomenout na některou příležitost, kdy jsi při zpívání cítil přítomnost Boha velmi silně?

George: Jednou jsem letěl letadlem, které se dostalo do elektrické bouře. Třikrát nás zasáhl blesk a Boeing 707 nad námi přeletěl a minul se o několik centimetrů. Myslel jsem, že zadní část letadla to odnesla. Letěl jsem z Los Angeles do New Yorku zorganizovat koncert pro Bangladéš. Jakmile se letadlo začalo zmítat ve vzduchu, počal jsem zpívat Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré / Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré. Trvalo to nejméně hodinu a půl nebo dvě hodiny - letadlo klesalo a stoupalo desítky metrů, pohazováno poryvy větru, všechna světla zhasla, někde to vybuchovalo, všichni jsme byli nesmírně vystrašeni. Skončil jsem s nohama vtlačenýma do sedadla přede mnou, s bezpečnostním pásem napjatým k prasknutí, svíral jsem opěradlo a řval z plných plic Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré. Vím, že zpívání pro mne znamenalo, zdali to přežiji nebo ne. Rovněž Peter Sellers jednou odpřísáhl, že zpívání Haré Kršna ho jednou zachránilo před leteckou katastrofou.

Mukunda: Zpívali i ostatní Beatles?

George: Předtím, než jsem potkal Šrílu Prabhupádu a vás ostatní, jsem si koupil album, které Prabhupáda natočil v New Yorku, a s Johnem jsme to poslouchali. Vzpomínám si, že jsme zpívali Haré Kršna několik dní za doprovodu ukulele bandž, když jsme plachtili u řeckého souostroví. Zpívali jsme kolem šesti hodin denně, protože jsme nemohli přestat, jakmile jsme se do toho dostali. Když jsme skončili, bylo to, jako by se zhasla světla. Někdy jsme zpívali mantru tak dlouho, až nás bolela ústa. Cítili jsme se povzneseni; byly to šťastné chvíle.

Mukunda: Nedávno jsem viděl videovou nahrávku, kterou nám poslali z Kanady, na níž ukazovali, jak John a Yoko Ono nahrávají svůj hit Give Peace a Chance a asi pět nebo šest oddaných bylo také přítomno v Johnově pokoji v hotelu Královny Elizabethy v Montrealu. Zpívali a hráli na činelky a bubny. John a Yoko zpívali v této písni Haré Kršna. Bylo to v květnu 1969 a o tři měsíce později bydlel Šríla Prabhupáda jako host jeden měsíc v Johnově venkovském sídle u Londýna.

John byl v té době duchovním hledačem a Šríla Prabhupáda mu vysvětlil skutečnou cestu míru a osvobození. Vysvětloval věčnost duše, zákon karmy a reinkarnace, což jsou témata podrobně popsána ve védské literatuře. Ačkoliv John nikdy nedovolil, aby Haré Kršna ovlivnilo jeho život, zpodobnil uvědomování si Kršny v písni Instant Karma, kterou napsal asi rok po setkání se Šrílou Prabhupádou.

Jaký je rozdíl mezi zpíváním Haré Kršna mantry a meditací?

George: Je to stejné jako meditace, ale myslím si, že to působí rychleji. Chci tím říci, že když odložíš růženec, stále můžeš opakovat nebo zpívat mantru. Jeden z hlavních rozdílů mezi tichou meditací a zpíváním je, že tichá meditace spíše závisí na koncentraci, ale zpívání je přímější spojení s Bohem.

Mukunda: Mahámantra byla předepsána pro moderní dobu kvůli uspěchané povaze lidí dneška. I když se lidé dostanou na trochu klidné místo, nedokážou uklidnit svou mysl na delší dobu.

George: Ano, to je pravda. Zpívání Haré Kršna je druh meditace a může být provozováno, i když je mysl roztěkaná. Dokonce můžeš dělat jiné věci současně. Proto je to tak pěkné. V mém životě uvedla mantra hodně věcí do pohybu. Udržuje mne v souladu se skutečností, a čím více člověk sedí na jednom místě a zpívá, čím více vonných tyčinek obětuje Kršnovi, čím více se očistí zpíváním, tím více dosáhne toho, čeho chce docílit, to jest neustále myslí jen a jen na Boha. A jestliže Ho oslovujete mantrou, určitě to pomáhá.

Mukunda: Co ještě pomáhá upoutat mysl na Boha?

George: Například mít kolem sebe mnoho předmětů, které připomínají Kršnu, jako vonné tyčinky. Právě nedávno jsem se díval na malý obrázek v mém studiu, na kterém jsi ty, Gurudás a Šjámasundar, a to, že jsem se díval na oddané, způsobilo, že jsem myslel na Kršnu. To je asi úkolem oddaných - připomínat lidem Boha.

Mukunda: Jak často džapuješ? *

George: Kdykoliv dostanu příležitost.

Mukunda: Jednou ses zeptal Šríly Prabhupády na verš z Véd, ve kterém se říká, že když člověk pronáší svaté jméno Kršny, Kršna tančí na jeho jazyku a dotyčný si přeje, aby měl tisíc uší a tisíc úst, s nimiž by mohl lépe ocenit svatá jména Boha.

George: Ano, myslím, že mluvil o realizaci, kdy není rozdíl mezi Kršnou stojícím před tebou a Jeho přítomností prostřednictvím Jeho svatého jména. To je skutečná krása zpívání - člověk je v přímém styku s Bohem. Nepochybuji, že neustálým opakováním jména Kršna může Kršna přijít a tancovat na jazyku. Nejdůležitější však je být ve styku s Bohem.

Mukunda: Používáš obvykle růžence při džapování?

George: Ano, používám. Vzpomínám si, že když jsem jej dostal, byly kuličky hrubé a velké, ale nyní mohu s potěšením říci, že jsou hladké vzhledem k častému džapování. Zjistil jsem, že je velmi dobré dotýkat se růžence. Pomáhá to, aby byl další ze smyslů upřen na Boha. Kuličky v tom opravdu pomáhají.

Mukunda: Když džapuješ, uchováváš růženec v plátěném pytlíčku?

George: Ano. Ze začátku to bylo trochu nepříjemné; velmi často jsem džapoval a ruku jsem měl neustále v plátěném pytlíku. Unavovalo mne, když se mě lidé pořád ptali, jestli jsem se zranil nebo si zlomil ruku. Nakonec jsem jenom říkal: ,,Ano, malá nehoda,`` protože to bylo snažší, než všechno vysvětlovat. * Doposud jsme anglické chant (prozpěvovati, opěvovati, recitovati, odříkavati) překládali jako zpívat, což lze nahradit kterýmkoliv výše uvedeným synonymem. Slovo džapovat nebo mantrovat je odvozeno ze sanskrtu: japa - šepot, mumlání, modlitba. V souvislostech, kdy se jedná o polohlasnou meditaci neboli zpěvné přednášení či opakování Haré Kršna mantry, by snad bylo vhodnější použít slova modlit se. Vzhledem k tomu, že se většina dnešních čtenářů díky ateistické jazykové propagandě asi dívá na tento výraz negativně, dáváme přednost vytvoření nového slova, které, věříme, dříve nebo později zdomácní, a které přesněji vystihuje polohlasné zpěvné přednášení Haré Kršna mahámantry s růžencem.

Používám-li růžence, pomáhá mi to odstranit mnoho nervozity.

Mukunda: Někteří lidé tvrdí, že kdyby všichni na celém světě zpívali Haré Kršna, nebyli by schopni se soustředit na svou práci. Jinými slovy, chtějí vědět, zdali by se svět přestal točit, kdyby všichni lidé začali džapovat. Je například nutné, aby člověk přestal pracovat v továrně?

George: Ne, džapování neznamená, že se člověk stane nevýkonný nebo přestane tvořit. Ve skutečnosti to pomáhá koncentraci. Byl by to výborný šot pro televizi - představ si všechny dělníky z Fordovy montážní linky v Detroitu, jak zpívají Haré Kršna, Haré Kršna, zatímco připevňují kola. To by bylo báječné. Pomohlo by to automobilovému průmyslu a pravděpodobně by také vyráběli lepší auta.

Mukunda: Kromě džapování neboli osobního pronášení jmen Boha existuje ještě jiný druh zpívání nazvaný kírtan, při kterém skupina oddaných zpívá společně v chrámu nebo na ulici. Kírtan obvykle dodá více energie, něco jako nabíjení vlastních duchovních baterií, a umožňuje, aby také ostatní lidé slyšeli svatá jména a očistili se.

Byl jsem se Šrílou Prabhupádou, když poprvé začal skupinové zpívání v Tompkinsově parku v newyorské Východní straně roku 1966. Básník Allen Gingsberg se těchto setkání také účastnil a často s námi zpíval a hrál na své harmonium. Mnoho lidí si nás přicházelo poslechnout a Šríla Prabhupáda pak v chrámu přednášel z Bhagavadgíty.

George: Ano, návštěva chrámu nebo zpívání se skupinou jiných lidí činí vibraci mnohem silnější. Je jasné, že pro někoho je snadné zpívat uprostřed davu, zatímco jiní se cítí mnohem svobodněji, mohou-li zpívat v chrámu. Ale částí uvědomování si Kršny je pokusit se sladit všechny smysly všech lidí: prožít Boha prostřednictvím všech smyslů, nejenom nedělním klečením na nějakém tvrdém klekátku v kostele. Jestliže navštívíte chrám, můžete vidět obrázky Boha, můžete vidět Boha v Jeho podobě Božstev a můžete Ho také slyšet tak, že posloucháte sebe nebo ostatní pronášet mantru. Je to pouze způsob realizace, ve kterém ke vnímání Boha mohou být použity všechny smysly, což dělá všechno mnohem přitažlivější - dívat se na obrázky, poslouchat mantry, cítit vonné tyčinky, květiny atd. To je na vašem hnutí pěkné. Zahrnuje všechno - zpěv, tanec, filozofii a prasádam. Hudba a tanec je důležitá součást tohoto procesu. Není to pouze něco k vybití nadbytečné energie.

Mukunda: Vždy když zpíváme na ulici, shromažďují se kolem nás lidé a poslouchají. Mnozí z nich přiťukávají nohou do taktu nebo s námi tancují.

George: Zvuk kartálů (malé činelky) je úžasný. Když je slyším z určité vzdálenosti, jsou jako magické zaklínadlo, které ve mně něco probouzí. Lidé se ve skutečnosti duchovně probouzejí a ani si neuvědomují, co se vlastně děje. Je jasné, že z jiného pohledu, z vyššího hlediska, kírtan nikdy nepřestává, ať jej slyšíme nebo ne.

Sankírtanové skupiny se nyní staly běžným jevem ve všech velkoměstech Západu. Velice rád je pozoruji, protože miluji myšlenku, že oddaní se mísí s ostatními lidmi a dávají všem příležitost, aby mysleli na Kršnu. Do úvodu knihy o Kršnovi jsem napsal: ,,Všichni hledají Kršnu. Někteří o tom nevědí, ale ve skutečnosti Ho hledají. Kršna je Bůh... a zpíváním Jeho svatých jmen rozvine oddaný rychle vědomí Boha.``

Mukunda: Šríla Prabhupáda často říkal, že až budou založeny velké chrámy, většina lidí začne jednoduše zpívat Haré Kršna doma, a nyní vidíme, že se to stává skutečností. Naše celosvětové sdružení je velké - máme miliony příznivců. Zpívání na ulicích, knihy a chrámy dávají lidem první podnět k provozování duchovního života.

George: Myslím si, že momentálně je lepší, když se to rozšiřuje v domácnostech. Existuje mnoho ,,civilních kršnovců``. Mnoho lidí tam venku čeká, a jestli se neodevzdají dnes, udělají to zítra nebo příští týden nebo za rok.

V šedesátých letech jsme měli sklon rozhlašovat pokud možno co nejvíce vše, co jsme dělali. Měl jsem určité realizace a zažíval jsem období, kdy jsem byl tak vzrušený svými objevy a dojmy, že jsem chtěl všechno vykřičet. Ale někdy je vhodné křičet a někdy ne. V sedmdesátých letech odešla spousta lidí se svým duchovním životem do ústraní a nyní žijí ve svých malých útulcích. Vypadají a oblékají se jako obyčejní lidé, například úředníci z pojišťovny, ale ve skutečnosti meditují a zpívají - oddaní v civilu.

Prabhupádovo hnutí se šíří opravdu s úspěchem, lépe řečeno jako divoký oheň. Nevím, jak dlouho ještě bude trvat, než se dostaneme do zlatého věku, kdy jsou všichni dokonale sladěni s vůli Boha, ale díky Šrílovi Prabhupádovi se vědomí Kršny určitě v posledních šestnácti letech rozšířilo více, než od doby Šrí Čaitanji, tj. od šestnáctého století. Mantra se roznesla mnohem rychleji a hnutí neustále roste a roste. Bylo by fantastické, kdyby všichni lidé zpívali. Všem by to nesmírně prospělo. I když máš hodně peněz, ještě to neznamená, že tě udělají šťastným. Musíš najít radost navzdory problémům, které máš, nestarat se o ně a zpívat Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré.

Mukunda: V roce 1969 jsi vydal SP desku nazvanou The Hare Krishna Mantra, která se postupně stala hitem v mnoha zemích. Stejná melodie se později objevila i na desce Rádha-Krishna Temple, kterou jsi také vydal prostřednictvím gramofonové společnosti Apple a v Americe ji prodávala společnost Capitol Records. Mnoho lidí překvapily tyto nahrávky a tvoje zpívání s oddanými hnutí Haré Kršna. Proč jsi tak učinil?

George: Vždyť to je jenom část duchovní služby, jejímž účelem je rozšířit mantru na celém světě - nebo ne? Snažil jsem se pomoci, aby se oddaní v Anglii, a vůbec všude, lépe uchytili.

Mukunda: Jak bys srovnal úspěch desky natočené s oddanými Kršny s rockovými deskami natočenými ve spolupráci s hudebníky té doby, jako Jackie Lomax, Splinter a Billy Preston?

George: Nemá to nic společného. Je to opravdu úplně něco jiného. Měl jsem k tomu hlubší důvody. Nebylo to finančně motivováno a přinášelo to mnohem větší uspokojení, neboť jsem věděl, jaký efekt bude mít nahrání třiapůlminutové mantry. Byla to spíše legrace, než snaha vytvořit hitovou desku. Chtěl jsem využít vlastní dovednosti k nějaké duchovní službě Kršnovi.

Mukunda: Jaký vliv měla podle tebe skladba The Hare Krishna Mantra na kosmické vědomí světa, poté co dospěla k mnoha milionům lidí?

George: Určitě to mělo nějaký vliv. Vždyť tento zvuk je koneckonců Bůh.

Mukunda: Když nahrávací společnost Apple uspořádala tiskovou konferenci k popularizaci desky, zdálo se, že zástupci veřejných sdělovacích prostředků byli šokováni, když tě uslyšeli hovořit o důležitosti duše a Boha.

George: Považoval jsem za důležité, abych všem jasně vysvětlil, o co se jedná. Vyjít na světlo a říci jim pravdu. Protože jakmile jednou něco realizuješ, nemůžeš předstírat, že o tom nic nevíš.

Žijeme v kosmickém věku, s letadly a vším ostatním. Jestliže je možné obletět zeměkouli během jedné dovolené, pak neexistuje důvod, proč by také mantra nemohla pokročit několik kilometrů. Řekl bych, že jsem měl v úmyslu pokusit se o duchovní infiltraci. Poté, co se mi podařilo přemluvit Apple Records, aby s vámi natočila desku, a po velké propagační kampani jsme viděli, že z desky se stane velký hit. Jednou z největších věcí, jedním z největších zážitků v mém životě, bylo vidět vás v televizním programu Top of the Pops. Nemohl jsem tomu věřit. Není lehké se tam dostat, protože hudební skupinu uvedou jen tehdy, dostane-li se mezi prvních dvacet. Bylo to jako doušek čerstvého vzduchu. Mou strategií bylo vytvořit třiapůlminutovou skladbu, kterou mohli hrát v rádiu, a vyšlo to. Ve studiu jsem nahrál harmonium a kytarový záznam před nějakou nahrávkou s Beatles a potom jsem nadaboval basu. Pamatuji si, jak Paul McCartney a jeho žena Linda zrovna přišli do studia a jak se jim mantra líbila.

Mukunda: Paul má doposud tuto desku velmi rád.

George: To je dobře. I nyní, po mnoha letech, zní výborně. Věř mi, že ze všeho nejlepší bylo vidět Kršnu na Top of the Pops.

Mukunda: Krátce poté, co tato deska vyšla, mi John Lennon řekl, že ji hráli v přestávce Dylanova koncertu Isle of Wight, kterého se také zúčastnili Jimi Hendrix, Moody Blues a Joe Cocker v létě 1969.

George: Hráli to, zatímco připravovali jeviště pro Boba Dylana. Bylo to velkolepé. Tato skladba má kromě toho snadno zapamatovatelnou melodii a lidé nemusí vědět, co text znamená, aby se jim píseň líbila. Měl jsem příjemný pocit, když jsem se poprvé dozvěděl o úspěchu nahrávky.

Mukunda: Co říkáš na technickou úroveň desky? Hlasy apod.?

George: Jamuna, sólová zpěvačka, má přirozeně pěkný hlas. Líbilo se mi přesvědčení, se kterým zpívala, jako by to již dělala pokolikáté. Nikdo by neřekl, že tuto melodii zpívá poprvé.

Sám jsem zpíval mantru dlouho předtím, než jsem potkal oddané nebo Šrílu Prabhupádu, neboť jsem vlastnil jeho desku již nejméně dva roky. Máš-li o něco zájem, staneš se jakoby magnetem a přitahuješ to. Od prvního okamžiku, kdy jsem uslyšel zpívání, to bylo jako otevřená brána do mého podvědomí, asi z nějakého předešlého života.

Mukunda: V písni Awaiting on You All z alba All Things Must Pass dáváš všem lidem jasně najevo, že se ze života v hmotném světě mohou osvobodit zpíváním jmen Boha. Proč jsi to udělal? Co tě k tomu vedlo?

George: V té době nebyl nikdo z pop oblasti nakloněn tomuto druhu hudby. Cítil jsem však, že to bylo nutné, a tak radši než abych seděl a čekal na někoho jiného, rozhodl jsem se to udělat sám. Často si myslíme: ,,Ale jo, vždyť s tebou souhlasím,`` ale ve skutečnosti nevystoupíme z davu. Je to příliš riskantní. Všichni se snaží, aby zůstali nepoznáni, komerčně zahaleni, a proto jsem se rozhodl udělat krok. Také jsem cítil, že mnoho lidí s tím bude sympatizovat. I nyní dostávám dopisy od lidí, kteří píší: ,,Žiji v Kršnově chrámu již tři roky, a kdybys nenatočil album All Things Must Pass, nikdy bych o Kršnovi nevěděl.`` Takže vím, že milostí Pána mám malou úlohu v kosmické hře.

Mukunda: A co ostatní Beatles? Co si mysleli, když ses začal zajímat o uvědomování si Kršny? Jak reagovali? Všichni jste již byli v Indii a hledali jste něco duchovního. Šjámasundar jednou řekl, že když s vámi obědval, ostatní Beatles se chovali velmi uctivě.

George: Ano, kdyby jim to nedošlo, tj. kdyby se nemohli vyrovnat s oddanými a jejich oholenými hlavami, pak by skončila veškerá naděje! (Smích) Oddaní se stali mými společníky; když se tedy někdo objevil v oranžovém rouchu a s oholenou hlavou, lidé přestali uvažovat: ,,Hele, co to má znamenat?`` Říkali: ,,Ti jsou tady s Georgem.``

Mukunda: Cítil ses dobře ve společnosti oddaných od samotného počátku?

George: Když jsem poprvé potkal Šjámasundaru, oblíbil jsem si ho. Byl můj kámoš. Na zadní straně desky jsem četl, jak Šríla Prabhupáda přijel z Indie do Bostonu a věděl jsem, že Šjámasundar a vy všichni jste v mé věkové skupině a že jediný rozdíl je v tom, že jste do hnutí vstoupili a já ne. Působil jsem v rockové skupině, ale neměl jsem předsudky, protože dhótí, vaše hábity šafránové barvy, a oholené hlavy jsem znal již z Indie. Uvědomování si Kršny bylo zvláště výhodné pro mě, protože jsem se nikdy necítil k tomu, abych si oholil hlavu, přestěhoval se do chrámu a provozoval to naplno. Byl to duchovní proces, který se hodil k mému způsobu života. Mohl jsem zůstat hudebníkem, ale pouze jsem změnil vědomí, to je vše.

Mukunda: Víš, že zámek za Londýnem, který jsi nám daroval, se stal jedním z největších středisek, které máme? Co si myslíš o úspěchu Bhaktivédantova Manoru v šíření vědomí Kršny?

George: Je to výborné. A také to souvisí s vydáním desky Haré Kršna nebo s čímkoliv jiným, co jsem pro vás udělal. Mám opravdu radost, že jsem byl schopen v té době pomoci. Všechny ty písně s duchovními tématy -  My Sweet Lord - a ostatní jsou jako malé krůčky. Vím, že nyní mají lidé mnohem větší úctu, když potkají oddané na ulici. Nepovažují vás za padlé na hlavu.

Mnoha lidem jsem daroval Prabhupádovy knihy a je pěkné, že je mají, ať od nich něco uslyším nebo ne. Když si je totiž přečtou, jejich životy se změní.

Mukunda: Co bys poradil lidem, kteří mají sklon k duchovnímu životu, ale nemají dostatek vědomostí?

George: Snažil bych se jim vysvětlit to málo, co znám, moje zkušenosti; nabídl bych jim něco na čtení a doporučil, aby navštívili různá místa - jako například: ,,Běžte do chrámu a zkuste zpívat.``

Mukunda: John a Yoko napadli ve své skladbě Ballad of John and Yoko veřejné sdělovací prostředky za způsob, jakým o tobě zvěčňují a udržují při životě falešné představy. Trvalo dlouhou dobu a vyžadovalo to hodně úsilí, než pochopily, že jsme pravé náboženství s písmy o tři tisíce let staršími než Nový zákon. Postupně lidé, učenci, filozofové a teologové změnili svůj názor a nyní mají poměrně velký respekt před dávnou vaišnavskou tradicí, ze které vyrůstá moderní hnutí pro uvědomování si Kršny.

George: Veřejné sdělovací prostředky mohou za všechny chybné názory, které panují o hnutí, ale v podstatě ani nevadí, jestli říkají něco dobrého nebo ne, neboť se zdá, že vědomí Kršny stejně vždy transcenduje jakékoliv překážky. Již samotná skutečnost, že umožnily lidem, aby se dozvěděli o Kršnovi, je pozitivní.

Mukunda: Šríla Prabhupáda vždy zdůrazňoval, abychom se neodkláněli od svých zásad. Řekl, že nejhorší přestupek, kterého se můžeme dopustit, je udělat nějaký kompromis nebo ředit filozofii za účelem levné popularity. Ačkoliv přijelo z Indie na Západ mnoho jogínů a svámích, Šríla Prabhupáda byl jediný, kdo s ryzí oddaností rozšířil dávnověkou indickou filozofii o Kršnovi na celém světě, aniž by ji zředil; předložil ji takovou, jaká je.

George: Ano, byl dokonalým příkladem toho, co kázal.

Mukunda: Co bys řekl o své finanční podpoře prvního vydání knihy o Kršnovi a svém úvodu k této knize?

George: Cítil jsem, že to byla pouze část mé práce. Kdekoliv na světě, když potkám oddané, vždy je pozdravím ,,Haré Kršna!`` a oni jsou rádi, když mě mohou vidět. Je to pěkný vztah. Cítí, že mne znají, ať už mne znají osobně nebo ne.

Mukunda: Když jsi natočil desku Material World, pro přílohu jsi použil titulního obrázku z Prabhupádovy Bhagavadgíty, který ukazuje Kršnu a Jeho přítele a učedníka Ardžunu. Proč?

George: Ano, na desce je napsáno: ,,Z obalu Bhagavadgíta - taková, jaká je od A. Č. Bhaktivédanty Swamiho``. Dělal jsem vám reklamu. Chtěl jsem umožnit všem lidem, aby mohli vidět Kršnu, aby Ho mohli poznat. Vždyť v tom je celá podstata. Nebo ne?

Mukunda: Při obědě jsme trochu hovořili o prasádam, vegetariánském jídle, které bylo zduchovněno obětováním Kršnovi. Hodně lidí se dostalo do styku s uvědomováním si Kršny prostřednictvím prasádam, zvláště nedělních hostin, jež pořádáme ve všech našich chrámech na celém světě. Toto je ve skutečnosti jediný druh jógy, kterou lze provozovat jedením.

George: Měli bychom se snažit vidět Boha ve všem, a proto je velice prospěšné, můžeme-li ochutnávat jídlo. Podívejme se na to takto - je-li Bůh všude, proč bychom Ho nemohli ochutnat, když jíme? Myslím si, že prasádam je velice důležité. Kršna je Bůh a je absolutní: Jeho jméno, Jeho podoba, prasádam jsou všechno Kršna. Říká se, že cesta do srdce člověka vede žaludkem; když se tedy můžeme dostat do lidské duše jedením a je to účinné, tak proč ne? Není nic lepšího, než když zpíváte a tancujete nebo jenom sedíte a diskutujete o filozofii a pak vám znenadání nějaký oddaný přinese prasádam. Je to Kršnovo požehnání a duchovně je velmi důležité. Prasádam je svátost, o které mluví křesťané, ale místo pouhé oplatky se jedná o celou hostinu. Prasádam chutná úžasně - nepochází z tohoto světa. Je to také dobrá návnada v dnešní spotřební době. Když lidé touží po něčem zvláštním, chtějí mít něco extra, prasádam je naláká. Prasádam určitě ovlivnilo mnoho lidí, že se začali zajímat o duchovní život. Prasádam také odstraňuje předsudky, protože lidé si myslí: ,,Napít se něčeho nebo sníst trochu jídla, to přece mohu.`` Potom se zeptají: ,,Co to je?`` ,,To je prasádam.`` A tak se naučí další aspekt uvědomování si Kršny. Poté řeknou: ,,Chutná to výborně, mohl bych dostat více?`` Viděl jsem to u mnoha lidí, zvláště starších, kteří vás přijdou navštívit. Možná, že měli nějaké předsudky, ale zakrátko zjistí, že milují prasádam, a když nakonec odcházejí z chrámu, myslí si: ,,Nejsou to koneckonců tak špatní lidé.``

Mukunda: Ve védských textech stojí, že prasádam předává duchovní realizaci stejně jako zpívání, ale méně nápadným nebo podezřelým způsobem. Člověk dělá duchovní pokrok jedením.

George: Z vlastní zkušenosti mohu poznamenat, že to určitě funguje. Prasádam mi vždy mnohem více chutnalo, když jsem byl v chrámu nebo jedl se Šrílou Prabhupádou, než když mi to někdo přinesl domů. Někdy sedíš a jíš prasádam a pak zjistíš, že uplynuly tři, čtyři hodiny, aniž sis toho všiml. Prasádam mi opravdu hodně pomohlo, protože jsem si začal uvědomovat: ,,Nyní ochutnávám Kršnu.`` Náhle si člověk uvědomuje jiný aspekt Boha. Je to pouze otázka naladění se do duchovna a prasádam je toho reálnou částí.

Mukunda: Mnoho rockových skupin jako Grateful DeadPolice dostávají před svými koncerty za jevištěm prasádam. Milují to. Je to naše dlouholetá tradice. Pamatuji si, jak jsme vám (Beatles) jednou poslali prasádam během natáčení desky. Tvoje sestra mi dnes řekla, že když jste dělali bangladéšský koncert, Šjámasundar nosil na zkoušky prasádam pro všechny hudebníky.

George: Ano, také jsme mu za to poděkovali na obalu desky.

Mukunda: Které prasádam máš nejraději?

George: Takové ty smažené květáky - říká se tomu pakora?

Mukunda: Ano.

George: Také mám velice rád rasamalai (sladkost z mléka). A různé druhy nápojů, ovocné šťávy nebo lassi - jogurt smíchaný s ovocnou šťávou a někdy trochu přichucený kapkou vody vylisovanou z růží.

Mukunda: Vzpomínáš si, když jsme v Londýně pozvali zástupce novin a časopisů na velkou hostinu u příležitosti vydání desky The Hare Krishna Mantra? Novináři byli naprosto překvapeni, protože nikdo v té době neznal naše jídlo. Nyní, když nás lidé vidí, tak se jim vybavíme v mysli jako ,,ti, kdo zpívají a tancují na ulicích,`` ale začínají nás také více spojovat s prasádam - ,,To jsou ti s těmi vegetariánskými obědy zdarma.``

George: Novináři si pravděpodobně mysleli, že je čeká jen další reportáž, kterou musí udělat, a pak se najednou ocitli u mnohem lepšího indického jídla, než jaké by dostali v kterékoliv místní restauraci. Byli příjemně překvapeni.

Mukunda: Na celém světě jsme rozdali kolem 150 milionů porcí prasádam zdarma, nemluvě o restauracích.

George: To je ohromné! Škoda, že nemáte restauraci nebo chrám v každé hlavní ulici nebo v každém menším městě nebo vesnici, jako ty stánky s párky nebo smaženými kuřaty. Měli byste je vyřadit z provozu.

Mukunda: Byl jsi v naší londýnské restauraci Healthy, Wealthy, and Wise?

George: Mnohokrát. Tyto a podobné restaurace, kde oddaní obsluhují v civilním oblečení, jsou výborné. Lidem pomalu dochází, že to je jedno z nejlepších míst, jaké kdy navštívili, a vracejí se. Potom si s sebou třeba odnesou nějakou knihu nebo brožurku a zjistí: ,,Ejhle, toto řídí Kršnovci.`` Tento druh jemnějšího kázání má podle mne velký význam. V Healthy, Wealthy, and Wise předkládají správná, kaloricky hodnotná a chutná jídla a všechno je čerstvé. A co je ještě důležitější, že vše je připraveno s oddaností, což znamená hodně. Je-li něco uvařeno nedbale, nechutná to stejně dobře jako jídlo, které se někdo snažil připravit, aby potěšil Boha a nejdřív Mu to obětoval. Už jen toto samotné dodává jídlu chuť.

Mukunda: Paul a Linda McCartneyovi si nechávají pravidelně posílat prasádam z Healthy, Wealthy, and Wise. Paul nedávno potkal jednoho oddaného blízko svého studia v Londýně a napsal o tom píseň. V rozhovoru s Jamesem Johnsonem z londýnských novin řekl: ,,Píseň One of These Days pojednává o tom, jak jsem na cestě do studia potkal oddaného Kršny a začali jsme spolu diskutovat o životních stylech a podobně. Nejsem Haré Kršna, ale sympatizuji s nimi.``

Georgi, jsi vegetariánem již mnoho let. Neměl jsi s tím potíže?

George: Ne. Zmoudřel jsem a zajistil jsem si, abych měl dalovou polévku denně. Luštěniny jsou v podstatě levná strava a obsahují protein A-1. Lidé jsou blázni, kupují si biftek, ze kterého dostanou buď rakovinu nebo srdeční potíže, a kromě toho jsou ty mrtvoly tak příšerně drahé. Hotový nesmysl. Mohl bys nakrmit tisíc lidí čočkovou polévkou a cena by se přitom rovnala několika kilům filé.

Mukunda: Jedna z věcí, která má velký vliv na návštěvníky našich chrámů nebo čtenáře našich knih, jsou malby a sochy vytvořené oddanými, znázorňující výjevy Kršnových zábav, když se zjevil na Zemi před 5 000 lety. Šríla Prabhupáda jednou řekl, že tyto obrazy jsou ,,okna do duchovního světa`` a zorganizoval uměleckou akademii, kde se jeho žáci mohou zdokonalit a vycvičit ve vytváření transcendentálního umění. Nyní mají tisíce lidí tyto malby pověšené doma, buď originály, litografické nebo kanvasové kopie, či plakáty. Byl jsi v našem muzeu v Los Angeles? Jak na tebe zapůsobilo?

George: Je to velkolepé - lepší než Disneyland. Mám pocit, že má stejnou hodnotu jako Smithsonianův institut ve Washingtonu. Sochařské práce jsou vynikající a také hudba je pěkná. Lidé si mohou udělat představu, jak království Boha vypadá. Kromě toho je znázorněno velmi jednoduchým, i pro dítě pochopitelným způsobem, jak se tělo liší od duše a jak je duše důležitá. Vždy mám kolem sebe podobné obrázky, jako například Kršnu na voze, který jsem nechal reprodukovat na desce Material World. Na zahradě mám také sochu Šivy, kterou pro mě udělali oddaní. Obrázky mi pomáhají při meditaci. Například obrázek z Bhagavadgíty, který ukazuje Nadduši v srdci psa, krávy, slona, chuďase a kněze, pomáhá při realizaci, že Kršna dlí v srdci všech. Nezáleží na tom, jaké tělo jsi dostal, Pán je vždy s tebou. Ve skutečnosti jsme stejní.

Mukunda: Ty a John Lennon jste se seznámili se Šrílou Prabhupádou v září 1969, kdy bydlel v Johnově domě.

George: Ano, když jsem ho potkal poprvé, podcenil jsem ho. Tehdy jsem nevěděl, že díky němu se mantra rozšířila v posledních šestnácti letech více, než za posledních pět století. To je úplně ohromující, protože přes svůj pokročilý věk neustále překládal knihy. Později jsem zjistil, že byl mnohem obdivuhodnější, než jak se na první pohled zdálo.

Mukunda: Co ti nejvíce utkvělo v mysli?

George: Vždy říkal: ,,Jsem služebník služebníkova služebníka.`` To se mi líbí. Spousty lidí tvrdí: ,,Já jsem to. Já jsem božská inkarnace. Jsem tady, abych vám pomohl.`` Rozumíš, co myslím? Ale Šríla Prabhupáda nikdy takový nebyl. Líbila se mi jeho skromnost. Vždy se mi líbila jeho prostota a jednoduchost. Být služebníkem služebníkova služebníka - v tom to opravdu spočívá. Nikdo z nás není Bůh - jsme pouze Jeho služebníci. V Prabhupádově společnosti jsem se vždy cítil pohodlně a uvolněně, spíše jako přítel. Cítil jsem, že byl velmi dobrým přítelem. I když mu v té době bylo sedmdesát devět let, pracoval prakticky celou noc, den za dnem. Přesto se ke mně nechoval jako velký vzdělanec - byl svým způsobem dětsky jednoduchý, což je nesmírně fantastické. Byl největším učencem sanskrtu a svatým mužem; cenil jsem si skutečnosti, že mě nikdy neučinil nespokojeným. Spíše naopak, vždy se snažil, abych se cítil dobře. Vždy jsem ho považoval za velice milého přítele a i nyní se na něho takto dívám.

Mukunda: V jedné ze svých knih Šríla Prabhupáda píše, že tvoje upřímná služba je lepší, než služba některých lidí, kteří se odevzdali Kršnovi, ale nevydrželi. Co si o tom myslíš?

George: Velice pěkné. Dalo mi to velkou naději, neboť jak se říká, i okamžik strávený ve společnosti zbožné osoby, čistého oddaného Kršny, má nesmírně kladný vliv.

Myslím si, že Šrílu Prabhupádu velice těšila myšlenka, že někdo zvenku pomáhá při vydávání desky. Již pouhá skutečnost, že mu to dělalo radost, mne povzbuzovala. Vím, že se mu líbila skladba  Hare Krishna Mantra a žádal oddané, aby mu přehrávali píseň Govinda. Stále ji ještě hrajete?

Mukunda: Každý chrám má kopii této písně a hrajeme ji každé ráno, když se oddaní shromáždí před oltářem. Dalo by se říci, že je to naše hymna.

George: Jestliže bych ke svým písním o Kršnovi nedostal inspiraci od Šríly Prabhupády, dostal bych ji od oddaných. Jediné, co jsem potřeboval, bylo povzbuzení. Zdálo se, že ho těšilo vše duchovní, co jsem udělal - buď prostřednictvím písní, nebo při vydávání knih apod. Píseň Living in the Material World jsem napsal ovlivněn Šrílou Prabhupádou. On mi vysvětlil, jak nejsme hmotná těla. Pouze jsme se do nich náhodou dostali.

V písni jsem pak napsal, že v hmotném světě se ve skutečnosti nic neodehrává. Nepatříme sem, ale do duchovního nebe:

Jsem odsouzen k životu v hmotném světě,
jsem zklamán v hmotném světě,
smysly nejsou nikdy uspokojeny,
pouze se vzdouvají jako příliv a odliv,
který mě utopí v hmotném světě.

Jediný důvod, proč jsme tady, je najít cestu, jak se odsud dostat.

To bylo zvláštní na Šrílovi Prabhupádovi; nemluvil pouze o lásce ke Kršnovi a uniknutí z hmotného světa, ale sám byl toho dokonalým příkladem. Mluvil o neustálém zpívání a sám vždy zpíval. Myslím si, že mne to nejvíce povzbudilo. Stačilo to, abych se snažil více a trochu lépe. Byl dokonalým příkladem toho, co kázal.

Mukunda: Jak bys popsal úspěchy Šríly Prabhupády?

George: To, čeho docílil, je velmi význačné. Dokonce i ve srovnání s osobnostmi jako William Shakespeare je množství knih, které vydal, vskutku ohromující. Rozum nad tím zůstává stát. Někdy pracoval bez ustání mnoho dní a spal jen několik hodin. Snad ani mladý zdravý člověk by nedokázal udržet tempo, kterým se řídil ve svých devětasedmdesáti letech.

Šríla Prabhupáda zapůsobil na svět velkolepě. Nelze to změřit. Jednou jsem zjistil: ,,Můj Bože, tento člověk je úžasný!`` Celou noc překládal ze sanskrtu do angličtiny, pečlivě všechno vysvětloval, aby tomu všichni snadněji porozuměli, a přesto se nikdy nenechal obdivovat jako nadřazená osoba. Jednal vždy se svou dětskou jednoduchostí a nejpřekvapivější je, že veškeré překlady pořídil v tak relativně krátké době - během několika let. Aniž by měl něco více než svou oddanost Kršnovi, nadchl tisíce mladých lidí a uvedl do pohybu celé hnutí, které se stalo tak silné, že pokračuje i po jeho odchodu. A i nyní dělá stále větší pokroky a bude se rozrůstat na základě poznání, které zanechal. Toto hnutí v růstu neustane. Čím více se lidé probudí duchovně, tím více poznají hloubku Prabhupádových slov - kolik duchovní moudrosti daroval.

Mukunda: Víš, že mnohé hlavní university na světě, včetně universit v Harvardu, Yale, Princetonu, Oxfordu, Cambridge a Sorbonne, vlastní všechny Prabhupádovy knihy?

George: To je dobře! Jednou z nejzajímavějších věcí, které jsem si na Šrílovi Prabhupádovi všiml, bylo to, že mluvil anglicky a pak náhle řekl něco v sanskrtu a poté to opět přeložil do angličtiny. Bylo jasné, že vše dobře ovládá. Z literárního hlediska je jeho přínos samozřejmě nesmírný, protože uvedl do středu pozornosti Nejvyšší Osobu, Kršnu. Mnoho učenců a spisovatelů zná Gítu, ale pouze na intelektuální úrovni. I když píší ,,Kršna řekl...,`` nedělají to s potřebnou bhakti neboli láskou. V tom je to tajemství - Kršna je ve skutečnosti osoba, je Bůh, který se také zjeví v knize, projeví-li čtenář dostatečnou lásku, bhakti. Nikdo nedokáže pochopit ani tu nejzákladnější věc o Bohu, dokud Ho nemiluje. Nedá se říci, že takzvaní velcí védští učenci milují Kršnu - proto Mu nemohou porozumět a dát nám Ho. Ale Šríla Prabhupáda byl jiný.

Mukunda: Védské texty předpovídají, že po sestoupení Šrí Čaitanji před pětisty lety nastane po dobu deseti tisíc let zlatý věk, kdy zpívání svatých jmen úplně odstraní úpadek moderní doby a na této planetě zavládne skutečný duchovní mír.

George: Šríla Prabhupáda určitě ovlivnil svět absolutním způsobem. Předal nám nejvyšší literaturu a nejvyšší poznání. Neexistuje nic vyššího.

Mukunda: Ve svém životopise píšeš: ,,Nezáleží na tom, jak hodně je člověk zbožný, neboť i tak potřebuje milost, aby se dostal z hmotného světa. Může být jogínem, mnichem nebo jeptiškou, ale bez Boží milosti se nevysvobodí.`` Na konci písně Living in the Material World se říká: ,,Musím se odsud dostat Kršnovou milostí, spasit se z hmotného světa.`` Závisíme-li na milosti Boha, co znamená rčení: ,,Pomoz si sám a Bůh ti pomůže?``

George: Myslím si, že to má různé významy. Jednak, že se odsud bez milosti Boha nikdy nedostaneme, a jednak, že Jeho milost je úměrná touze, kterou vyvineme. Množství milosti, kterou očekávám od Boha, by se mělo rovnat množství milosti, kterou si zasluhuji. Dostanu tolik, kolik do toho vložím. Jako v písni The Lord Loves the One that Loves the Lord, kterou jsem napsal o Šrílovi Prabhupádovi:

Pán miluje toho, kdo miluje Pána,
a zákon říká, že když nemiluješ,
nebudeš milován.
Pán pomáhá těm, kdo pomáhají sobě,
a zákon říká, že za vše, co děláš,
dostaneš odplatu.

Slyšel jsi píseň That Which I Have Lost z mého nového alba nazvaného Somewhere in England? Je to přímo z Bhagavadgíty. Píseň pojednává o ničení sil temnoty, omezování, lži a smrtelnosti.

Mukunda: Ano, líbí se mi. Jestliže lidé dokáží pochopit Kršnův vzkaz z Bhagavadgíty, mohou se stát opravdu šťastnými.

Mnoho lidí na začátku svých duchovních cest uctívá Boha jako neosobního. Jaký je rozdíl mezi uctíváním Kršny neboli Boha v Jeho osobní podobě a uctíváním Jeho neosobní povahy v podobě energie či světla?

George: Je to jako by ses procházel s robotem a s člověkem. Jak jsem již řekl dříve: ,,Jestliže Bůh existuje, chci Ho vidět,`` nejen Jeho energii či světlo, ale Boha samotného.

Mukunda: Co je podle tebe smyslem lidského života?

George: Každý člověk musí spálit svou vlastní karmu a uniknout z řetězů máji (hmotného klamu), reinkarnace atd. Nejlepší věc, jakou kdo může dát lidstvu, je vědomí Boha. To je nejlepší dar. Ale nejdříve se musíš soustředit na vlastní duchovní pokrok; do jisté míry se musíme stát sobečtí, abychom se stali nesobečtí.

Mukunda: A co takhle vyřešit životní problémy bez ohledu na duchovní proces?

George: Život je jako provaz se spoustou uzlů. Uzly jsou karma, se kterou ses narodil ze všech minulých životů, a cílem lidského života je vynaložit úsilí a rozvázat všechny uzly. Zpívání, meditace a vědomí Boha to umožňují. Jinak pouze při každém pokusu o rozvázání nějakého uzlu uděláš nový uzel. Tak působí karma. Naše současná těla jsou výsledkem našich minulých činů a v budoucnu se staneme výsledkem činností, které provádíme nyní. Porozumět přísloví ,,jak zaseješ, tak sklidíš`` je důležité, neboť pak nemůžeš obviňovat nikoho za situaci, ve které se nacházíš. Víš, že vlastními činnostmi se buď více zamotáš, nebo vysvobodíš.

Mukunda: Ve Šrímad Bhágavatamu, klenotu veškeré védské literatury, je popsáno, jak čisté duše žijící s Bohem v duchovním světě mají k Bohu různé vztahy - rasy. Existuje způsob, jakým rád myslíš na Kršnu?

George: Líbí se mi myšlenka vidět Kršnu jako děťátko, jak bývá často zobrazen v Indii. A také jako Góvindu - pasáčka krav. Zamlouvá se mi představa, že je možné mít vztah ke Kršnovi jako k dítěti a chránit Ho, nebo jako k příteli, anebo Ho uctívat jako gurua či pána.

Mukunda: Myslím si, že nelze spočítat, jak mnoho lidí se začalo věnovat uvědomování si Kršny na základě tvé písně My Sweet Lord.  Prošel jsi však určitou osobní změnou, než ses rozhodl napsat tuto píseň. Ve své knize píšeš: ,,Dlouho jsem uvažoval, zdali bych měl napsat My Sweet Lord  nebo ne, protože bych se přiznal veřejně.... Mnoho lidí se bojí slov Pán a Bůh... Strkal jsem krk pod gilotinu... ale zároveň jsem měl na paměti, že nikdo nic neříká... proč bych tedy k sobě neměl být upřímný? Došel jsem k poznání, že když něco silně cítíš, měl bys to říci.

Chtěl jsem ukázat, že Haleluja a Haré Kršna je stejné. Nahrál jsem hlasy zpívající, ,,Haleluja`` a pak jsem to změnil na ,,Haré Kršna``, takže lidé začnou zpívat mahámantru dříve, než poznají, co se děje. Zpíval jsem Haré Kršna již dlouhou dobu a tato píseň byl jednoduše nápad, jak udělat západní popový ekvivalent mantry, která neustále opakuje svatá jména. Nemám kvůli tomu špatné svědomí; ve skutečnosti jsem zachránil život mnoha narkomanům.``

Proč jsi na album vůbec chtěl vložit Haré Kršna? Samotné Haleluja by nestačilo?

George: Hm, za prvé ,,Haleluja`` je radostné křesťanské vyjádření, ale ,,Haré Kršna`` má mystický nádech. Nejedná se o pouhé opěvování Boha; je to žádost, aby se člověk stal Jeho služebníkem. A protože způsob, jakým je mantra sestavena, s mystickou duchovní energií obsaženou v souhláskách, je mnohem bližší Bohu, než jak Ho v současnosti představují křesťané. Ačkoliv Krista považuji za absolutního jogína, myslím si, že mnozí křesťanští učitelé Krista špatně líčí. Předpokládá se, že zastupují Ježíše, ale nedělají to dobře. Velice ho klamou a to je velký prohřešek.

Písní My Sweet Lord  jsem se je snažil trochu získat, protože zněla jako popsong. Mým cílem bylo, abych nalákal lidi na ,,Haleluja``; než se dostanou k ,,Haré Kršna``, jsou již dávno chyceni - přitakávají si nohou do rytmu a zpívají ,,Haleluja``, jakoby ukolébáni do jistého bezpečí. Pak se to náhle změní v ,,Haré Kršna`` a všichni pokračují ve zpívání, aniž by si uvědomili, co se stalo, a myslí si: ,,Vida, ani jsem si nemyslel, že budu mít rád Haré Kršna!``

Dokonce i nyní mi lidé píší a ptají se, co to je za hudební styl. Po deseti letech se stále snaží zjistit význam slov. Ve skutečnosti to byl pouze malý trik a nikdo se nehněval. Z nějakého důvodu mne žádní křesťané nenapadli: ,,Líbí se nám to až po to zpívání Haré Kršna.``

,,Haleluja`` byla možná nějaká mantra, kterou postupně zředili, ale nejsem si jist, co to opravdu znamená. Řecké slovo Kristus nebo Kristos je v podstatě Kršna.

Mukunda: Co bys řekl o rozdílu mezi křesťanským pojetím Boha a Kršnou z Bhagavadgíty?

George: Když jsem poprvé přišel do tohoto domu, bydlely zde jeptišky. Přinesl jsem si plakát znázorňující Višnua (čtyřruká podoba Kršny). Lze na něm vidět pouze Jeho hlavu, tělo do pasu a čtyři ruce, ve kterých drží lasturu a další symboly, a nad vším je velký znak óm. Má kolem sebe pěknou záři. Zavěsil jsem to nad krbem a odešel jsem do zahrady. Když jsem se vrátil zpátky, všechny na mě skočily se slovy: ,,Co to je? Co to má znamenat?`` jako by se jednalo o nějakého pohanského boha. Řekl jsem jim: ,,Je-li Bůh neomezený, může se zjevit v jakékoliv podobě se Mu zlíbí. To je jedna z nich. Jmenuje se Višnu.`` Vyvedlo je to z míry; ale vtip je v tom, že Bůh je neomezený. Když Ho získáte jako Kršnu, není omezen na určitý obrázek. Může mít podobu dítěte, může být jako Góvinda nebo se může projevit v mnoha jiných známých podobách. Můžete vidět Kršnu jako malého chlapce, což je způsob, jakým se já rád dívám na Kršnu. Je to radostný vztah. Ale je zde ještě chorobný náhled, s jakým je dnešní křesťanství představováno, kdy se nesmíš zasmát, protože je to příliš vážné, a nemůžeš očekávat, že uvidíš Boha - a podobné nesmysly. Jestliže Bůh existuje, musíme Ho vidět, a nevěřím v ideologii, kterou najdeš ve většině kostelů, kde říkají: ,,Boha neuvidíš, je vysoko nad tebou. Věř tomu, co říkáme, a neodporuj.``

Poznání - védská moudrost - které je předloženo v Prabhupádových knihách, pochází z nejstarších písem světa. Říká se v nich, že člověk se může očistit a božským zrakem může vidět Boha. Očistíš-li se zpíváním, uvidíš Ho. Sanskrt, jazyk, kterým byla tato písma napsána, je prvním jazykem světa. Dévanágarí (písmo, kterým se sanskrt píše) ve skutečnosti znamená ,,písmo bohů``.

Mukunda: Každý, kdo má upřímnou snahu pokročit v duchovním životě, nehledě na náboženskou příslušnost, může vidět hodnotu zpívání jmen Boha. Mám na mysli člověka, který se opravdu snaží být si vědom Boha a snaží se zpívat upřímně.

George: Ano, to je pravda. Je to otázka otevřenosti. Kdokoliv, kdo je otevřený, to dokáže. Člověk musí být otevřený a bez předsudků. Musíme to pouze zkusit. Nic nemůžeme ztratit. Ale ,,intelektuálové`` vždy narazí na problémy, protože vždy ,,vědí`` všechno lépe. Ve skutečnosti patří obvykle mezi duchovně nejzruinovanější lidi, protože se nedokážou odpoutat; nerozumí výrazu ,,transcendování`` intelektu. Ale obyčejný člověk spíše řekne: ,,Tak jo, zkusím to a uvidíme, jestli to funguje.`` I z křesťanů se mohou stát lepší křesťané, budou-li zpívat Haré Kršna.

Mukunda: V knize I, Me, Mine mluvíš o karmě a reinkarnaci a jediném způsobu, jak se dostat z cyklu zrození a smrti, a to přijetím pravého duchovního procesu. Také jsi řekl: ,,Všichni se obávají smrti, ale příčinou je narození. Když tedy nechcete umřít, nenaroďte se!`` Věřil některý z Beatles na reinkarnaci?

George: Jsem si jist, že John na ni věří! A nechtěl bych podceňovat Paula a Ringa. Nepřekvapilo by mne, kdyby doufali, že to je pravda. Rozumíš, co mám na mysli? Snad mohu říci, že Ringo je jogín převlečený za bubeníka!

Mukunda: Paul má naši nejnovější knihu Coming Back: the Scienceof Reincarnation. Kde je podle tebe Johnova duše?

George: Doufám, že na správném místě. Věděl, že každá duše reinkarnuje, dokud se úplně neočistí, a že každá duše se nachází na úrovni, která je určena akcemi a reakcemi z tohoto a předešlých životů.

Mukunda: Bob Dylan svého času hodně zpíval Haré Kršna. Navštěvoval chrám v Los Angeles, stejně jako v Denveru a Chicagu. Jednou dokonce projel Spojenými státy se dvěma oddanými a napsal několik písní o Kršnovi.

George: Ano, to je pravda. Řekl, že se mu zpívání a společnost oddaných líbila. Také Stevie Wonder vás měl na jedné ze svých desek. Ta píseň – Pastimes Paradise - je opravdu pěkná.

Mukunda: Když jsi byl ve Vrndávanu, místě, kde se Šrí Kršna narodil, viděl jsi tisíce lidí zpívající Haré Kršna. Zpevnilo to tvoji víru ve zpívání, když jsi zjistil, že celé město žije podle těchto zásad?

George: Zajisté mne to posílilo. Určitě to pomáhá. Je to fantastický zážitek být ve městě, kde to všichni lidé dělají. Měl jsem však také pocit, že byli zaskočeni, když viděli bělocha džapovat s růžencem v ruce. Vrndávan je jedno z nejfantastičtějších míst v Indii. Všichni všude zpívají Haré Kršna. Byl to můj nejlepší zážitek.

Mukunda: Ve své knize jsi napsal: ,,Celý svět podvádí, zvláště lidé, kteří ovládají svět a společnost. Prezidenti, politikové, vojenští představitelé atd. se všichni hádají a jednají, jako by byli Pány nad svými panstvími. Na Zemi je to v podstatě Problém č. 1.``

George: Ano, dokud nejednáš s vědomím Boha a nevíš, že On je ten, kdo je skutečně u moci, shromažďuješ si spoustu karmy a nepomáháš ani sobě, ani druhým. Velice mne rmoutí současný stav světa; je tak zničený. Všechno se zhoršuje víc a víc. Všude přibývá betonu, špíny, radioaktivity. Nedotčené lesy a čistý vzduch neexistují. Kácejí se všechny stromy. Znečišťují se oceány. Jsem do jisté míry pesimistický při myšlence na osud této planety. Velcí páni nevědí, že za všechno, co dělají, existuje reakce, kterou je třeba zaplatit. To je karma.

Mukunda: Myslíš, že je zde nějaká naděje?

George: Ano, jeden po druhém musíme uniknout z máji. Všichni lidé musí spálit svou karmu a uniknout z kruhu zrození a smrti. Musí zavrhnout přesvědčení, že když Británie, Amerika nebo Rusko či Západ začne vládnout, potom budeme mít navždy klid a žít šťastně. To není možné. Nejlepší věc, kterou člověk může darovat, je vědomí Boha. Projev nejdříve svou božskou povahu. Tam je pravda. Je přímo v nás. Pochop, co jsi. Kdyby si lidé uvědomili, co je skutečné štěstí, neexistovaly by na světě strasti. Myslím, že zpívání jmen Boha je vhodný začátek.

Mukunda: Děkuji ti mockrát, Georgi.

George: Haré Kršna!

 

Meditace v době nesvárů

Mnoho lidí nyní vyučuje meditaci a dělá z toho výnosný podnik. Zdá se, že brzy bude mít každé předměstí své pravidelné přednášky o józe, meditaci pro zdraví a osvobození od neuróz, a každá škola bude mít v čele svého jogína. Avšak málo lidí zná skutečný význam meditace navzdory její popularitě předkládané různými jogíny a meditačními společnostmi. Podle védských spisů, původního zdroje, ze kterého pochází znalost o józe, je v moderní době prakticky nemožné provádět většinu meditací, a proto by se každý měl naučit meditovat jednoduchou metodou zpěvného přednášení a poslouchání Haré Kršna mahámantry, což je tzv. džapa.

V šesté kapitole Bhagavadgíty je možné najít védské nasměrování ke skutečné meditaci, které vysvětluje, že cílem meditace je plně zaměřit mysl na Boha, což umožňuje shlédnutí transcendentální čtyřruké podoby Višnuovy v srdci. Tento způsob meditace vyžaduje velice přísnou sebekázeň. Člověk musí sedět ve vzpřímené poloze na posvátném a odloučeném místě, musí úplně ovládat popudy těla a naprosto omezit sex. Spisy říkají, že taková meditace byla možná v Satjajuze, v dávno minulé době, kdy lidé žili 100 000 let, oslavovali Valmiki Muniho, autora epické básně Rámájan, a kdy meditovali 60 000 let, aby dosáhli dokonalosti. Ale v moderní době, Kalijuze, době nesvárů, je taková meditace prakticky nemožná, protože nemáme záruku, že se dožijeme šedesáti let. Takzvaná meditace, nyní prováděná v našich moderních velkoměstech, může zaručit výnosné platy několika učitelům, ale pokud se týká dosažení skutečného cíle jogínské meditace, není vůbec ideální.

Navzdory velkým obtížím při meditaci v této době popisují spisy největší výhodu Kalijugy: ,,Tato doba Kali je oceánem chyb, ale nabízí jednu velkou výhodu - každý může dosáhnout osvobození pouhým zpíváním svatého jména Boha.`` (Šrímad Bhágavatam 12.3.51)

Proto ti, kdo meditují bez znalosti skutečného významu meditace, by měli začít zpívat svaté jméno Boha, jak se nachází v mahámantře - Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré / Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré.

 
Jak udělat růženec?

Člověk může zpívat buď hlasitě, tak se i ostatní lidé mohou připojit ke zpívání a poslouchání, nebo polohlasně s růžencem při osobní meditaci. Pro osobní zpěvný přednes si můžete koupit kuličky v kterémkoliv obchodě s hračkami. Uvažte uzel asi 10 cm od konce dlouhého provázku a potom navlékněte 108 kuliček, dělajíce uzel za každou kuličkou. Poté prostrčte oba konce provázku dírkou velké kuličky, udělejte pevný uzel těsně za hlavní kuličkou a odstřihněte zbývající provázek. Celkový počet kuliček je tedy 109.

 

Jak zpěvně přednášet s růžencem?

Při meditaci držte růženec v pravé ruce. Uchopte první kuličku palcem a prostředníčkem a zpěvně a zřetelně předneste celou mahámantru: Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré / Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré. Poté přejděte na druhou kuličku, držte ji stejnými prsty a opět zpěvně předneste celou mahámantru. Potom přejděte na další a další kuličky a pokračujte tímto způsobem, dokud nepřezpíváte všech 108 kuliček a nedojdete opět k hlavní kuličce. Nedžapujte na hlavní kuličce. Otočte kuličky v ruce a zpěvně jednu po druhé předneste v opačném směru. Zpěvným přednesem mantry na všech 108 kuličkách z jedné strany hlavní kuličky na druhou ukončíte jedno ,,kolo``.

Ačkoliv neexistují přísná a pevná pravidla pro tento druh meditace, každý by se měl pokusit džapovat alespoň několik kol denně (zasvěcení džapují šestnáct) a také by se měl vyhýbat čtyřem zlozvykům materialistického života: 1. jedení masa, ryb a vajec; 2. požívání omamných látek, jako drog, alkoholu, kávy, černého čaje a cigaret; 3. oddávání se nedovolenému pohlavnímu styku (pohlavní styk prováděný mimo manželství nebo s prostředky bránícími těhotenství) a 4. hazardování (úsilí o zisk v různých  hrách o peníze atd.). Příznivé je také denně číst Bhagavadgítu, což pomáhá získat ze zpívání svatých jmen největší užitek.

 

Co je mahámantra?

Mahá v sanskrtu znamená velký, mana je mysl a tra znamená osvobození. Mahá-mantra  je tedy ,,velký zpěvný přednes k osvobození mysli``. Zvláště v složité moderní společnosti mnoho nechtěných myšlenek a úzkosti zakaluje naši mysl. Ale zpívání svatých jmen Boha neboli mahámantry očišťuje mysl od všech špatných myšlenek a zároveň ji upoutává na Kršnu, Boha.

Upoutání mysli na Boha je základním principem všech meditací, a pronášení duchovního zvuku Haré Kršna mantry je proto jednoduchá a efektivní transcendentální meditace. Ačkoliv védské spisy doporučují mnoho různých způsobů meditace, jako hatha, radža a džňána, dodávají, že nejlepší metodou k dosažení osvobození je zpívání svatého jména Boha (Kali-santarana Upanišad).

 

Jaký účinek má zpívání mahámantry?

Zpívání Haré Kršna mantry má tři stadia. Tak jako prach může pokrýt zrcadlo, styk s hmotou pokryl naši mysl hmotnou nákazou a naše vjemy nejsou nadále čisté. Transcendentální zvuk svatého jména Boha odstraňuje prach ze zrcadla mysli a meditujícího automaticky přivádí k druhému stadiu zpívání.

Ve druhém stadiu ho zpívání osvobozuje od příznaků hmotné existence, zejména od toužení a bědování. Materialistický člověk touží po tom, co nemá - já chci auto, chci ženu, chci peníze - a běduje, když to ztratí – přišel jsem o auto, přišel jsem o ženu, o peníze atd. Pravidelné zpívání Haré Kršna osvobozuje od těchto druhů úzkosti a pozvedá meditujícího k osvobozenému stadiu, které je v Bhagavadgítě (18.54) popsáno následovně:

brahma-bhútah prassannátmá na šočati na kánkšati

samah sarvešu bhútešu mad-bhaktim labhate parám

,,Ten, kdo je v tomto transcendentálním postavení, se okamžitě dostává na úroveň Nejvyššího Brahmanu a je plný radosti. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a je nakloněn všem živým bytostem stejně.``

Ve třetím stadiu zpívání je dosaženo plného blaženého života (ánanda-mayo ´bhyását). Člověka, který dosáhl této úrovně, nikdy nic neznepokojuje. Bhagavadgíta (6.20-23) to popisuje následovně: ,,Ve stavu dokonalosti zvaném tranz či samádhi je mysl prováděním jógy zcela odpoutána od hmotného myšlení. Tato dokonalost je charakterizována tím, že yogí prostřednictvím čisté mysli vidí vlastní já a na této úrovni se raduje. V tomto radostném stavu stále cítí bezmezné transcendentální štěstí, poznané transcendentálními smysly. Když dosáhne této úrovně, nikdy se nevzdálí od pravdy a v mysli je přesvědčen, že již nelze získat nic víc. Tehdy zůstává neochvějný – nemohou jím otřást ani ty největší těžkosti. Toto je skutečné osvobození od všech strastí pocházejích ze styku s hmotou.``

 

 Absolutní podstata svatého jména

Bůh je absolutní. Proto vše, co je s Ním přímo spojeno - jako Jeho svatá jména, podoby, zábavy, příslušenství, společnost apod. - je s Ním totožné. V dualistickém hmotném světě se věci liší od svých jmen. Žíznivý člověk např. neuhasí svou žízeň voláním: ,,Voda! Voda!`` protože název voda a samotná voda se od sebe liší. Ale v absolutním světě neexistují takové rozdíly; věci a jejich jména jsou totožná. Proto pouhým pronášením svatého jména Boha je člověk spojen s Bohem.

V hmotném světě to známe ze vzdáleného příkladu, když jsme s někým spojeni tisíce mil radiovými vlnami. Stejný princip pracuje v duchovním světě, přenášeje každého mimo limity času a prostoru.

Šrí Čaitanja Maháprabhu, inkarnace Kršny, který hlásal, že zpívání mahámantry dvacet čtyři hodin denně přivede člověka k dokonalosti, řekl: ,,Svaté jméno Boha by mělo být zpíváno se skromnou myslí a člověk by se měl považovat za nižšího než tráva na ulici. Měl by být snášenlivější než strom, měl by se zbavit veškeré pýchy a být stále připraven prokazovat úctu druhým. Tímto způsobem může zpívat svaté jméno Boha nepřetržitě.``

Zpívání Haré Kršna mantry postupně oddělí každého od hmotných pojetí a přivede ho do samádhi, tranzu, ve kterém pozná Nadduši (Paramátmu) prostřednictvím své transcendentální mysli a inteligence, aniž by se ztotožňoval s Nejvyšším. Toto je cíl jógy. Živé bytosti se říká džívatmá (duše) a Kršna je nazýván Paramátmá (Nejvyšší Duše). Při dokonalém vědomí Kršny člověk poznal věčný vztah mezi duší a Nejvyšší Duší, Kršnou.

Proto je v této době nejlepší způsob praktikování jógy zpívání a poslouchání svatých jmen Boha, obsažených v mahámantře - Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré / Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré. Toto je začátek bhaktijógy neboli uvědomování si Kršny. Na zpívání se nevztahují žádná pevná a přísná pravidla; můžete zpívat kdykoliv a kdekoliv a současně pokračovat ve svém zaměstnání. Nikdo nemusí opustit svou práci nebo rodinu, protože zpívání automaticky čistí život od nechtěných či zbytečných potíží. Zjevené spisy civilizovaných národů dávají Bohu různá jména, a védská písma doporučují zpívání Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré / Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré. Proto vás poníženě prosíme: zpívejte Haré Kršna a buďte šťastní.