Erazim Kohák - Kdo je cizí

 

Kdo je cizí

Ukázka z knihy Erazima Koháka Hesla mladých svištů

"Jsem člověk, a nic lidského mi není cizí." Prý to řekl Arthur Schopenhauer, a před ním prý Erasmus Rotterdamský a před nimi ještě někdo z antických klasiků. Albert Schweitzer to neřekl, ač by to mohl říci ještě šířeji: jsem tvor Boží, a žádné stvoření mi není cizí. František z Asisi skutečně hovořil o sestře Luně a bratru Slunci a jednal podle toho. Nic mu nebylo cizí. Někomu je zas cizí všechno. Za mého dětství cizina začínala "za Pakou". Na druhém konci světa zas cizina byla "th´ other side o´ Brattleboro". Tam jsme jednou pohřbívali sousedku, stařenu, která již dvacet let dožívala život na samotě, kde už dávno nikdo nehospodařil. Občas jsem za ní chodíval. Nosila v hlavě kroniku naší obce za posledních osmdesát let. Vyprávěla mi o šumařích. o tancovačkách svého dětství, o pile, co stála tam, kde jsem si uprostřed lesa sroubil obydlí, o všech, kdo se tu rodili, žili, umírali. Stáli jsme nad hrobem, až ticho přerušil hlas souseda skoro stejně starého, jako byla ona: "Nebyla zdejší. Až v první třídě se sem přistěhovala z druhé strany. Byla cizí." Vesnička "na druhé straně" našeho kopce byla od nás snad hodinku chůze. Jenže on ji nikdy neměl rád.
 
Tak to asi je, cizí je to, k čemu jsme se nedokázali vztáhnout s láskou. Samo o sobě nic cizí být nemusí. K jednomu patříme světu, jeden Bůh nás stvořil, stvořil i tu nejvzdálenější hvězdu a všechno mezi ní a námi. Jen potřebujeme odvahu otevřít se druhému a sami se k němu s láskou vztáhnout. Učme se milovat a nic nám nebude cizí.

Další články od E. Koháka:
Filosofové Keller a Kohák o USA: "Je to výsměch demokracii..."
Lidé se honí za extrabuřty
Lidstvo terorizují propagátoři tzv. rozvoje
Právo žít
Tři otázky k směřování lidstva
Zelená svatozář

nahoru