Pulchra
Příběh o krásné planetě

Josef Škvorecký

Země, rok 3135

"Ten týden, kdy mě konečně pozvali ke konkursu, Kongres zrovna zahájil debatu o legalizaci nekrofilie. Hned první den schválili návrh na zařazení do kategorie volby, nikoli deviace. Nyní probírali dodatek, aby lidé, kteří své mrtvoly dávají k dispozici lékařskému výzkumu, měli možnost odkázat je nejen doktorům, ale taky těm, kteří si zvolili nekrofilii za svůj způsob pohlavního života. Mělo se tím zabránit vraždám způsobeným legalizací volby. Patrickovi jsem řekla, co si o tom myslím. Za tři roky nato jsem ležela ve startovním lůžku J.B. Templetona a opakovala si v duchu pořád dokola: Sbohem, Země!

Jméno Magdalena mi nedali naši, ale strejček. Naši mě do knihy narozených dali zapsat jako Marii, ale když mě strejček adoptoval, pokřtil mě a přidal jméno Magdalena. Marie Magdalena. Vysvětlil mi, že Magdalena byla třináctý apoštol. To mi vrtalo hlavou. V žádném evangeliu jsem to nenašla. Tam bylo apoštolů vždycky dvanáct. Strejček se usmál a řekl: ´To byl takový svět, Magdalénko. Marie Magdalena, stejně jako všechny ostatní, s výjimkou Ježíšovy matky, nesly stigma Evina apetitu, víš? Podle evangelií bylo apoštolů dvanáct. Ale kdo napsal evangelia? Matouš, Marek, Lukáš, Jan. Z Marie Magdalénky udělali tichého partnera. Ačkoliv podle všech evangelií s ním byla pečená vařená, ani slovo o tom, že při poslední večeři taky seděla u stolu. Prostě to tehdy nikoho ani nenapadlo.´

Absolvovala jsem historii a paleontologii na Miskatonické univerzitě. Dozvěděla jsem se tam, že války v Západní půli Země ustaly před polovinou třetího tisíciletí, jinde se prý válčí pořád. Vždycky, když naši zvědi zjistí, že se tam někde staví atomová nebo mikrobiologická zařízení, vyřídí to státní sekretář bezposádkovými bombardéry. Přistěhovalectví zamezili už na počátku třetího tisíciletí po Kristu. Jinak je to třetí tisíciletí moderního letopočtu.

´Odkud zlo?´ usmál se strejček. ´Dal lidem svobodnou vůli. Jako má sám. Učinil je k obrazu svému. Mají na vybranou.´´On přece ale - ´ zarazila jsem se. Obrátil se od okna. ´Chceš říct, že On na vybranou nemá?´ ´No já... On přeci nemůže páchat - zlo?´ ´Může,´ řekl strejček. Ale hned se opravil. ´Mohl by. Ale nechce.´

Na planetě Pulchra

´Kristus se narodil v roce nula. A u vás i u nás se letopočet počítá od roku nula... A přesto se letošní letopočet u vás a na Zemi liší o pět let... Bylo mu přece třiatřicet! řekla jsem.´ ´Ano,´ pravila Geraldinka, ´jenže se to stalo sedm let před smrtí Tiberia, toho nadlouho nejlepšího císaře. Po něm zavládly v Římě zmatky, teprve stojednatřicet let po události pod Pontským Pilátem nastoupil Marcus Aurelius, a potom - ´ ´Já vím, znám tu historii. Ale evangelisti - ´ ´Měli to spočítáno špatně,´ řekla Geraldina. ´Bylo mu třiatřicet, když ho přibili na kříž, jenže se to stalo o pět let dřív. My jsme to viděli. Totiž naši hvězdáři té doby to viděli.´ Mlčela jsem. Ovšem. Jejich astronomové ho viděli, jak trpěl. Evangelisti psali až sto a víc let po Jeho narození. V duchu jsem se zasmála jednoduchému vysvětlení. Rozdíl mezi očitým svědkem a zbožným pisatelem zprávy, který sbírá nespolehlivé vzpomínky stařičkých pamětníků.´

Nosorožec přiběhl k letadlu a díval se na dveře. Deirdre koukla z okna a pravila ustrašeně: ´Ať s ním něco udělaj! Nebo nás trkne nebo něco!´ Hoffstein se mě zeptal: ´Proč se bojí?´ ´Myslí si, že po nás skočí a sežere nás.´ ´Proč?´ pravil Hoffstein udiveně. ´A řekla jsi sežere?´ Pernillka mě vzala za ruku a zaškemrala: ´Pojď se mnou, Magdo! Já si chci hrát s tím mrňavým!´ Šly jsme jako první. Mládě se k nám rozběhlo, mě zamrazilo v zádech, ale Pernillka mi pustila ruku a rozběhla se. Chvíli kličkovala před miniaturním nosorožcem, až ji drcl a ona se svalila se smíchem do trávy. Velká samice sledovala hru dítěte s mláďátkem a zdálo se mi, že se směje. Z pralesa se vynořila tygřice se čtyřmi potomky, ti se hned přidali k honičce. Z lesa vylézali další: vlčice s mláďaty, pardál, ještě jeden tygr, stádečko paviánů a tři gorily, všichni se rozsadili do kruhu a bavili se hrou dítěte s mláďaty. Poznání mnou projelo jako blesk. Roztřásla jsem se po celém těle. Už jsem věděla, co je Pulchra. A taky že sem nepatříme. Smutek mě opustil. Na Zem se mi ale nechtělo. Co tam."

Ukázky z knihy J. Škvoreckého - Pulchra / Příběh o krásné planetě. Vydalo nakladatelství Petrov, 2003.

nahoru



Zpátky na Novinky