Co skrývají Karpaty a Komi

 

Nerozluštěné ornamenty · Šachta do útrob země · Žulové katakomby s živou vodou · Tajemství "kamenné sekyry" · Paprsek bílého ohně

 

Oblast Karpat je doslova prošpikována tajemnými příběhy, legendami a nevysvětlitelnými událostmi. Není proto náhodou, že se od nepaměti jejich romantické scenerie stávaly zdrojem inspirace umělců a především pak spisovatelů. 0všem tajemno Karpat nepatří jenom dávné minulosti. Nemusíme ani příliš sahat do historie, abychom se setkali s případy mírně řečeeno kuriózními a záhadnými. Tenhle se odehrál na podzim 1989 v Jassy, provinčním centru rumunského regionu Moldova.

 

Na jedné staré budově v historickém centru města se stavební dělníci věnovali renovačním pracím. V základech domu nečekaně narazili na skrytý otvor, směřující kolmo dolů do země. Tento přístup byl uzavřen obrovskou kovovou deskou o průměru asi tři metry. Přivolaní odborníci s údivem museli konstatovat, že slitina, z níž byla tato obrovská deska vytvořena, není sloučeninou běžných kovů. Neznámou slitinu se dosud nikomu nepodařilo analyzovat. Záhy po výjimečném objevu v Jassy začaly kolovat fámy, že nalezená deska určitě není produktem pozemské technologie. Ještě větší bezradnost přivolaných expertů vyvolalo čtrnáct okrouhlých ornamentálních ozdob vyrytých do sopečné horniny a rozmístěných kolem celé desky. Na čtyřech z nich byly zobrazeny nezvykle oděné humanoidní bytosti, poněkud připomínající roboty. Jsou oblečené v kombinézách se zřetelnými technickými prvky, na jejichž spodním okraji je možné rozpoznat zvláštní výčnělek. Na první pohled bychom řekli, že je to něco jako ocas, kdyby ovšem celá postava nevyvolávala jednoznačně technické asociace.

 

Všechny čtyři podivné bytosti jsou obklopeny dvojitým prstencem, tvořeným dosud nerozluštěnými symboly. Vnitřní prstenec s velkou pravděpodobností obsahuje písemné znaky; zvláštní výjevy jsou každopádně až neuvěřitelně podobné mayským písemným symbolům ve Střední Americe. Vnější prstenec naproti tomu znázorňuje tvory, z nichž někteří se podobají bájným dinosaurům. Není ostatně žádné tajemství, že právě v Karpatech byly nalezeny četné fosilie vyhynulých prehistorických "nestvůr". Už v druhé polovině sedmnáctého století na základě pozoruhodných nálezů publikoval přírodovědec Vollgnad z Halle vědeckou zprávu o "sedmihradských dracích". Je otázkou, do jaké míry je toto dostatečným vysvětlením výjevů objevených na ornamentech v Jassy.

 

Vraťme se ale k průzkumu v nedávné minulosti. Když jeřáb odstranil rozměrnou kovovou desku z otvoru v zemi, objevila se asi deset metrů hluboká šachta, vedoucí kolmo dolů. Stěny šachty byly žulové. Pomocí lan se několik geologů spustilo dolů a objevilo jakousi předsíň o ploše asi osmnáct čtverečních metrů a výšce tři metry, rovněž obloženou žulou. Její stěny a strop vypadaly na první pohled jako skleněné. Jednotlivé bloky, z nichž sestávaly, byly opracovány tak precizně, že mezi ně nebylo možno vsunout ani tenké ostří nože. Další klenutá žulová místnost byla objevena na konci téměř půlkilometrového šikmého tunelu.

 

Voda vyléčila smrtelnou nemoc

 

Komora v hloubce bezmála devadesát metrů přinesla odborníkům ještě jedno překvapení. V jedné stěně byl zapuštěný velký žulový blok s dutinou, z níž do trychtýřovité prohlubně vytékala pramenitá voda. Po prozkoumání vody v laboratoři se zjistilo, že jde o naprosto mimořádnou tekutinu. Následné pokusy se zvířaty přinesly fantastické výsledky. Během několika dnů byla zvířata zasažená smrtelnou chorobou díky vodě vyléčena. Podle všeho má fenomenální účinky na imunitní systém.

 

Dosud se však vědcům nepodařilo objasnit funkci ani význam podzemních chodeb a místností. V souvislosti s tím se vynořuje celá série nezodpovězených otázek.

 

Nebyla to místa, kde se konspirativně scházel jakýsi tajný spolek nebo záhadná sekta? Nepůsobil zde snad nějaký léčitel, který úspěšně bojoval proti metlám lidstva? Odkud pocházejí neuvěřitelné vlastnosti pramenité vody zjištěné laboratorními pokusy? Proč byl tento podzemní komplex vybudován v tak utajeném prostoru? Nejde o tajnou pokusnou laboratoř návštěvníků z jiné civilizace?

 

Poslední otázka ukazuje na nejfantastičtější a zároveň nejlogičtější možnost: Přistála v této oblasti před dávnými dobami mimozemská kosmická sonda?

 

Na jaře roku 1974 objevili dělníci v písečném násypu na břehu řeky Mures, která pramení v Karpatech, tři malé předměty, uložené v jemném písku říčního sedimentu. Naleziště se nachází asi dva kilometry východně od vesnice Aiud. Objev ležel v hloubce deset metrů pod současnou úrovní povrchu a byl potažen tvrdým písečným škraloupem. Původně byly dva z těchto předmětů identifikovány jako kosti, případně fragmenty kosterních ostatků. Třetím nálezem byla na první pohled sekyra, jejíž užívání připisujeme svým předkům z doby kamenné. Všechny artefakty byly poslány na další zkoumání do Archeologického institutu v Kluži. Tam byly především zbaveny písečné vrstvy. Potom byly fosilie znovu označeny za kosti a stoličku mladého mastodonta, tedy jednoho z předků dnešních slonů. Přes vzácnost těchto objevů nešlo o nějakou nevídanou záležitost. Podobné části kostí byly už objeveny i jinde. Záhada ovšem na sebe nenechala dlouho čekat.

 

Třetí nález totiž rozhodně nebyla prehistorická kamenná sekyra, i když se počáteční záměně nikdo nemůže divit, protože podobnost byla opravdu dokonalá. Nalezený artefakt byl však kovový.

 

Slitina neznámého původu

 

Tímto předmětem o délce dvaeet centimetrů vedou dva válcovité otvory, které se protínají v pravém úhlu. Všechny plochy vykazují stopy pravděpodobně po opakovaných tvrdých nárazech. Na základě zjištěných indicií můžeme usuzovat, že tento zvláštní objekt byl svého času součástí nějakého technicky funkčního systému. Teprve výsledky metalurgického zkoumání však proměňují zmíněný nález z Aiudu ve zcela zvláštní objekt. Tento záhadný corpus delicti je totiž v převážné většině, tj. 88 procent, tvořen hliníkem. V čem je tenhle fakt pozoruhodný? Hliník je kov, který v zemském povrchu sice vykazuje nejčastější výskyt, ovšem výhradně ve vázané formě, jako například v podobě hliníkové rudy zvané bauxit. Průmyslově byl poprvé vyroben roku 1854 ve Francii. V nejčistší formě byl ovšem pomocí rafinační eletrolýzy získán až roku 1920. Nezbytným předpokladem pro výrobu tohoto lehkého kovu je totiž energeticky velmi náročný proces, jehož podstatou je chemický rozklad elektrolytu pod vlivem elektrického proudu. Hliník se často používá ve slitinách s jinými kovy, protože takto vzniklé slitiny se vyznačují vyšší pevností i chemickou odolností.

 

Vraťme se však k objektu z Aiudu, který je ještě tajuplnější, než se původně zdálo. Metalurgové objevili na jeho povrchu nezvykle silnou vrstvu oxidu hliníku. Na běžných hliníkových předmětech je tato zoxidovaná vrstva silná pouhých několik mikronů, což je takřka tisíckrát méně než na objektu z Aiudu.

 

Všechna uvedená fakta připouštějí pouze následující závěry: objekt z Aiudu někdo - at už to byl kdokoli - vyrobil uměle. Je tak starý, že se opět uvolnily původní prvky, čímž nastalo období návratu k jejich původní krystalické struktuře. Jenom tak je možné vysvětlit, že zoxidovaná povrchová vrstva mohla tak hluboko proniknout do kovu.

 

Místo sekyry modul

 

Jakému účelu však mohl sloužit předmět, když se ho žádnému z odborníků nepodařilo identifikovat ani určit sebemenší podobnost se současnými přístroji nebo stavebními díly? Teprve jeden letecký inženýr navrhl vysvětlení, jež je zároveň fantastické i velmi rozumné. Záhadný artefakt mu velmi blízce připomněl přistávací modul jednoho nevelkého létajícího stroje, který je - podobně jako srovnatelné americké a ruské sondy - schopen měkce přistát na povrchu planety. Tvar zmíněného zvláštního předmětu svědčí ve prospěch této hypotézy: v obou vyvrtaných otvorech bylo zřejmě upevněno tyčové soustrojí přistávacího zařízení. Zařízení bylo každopádně vhodné k tomu, aby pomocí integrovaného teleskopického pérování progresivně tlumilo účinek velkých nárazů. Škrábance, výše zmíněná oválná deformace i použitý materiál - hliník, který v současnosti nachází vzhledem ke své lehkosti široké uplatnění v leteckém a raketovém konstruktérství - uvedenou myšlenku podporují.

 

Neletěl v prehistorickém období před několika statisíci lety nad oblastí dnešního Sedmihradska mimozemský létající objekt, at už pocházel odkudkoli? Nebylo cílem tohoto objektu původní ledovcové údolí řeky Mures, kde přistál tak nešťastně, že se část přistávací jednotky ulomila a zůstala ležet na původním místě? Dokázal létající stroj opět vzlétnout, takže po sobě zanechal pouze tento jediný fragment, který se společně s několika kosterními ostatky praslonů zachoval v říční usazenině až dodnes? Nebo se snad zbytek vesmírné sondy z jiného světa nachází hluboko pod silnými nánosy štěrku a písku západně od velkého oblouku Karpat?

 

Artefakt zmizel

 

Množství otázek by bylo možné rozšiřovat do nekonečna. Jedno je však jisté. Tento mysteriózní objekt s neobyčejně starou hliníkovou strukturou určitě nepochází od našich předků ze starší doby kamenné. Jeho původ už vůbec nemůžeme hledat v moderních dějinách, a tudíž pravděpodobně ani na naší planetě.

 

Bohužel se však zdá, že na většinu výše uvedených otázek se už nedočkáme odpovědi. V současnosti totiž nikdo nedokáže říci, kde se daný artefakt nachází dnes, takřka pětadvacet let po svém objevu. Pokud je umístěn v nějakém archivu, proč by měl být skrýván před světem?

 

Mysterium od Vašky

 

Tajuplný nález z blízkosti rumunské vesnice Aiud není zdaleka jediným záhadným objevem svého druhu. Pro obdobný případ bychom mohli například navštívit nehostinnou oblast severního Ruska.

 

V roce 1976 byl v tehdejší autonomní sovětské republice Komi učiněn nález, o němž teprve v roce 1985, ke konci takzvané studené války, pronikla zpráva i na Západ. Nedaleko severního polárního kruhu se proti poloostrovu Kola rozkládá území Zyrjanů, kteří se také nazývají "Komi". U řeky Vaška leží vesnička Jerd.

 

Ve zmíněném roce 1976 si v těchto místech šlo několik dělníků zarybařit. Na břehu našli bíle třpytivý úlomek velikosti mužské pěsti, který zpočátku pokládali za běžný kámen. Když jeden z mužů s předmětem manipuloval, aby si ho dobře prohlédl, upadl mu na zem. Při nárazu prý zasršel ze záhadného objektu celý roj jisker. Ohromení rybáři chtěli po návratu do vesnice předmět rozebrat. Při pokusu o jeho rozříznutí proti nim vyrazil "paprsek bílého ohně".

 

Po výzkumech provedených v institutech pro jadernou geofyziku a geochemii bylo zjištěno zvláštní chemické složení objektu - cér, lanthan, neodym, nepatrně železa, magnézia, uranu a molybdenu. Uvedené složení podle vědců nemohlo v žádném případě vzniknout na naší planetě přirozeným způsobem, protože prvky, které chemikové označují jako "lanthanoidy", se nikdy nevyskytují v podobných koncentracích, natož v této kombinaci. Badatelé však objevili ještě další zvláštní vlastnosti objektu od Vašky. Zkoumání podílu železa vedlo ke zjištění, že zcela chybí oxid železa, což je naprosto nevysvětlitelné. Na naší planetě totiž železo reaguje především se vzdušným kyslíkem a je úplně jedno, je-li ve vázané podobě jako železná ruda nebo jako kov. Zároveň byl zjištěn obsah uranu, který je nepoměrně vyšší než v přírodních uranových rudách. To je další svědectví umělého původu popisovaného předmětu. Většina vědců, kteří se zúčastnili zkoumání, byla přesvědčena, že vyrobit tuto slitinu bez jakýchkoli znečišťujících příměsí není možné ani pomocí nejmodernější techniky.

 

Už dlouho se odborníci zabývají otázkou, jakou technikou a za jakým účelem mohl být popsaný mysteriózní předmět vyroben. Mnozí se shodují, že taková syntéza mohla proběhnout za neuvěřitelného tlaku asi 10 tisíc atmosfér. To by vysvětlovalo neobvykle vysokou hustotu slitiny. Vyjdeme-li z tvaru objektu od Vašky, lze předpokládat, že původním tvarem tělesa byla koule nebo válec o průměru 1,2 metru. Tato hypotéza má ale jeden háček. Na celém světě neobjevíte výrobní zařízení, které by dokázalo deseti tisíci atmosférami miniaturizovat takový objekt. Navíc se v souvislosti s tímto tajuplným předmětem objevila další pozoruhodnost. Disponoval patnácti různými magnetickými orientacemi, což je z hlediska pozemských zkušeností naprosto unikátní.

 

Odkud tedy pochází onen nevysvětlitelný artefakt? Tato otázka přiměla tři vědce, kteří vedli komplexní výzkum, k seriózní domněnce, že objekt od Vašky mohla vyrobit pouze jakási mimozemská inteligence. Účel použití je ovšem stále zcela neznámý.

 

Co že to napsal světoznámý propagátor božských astronautů Erich von Dániken už před více než pětadvaceti lety? "S naší minulostí není něco v pořádku."

 

nahoru