AD CAUSA INTERRUPCE

Petr Plaňanský

Pondělní "Lidovky" (a jistě i ostatní tisk), stejně jako NP, přinesly informace o akci, která v sobotu proběhla v ulicích Prahy. Šlo o "Pochod pro život", který chtěl upozornit na problematiku interrupcí. Určitou mediální popularitu akce získala díky kontroverzním střetům odpůrců s podporovateli potratů. Pokud se na celou událost budu dívat optikou sdělovacích prostředků, mohu konstatovat: nic nového pod sluncem - ve slovních potyčkách se střetly dvě skupiny lidí, které zastávají protilehlé strany barikády.

Nicméně celá událost se dá nahlížet z docela jiného úhlu pohledu: v Praze proběhly fakticky dva pochody. Jeden by se dal nazvat "Pro Life", druhý "Pro choice". Rád bych se na obě skupiny podíval podrobněji a posléze ještě připomenu, na co se dost často při diskusích o interrupcích zapomíná.

Pro Life skupina preferuje právo každého počatého jedince na to, aby se mohl narodit. Což je ostatně v souladu s Listinou základních práv a svobod, kde se praví, že: "Každý je způsobilý mít práva. Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením."

"Pro Life" skupina pořádá řadu osvětových programů na školách a stojí i za krizovými centry, které nabízejí praktickou pomoc ženám, jejichž život se komplikuje "nechtěným" těhotenstvím. Různými akcemi (třeba takovou, která proběhla v sobotu v Praze) se snaží upozornit společnost na to, že interrupce jsou traumatizujícím problémem, kterým je nutno se zabývat. Chce vydobýt pro počaté děti mnohem liberálnější zákony, než které doposud platí. Liberálnější ve smyslu ochrany jejich práva na život. To všechno je pozitivní. Negativem pak je, že někteří jedinci z této skupiny vystupují velice agresivně a mnohdy neoddělují samotnou problematiku od lidí s ní spojených (obrazně řečeno: s vaničkou vylévají i dítě). Není žádným tajemstvím, že skupinu "Pro Life" tvoří z velké části křesťané (a to nejen ti z římskokatolické církve), část konzervativně orientované společnosti a někteří lékaři (gynekologové a porodníci).

Pro choice skupina preferuje "právo ženy rozhodovat o svém těhotenství". Je pro ještě více restriktivní zákony (vzhledem k nenarozeným dětem) než jsou ty, které platí dnes. Jako pozitivum lze vnímat to, že se skupina snaží o přiznání většího práva ženám o sobě rozhodovat. Jako negativum chápu, že větší práva pro matky znamenají žádná práva pro jejich počaté děti. Za skupinou "Pro choice" stojí především feministky, anarchisté, někteří lékaři (zejména sexuologové) a jistá část liberálně orientované společnosti.

V celé problematice interrupcí se vyskytují různé polohy argumentace: racionální i emocionální, náboženská a etická, psychologická, či právní s ohledem na dítě i na těhotnou ženu. Většina diskusí končí výbuchem vášní, mnohdy (žel) nenávistnými útoky jedné strany proti druhé.

Napadly mě čtyři oblasti, kam polemika o interrupcích příliš často nezabrousí. Dovoluji si je zmínit a inspirovat vás k osobnímu zamyšlení:

První oblastí je biologie (tedy biologický vznik života), která nám může dát odpověď na otázku: "Kdy je člověk člověkem?" Z biologického hlediska je to, mám pocit, jednoznačné: v okamžiku spojení mužské spermie a ženského vajíčka dojde ke kompletaci gegetické informace, která se stane určujícím faktorem (a "programem") pro vývoj a růst právě počatého lidského jedince. Od okamžiku početí je jasné, že (pokud nejde o chybnou genetickou informaci, která zpravidla končí samovolným potratem) se po devíti měsících narodí nový jedinec. Nenarodí se ani králík, ani ledňáček, ani žralok, nýbrž "jen a pouze" člověk. Od početí k porodu pak potřebuje nejvíc ze všeho čas a výživu.

Druhou oblastí je terminologie. Budeme-li hovořit o lidském plodu, embryu (v tom lepším případě), či o TOM (v horším případě), pak bude mnohem snazší rozhodovat se pro interrupci. Budeme-li hovořit o počatém dítěti, později o našem dítěti, bude snazší toto dítě přijmout a dát mu šanci.

Třetí oblastí je pomoc: tu ženám v nouzi, pokud je mi známo, poskytují lidé z "Pro Life" organizací. Jde o pomoc ryze praktickou - od sehnání lékaře, přes psychologické poradenství, právní porady až po možnost žít nějakou dobu v azylovém domě pro svobodné matky. Doposud jsem neslyšel o podobné pomoci "Pro choice" organizací (ale třeba se mýlím). Proč se tak málo o těchto skutečnostech hovoří?

Nakonec poslední oblastí je odpovědnost za život. Odhlédnu-li od jakéhokoli konkrétního náboženského či světového názoru, pak zde zůstává obecně platná etika, kterou do jisté míry uznává a řídí se jí každý člověk a která je ostatně i zahrnuta v jistém smyslu v Listině základních lidských práv a svobod. Samozřejmě tato oblast přináší mnohem více otázek než zmíněné oblasti předchozí, a logicky se ptá po hodnotě života jako takového. K zamyšlení zmíním dva citáty. První je z knihy R. Spaemanna: Štěstí a vůle k dobru:

"...mezním případem, z něhož je zřejmé, co máme na mysli, když mluvíme o odpovědnosti, je onen výše uváděný případ odpovědnosti za život člověka, jehož ukončení života by pro nikoho neznamenalo nějakou škodu nebo ztrátu. Úcta k takovému životu naproti tomu předpokládá, že hodnota lidského života není vztažná vůči někomu, pro něhož má tento život hodnotu, nýbrž že bez ohledu na takovouto relativní dostatečnost je lidský život oním hodným úcty vůbec."

Druhý pak z E. Lévinase: Etika a nekonečno:

"Pouto s druhým navazuje pouze odpovědnost, ať už přijímaná nebo odmítaná, ať už víme nebo nevíme, jak ji na sebe vzít, ať můžeme nebo nemůžeme pro druhého něco konkrétně udělat. Říci: tady jsem. Něco pro druhého udělat. Dát."

To jsou, alespoň doufám, slova, která diskutující mohou inspirovat k tomu, aby více přemýšleli o těch "na druhé straně barikády" - pokud možno bez předsudků, nenávisti a přes to, že s nimi nesouhlasí.

P. S.: Nikdo z nás není nestranný pozorovatel, tedy ani já. Dovolím si závěrem vyslovit osobní názor: interrupce je velmi špatné řešení osobní neodpovědnosti. Bude-li jaké hlasování, jsem raději pro život.

Neviditelný pes, oddíl SPOLEČNOST, 28.3.2001

nahoru