Vzor




Blaník


Blaník a Aes Sidhe

Převzato z: www.eldar.cz/hade


Autor: Hade

Velký Blaník, existuje totiž i Malý Blaník na jehož vrcholu jsou zbytky středověkého hrádku, je zalesněný vrch na Vlašimsku. Na vrcholu se nacházejí zbytky halštatsko-laténského hradiště. Zbytky opevnění jsou dobře zřetelné i dnes. Původně obtáčely vrchol dva pásy opevnění. Vnější val byl násep s roštovou konstrukcí, a lícovou zdí z žulových balvanů. Táhne se dnešní bukovinou jako vyvýšený pás pokrytý různě velkými balvany. Z obou stran navazuje na tzv. Rytířské skály, které byly zakomponovány do ochrany hradiště.

V popředí jsou zbytky valu, v pozadí Rytířské skály...

Vnitřní val pak obepíná vrcholovou plošinu. Zde také už ve čtyřicátých letech odkryli archeologové základy obydlí. Stál tu kdysi pás obydlí v řadě za sebou. Odkryté chaty byly oválné, na obvodu opásané kameny.

Blaník je ovšem známý především pověstí o Blanických rytířích, kteří pod vedením sv. Václava vyjedou z nitra hory až české zemi bude nejhůře (zatraceně kde jste vy ochrupkové!!!!!). Méně známý už asi je původ této pověsti. Autorem této pověsti bude patrně Mikuláš Vlásenický, zakladatel ultraakvistické sekty, nazývané "pecínovskými". Mikuláš byl patrně velmi zábavný patron a působil v 70 letech 15. století. Vyžíval se v apokalyptických vyprávěních z budoucích časů. Líčil "množství nepřátel……, zemi roznášenou na kopytech koní, potoky krve…., ALE až bude nejhůře, vyjedou z Blaníku divnou mocí boží ukrytí tam bojovníci" a dál to jistě znáte. Zdá se že onoho vykutáleného kazatele inspirovaly pověsti a lidová vyprávění, která kolovaly o Blaníku od nepaměti a rozhodně dávno předtím než tento dobrý muž vymyslel svá povzbudivá kázání. Mimochodem už J. Hus ve svých kázáních odsuzoval poutě na určitá místa a kopce, kde lidé očekávají zázraky a konají modloslužebné obřady. Na prvním místě jmenuje Blaník. V roce 1405 popisuje dokonce případ jakéhosi laika, který lákal lidi na Blaník a sliboval uvidět tam zázračná zjevení. Právě na základě Husova upozornění (Hus, jak vidíte, byl velmi horlivý již o hodně dříve, než ho jeho rozezlení nadřízení zpopelnili v Kostnici - kdo s čím zachází atd),nakonec rázně zasáhl arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hasenburka 15.6.1404. Zakázal horu navštěvovat pod trestem exkomunikace. Proč byla pověrám kolem Blaníku věnována tak mimořádná pozornost ? Kde leží původ těchto pověstí ? Odpověď zní patrně značně neuvěřitelně. Jádro pověstí pochází s největší pravděpodobností z keltských dob ! Tyto pověsti, které jsou dodnes velmi živé a překlenuly naprosto neuvěřitelnou dobu 2000 let !

Pověsti souvisí s tradičním keltským pojetím některých hor jako sídla Aes Sidhe-mocnosti hory. Tyto místa jsou branami do říše, kde je všechno jaksi jinak. Brána do tohoto "jiného časoprostoru" či jak to nejlépe nazvat, se otvírá o hlavních svátcích roku (keltských samozřejmě, např. na Den upálení J. Husa zbytečně na Blaníku nestepujte nedočkáte se). Potom vyjíždí do noci přízračné vojsko, či naopak lidé z tohoto světa pronikají do neznámých říší skrývajících se za těmito branami.

Podobná pověst jako k Blaníku se vztahuje např. i ke Kotýzu - Zlatému koni, Oškobrhu či dalším místům v Čechách.

Známá je například tak zvaná "divoká honitba". Zjeví se přízrační jezdci ženoucí se lesem, je slyšet zvuk kopyt, řinčení zbraní.

V souvislosti s Blaníkem je uváděna řada kuriózních příhod. Chronicky známý je příběh Václava Podbrdského, který zmizel z Blaníku při pádu do lomu a objevil se za dlouhých 18 let aniž by tušil kolik let uběhlo. Příběh byl dokonce uveřejněn roku 1889 v novinách Národní politika. V roce 1827 údajně pronásledovali "obrnění šediví jezdci" rytíře Putzlachera - krajského komisaře jedoucího do Mladé Vožice.

V roce 1923 se před paní Kyptovou, pasoucí pod Blaníkem dobytek, zjevil pán s brýlemi na nose, ruce držel noviny. Chvíli na ni polekaně hleděl a po chvíli se před očima vyděšené ženy rozplynul ve vzduchu.

Na celé věci je zajímavé především to, že tyto příhody plně zapadají do obrazu Blaníku - Aes Sidhe, přesně v keltském pojetí. Je možné, že se tyto pověsti skrývají racionální jádro ? Můžou existovat místa, kde neplatí naše představy o prostoru a čase ? Nebudu se tady nyní pouštět do komentování složitých teorií, založených na paradoxech kvantové fyziky (snad někdy příště), ale nabídnu jeden jednoduchý pokus, který vám snadno dokáže jak je někdy jednoduché chápání prostoru ošidné.

Představte si mravence na pruhu papíru položeném na stůl. Mravenec se může pohybovat v libovolném směru , může na konec, stejnou cestou se potom vrátit, v žádném případě se ale nedostane na druhou stranu papíru - ta přiléhá ke stolu a neexistuje pro něho. Jiná situace nastane pokud tento pruh papíru slepíme a vytvoříme obruč a tu zavěsíme do prostoru. Mravenec, v tuto chvíli nemůže náš malý a právě vytvořený vesmírek sice opustit, ale může kráčet po vnější straně, nebo přelézt a pohybovat se po vnitřní straně, jeho vesmírek - získal další rozměr. Pojďme, ale dál. Pruh papíru stočený v obruč, nyní znovu rozpojíme a jedním koncem otočíme o 180o . Pruh pak slepíte. Mravenec, teď ať jde kam jde, se bude pohybovat pouze po jediné ploše, která je zároveň plochou vnitřní i vnější. Snadno si to ověříte - když budete kreslit čáru a dostane se zpět do výchozího bodu, vidíte, že čára se táhne zároveň na ploše vnější i vnitřní. Pravda je samozřejmě taková, že nám (i našemu mravenci) jedna z ploch zmizela, vznikla plocha jediná a ta je zároveň lícem i rubem současně a zároveň se nám ztratila i jedna z hran obruče papíru. To co jsme zhotovili je tzv. Mobiuv pruh pojmenovaný po matematikovi 19 století A. Mobiovi, který jako první analyzoval jeho podivné vlastnosti. Nejpřekvapivější vlatnost kruhu se objeví v okamžiku, kdy se rozhodneme kruh podélně roztříhnout. Pokud totéž provedeme s normálním prstencem papíru, je výsledek jasný. Vzniknou dva užší prstence s poloviční šíří. S Mobiovým pruhem je to jinak - přesvědčete se sami…

Ještě vám stále připadá existence bran vedoucích do jiných časoprostorů nemožná ? Tak jste nepoučitelní. Vypravte se na keltský svátek Samain (naše Dušičky) na Blaník. V tento den se setkává minulost s budoucností, z hlubin vycházejí přízračná vojska a dávno mrtví se mísí se současníky… Třeba se přesvědčíte.

A co ty na to Scullyová ? Aha, že se vůbec ptám….

Hade, 8.5.1999