ODPOVĚĎ NA DESET PROINTERRUPČNÍCH ARGUMENTŮ


    Převzato z www.prolife.cz

    Plod se prý stává lidskou bytostí tehdy, až je schopen nezávislého života mimo matku, až je sám životaschopný.
    • Životaschopnost není mírou lidskosti člověka. Životaschopnost je ovlivněna úrovní medicíny, léčiv a zdravotnického personálu.

    • Podle této definice nejsou potom lidskými bytostmi diabetici, lidé napojení na umělou ledvinu a všichni ostatní, kteří jsou "schopni žít jen závislý život".

  1. Plod je prý jenom potenciální lidský život, který se životem teprve může stát.
    • Z lékařského hlediska je rozlišení lidského života na "potenciální" a "skutečný" pouze umělou konstrukcí, vědecky neobhajitelnou. Medicína tvrdí zcela jednoznačně, že lidský život začíná při početí.

    • Cokoli nelidského se nestává lidským tím, že zestárne nebo se zvětší; vše lidské je lidským od počátku.

    • Výrazy plod, embryo nebo novorozenec, batole, adolescent se vztahují k LIDEM určitého stupně rozvoje, ne k věcem.

  2. Nenarozené dítě prý není osobností, není schopno smysluplného života, nemyslí...
    • Osobnost člověka je dána členstvím v lidské rase, ne stupněm rozvoje a dokonalosti v rámci rasy.

    • Již u několikatýdenního dítěte dochází k myšlenkovým procesům. Dítě reaguje na vnější podněty.

    • Úvaha a rozhodnutí, zda životy jiných jsou smysluplné nebo ne, je vysoce nebezpečným ohrožením hodnoty lidského života.

  3. Plod je prý pouze součástí matčina těla.
    • Součást lidského těla je určena společným genetickým kódem, který sdílí se zbylou částí těla; genetický kód nenarozeného dítěte se od matčina kódu zcela liší. Dítě často vlastní odlišnou krevní skupinu.

    • Být uvnitř něčeho neznamená být toho součástí.

    • Lidé by neměli být diskriminováni kvůli místu svého pobytu.

  4. Interrupce je prý výsadně ženská otázka, protože otěhotnět může pouze žena.
    • Interrupce dopadá na celou lidskou společnost. Interrupce není feministickou záležitostí, stejně jako otroctví není pouze záležitostí otrokářů, nebo válka záležitostí generálů.

    • Jak často se "právo na svůj život" stává právem utiskovat a ubližovat druhým ve svůj vlastní prospěch?

    • Interrupce ženám nikdy neumožní vyšší společenské postavení, naopak je vykořisťuje a ponižuje.

    • Interrupce sebou vždy nese nemalé riziko poškození zdraví matky; ohrožení příštího těhotenství, případná neplodnost, psychická zátěž, zvýšená pravděpodobnost výskytu rakoviny prsu.

  5. Rozhodnutí, zda provést interrupci, nebo ne, je prý záležitostí lékařů, tedy odborníků.
    • Dosažení lékařského diplomu lékaře nevyjímá z povinnosti dodržovat zákon proti zabíjení.

    • Mohou právníci tvrdit, že zákon je jejich odbornost, a proto by měl být ponechán jen na jejich svědomí?

    • Současná lékařská profese opustila Hippokratovu přísahu (Ženeva, 1973). Na základě pozměněné lékařské etiky pacient dnes nemůže vědět, zda k němu lékař přistupuje v roli léčitele, nebo popravčího.

  6. Interrupce je prý nezbytná k omezení populačního růstu.
    • Zabíjení lidí není přijatelným prostředkem kontroly populačního růstu.

  7. Budou-li interrupce nezákonné, dojde prý k ohrožení života žen, neboť ty budou k interrupcím přistupovat i nadále.
    • Logika tohoto argumentu v podstatě zní - k vraždám, loupežím a jiným násilným činům bude vždy docházet, proto je uzákoňme! Potom snad už nebudou zločinem...?

    • Uzákonit procedury, které slouží k zabíjení nevinných jenom proto, abychom je učinili méně riskantními, je humánně nepřípustné.

    • Nezákonné potraty se provádějí s využitím stejného vybavení a stejných metod jako zákonné.

  8. Duševně nebo tělesné postižené dítě bude prý nechtěné, bude trpět, a proto je lépe...
    • V lidské společnosti neexistují "nechtěné děti". "Nechtěnost" nevyjadřuje stav dítěte, ale postoj dospělých.

    • Mezi nechtěným těhotenstvím a nechtěným dítětem je značný rozdíl.

    • Od kdy závisí právo člověka na život na tom, zda jej někdo chce, nebo ne?

    • Naše společnost je v postoji k postiženým lidem vysoce pokrytecká a cynická.

  9. A v případě znásilnění...?
    • Otěhotnění v důsledku znásilnění je vysoce nepravděpodobné. Statisticky k němu téměř nikdy nedochází.

    • Znásilnění není nikdy vinou dítěte. Dítě je dítětem bez ohledu na okolnosti jeho početí.

    • "Krajním" řešením by měla být adopce, ne vražda, a to nejen v případě znásilnění.


  • Podle ČSÚ bylo v České republice uměle potraceno 2 860 690 nenarozených dětí od roku 1960.

    nahoru