Děti v říši tajemna I.


Magazín 2000
12/98

Přátelé z onoho světa · Nevysvětlitelné představy · Matka komunikuje se zárodkem · Škola termovize

Když jsme byli malí, žili jsme pohrouženi do snů, které pro nás byly součástí reality. Někdy se naše nejztřeštěnější předpovědi a touhy k velkému překvapení logického světa dospělých splnily. Později nás společnost zformovala nekonečnou řadou pravidel a stereotypů: Přitom jsme zapomněli, že domnělé dětské vize a představy občas přesahovaly pouhou bujnou fantazii.

Mohou děti mluvit s duchy? Mají vrozené telepatické schopnosti? Dovedou vidět do budoucnosti?

Odpověď na takové otázky je velmi obtížná, protože nám dospělým je svět dětí často nepochopitelný a nečitelný. Děti po­važujeme za čistá stvoření nedotčená vnější realitou, podceňujeme jejich fantazii, jejich psychický obzor a problémy. Dětský svět se nám jednou provždy uzavřel a klíč k jeho pochopení visí hodně vysoko. S jistou dávkou nadřazenosti se dítěti často říká - tomu ty ještě nerozumíš, to pochopíš, až budeš starší. Přitom si dospělý neuvědomuje, že mnohé z toho, co se děje v dětské psychice, nechápe naopak on.

Kamarádka z věčnosti

Příkladů kontaktů dětí s oním světem je známých více. Tenhle se odehrál a možná ještě odehrává v jednom španělském městečku. Šestiletá holčička, říkejme ji třeba Manuela, ztratila svou přítelkyní Lauru. Tím se jí zhroutil svět. Smrt kamarádky v ní vyvolala nepřekonatelnou touhu doprovázet přítelkyni do toho kouzelného místa, které jí Laura popisovala. "Proč s ní nemohu jít, když to místo, kde žije, je tak nádherné a nám by tam bylo spolu tak dobře?" ptávala se udivené matky.
Citlivá a introvertní dívka žila v té době jen pro svou zesnulou kamarádku, s níž se stále setkávala a rozmlouvala. Řídila se jejími radami a výstrahami do té míry, že se zcela rozešla s ostatními dětmi. Byla přesvědčena, že ji Laura ochrání před veškerým nebezpečím, které by jí mohlo hrozit.
Docházelo k nevysvětlitelným situacím. "Mami, nepospíchej, Laura mi říká, že autobus má zpoždění a přijdeme včas," uklidňovala jednou Manuela svou matku: Jak později potvrdila psycholožka; dívka měla pravdu. Když se rodičům zemřelé dívky narodilo druhé dítě, nakázala údajně Laura Manuele, aby se o maličké starala. Manuela se začala miminku věnovat s úsilím překvapivým vzhledem k jejímu věku. Další informace o životě Manuely bohužel chybějí a její rodiče se vyhýbají jakýmkoli dotazům.
Odborníci se pokoušejí dešifrovat kouzelný dětský svět plný událostí, které se vymykají zdravému rozumu snad proto, že se všechno snažíme vysvětlovat jen pod zorným úhlem logiky.
Mnozí významní badatelé tvrdí, že tyto psychické síly nalézáme v latentním stavu u všech dětí, pokud je vysvětlujeme jako výraz přírodních sil, které nás obklopují. Případů, v nichž se prokázal tento druh senzibility, je tolik, že nutí k zamyšlení nad pojetím reality a jejími hranicemi.

Kdo mi bere hračky?

Někdy mohou kontakty dítěte směřovat k člověku ze vzdálenější minulosti, kterého ani nemohlo poznat. Rodiče jisté dívenky - budeme jí říkat Anna - se dlouho nezamýšleli nad tím, že si dcera vždycky při svých hrách s někým povídala. Dělala to od svých tří let, dnes  je jí čtrnáct. Často se obracela k jakési neviditelné, a proto pro rodiče neexistující osobě, a prosila ji, aby jí dala pokoj a nebrala jí hračky. Až po čase si rodiče uvědomili, že záležitost by mohla mít vážnější dosah než pouhou dětskou fantazii. Stalo se to jednou večer, když si prohlíželi rodinné album. Holčička se s nimi roztržitě dívala a náhle vykřikla: "To je ten člověk, co mi bere hračky!"
Nechápali, co se děje, neboť to byl Annin dědeček, který zemřel dávno před jejím narozením, a holčička ho nikdy neviděla.
Tyto parapsychologické schopnosti však nelze chápat jako styk s negativními silami, ale jako přirozený stav dítěte, které dosud nebylo zformováno kulturou, jež ve většině případů tento kouzelný svět vytrhává i s kořeny. Na druhé straně se zdá, že existuje jistý sociálně-ekonomický vliv působící na tento typ fenoménů, jehož protagonisty jsou "malí čarodějové". Na nejnižší úrovni se většinou setkáváme s viděním a zjevováním bytostí, zatímco na vyšší úrovni je častější xenoglosie, tedy schopnost mluvit neznámým jazykem a přenos myšlenek.

Duchové hraví i léčiví

Poměrně často se stává, že dítě má zhmotnělé představy, s nimiž komunikuje, ale které vidí jenom ono. Uveďme jeden konkrétní příklad.
Čtyřletý chlapeček má mladšího bratříčka a dva neviditelné kamarády. Říká jim Albert a Robert. Jednoho neviditelného přítele měl prý už ve dvou letech. Na otázku, jak jeho kamarádi vypadají, odpovídá: "Nejsou oblečeni nijak a mají jenom hlavy.“ Vypráví, že jej někdy navštíví ve spánku, budí ho a chtějí si s ním hrát, jindy přijdou, když ještě nespí. Jeho rodiče nejsou zvláštním přátelstvím svého syna nijak znepokojeni. Považují to v kouzelném dětském světě za něco docela normálního.  Na Internetu se objevil jiný případ, který přesvědčivě dokumentuje dětskou schopnost komunikovat s bytostmi, které dospělí nevidí. Dvanáctiletá americká holčička Llael Moffittová tvrdí, že se spřátelila s duchy. Někteří z nich jsou prý astrálními bytostmi, jiní postavami z jiných galaxií. Říká, že díky pomoci svého neviditelného přítele, jenž se jmenuje Tank-too-wa, dokáže vyléčit různé nemoci. Llael vypráví, jak tyto síly vyzkoušela sama na sobě, když jí bylo devět let. Tehdy si zlomila pravé zápěstí. V duchu si podle rady svého léčitele přivolala pestrobarevný proud energie, který plynul z paže do zápěstí a dále až do konečků prstů. Opakovala to večer co večer, až po deseti dnech bylo zápěstí v pořádku, ačkoli normální léčba trvá téměř dva měsíce.
Dívka si ani dnes nedovede vzpomenout, kdy si uvědomila, že má schopnosti, které nemají jiní lidé.

Pozoruhodný šestý smysl

Americká psycholožka Hazel Denningová tvrdí, že uvedené mimořádné psychické schopnosti dítěte se vytrácejí, pokud rodiče taková vyprávění považují za lži. Tuto tezi dokazuje na případu osmiletého chlapce, který rodičům neustále vyprávěl o velmi sympatickém člověku – podle popisu to byl dědeček, kterého nikdy nepoznal. Ten mu pomohl postavit miniaturní statek. Hazel Denningová říká, že se chlapcovy schopnosti ztratily, neboť si sám uvědomoval, že je jiný, a bál se, že ho lidé nebudou přijímat jako rovnocenného, dozvědí-li se o jeho zvláštní schopnosti.
Patnáctiletá dívka vzpomíná, jak si v šesti letech často hrála a povídala s tmavým chlapcem. Přitom nechápala, proč ho její matka nevidí. Maminka žádného chlapce neviděla, ale ani neříkala dceři, že lže.
V prvních letech života se u dětí projevuje množství psychických prožitků, které dospělé překvapují. Jakmile však děti vycítí, že se jejich slov někdo bojí nebo jim nevěří, snaží se své schopnosti skrývat. Americký psycholog Joe Slate rodiče nabádá, aby své děti podporovali, povzbuzovali a uvědomovali si, že jejich schopnosti nejsou nic abnormálního. "Tento druh schopností je univerzální a každý z nás ho v sobě trochu má," říká. "Je to normální součást rozvoje dětství. Stejně jako nebrzdíme tělesný a citový vývoj svých dětí, neměli bychom to dělat ani s jejich vývojem psychickým."
Psycholožka Irene Buenová vyučuje telepatickou komunikaci mezi těhotnou matkou a zárodkem. Tvrdí, že takto lze vytvořit těsné psychické vazby mezi oběma a dosáhnout toho, aby porod byl snazší a snesitelnější.

Vidět pomocí prstů

Psychologové a pedagogové se v současnosti zabývají otázkou, do jaké míry lze v dítěti uvedené zvláštní psychické schopnosti pěstovat. Manželé Altamiranovi v Mexiku vedou specializovanou školu, v níž praktikují zvláštní psychickou výchovu. Děti se učí něco neuvěřitelného: číst texty a poznávat barvy konečky prstů, přičemž mají zavázané oči. Tato škola "termovize" je údajně jediná na světě a znamená velkou naději pro slepé děti, které dnes mohou číst pouze Braillovo písmo.
Děti se zde rovněž učí zacházet stejně obratně pravou i levou rukou, čímž získávají velkou zručnost a jistotu. Učí se i hypnotizovat, což cvičí na králících. Pokusně se tyto záležitosti praktikují i jinde na světě, např. ve Spojených státech, Velké Británii a v Kanadě.

Paranormální schopnosti nadaných dětí

Ruský vědec Grosman patřil k průkopníkům výzkumu vztahu mimořádně nadaných dětí k parapsychologickým silám. Na univerzitě v Sankt Petěrburgu prováděl pokusy s dětmi, které měly nadprůměrné hudební a matematické nadání. Snažil se u nich nalézt parapsychologické schopnosti. Jeden z nejdůležitějších klíčů k odhalení neznáma našel u osmiletého Fedi Kercijeva, který byl vynikajícím matematikem a nadprůměmým šachistou. Feďa mu vyprávěl, že při šachové hře přesně věděl, co má udělat, aby "v mysli svého protivníka vytvořil zmatek". Grosman zjistil, že tenhle úžasný klučina dokáže "číst" v mysli svého soupeře plánované tahy.
Jiný zajímavý případ popisuje americký lékař Hollingworth, který zjistil, že jedenáctiletý Rodney Sibill a sedmiletá Betty Roehnerová si vyměnili osobnosti do té míry, že dívenka často vyprávěla chlapcovy zážitky a naopak. Oba byli nadprůměrně nadaní a projevovali úžasný hudební a matematický talent a telepatické a prorocké schopnosti. Ostatní školní předměty jim ovšem dělaly problémy.
Jednou z charakteristik skutečného génia je fantastická intuice, která mu umožňuje naprosto lehce vykonávat činnosti, které normálně pro zbývající smrtelníky vyžadují dlouhé a tvrdé studium.
Někteří vědci jsou přesvědčeni, že záhada nadprůměrně nadaných dětí spočívá v tom, že mají od narození zvláštní šestý smysl, který jim umožňuje bleskově chápat to, co neznají ostatní. Jinak jsou to děti docela normální.

Podle zahraničních materiálů (jil)
Dokončení příště

nahoru