O partnerských vztazích


Převzato z www.matrix-2001.cz

Sám promlouvám o partnerských vztazích
(Sai Babo promiň, věřím, že mi rozumíš...)

Jiří ŠINDELKA

Nevím, kolik různých chytrých a tlustých knih či odborných brožur bylo napsáno na to téma, něco vím však zcela jistě. Co si člověk sám neprožije a "nevyzkouší", těžko si vezme z dobře míněných rad dostatečně za své. Během svého 33letého života jsem prožil několik "vážných" vztahů, které trvaly pár týdnů, měsíců i let. Pokaždé jsem si zažíval to počáteční sladké období zamilovanosti, kdy k vám proudí čerstvé, neznámé, až exotické, ale hlavně velmi příjemné energie, které vás naplní, omámí a způsobí pocit naprosté blaženosti, ne nepodobný drogovému opojení. V této chvíli je ten druhý zaručeně ten pravý a jediný. Kolik umělců už opěvovalo ve svých básních, písních, textech a jiných dílech tento "božský" stav, kdy jde všechno ostatní stranou... Kolik "sladká Manon!" a "miluji Tě víc než vlastní život" bylo do světa vykřičeno… No, jo, ach ty energie, mají mršky snahu vyrovnávat své polarizace a toto "šťastné" období silné gravitace po nějakém čase (odborníci hovoří průměrně o třech měsících) pozvolna končí. Občas se ještě sem-tam objeví, ale už to není takové. Následující fázi, také celkem příjemné, se říká sexuální a trvá prý asi tak dva roky. To už však většinou probíhají i první nedorozumění, hádky, střety zájmů, stagnace a posléze až krize vztahů. Prostě to nejde, my si nerozumíme, tohle mne vytáčí, támhle tím mne pěkně štve, už chci mít jednou provždy pokoj atd. Však to znáte. Aspoň u mne to tak nějak probíhalo. No, prostě nejlepší čas vyhlídnout si nějakou čerstvou energii a jít do toho znovu. Pokud se vám podaří "nezpůsobit si" nějaké děti, je to celkem bez problémů. Samozřejmě, existují i extrémy, kdy to asi opravdu jinak nejde, ale o těch se raději nebavme.

Také je možné, že si partneři z karmické i jiné podstaty předají a prožijí, co si spolu prožít a předat měli, a potom jde každý svojí cestou. I takové případy jsou, ale dají se (i když někdy asi tíž) rozeznat. To je ovšem na jiné povídání. Já chci psát o těch vztazích nenaplněných, kterých je žel naprostá většina a jejich opravdový význam začíná právě v době, kdy se objeví první problémy žádající si svá řešení. Nevýhodou a zároveň paradoxem je, že v těchto chvílích často naše partnerské vztahy končí. Vznikají pak nové, které však mívají většinou i podobný průběh a konec. Jeden za druhým, pořád dokola, přesně dle zákona kauzality. Je však třeba si uvědomit, že jednou to prostě musíme zvládnout, bez toho asi nemáme šanci pohnout se na cestě dál. Stejné problémy a překážky se nám budou opakovaně vracet a nabízet, dokud neobstojíme.

Když se ptali Miloše Kopeckého, jestli je šťastně ženatý, odpověděl s úšklebkem, že se člověk nežení proto, aby byl šťastný. Nevím jistě, zda-li to Mistr myslel tak, jak já to dnes chápu, ale něco na tom je. Cítíte to? Kvalita vztahu není podle mne věc ani tak invenční, ale hlavně trpělivě i těžce vypěstovaná, kdy jste nuceni brousit hrany svého egoismu a vyhlazovat plochy svých vlastností, které (jako v nastaveném zrcadle) náhle uzříte v plné své nepoznané "kráse". Je to práce zdlouhavá a těžká, to určitě sami víte nebo aspoň cítíte. Než se takový zušlechťovávaný "drahokam" alespoň zaleskne, trvá leckdy velmi dlouho a stojí to mnoho sil a trpělivosti. Mnohdy i slz a strádání, když "to jinak nejde". Vždy to ovšem chce mít (a to v první řadě) hodně lásky, víry a pokory. Co teď právě čtete, je psáno z mé vlastní, autentické zkušenosti. Ano, udělal jsem a pořád ještě dělám spoustu rozličných kopanců, průšvihů a chyb, ale vím, že právě to jsou ty nejcennější zkušenosti a zvládnuté zkoušky. Ten pokrok je pak opravdu cítit, teď jen vydržet… Na čem jiném by se měl člověk lépe naučit Víře, Lásce, Pokoře, ale i trpělivosti a vůli.

Je to podobné, jako když stavíte model letadla. Celé týdny řežete, brousíte, pilujete, slepujete, natíráte a kdovíco ještě a to všechno s vírou, že vám "to" nakonec poletí. I toto jsem jako pionýr absolvoval, ale žádný letící stroj nikdy nedokončil. Přece snad už jsem léty trochu vyzrál a mé "výtvory" se občas začínají mezi pády i vznášet. Tedy, aspoň tomu bytostně věřím… A to ještě zdaleka nekončím !-))) Má slova jsou upřímná a já jsem o jejich správnosti přesvědčen. Troufám si tedy závěrem zvolat: "Nečekejte na toho pravého, na svého duchovního blížence či jak se to dá nazvat, nejspíš ho už máte vedle sebe!!!" Pěstuje a hýčkejte si svůj svazek a tvořte jej s trpělivostí a láskou k úžasné dokonalosti, kterou si jistě zaslouží. Možná, že až se naučíme spokojeně žít ve svých partnerských vztazích, budeme schopni spolu tím kvalitněji fungovat i ve větších skupinách, neřku-li národech, rasách čí civilizacích. Myšlenka Unie je krásná a bez pochyb se jednou zrealizuje, ale nezačínáme tak trochu od konce?!

Přátelé, toto moje pojednání neaspiruje na něco objevného či moudrého, co by hluboce zasáhlo mysl a srdce čtenáře, to je mi úplně jasné a vůbec mi to nevadí. Určitě se najdou tací, co se mnou souhlasit nebudou, ale přesto mám dobrý pocit, že jsem tento článek napsal….-))) Tak zatím ZDARYŠ !!!

Váš Jiří Šindelka

nahoru