Keltové - Zlatý věk země Bójů

ThDr. Gabriela Lachmanová
Převzato z: www.inext.cz/astrologician

Historie

Poprvé se s názvem Keltové můžeme setkat v díle Histories apodexis od Herodota z Halikarnasu pocházejícího asi z 5.st. př.n.l. Avšak kořeny keltského národa sahají mnohem hlouběji do minulosti. Významný podíl na keltské etnogenezi mají dvě kultury: mohylová (15.-13.st.) a popelnicových polí (13.st.). Největší rozmach keltské kultury v Evropě se datuje do 5.- 1.st. Přestože Keltové patřili k největším barbarským národům tehdejšího světa, netvořili ani etnickou jednotu, ani jednotný státní útvar a byli rozděleni na množství kmenových společenství. Keltská pravlast se nacházela přibližně v místech dnešní Francie, jižního Německa, části Švýcarska a táhla se do Rakouska, přes Čechy a Moravu na Slovensko. Byla to tzv. halštatská oblast (doba hal. 8.st. př.n.l., nejstarší doba železná). Během tohoto období dochází k diferenciaci společnosti, tvoří se aristokratická vrstva v čele s náčelníkem. Kolem 5. st. začíná expanze Keltů do Evropy. Jejich kmeny pronikly do Itálie, kde srážky s Římany trvaly až do roku 225, kdy byli Keltové v bitvě u Telamonu poraženi. Další keltské výpravy směřovaly do Karpatské kotliny a na Balkán. Nechali se však najímat do cizích vojenských služeb a podařilo se jim tak dosáhnout Malé Asie a Egypta. Na našem území sídlil kmen Bójů, který své působiště pojmenoval Boiohemum - Bohemia. Neví se přesně, kdy Bójové přišli. Další příliv Keltů nastal ve 3.- 2.st. po nepříjemnosti u Telomonu. V polovině 1.st. byla bójská vojska poražena Dáky a Dácká říše nedlouho poté rozdělena Augustem.

Hospodářství, umění, architektura

Keltským přínosem v oblasti průmyslu je bezpochyby hutnická technologie. Od 3.st. se již běžně používalo železo, což znamenalo značný krok kupředu hlavně v oblasti zemědělství (železné kosy, radlice). Nejdůležitějším řemeslem bylo kovářství. K výrobě šperků se využíval bronz a zlato, dále sklo, email a dovážený jantar. V oblasti textilií byl hlavním materiálem len a vlna. Archeologicky nejdůležitější je keltské umění v oboru keramiky. Keltové jako první v Evropě zavedli hrnčířský kruh. Zvláštním odvětvím byla malovaná keramika,tvořila vzácný obchodní artikl. Od 5.st. se prosazuje starolaténský výtvarný projev a halštatský geometrický styl ustupuje. Tato změna měla za následek i jinou obchodní orientaci, hlavně na Etrusky. Pozůstalostí keltské architektury jsou oppida. Byla budována na strategicky výhodných, často vyvýšených místech, chráněných řekou. V těchto opevněných hradištích se rozvíjel obchod i řemesla a někde začaly razit i mince.

Náboženství

Pramenů pojednávajících o Keltském náboženství, ritech a zvycích je několik, nelze je však přijímat zcela nekriticky. Jsou to zprávy antických spisovatelů (Caesar, Plinius), stará irská literatura a archeologické nálezy. V keltských představách bylo mnoho bohů a heróů, jejichž osudy se navzájem proplétaly a hranice mezi některým z kmenových bohů a glorifikovaným válečníkem nemusela být vždy jasně zřetelná. Každé kmenové společenství mělo své místní bohy a kulty. Dominantní pak byli tři: Taranis, Teutates a Esus. Každý měl své pole působnosti a svůj druh usmiřování obětí. Nejmocnější, vládce hromu a blesku a současně bůh slunce byl Taranis. Jeho symbolem se stal sluneční kotouč. Usmiřován byl upalováním obětí. Teutates byl druhým nejmocnějším a jeho působnost zahrnovala řemesla, obchod a lékařství. Obětovalo se mu utopením, ale popsaná i zobrazená ponořování do kádí mohou být i symbolem. Bůh větru se jmenoval Esus a jeho oběti se oběšovaly na stromech. Vedle těchto tří však existovalo mnoho dalších bohů i bohyň.(Lug a jeho skupina černých havranů, kteří mu donášeli poselství, Belen - ochránce umění, lesním duchům vládl Cernunnos, někdy ztotožňován s Esem). Hlavní mezi bohyněmi byla Velká matka. Některá božstva také působila ve dvojici. Uctívány však byly i kameny, stromy, některé hory, prameny a studánky. Proslulé jsou dlouhé kameny,tzv. menhiry. Měly význam kultovní, avšak zřejmě souvisely s určováním fází roku a oběhu nebeských tělěs. Pohřební ritus V době halštatské dochází k diferenciaci společnosti. Tato změna se odrazila i na způsobu pohřbívání. Významní bojovníci a velitelé byli pohřbeni v komorových hrobkách, na něž byla navršena mohyla (tzv. knížecí hroby). Uvnitř se často nalezlo mnoho bronzových, železných i zlatých předmětů a keramika. Výše postaveným byl do hrobky položen vůz a kůň nebo alespoň koňský postroj. (u nás: na Moravě Hlásnica u Horákova). Jako občerstvení se podával kanec, typický jídelníček keltského záhrobí. Během expanze se ujalo pohřbívání v hrobových jamách, někdy hromadných. Byly pouze zasypané, nazývají se proto ploché pohřby. Někteří jedinci byli uloženi do rakví. Orientace hrobů je nejednotná. Od 3.st. se pak uplatňuje žeh.

Druidové

Mezi vysoce postavené patřily v keltské společnosti dvě skupiny: kmenoví velitelé a druidové. Moc se tedy dělila mezi ruce světské a kněžstva. Druidové byla původně uzavřená aristokratická společnost, v níž vládla poměrná jednota i v rámci více kmenů. "Slovo druí (n.pl.druid) se nalézá ve staré irštině a může se rozdělit jako druuids, kde druhá část znamená "ten, kdo zná" a první může být buď zintezivňující předpona nebo slovo znamenající dub. V ranné irské literatuře, která pochází z křesťanských pramenů, jsou druidové (mágové) ukázáni jako nenávistní kouzelníci, kteří se tvrdě staví proti zavedení nové víry." (Encyklopedia Britanica 1966, VII, str.705). Druidové byli v prvé řadě kněžími. Jejich symbolem byl zlatý srp, který snad používali na žatí léčivých bylin a jmelí rostoucího na dubech. O jejich učení se dovídáme ze zápisků antických autorů a dále pak ze zápisu mnichů ranných křesťanských klášterů. Přesto materiálů k rekonstrukci je velmi málo. Nicméně: základem byla víra v nesmrtelnost, smrt byla pouze středem dlouhého života. Každý člověk má svého strážného ducha, jenž ho vede životem i přes práh smrti. Duše se však mohou vracet, zvláště o samainu. V toto období se však nevracely jen duše zemřelých, ale objevovaly se také čarodějnice a víly. Druidové měli moc i v oblasti právní, rozhodovali a dohlíželi na vykonání rozsudku. Trest smrti (většinou za vraždu) byl vykonáván formou oběti, aby bylo usmířeno zločinem rozhněvané božstvo. Také v lékařství, astronomii a různých přírodovědných oborech druidové vynikali. Vyučovali i aristokratickou mládež, většinou učením se zpaměti. Takové školení trvalo řadu let a s příchodem křesťanství a díky válečným konfliktům nemělo dostatek času a klidu na další rozvoj. Učení druidů tak pomalu upadlo v zapomnění.

Svátky

Keltové slavili mnoho svátků. Nejvýznamnější byly samain a beltine. Beltine byl slaven kolem prvního května a připomínal počátek přicházejícího teplého období. Dobytek byl vyháněn ze chlévů a vodil se kolem velkých ohňů, aby tím byl ochráněn před nemocemi. Samain se slavil na začátku listopadu, a otevíral se jím nový rok. Svátkem léta a žní byl lugnasad slavený 1.srpna. Zimní svátek - imbolc - se slavil na počátku února. O Keltech toho víme poměrně dost, přesto však některé oblasti jejich zvyků jsou málo zmapované a lákají tak k fantastickým hypotézám. Nemyslím, že je to nejschůdnější cesta k poznání tohoto národa. Keltská civilizace měla významný podíl na utváření evropské historie a ovlivnila mnohé následující kultury.

Články na podobné téma:
Keltové a reinkarnace
Keltský horoskop
Posvátné stromy
Blaník a Aes Sidhe

nahoru